Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Rodinné problémy. Co dělat?

12. kvě 2021

Zdravím, omlouvám se za anonym, ale tuhle diskuzi pod svým jménem dát nemůžu. Mohla by se dostat tam, kam nemá. Předem se omlouvám, že je to dlouhý příspěvek, ale neumím to vysvětlit stručněji.
A teď k tomu hlavnímu. Potřebuju pomoct, podpořit, nevím co přesně potřebuju. Ale už to nezvládám.
Jsem doma nejstarší, také jsem se první vdávala. Před svatbou jsem chtěla být u mámy přes noc. Vždycky mi říkala, jak strašně moc si přeje mít dceru doma před svatbou, aby mohly vzpomínat, povídat si a být spolu. Přání jsem ji splnila a byla tam. Ale najednou jsem byla vzduch a ticho všichni, jde Ordinace. Dobře, večer matka a dcera nevyšel. Ráno jsme vstali a těsně před příjezdem fotografky jsem dostala vynadáno, protože všichni musíme kvůli mojí blbý svatbě vstávat. A nám to stejně nevydrží, tak co. Svatba proběhla v pořádku, já její chování přikládala nervozitě. Snažila jsem se být chapavá. Asi pět měsíců po svatbě začaly otázky. "Kdy budu babička? Co dítě? Děláte na tom? Já už chci vnoučata, koukejte se snažit. Tak už? Na co čekáte?" Po každé takové nepříjemné otázce pak byla protivná. A já taky. Děti jsme chtěli, celou hromadu dětí, ale nešlo to. Když se nějakou dobu nedařilo, muž podstoupil spermiogramu. Výsledky dopadly velice špatně. V podstatě sterilita. Já se z toho sesypala a volala jsem jedinému člověku, od něhož jsem doufala v trochu podpory. Mámě. Zeptala se mě, co jsem čekala, když jsem si vzala staršího chlapa. A co jako ona má dělat. Že by od něj odešla a našla si jiného, který jí děti dá. To ať udělám. Ale to byla věc, na kterou jsem ani nepomyslela. Manžela miluju a to bez ohledu na to, jestl může nebo nemůže mít děti. Kdybych řekla, že jsme s tím v pohodě, tedy s jeho neplodností, lhala bych. Probrečela jsem spoustu nocí a celé dny na to musela myslet. Trvalo půl roku za pomoci psychologa, než jsem se s tím nějak smířila. Dneska už nebrečím, když vidím kočárek, nebo malé dítě. Srovnala jsem si v hlavě to, že když nemůžu mít děti já, pro ostatní se nic nemění a děti mít budou.. Konečně se dostávám k jádru problému.
V prosinci otěhotněla moje mladší sestra. Hrozně jsem jí přála, aby bylo všechno v pořádku, protože o miminko před tím přišla. Vždycky jsem netrpělivě čekala, až mi zavolá nejnovější výsledky od doktora. A radovala se s ní, když bylo všechno v pořádku. Vůbec mě nenapadlo být vzhledem k naší situaci třeba naštvaná, že sestra mít miminko bude a já ne. Jenže... Pak do toho začala vrtat naše matka. Začala už třetí měsíc nakupovat hromady věcí miminku, nikoho se neptala, ani sestry, jestli to chce a prostě začala ve velkém nakupovat po bazarech. Když sestra řekla, že to stačí, že si sami chtějí koupit něco nového, matka se sice urazila, ale nakupuje dal. Když mi volala, celý hovor se točil kolem toho, co zase pořídila, jakou to má barvu, kolik to stálo... I to bych asi snesla, kdyby pokaždé neutrousila něco ve smyslu: "Konečně se mi někdo postaral o vnoučata. Od vás bych se v životě nedočkala. Vy si řešíte jenom to svoje a na děti se nevzmůžete. Měli byste si vzít příklad ze ségry, jak udělat babičku šťastnou." A pak často přijde na řadu předvádění nových věcí a další poznámky: "Tohle se vám nelíbí, dyť je to tak krásný! Představ si, jak do toho oblíkáš svoje miminko. Chtěla bys takovej kočárek? Ten jezdí úplně sám! Ale to nejdřív musíte zapracovat na tom, co do něj. Ženská prostě musí mít dítě, ne?" A to je to, co už nezvládám. Kdyby mi věci ukazovala ségra, měla bych radost s ní. Ale tohle je něco jiného. Připadá mi, že mi moje vlastní matka předhazuje, jak jsem zbytečná a neschopná. A to nedávám. Hrozně mě to trápí a bolí. Není to přece moje rozhodnutí, že děti nemáme a mít nebudeme. A já po návštěvě celé noci nespím a brecim. Aby manžel neviděl, jak mě to trápí, protože už takhle si celou situaci dává za vinu. Nevím, co s tím. Ani nevím, jak z toho ven. Vím jen, že čím víc se bude blížit ségry porod, tím hůř se bude matka chovat. A já už na to nemám. kmmmnnnnnbbbbbbbbgik

