Rodinný život po nevěře
Zdravím,
podělil bych se také o své problém, které mám. Třeba je někdo v podobné situaci případně podobnou situací prošel, ale i za každý Váš názor z pohledu nezaujatých čtenářů jsem vděčný.
Je to cca 6 měsíců co jsem přišel na nevěru manželky. Jsme spolu 11 let máme Dvě děti ( 5 a 10 let ). S milencem se manželka zná cca 1 rok z toho cca 6 měsíců udržovali mimomanželský vztah. Nechci se moc rozpitvávat co jí k tomu vedlo, to by musela manželka sama a i já sám teď vím, že za spoustu věcí mohu já. Po tom co to prasklo, pro mě nastalo hrozné období, nicméně určitě i pro ni. Nešlo jen o zálet, ale padla do toho ze vším všudy, takže se dá hovořit o velké lásce. Je to její kolega z práce, s kterým jak už to tak bývá byl ve správný čas na správném místě, rešil svůj rozvod a manželka taky podle jejich slov řešila situaci co doma, protože jí spoustu věcí nevyhovovalo a brala nás společný život spíše jako rutinu nebo jak říkala, život bratra a sestry. Nepopírám a po tom co jsem si vyslechnul přiznávám i svou vinu, nicméně mi to jaksi zapomněla říci a já prostě nic nepoznal, bral jsem to jako normální součást života. Tím že to nechtěla řešit, i když jsem se jí ptal jestli je problém, více méně nechala věc volně plynout.
Bohužel po tom co to prasklo, měla vše vyřešené a více méně byla rozhodnuta náš vztah ukončit. Co čert ale nechtěl a jsem ya to najednu stranu hrozně rád, po tom co to prasklo se situace změnila, řekli jsme si spoustu věcí v dobrém ( neproběhla nějaká velká afera nebo rozkol ). Nicméně jsem chtěl vztah zachovat a napravit a v tom stavu jsem pořád, neb si myslím že jsou věci, které se dají řešit. Manželku upřímně miluji a v neposlední řadě si myslím, že když už je to venku a dokázali jsme si říci co jsme nikdy neuměli může být spíše přínosem než to vtah položit.
zprvu si nechala čas 3 měsíce na rozmylšení. Nakonec se přiklonila k tomu zůstat. Nicméně kontakt z milencem i kvůli práci chce jednoznačně zachovat. Prý mu řekla, že udělá vše pro záchranu rodinu, načeš jí řekl že tomu rozumí a že si počká.
Tady je pro mě první kámen úrazu. Očekával bych že bude jednoznačně proti a že pokud se rozhodla jednoznačně dá najevo co chce a kterým směrem chce jít. Ano prý sem to já,ale jeho chce zachovat jako přítele a kamaráda. Nevím jestli to lze, bolí to, ale budiž je to věc s kterou se budu muset smířit pokud chci rodinu zachovat. Otázkou je jestli to lze a jestli není právě toto takové polovičaté řešení, které nám teď brání udělat další krok. Nicméně je asi lepší to vedět než, aby to tajila.
První 3 měsíce bych asi nerozebíral, nedalo se říci že bychom nějak žili spíš jsme oba přežívali. Po tom nastal pro mě docela zásádní obrat, kdy vše jakžt takž fungovalo, samozřejmě s nějakým odérem toho co se stalo. Nicméně po 2 měsících přišel nějaký pro mě zatím nevysvětlitelný stav, kdy se vše zastavilo a nyní to má spíše sestupující tendenci.
