Rodinný život po nevěře

Zdravím,

podělil bych se také o své problém, které mám. Třeba je někdo v podobné situaci případně podobnou situací prošel, ale i za každý Váš názor z pohledu nezaujatých čtenářů jsem vděčný.

Je to cca 6 měsíců co jsem přišel na nevěru manželky. Jsme spolu 11 let máme Dvě děti ( 5 a 10 let ). S milencem se manželka zná cca 1 rok z toho cca 6 měsíců udržovali mimomanželský vztah. Nechci se moc rozpitvávat co jí k tomu vedlo, to by musela manželka sama a i já sám teď vím, že za spoustu věcí mohu já. Po tom co to prasklo, pro mě nastalo hrozné období, nicméně určitě i pro ni. Nešlo jen o zálet, ale padla do toho ze vším všudy, takže se dá hovořit o velké lásce. Je to její kolega z práce, s kterým jak už to tak bývá byl ve správný čas na správném místě, rešil svůj rozvod a manželka taky podle jejich slov řešila situaci co doma, protože jí spoustu věcí nevyhovovalo a brala nás společný život spíše jako rutinu nebo jak říkala, život bratra a sestry. Nepopírám a po tom co jsem si vyslechnul přiznávám i svou vinu, nicméně mi to jaksi zapomněla říci a já prostě nic nepoznal, bral jsem to jako normální součást života. Tím že to nechtěla řešit, i když jsem se jí ptal jestli je problém, více méně nechala věc volně plynout.
Bohužel po tom co to prasklo, měla vše vyřešené a více méně byla rozhodnuta náš vztah ukončit. Co čert ale nechtěl a jsem ya to najednu stranu hrozně rád, po tom co to prasklo se situace změnila, řekli jsme si spoustu věcí v dobrém ( neproběhla nějaká velká afera nebo rozkol ). Nicméně jsem chtěl vztah zachovat a napravit a v tom stavu jsem pořád, neb si myslím že jsou věci, které se dají řešit. Manželku upřímně miluji a v neposlední řadě si myslím, že když už je to venku a dokázali jsme si říci co jsme nikdy neuměli může být spíše přínosem než to vtah položit.
zprvu si nechala čas 3 měsíce na rozmylšení. Nakonec se přiklonila k tomu zůstat. Nicméně kontakt z milencem i kvůli práci chce jednoznačně zachovat. Prý mu řekla, že udělá vše pro záchranu rodinu, načeš jí řekl že tomu rozumí a že si počká.
Tady je pro mě první kámen úrazu. Očekával bych že bude jednoznačně proti a že pokud se rozhodla jednoznačně dá najevo co chce a kterým směrem chce jít. Ano prý sem to já,ale jeho chce zachovat jako přítele a kamaráda. Nevím jestli to lze, bolí to, ale budiž je to věc s kterou se budu muset smířit pokud chci rodinu zachovat. Otázkou je jestli to lze a jestli není právě toto takové polovičaté řešení, které nám teď brání udělat další krok. Nicméně je asi lepší to vedět než, aby to tajila.
První 3 měsíce bych asi nerozebíral, nedalo se říci že bychom nějak žili spíš jsme oba přežívali. Po tom nastal pro mě docela zásádní obrat, kdy vše jakžt takž fungovalo, samozřejmě s nějakým odérem toho co se stalo. Nicméně po 2 měsících přišel nějaký pro mě zatím nevysvětlitelný stav, kdy se vše zastavilo a nyní to má spíše sestupující tendenci.
Snažím se manželce říci, že mi chybí intimní kontakt ( nemyšleno sex, ten po 3 měsicích občas funguje, někdy lépe někdy hůře ), nechci ji do toho tlačit,ale stýská se mi. Na její obranu musímříci, že jsem ho v minulosti tolik nevyhledával a byl to jed nz problémů na který upozornila. Nicméně teď to tak nemá snaží se situaci nějak zklidnit a toto prý teď dát nemůže, neumí.

což mě nenechává úplně v klidu, vzhledem k tomu, že jeden druhého dost pozorujeme a snažíme se jak se dá, vidí že nejsem úplně ve své kůži, dává si to za vinu a mluví tak, že vlastně to že mi je blbě je její vina a jestli by nebyl lepší snahu vzdát. Upřímně jsme oba totálně vysíleni, já o boj o rodinu, mám je stále velice rád, ona kdo ví ? 🙂 určitě bojem, určitě ale i tím, že zamilovanost se nedá jen tak opustit kor když vedle sebe má pořád bývalého milence, který jak řekla čeká.

Tak nevím, sama říká že potřebuje čas, já ji ho chci dát, nicméně jsou věci které mi chybí a obáváme se oba, že i toto může vést k takové flustraci, že nakonec vše skončí ve špatném, čehož bychom se oba chtěli vyvarovat.
Takže jsme v patové situaci. Oba chceme, každý nějakým svým způsobem, každému něco chybí, já se to snažím říci, ona nemá vlastně moc představu co jí chybí ( pominuli milence ). Je dobré se o tom bavit ? pokud stejně nemá informace které by chtěla dát, má cenu pokračovat ? byl někdo v podobné situaci ?