autor
12. kvě 2021

Ten poslední řádek tam být nemá, omlouvám se, nejde to opravit.

victoriaita
12. kvě 2021

To je priserny 😢 Matka nema drobet taktu a empatie. Radu nemam, nezazila jsem takovou situaci, chci vam jen vyjadrit mou podporu.

cherie24
12. kvě 2021

A vy jste neuvažovali o umělém oplodnění, darování spermatu nebo adopci? Že jsi manžela neopustila i po takovém zjištění je úžasné a říká se přeci v dobrém i zlém. Je vidět, že jako pár jste silní, když i přesto jakou bolest ti to způsobilo, jsi to s manželem řešila a snažila se to překonat. Moc se v tom nevyznám, ale opravdu nejde přijít k miminku i jinou cestou? Z textu je vidět, že by jsi o to stála a určitě by jste byli skvělí rodiče. Koneckonců rodič je ten, kdo vychovává ne ten kdo zplodil a jsou přeci i muži, co přijmou za své i dítě své přítelkyně. Pořád by to bylo vaše společné miminko i když třeba ne geneticky. 🙂 Chování matky je teda fakt příšerné, obzvlášť když ví jak se věc má. Vypadá to, že se té buď pokouší dohnat na psychiatrii nebo k rozvodu. Možná je to pitomá ráda, ale zkoušela jsi jí někdy říct jak se cítíš, když to tohle říká? Jak ti u toho a potom je?

xxx3d
13. kvě 2021

No to je teda něco.
Nezávidím, a tuším, jak se cítíš.
Nevím nakolik je možné, reálné matku odstřihnout. Protože jí evidentně nesedí tvůj chlap. A deptá tě. Zvládnout to můžeš, akorát to bude na delší běh. A to i když bys máti odstřihla z nejlépe veškeré komunikace.
Moje máti se třeba "rozhodla" po 17 letech, co jsem s mužem, že je manipulátor a měla k tomu pádný důvod, přestala jsem totiž plnit vše, co jsem do té doby dělala podle ní.
Takže nejsi v tom sama, je nás takových víc, bohužel, nicméně cesta z toho tak nějak vždycky bolí. Nás. Matky většinou ne, nebo nevím, nepřemýšlím o tom, už.
Drž se.

klokanka31
13. kvě 2021

To je skoro jako bys psala o mojí mámě 🤔 ta moje zas vyváděla jak chce být babičkou, že když mi nejde mít děti tak ať s tím něco dělám, že si ten můj najde jinou (byli jsme spolu teprv 5 měsíců). Pak po svatbě mě doslova nutila že musím mít děti, ať koukám jít na umělé oplodnění...po mimoděložním hned ať zkoušíme znova, že čekat tři měsíce je zbytečný, že už CHCE být babička...kdyby sis chtěla pokecat víc, napiš mi soukromou zprávu.

lv
13. kvě 2021

Udelej šťastnou sebe, ne ji.