Snažím se manželce říci, že mi chybí intimní kontakt ( nemyšleno sex, ten po 3 měsicích občas funguje, někdy lépe někdy hůře ), nechci ji do toho tlačit,ale stýská se mi. Na její obranu musímříci, že jsem ho v minulosti tolik nevyhledával a byl to jed nz problémů na který upozornila. Nicméně teď to tak nemá snaží se situaci nějak zklidnit a toto prý teď dát nemůže, neumí.
což mě nenechává úplně v klidu, vzhledem k tomu, že jeden druhého dost pozorujeme a snažíme se jak se dá, vidí že nejsem úplně ve své kůži, dává si to za vinu a mluví tak, že vlastně to že mi je blbě je její vina a jestli by nebyl lepší snahu vzdát. Upřímně jsme oba totálně vysíleni, já o boj o rodinu, mám je stále velice rád, ona kdo ví ? 🙂 určitě bojem, určitě ale i tím, že zamilovanost se nedá jen tak opustit kor když vedle sebe má pořád bývalého milence, který jak řekla čeká.
Tak nevím, sama říká že potřebuje čas, já ji ho chci dát, nicméně jsou věci které mi chybí a obáváme se oba, že i toto může vést k takové flustraci, že nakonec vše skončí ve špatném, čehož bychom se oba chtěli vyvarovat.
Takže jsme v patové situaci. Oba chceme, každý nějakým svým způsobem, každému něco chybí, já se to snažím říci, ona nemá vlastně moc představu co jí chybí ( pominuli milence ). Je dobré se o tom bavit ? pokud stejně nemá informace které by chtěla dát, má cenu pokračovat ? byl někdo v podobné situaci ?
@anadriewen velmi krasne napsano,je videt,kdyz to nekdo pise ze srdce a zkusenosti,drzim pesti,at vam to výdrži☺
@alex123456 Ano, jde to obnovit, ale pak je velmi důležité udělat za tím tlustou čáru. Ony se některé věci budou trochu vracet. Třeba včera jsem omylem utrousila takovou nevhodnou poznámku (jen konstatování obecného faktu z vědeckého výzkumu) a dotkla jsem se právě nevědomky záležitosti, která měla co dělat s mým bývalým milencem. Manžel to samozřejmě špatně nesl a mě to bylo strašně líto. Probrali jsme to v noci, protože jsme z toho oba nemohli spát a mě bylo úplně fyzicky špatně když jsem si vzpomněla co se dělo a jak mému muži tento můj "vztah" ublížil. Ale vyříkali jsme si to a překonali opět tuto nepříjemnost a dnes už je to zase všechno dobré a oba se cíítme blíž. Nejhorší jsou neřešené problémy, pořád je potřeba mluvit a i když je to nepříjemné, tak to rozebrat, protože to pak má sladké ovoce, i když to zprvu bolí.
Ahoj tak jaký je vývoj této zapeklité situace? Vydržela to?
@alex123456 každý má dostat svojí druhou šanci a je jen na vás, jak to dokážete využít. Návrat je vždy těžký, ale pokud se ve vašem vztahu dokáže najít ještě láska, respekt a pochopení zvládnete to. Chtít musíte oba dva.
V mém případě jsem byla já, která čekala, až se partner vzpamatuje. Vzpamatoval a jsem ráda, že jsem zvolila návrat.
Ahoj, pokud je to otazka na me 😉 predpokladam ze ano 🙂 tak nezbyva nez dodat, ze bojujeme. Myslim tim oba. Neni to zrovna lehke, ale zatim si myslim ze oba se drzime na jedne strane provazu a tahnem za jeden konec. Tudiz pretahujeme k sobe , to lepsi co nas ceka. A musim dodat ze i pres to ze to neni uplne jwdnoduche, kdo nezazil asi se divi, ze i kdyz chceme oba tak je to velice tezke. Uvidime chce to jeste cas, ale verime ze to co do toho oba davame se vrati. Nejsme na to ale uplne sami, mame skvele deti, navstevujeme poradnu a tak. Oba jsme navarili, oba si to taky musime vyzrat.
Tak po nějakém čase jsem se rozhodnul opět napsat a podělit se tak o své příjemné i nepříjemné pocity a zase se trochu vykecat 🙂 dost to pomáhá a jsem rád, že i takovéhle diskuze jsou možné.
Jak jsem psal cca před měsícem, konečně mám ten správný pocit, že oba se snažíme a táhneme za jeden konec provazu. Nicméně co čert nechtěl přišla zase "krize" nebo splýn nebo jak to napsat. ještě před pár dny bych řekl super je to za námi, vztah vypadá lépe, daleko lépe komunikujeme máme se rádi. Fyzický kontakt a pocit, že jeden o druhého zase stojíme. Něco co už hodně dlouho nebylo.
Bohužel přišlo něco co přesně neumím identifikovat a je hůře. Nebudu chodit okolo horké kaše, i přes to že je všechno v pohodě začalo mě znovu jitřit vzpomínky na to co se stalo. Bohužel manželka je v pracovním kontaktu milencem pořád, je to je práce smýřil jsem se s tím, nebo jsem si to alespoň myslel. Bohužel internet a media jsou v tomto případě proti mě, společně pracovní akce na bázi volnočasových aktivit dětí jsou výhradně jejich dvou. I přes to že to vím, pár fotek z akcí kde jsou na fotkách spolu, mě stáhla kamsi. I přes to že Vím že je to pouze pracovní to hrozně bolí a fakt nevím i když si to pořád myslím, jestli se přes to vlastně dokážu přenést. Určitě Vím, že spolu nic intimního ani jiného nemají, manželka se ke mně chová velice mile a přátelsky, ale pocit a myšlenky se nějak nedají zastavit. I přes to, že vím že je to jen ve mě je to těžké se zase přes to překlenout.
Několikrát tady bylo zmíněno, že bez toho, aby se z milencem rozešla ze vším všudy to nepůjde, myslel jsem, že ano. Ani si nedovedu představit, že bych měl něco takového po ni chtít, a nebo to jen naznačit, aby skončila svou vysněnou a vytouženou práci, ani to prostě není možné. Ale na druhou stran moc nevím jak s tím bojovat. Vím že zase bude o něco lépe a vlastně je,ale nevím jestli se to nebude opakovat, věřím že ne a nebo že to bude čím dál méně časté a bolestivé. Uvidíme shodou okolností máme zase dnes společného psychologa tak nevím jestli tam tole otevírat a jestli jít až do morku kosti, protože je to spíše problém můj, ale třeba na to sám zabrousí, ale jsem zvědav jak to dopadne protože na jedněch z prvních setkání, když jsme toto téma otevřeli byl v tomto bohužel na straně manželky a spíše se přikláněl k názoru, že je to jen práce a takto bychom to měli brát, protože jinak bychom se museli odstěhovat úplně někam jinam nebo totálně překopat úplně všechno, což podle mě i něho by měla být krajní situace a možná i s nejistým výsledkem.
@alex123456 Ahoj, nečetla jsem celou diskuzi, neznám celý ten problém...ale můžu říct, že na Tvém místě bych se cítila stejně a pravděpodobně bych po partnerovi opravdu chtěla, aby si hledal práci jinou a kontakty s dotyčnou zcela a úplně přerušil. Jinak by mě to drásalo dál a myslím, že je to úplně pochopitelné....
@alex123456 myslím, že to sezení u psychologa je ve správnou chvíli. Ty vědomě víš, že pracovní styk by nebylo dobré ukončit (žena je tam spokojená, práce jí uspokojuje a to je moc důležité). Navíc je mco fajn, že cítíš (a věřím, že správně), že mezi nimi nic není. I přesto všechno je vidět, že to nemáš úplně zpracované když tě bolí na spoelčnou pracovní fotku. Být tebou, zeptala bych se na to psychologa. Nebudeš s ním řešit, jestli práci ukončit nebo ne, ale spíš to, co to s tebou dělá, jaké z toho pramení pro tebe pocity. On by měl provést nějaké opatření, aby mezi tebou a ženou padlo něco, co by tě uklidnilo nebo uvedlo vše na správnou míru. Jdi do morku kosti, kde jinde než před nestranným psychologem. Ať se zase posunete trochu dál. Využij toho! Já ze své zkušenosti mohu říci, že ačkoli s bývalým partnerem pracujeme (jednou týdně se vyskytuje v naší práci, jsme nuceni komunikovat pracovně celkem často), tak že mě to absolutně nijak nepoznamenává, nejsou tu žádné chouty se nijak vracet, spíše naopak se mi protiví a kdykoli zabrousí do soukroma, tak nereaguju, ale to je zase jen můj případ. A třeba to tak má podobně a ty se trápíš zbytečně.