majulkaa
13. kvě 2021

Tva mamka resi sve stesti, ale ne stesti tve a vase s muzem. Jeji pristup mi prijde strasne necitlivy, az sobecky. Je uzasne, ze stojis pri manzelovi, prestoze je vase situace tezka a narocna sama o sobe. Mrzi me, ze mamka nevnima, ze to, co prozivate, neni zadny med. Pro kazdeho, kdo uprimne touzi po rodine a detatku, musi byt tohle zjisteni extremne tezke prijmout. A vy jste to prijali a nesete spolecne a to je proste smysl manzelstvi - nest spolu vsechno, co prijde a neutikat, kdyz nejsou veci tak, jak bychom si je prali. Ono prave ty tezke okamziky cloveka mnohemu uci, v mnohem posouvaji a nakonec i daji neco jineho, dobreho, ac se to na prvni pohled treba tak nemusi zdat. Nepremysleli jste treba o adopci? My jsme nemohli otehotnet (problem byl u mne) a zvazovali jsme prave adopci. Vim, ze to neni pro kazdeho, presto jsem v tom vnimala urcite poslani dat rodinu a domov detatku, kteremu toto dano nebylo. Taky bych asi zkusila mamce rict, co to pro vas znamena, kdyz se takto chova. Mozna to nic nezmeni, ale kdovi.... Moc preji vse dobre a hodne, hooodne sil!!! 🤗 A kez se jednou dockate vytouzeneho a milovaneho detatka ❤️

viki999
13. kvě 2021

Taky by mě zajimalo proč v takové situaci neuvazujete o darovanem spermatu? 🤔

codal
13. kvě 2021

Tvoje matka je psychický tyran a pokud nechceš, aby ti dal takhle ubližovala, tak ji budeš muset odstřihnout. Tohle není v pořádku. Napiš mámě dopis, kde ji všechno napiš, to co udělala, jak to vnímáš a jak ti to ublížilo a napiš jí, že kvůli tomu všemu už se s ní nemůžeš vídat, protože se už nechceš tak trápit. Ze začátku budeš mít možná výčitky, protože to je matka, ale matka se takhle nechová! Uleví se ti, normální máma by tě podpořila a ne ti takhle nakládala!

drep
13. kvě 2021

Nevidím jediný důvod, proč se stýkat s někým, kdo mě psychicky terorizuje, byť máme půlku společných chromozomů. Já už bych se dávno naštvala a velmi věcně jí vysvětlila, jak mi tohle chování vadí. A pokud by mě deptala dál, prostě bych přestala komunikovat. I kdybyste se rozhodli, že děti nechcete, protože proto, je to vaše věc, ona nemá nějaký “nárok” na to, stát se babičkou a nemá právo si to vynucovat a deprimovat tě.
Nechápu, proč tu kdo řeší darované sperma, to je naprosto vaše věc a nám je do toho houby. Minulý týden jsem uspávala 40+ holku, jejíž muž taky prakticky nemá spermie a taky to mají ložené tak, že buď vlastní společné dítě, nebo žádné.

princeznamiu
13. kvě 2021

Darovane sperma, adoptovane dite... To matku fakt nezmeni. Jsou to cesty k detatku, ne k matce. Chapu, ze to muze byt narocne, ale ja bych matce pri pristi neprijemne poznamce rekla - to uz mi nikdy nerikej. A pokud by pokracovala, ukoncila bych beze slova hovor/navstevu. A priste pri jakekoli zmince to same. Nemusis se ospravednovat, omlouvat... Mas svou cest a sve hranice. Ty ale musis nastavit - "tohle reknes, tak ja koncim komunikaci"
A co se stane? Bud si to uvedomi, a vas vztah se zlepsi, nebo se vzajemne odstrihnete, a tobe se bude dychat lip.
Ps. Manzelovi bych se sverila ;)

drakenn
13. kvě 2021

Tak to je síla!
Chce to se velmi rázně ozvat! Ty tu nejsi od toho, abys matce plnila její přání a očekávání!
Obávám se toho, že i kdybyste šli do adopce či darovaného spermatu, tak se může stát, že to dítě tvá matka stejně nepřijme a bude tu zas kolotoč jiných řeči a urážek.
Chce to matku opravdu poslat rázně k šipku i za cenu toho, se s ní už nebavit. Drž se!!

samettka
13. kvě 2021

Vidím v tvojí matce narcise, co řeší jen sebe a uspokojuje skrz ostatní své potřeby,chce s Tebou manipulovat (chce,abys u ní před svatbou spala,ale je to jen proto, že má radost, žes ji poslechla, ne pro společně strávený čas)... její chování okolo děťátka je pro Tebe hrozně zraňující, ale myslím si, že si to ani neuvědomuje, jede v nějakém svém zažitém módu, že všichni se mají snažit jí vyjít vstříc, udělat jí šťastnou,ale tak to nefunguje, vlastně ji uspokojuje jen ta možnost manipulace s okolím/Tebou...kdybys měla adoptované dítě, stejně by nebyla spokojená... doporučuji přečíst si knihu Temné matky a jejich dcery... člověk z těch příběhů ze života hodně pochopí... řešení vztahu dcera-matka je hodně náročný, ale držím pěsti, ať si stojíš za svou hodnotou bez ohledu na názor matky a na tom,zda máš či ne dítě,jsi úžasná a silná žena,co zvládá bez závisti dívat se na cizí děti, smekám👍