Určitě toho využiji, sice ještě nevím jak začít, protože je to téma podle mě spíše na individuální než společnou terapii, protože se budu pohybovat na tenkým ledě ( je to opravdu zejména ve mě, i když za to úplně tak sám nemohu 🙂 ) a do jisté míry se za to trochu stydím, protože vidím že dělá vše a je to super, ale na druhou stranu se prostě takováto myšlenka vkradla a nevím moc co sní, takže si dokážu představit že to manželku taky trochu ranní. U tebe je trochu Dudysek je v práci asi trochu jiná situace, bohužel jak jsem říkal práce je u manželky trochu jiná, více méně volnočasové aktivity děti a rodiče, takže se práce dost prolíná s naším osobním životem, komunikace a třeba větší odevzdanost práce je potřeba někdy i o víkendu a nestále nebo často být v kontaktu i s ním ( zrovna tento víkend to tak bylo a vlastně i včera protože se sešli dvě akce naráz ) . Proto i trochu rozumím jejímu "požadavku" ( požadavek je asi silné slovo,ale lepší mě nenapadlo ), že s ním chce zůstat jako přítel, protože bez toho to nepůjde, respektive její práce nepůjde, takže je to dost spojené a svázané. I tak vím, že to má v sobě vyřešené, ukázalo mi to už mockrát.
Nikdy mi její práce nevadila, naopak jsem hrdý za to co a jak dělá, tak nevím co ta moje hlava blázní 🙂 asi trochu žárlivost 🙂, ale oproti včerejšku je lépe tak se docela na toho psychologa těším uvidíme jakým směrem debatu povede.
@alex123456 jak dopadl psycholog?
No ani nevím kde začít, byla to docela smršť. Bohužel jsme to dohromady tak porejpali 🙂, že se zase chvilku budeme dávat "dohromady" bohužel zítra odjíždím na 14 dní pryč tak se mi nebude odjíždět úplně lehce, tím jak se to rozrýpalo. Ale v kostce, více méně jsem ani nemusel nahodit co mě trápí já. Přišla s tím sama manželka neb měla první slovo a veděla, že poslední dva dny to nebylo úplně v té největší pohodě, takže si dala 1 a 1 dohromady a více odhadla situaci velice dobře. že to co mi udělalo nedobře byl řekněme nadstandartní kontakt s ním. Jak už sem říkal je to sice pracovní kontakt, ale dost úzký ( specifický ). Za mě mohu říci že to nebyla jen tato věc, že to byla souhra náhod, které vše z minulosti tak trochu připomněli, ale ano toto v tom hrálo taky roli. A potom se to rozjelo, psycholog se snažil to rozpitvat, tím rozohnil manželku natolik, že jsem sám moc nevěděl co a proč. Celé se to neslo asi zjednodušeně v duchu Vím kde jsem, Vím že chci být s manželem a rodinou, nicméně vztah s třetí osobu je pro mě natolik důležitý, že se ho nehodlám vzdát. Je to vztah přátelský, důležitý z hlediska mé práce, ale vím kde mám místo ( doma s rodinou na které mi záleží, včetně mého manžela ) a přála bych si aby to tak zůstalo, chci být s manželem, bylo nám poslední dobou velice příjemně a dobře proto moc nechápu, že kontakt s ním by mě měl tolik rozhodit. Ano chápu je to pro něho těžké vzhledem k tomu co bylo, proto jsem trochu zoufala a bezradná co dělat. To je asi ve zkratce, více méně to co jsem psal v minulosti.
Bylo to emocionálně dost vyhrocené, takže jsme oba odcházeli docela "zbití". 🙂. Na mě je a to není rada od psychologa ale sám sobě, abych zapracoval na tom, aby mě podobné situace tolik nezraňovali, protože vím, že je s náma, nemám vůbec pochyb o tom, že je rozhodnutá být s náma a dělá pro to opravdu všechno.
Více méně jsme se s psychologem shodli, že toto je u nás ta zásadní a hlavně neprodiskutované téma, co kde a jak jsou hranice jak to oba vidíme, co očekáváme a to to jitří.
@alex123456 Tak, jak už jsem psala posledně - chápu Vás. Je to půl roku, tj na obnovení důvěry hrozně málo, nemluvě o tom, že jsou lidi , co by po takovém zklamání pálili mosty a balili kufry. Upřímně - moc nechápu, jak se může partnerka divit, že Vás rozhodil kontakt s jejím exmilencem...koho by nerozhodil??!
Troufám si říct, že jsem velmi důvěřivá a nežárlivá, ale tohle by mi - poté, co by mě partner zklamal - vadilo taky.
Máte můj obdiv.
@alex123456 Z celého mám pocit, že je to na dobré cestě i nadále. I když jste trochu rozházeni, tak správným směrem. Tím, si ujasnit další věci a dát tomu ty hranice. Nakonec to může být tak, že budeš respektovat jejich praocvní vztah, budete mít ty hranice, které budete oba respektovat a ty nebudeš mít důvod být zraněný. Chce to ale čas, aby se to vyzkoušelo v praxi, jestli to tak funguje. Držím palce dál!
@alex123456 Jak to u vás vypadá po roce a půl? Ocitl jsem se v hodně podobné situaci a docela by mě zajímalo, jak se ti podařilo se s tím vyrovnat.
Zdravím, jak se to vezme 🙂 z které strany na to člověk pohlíží. Jsme stále spolu, je to sice spousta práce, někdy je lépe někdy hůře. Někdy o tom nepřemýšlím vůbec, dokážeme se podržet, manželka je velice vnímavá a dokáže pomoci s mými chmury. Na druhou stranu jsou i dny, kdy o tom přemýšlím pořád, zejména když ztrácím dobrou náladu, když je manželka v nějakém řekněme horším rozpoložení. Vzhledem k tomu, že hrozně nerada mluví o svým pocitech a už od začátku je nastavena tak, že si musí pomoci sama a já potom nevím čeho se to týká. Automaticky, i když to asi zní hrozně, očekávám nějakou ránu a začíná se to projevovat i na mém chování, pak stačí hrozně málo a lítám v tom a těžko se mi daří zaměřit proud myšlenek na něco jiného. Pak bohužel i když to člověk nechce má přesmyčky a trochu to manželka odnáší, protože jsou věci které ono selhání, byť to bylo selhání na obou stranách, stále otevírá.
Nicméně fungujeme jako manželé jako rodiče i jako pár. Ale jsem si vědom toho, že pro některé to může být známka toho, že jsme to nezvládli, já si myslím, ale že je potřeba delší čas to všechno zahojit.
@alex123456 taky si myslím ze to chce čas.... tohle je situace kdy cca 5-7let to potrvá než se to uklidni a nebude to ve vás vyvolávat takove stavy.... držte se - já si myslím ze je dobre ze jste spolu.
děkuji za podporu, věřím v to, i když někdy je to opravdu těžké, ale nemyslím že jen na mé straně, bojujeme občas oba 🙂
@alex123456 Díky moc za tvoji odpověď. Máme tedy před sebou ještě hodně dlouhou cestu... snad ji vydržíme.
Manželka bohužel zatím nevnímá, že bych měl mít nějaké "chmury" a mám pocit, že moc zatím nechce nic řešit. Ona to prý uzavřela a teď je to na mně.
Hodně se mi líbí reakce od @dudysek, které jsou z druhé strany, budu muset pročíst toho více.
Bohužel stav je takový, že se manželka s ním "pracovně" schází 1-2x týdně a není možné to ukončit... Tím je dáno i to, že moje "chmury" nastupují s každým jejím odchodem za ním.