cherie24
13. kvě 2021

@codal ten dopis je docela dobrý nápad, pokud autorka nemá odvahu to matce všechno říct do očí 🙂 ale třeba je možnost, že si její matka své chování ani neuvědomuje, moje babička i když teda ne v takové drsné formě taky dost často podkopává moje sebevědomí a dost často miří na děti a můj zdravotní stav, který je teda v pořádku, ale už po několika návštěvách jsem si říkala, proč tam vlastně lezu, když má o mě takové mínění a že nechápu proč si o mě takové věci myslí. Ale ona si to třeba vůbec neuvědomuje. Jednou mému příteli vyprávěla, jak ho obdivuje, že má se mnou takovou trpělivost a ještě neutekl, pak mi řekla, že to nemyslela vůbec zle a ani nijak proti mě. Že jsme si to jen blbě vyložili 😀🤦

candat
13. kvě 2021

Promiň, ale tvoje matka je piča.

levandule_k
13. kvě 2021

To, že tě porodila, jí nedává výsadní právo tě šikanovat. Já bych takový vztah utla. Buď se bude matka ke mě chovat s respektem, nebo se nebudeme stýkat. Tvoje matka je strašný sobec, který myslí jenom na sebe. Ty její poznámky jsou strašně urážlivé, zraňující.
WTF, co si ona myslí, že tvou povinností je mít dítě, aby mohla mít vnouče ....a co by s ním jako chtěla dělat? Chlubit se sousedům? Na vnouče neexistuje nějaké právo. Tvoje sestra to bude mít se svojí matkou ještě těžké, soudím dle jejího chování, které popisuješ, asi se jí bude asi pěkně montovat do výchovy.

Nejsi špatná ani méněcenná, protože nemůžete mít dítě. To si zapamatuj.

Já bych se manželovi svěřila, že mě zraňuje, jak se ke mě moje matka chová a chci ten vztah omezit. Místo víkendové návštěvy bych si vymyslela výlet, opravdu nepotřebuješ poslouchat seznam absurdních výčitek. Se sestrou bych zůstala v kontaktu.

levandule_k
13. kvě 2021

@candat stručné, ale výstižné.

sebestka
13. kvě 2021

Máma by tě měla podržet. A jediné řešení je, buď ji vše říct, napsat nebo přerušit kontakt.
Ale teď mně napadá..., kdysi tady byla jedna maminka, jejichž manžel byl na tom úplně stejně. Doktoři z něj spermie dostali nějak operativně, tohle není možnost?

merope
13. kvě 2021

Myslím, že toto má dvě linie a špatně rozklíčovat obě od sebe:

- tvá vlastní touha po miminku - pokud ho chceš, manžel je špatný, dává si to za vinu, tak teď je mnoho možností - umělé oplodnění (pokud jsou aspoň nějaké životaschopné spermie, tak to jde), darované spermie, adopce, pěstounská péče - takže pokud ty sama dítě chceš, zamysli se nad tím a vymysli, jak to řešit a řeš.

Možná tady to bude chtít pomoc psycholožky a nebála bych se jí. Prostě opravdu bych jela dost po zjištění, zda opravdu dítě chceš či ne.

Protože trošku mi přijde, že ač říkáš, že tě to netrápí, tak vlastně tě to trápí, že ty dítě nemáš a sestra ano.

- přístup mámy - naznačování nepomůže, tak jí říct, že si nepřeješ toto její chování - a pokud to nepomůže, tak klidně omez návštěvy. Bude prskat, bude možná rýpat, že se taky někdy můžeš stavit, tak bych jí klidně řekla, že se ozveš, až budeš těhotná 🙂. A třeba pochopí.