@alex123456 nevěra ma hodne dlouhý dojezd .... a navíc vzniká tam tzv pakovy efekt - popisuje ho celkem přesně klimes... bude to dobre. Ono v závěru zase nový vztah atd všude je něco... a když mate deti je dobre ze se snažíte...
@rapon64 manzelka nevnímá ale ono je lepší do toho nestourat - čím víc uvidi ze jsi z toho v haji tím víc to bude zlehcovat a tvrdit ze vysilujes zbytecne....neresit to
Podle me to nevydrzi. Z prispevku mi prijde, ze vase zena ani tak moc nechce, jak tvrdi. A trochu mi prijde, ze z vas dela pitomce. Sokuje me, ze nechce prerusit kontakt s milencem, to me teda opravdu dost zarazilo - uz z tohoto rozhodnuti jde videt, jak moc ji na zachrane manzelstvi zalezi. Je to sobecke, neskutecne sobecke rozhodnuti!! Vi, ze vas to bude trapit, ale je ji to jedno, protoze ona z toho ,,pratelstvi,, - takhle tomu tedy rika, bude mit radost a pocit stesti. Ja nevim, nedokazu to pochopit, podle me ji u vas neco drzi, penize, jistota, mozna deti, ale laska to urcite nebude. Omlouvam se, ale podle me nebude. Navic vy by jste mel byt ten, kdo ,,urcuje pravidla,, a ne aby si ona jeste diktovala, co jak ma byt. Ona ma popel na hlave, ne vy!! Chlape, mate nejakou sebeuctu? Ona ma skemrat, at ji odpustite a ne si davat jeste cas na rozmyslenou.
Uff, ok, chapu, kazdy jsme nejaci, ale uprimne je mi vas lito.
@dyslovka to je bohuzel dnesni moda, ze zrovna nekterym co by melo, to svedomi nehloda a nemaji tu pomyslnou sperklapku
@rapon64
Ono třeba ne každému musí sednout ale mě osobně přijde když se na to divas z nadhledu ze si z toho člověk muže dost věci vzít ... úplně se vším nesouhlasím - viz třeba ženská s jedním dítětem si podle mě muže v pohodě najít dalšího chlapa který bude normální....ale je to vždy případ od případu...
Tak ať mas brzy klid a prijdes na to jak být spokojený 😉
Budu teď zla ale kdyby byla rozhodnuta pro tebe ukončí s nim kontakt.. ano i u nás doma se tohle řešilo a když sem se rozhodla pro manžela ukončila jsem veškerý kontakt s druhou stranou.. bez toho to nikdy nebude stoprocentni
No, abych pravdu řekl na všem je kus pravdy. Nechci obhajovat ani to že jedninné možné řešení je ukončit jakýkoliv kontakt s druhou stranou ani to, že by v tomto případě měl manžel trpět a koukat na to že jeji ještě drahá polovička udržuje byť jen pracovní kontakt s věřím že exmilencem. Já osobně mám v sobě jako jediné možné řešení právě ukončení jakéhokoliv kontakt s exmiencem, nicméně je to spíše představa a přání, realita se někdy pohybuje úplně někde jinde. Dokonce ani odborníci, a že jsem jich buď sám nebo oba dohromady navštěvovali několik. Více méně se shodují na tom, že mnohdy ukončit kontakt z druhou stranou není vždy možné a někdy ani rozumné. Nicméně jak už tu bylo někdy psáno je to psycho kor když jsou v tom děti. Nejdůležitější je podle mě věřit a vidět, že druhá strana je ochotná celou situaci řešit. Bohužel někdy to jedna strna - ta podvedená nevidí, respektivě necítí, respektivě by chtěla cítit, že některé věci jdou daleko rychleji. Bohužel ze začátku se to ale velice vleče, zatímco podvedený chce řešit ale nemůže a více méně je rád, že udrží sám sebe. Druhá strana jakýkoliv byť malinkatý krůček zpět ke své polovičce vidí jako heroický výkon.