A víc se stavuj za sestrou, myslím, že taky bude potřebovat podpořit - pokud si chce koupit kočárek, oblečení a vše jí kupuje máma, tak ji podpoř v tom, aby si vybírala sama. Alternativně můžeš se sestrou nakupovat a příště k mámě vzít nějaké z toho, co si sestra vybere a ty jí to koupíš (nebo třeba podle fotek se to bude líbit sestře) - a ukázat a nezapomenout zdůraznit, že to si sestra vybrala a moc se jí to líbí (škodolibě ještě vzít něco, co se mámě nelíbí, ale to záleží, kam až to chceš hrotit).

Jo a mimochodem - já třeba měla asi 100 bodýček ve velikosti do 68. Prostě se mi to tak nějak doma sešlo. Přesto mi někdo sem-tam koupil úplně nové a úžasné a i sama jsem si pak něco, co se mi líbilo, koupila. To, že toho máš dost, neznamená, že si nemůžeš koupit něco nového. Jako jo, taky jsem říkala, že bych si i ráda koupila něco nového pro malého sama - než jsem dospěla do stavu, že MŮŽU!!! to, že mi někdo koupil hromadu bazarového oblečení (já ho teda dostala po dětech v rodině) neznamená, že si nemůžu koupit nic nového. Já teda raději ušetřila a kupovala si spíše jiné blbosti (knížky a tak), ale když jsem viděla tričko super na akci, tak jsem ho koupila. A když jsem teď viděla úžasnou mikinku za 50 Kč, tak prostě byla jeho!! I když jinak toho má kupu.

Držím pěsti, občas je to náročné.

tinaprofi
13. kvě 2021

Ten nejvyšší čas matku na čas odriznout. Je to velmi těžké rozhodnutí, ale jediné možné. Hodně síly při rozhodování.

candat
13. kvě 2021

@levandule_k mě se otvírala "kudla v kapse", jen jsem to četla. Nepochopím, že se někdo takto nechá trápit a ponižovat. I když je to matka, ale to jí to právo nedává.

hejluc
13. kvě 2021

@candat Jednoduše, stručně, výstižně!

autor
13. kvě 2021

Chtěla bych vám všem moc poděkovat, takovou odezvu jsem nečekala. Je tu dost reakcí, tak odpovím tak nějak hromadně.
O dárci spermatu uvažujeme, teď nás čeká stěhování, tak až se zabydlíme, začneme to nějak víc řešit. Ne kvůli matce, ale kvůli nám.
Adopce u nás úplně není vhodná. Trvá to dost dlouho, i několik let. Manžel je starší a já se bojím, že to bude trvat tak dlouho, až bude prostě pozdě.
Není to tak, že bych se matce bála něco říct. Jde hlavně o to, že ona si všechno přebere po svém, takže by ze mě udělala závistivou a nepřejícnou mrchu, která se může zbláznit, že si někdo dovolil otěhotnět. A pak by to ještě za tepla řekla ségře. A to nechci. Zbytečně by se stresovala, to teď nepotřebuje.
Odstřihnout se by bylo řešení. Taky už mě to napadlo. Přišla bych tím ale o možnost vidět 14letého bráchu. Možná to trochu vyřeší stěhování. Budeme bydlet dost daleko, takže návštěvy se dost omezí.
Připadá mi, že z toho prostě není žádné východisko. A kdyz mě něco napadne, hned se najde důvod, proč to nejde. Možná si za to můžu sama, těžko říct.
Ještě jednou všem moc děkuji za podporu a vyslechnutí. Trochu mi pomohlo, že jsem se mohla někde svěřit.