Nicméně někdo tu nakousnul sebeúctu, i tady je to pohyb v tomto okamžiku na velice tenkém ledě, neb právě ta sebeúcta patrně dostala největší ránu, kterou si kdo může představit. Já si osobně nemyslím, že ta sebeúcta by mohla vyrůst na tom, že jedna nebo druhá strana bude škemrat. V tom opravdu nevidím přínos, a za sebe musím říci, že bych si to ani nepřál. Ano snažit se musí oba, ale nemyslím si že škemrání ať z jedné nebo z druhé strany ta vhodná volba, byť by se to pro podvedeného v tomto okamžiku mohlo připadat jako velice lákavé. Obě strany si musí po velice malých krůčcích najít cestu zpět k sobě, pokud chtějí a mají na to sílu a chuť. Bohužel to s sebou nese hodně tolerance, hodně času a někdy i odříkání ( na obou stranách ). Myslím že si řeknete ještě hodně nepříjemných věcí, každá ze stran to bude chápat různě, ale pořád si myslím že to jde. Asi to nebude jako dřív, ale myslím že se z toho znovu dá vypěstovat velice pevný a láskyplný vztah ale jiný, je potřeba změnit spoustu věcí. Ale je to opravdu loterie a myslím, že výsledek na který ty zrovna nyní čekáš je asi dost diskutabilní a hlavně tak jako u každé loterie neodhadnutelný. Nicméně já jsem do toho šel a zatím toho nelituji, i když co si budeme povídat někdy toho mám plné zuby 🙂
Ještě jednou děkuji všem, Vážím si moc vašich příspěvků.
Pokud se to pokusím sám pro sebe shrnout. Určitě nejsem typ, který by někoho chtěl vlastnit kamarádství a přátelství manželce nezakazuji ani nebudu. Ptal jsem se pro to jestli to lze zachovat, a je vidět že každý to má trochu jinak. S ponaučením souhlasím. Určitě to chce čas a jestli mě má ráda a chce být doma zbývá jedině, vícezapracovat na plnohodnotném vztahu, a přestat zejména hledat problém kde není tzn. mezi vztahem jejím a jeho, ten si ona nastavila tak jak uznala za vhodné. Určitě se to nějak vyvíjet bude a potom převáží buď to nebo ono. Já musím zapracovat na sobě, co si budeme povídat určitá závislost na rodině a i manželce je. Přestěhoval jsem se s rodinou mimo rodiště, takže v okolím moc přátel a věcí kde bych trochu vypustil rodinu nemám, takže jsem vše věnoval rodinně, což není špatně ale to druhé taky chybí.
Odloučení co je tady popsáno je super, taky jsme to zvažovali, nicméně tím že máme dvě děti by to znamenalo, děti určitým způsobem znevýhodnit, i když třeba někdo namítne že to není nevýhoda.
Ale toto řešení jsme zavrhnuli oba, stejně tak je to pořád zatím naše "tajemství" i když ne tak úplně pár lidí to ví ale třeba rodiče do toho zatahovat nechci, protože si nemyslím že by to někam vedlo ba naopak. Tzn. udělat nějaký rázný krok, tipu odloučení nebo odchod na čas jinam se nám obě nezdá jako vhodné řešení v naší situaci.
Ono je to taky tak, že není třeba ani problém v ní, že to má poskládané velice dobře přesně a Ví kam patří a já jsem ten problém protože to mám v sobě rozsekané a nějak vlastně nevím co chci 🙂 i když si myslím že přesně, takže ujasňovaní priorit je třeba zejména na mě. No čeká mě tak jako tak práce na sobě o tom žádná nebudu tvrdit že nemám žádnou vinu mám, takže práce čeká nejen nás ale zejména mě a snažím se jak se dá byť to někdy není úplně jednoduché.
Líbí se mi zejména věta, pokud někoho milujeme, musíme se k němu chovat.... nezbývá než souhlasit, zatím to tak třeba nyní od manželky necítím, ale příběh dudýska ukazuje, že to chvilku trvá než si toto člověk ujasní sám bez "nátlaku". A bez toho to nepůjde toho jsem si vědom, jen asi chvi nějak předběhnout 🙂