katule1990
13. kvě 2021

Tak tohle je opravdu silný kafe. Vůbec nechápu, jak může nějaká matka být tak neuvěřitelně zlá na svý vlastní dítě. Evidentně má problémy sama a to její chování pramení z toho. Není to vůbec o tobě, ale o ní, je nespokojená sama se sebou. Našla si oběť (tebe), na kom si léčí svoje komplexy. Taky vidím jako jediný řešení utnout (alespoň na nějakou dobu) kontakt nebo ho hodně omezit. Přijde mi jako dobrý nápad to, co se píše výše - napsat jí dopis. Napsala bych jí (nebo klidně i řekla, ale to je těžký udržet emoce na uzdě), jak moc ti to ubližuje, popsala všechny svoje pocity a názory na věc. Pokusila bych se nehodnotit jí, jak se chová nenávistně, sobecky, zle atd., ale opravdu jen popsat, co to dělá s tebou. Pak bych utla ten kontakt a uvidíš, jestli jí třeba něco dojde nebo ne. Ale nenech si takhle ničit život, ona cíleně celou dobu útočí na ty nejcitlivější místa. Probrala bych to i s manželem, mohlo by se ti tak trochu ulevit. Sice ses na to neptala, ale k tomu miminku: manžel mojí bývalé kolegyně nemá spermie vůbec žádné a mají dvě vlastní děti z IVF. Podstoupil předtím operaci, kdy mu odebrali spermie (myslím z nadvarlat). Můj muž je taky o dost starší a má taky hodně špatné výsledky spermia, nakonec máme vlastního syna z IVF. Znám i případy, kdy se někomu i skoro s nulovým spermiogramem podařilo otěhotnět přirozeně. Věřím, že nějaké možnosti a šance jsou, moc držím palce 🍀. A chápu tě s tou adopcí, pro nás to taky nebyla cesta.

cherie24
13. kvě 2021

Tak tím stěhováním a omezením kontaktů by se třeba ten vztah mohl trošku zlepšit 🙂 i když rýpavá asi bude i tak a nevhodné řeči zůstanou. To už je asi taková povaha. Popravdě ani moc nezávidím tvé ségře. To jak jsi psala, že ji nakupuje věci, o které ani nestojí. Myslím, že si s ní chudák ještě taky užije. Mě tohle dělala ex tchýně a kolikrát jsem to i dost obrečela. A vám moc držím palce ať s manželem najdete tu společnou cestu k miminku. 💞

treasurka
Autor odpověď smazal
Zobraz
westie
13. kvě 2021

Tvoje matka je sobec, co te dokaze citove vydirat. Jedina moznost, jak neprijit o rozum a zaroven o moznosti vidat dasi cleny rodiny je, ze ji odsrtihnes ve sve hlave - naucis se u kazde jeji vety si rict, ze to neni tvuj problem, co rika, ale jeji. Jasne, ze vzdycky podobne reci nejblizsich zaboli, ale pak je potreba si v klidu rict, ze oni se chovaji jako blbci a hotovo, tebe se to netyka.
Pro me to je technika, diky ktere jsem se dokazala opet bavit se svymi rodici a neberu si osobne, kdyz se manzel rozciluje ve vypjate situaci. Ale trvalo mi hrozne dlouho, to priznavam.

autor
14. kvě 2021

@westie Moc děkuji, to by mohla být cesta. Začnu na tom pracovat, třeba to pomůže. 🙂

autor
14. kvě 2021

@cherie24 Moc děkuji. Taky ségře nezávidím. Ale ona je takový člověk, který si umí "otevřít hubu" bez ohledu na následky. Což je v mnoha situacích docela problém, ale taky to občas pomůže. Takže věřím tomu, že kdyby toho měla plné zuby, líbit si to nenechá. Jsme spolu hodně v kontaktu, tak se jí snažím podporovat.

levandule_k
14. kvě 2021

Já bych asi dopis nepsala, měla bych strach, že to otočí, převrátí a bude mi to vyčítat. Ono to zní jako dobrý nápad, ale kdyby to bylo tak jednoduché, že řeknu, co mě trápí a ona změní chování, ale jaksi to takhle jednoduše nefunguje.
Na druhou stranu, v životě platí se, že se člověk má ozvat. Tady bych volila trochu přímočařejší variantu, když matka spustí svůj kolotoč keců, řekla bych. Hele mami brzdi, tyhle jedovaté poznámky si nech pro sebe. Někdy je zábava tyhle lidi trochu vytrolit. Když spustí, že jsi závistivá, tak říct ano jsem, a to velmi, bude hůř. (Na tohle nemá většinou, co říct.)
@westie Souhlasím s tebou, odstřihnout se od matčiných keců v hlavě, chce to trochu cviku, ale když se tohle podaří, je to úlevné.

Dá se naučit nebrat to osobně, poodstoupit od té situace. Říct si, mám možnost volby, nechám se zranit jedovatou poznámkou, nebo nenechám, protože každý má právo názor na svůj názor, i když se mi nelíbí. Já nenesu zodpovědnost za jeho pocity a postoje.

Tohle je moje oblíbené video, jak si nebrat věci osobně

https://www.youtube.com/watch?v=22QHkH1Npp0