Rozvod kvůli problémům s komunikací a vzdálenost. Co dělat?
Ahoj holky,je mi jasný,že budu asi za krávu,co si udělala druhé dítě a teď brečí…Jde o to,že jsem se dostala do situace,ze které nevím jak ven,takže to bude možná delší čtení.
Mám přítele,jsem s ním 5 let,máme spolu 17ti měsíčního chlapečka a teď v únoru jsem zjistila,že jsem znova těhotná.Druhé mimčo jsme chtěli,sice ne tak brzo,ale stalo se a oba jsme měli radost.Přítel je (většinou) miliónovej chlap,malého miluje,jenže…Každý má chyby a on není výjimka,tohle jeho chování se začalo stupňovat po narození malého,snad nabral jistotu,že “nemůžu” a nenajdu odvahu od něj odejít nebo nevím,kde se stala chyba,ale já jsem v totálně zoufalé situaci a nevím jak dál.Zkusím popsat problém,který nastal.Přítel je Rakušák,jeho bydliště je 400km od toho mého,takže po porodu jsem se přestěhovala k němu,tím se možná jeho chování ještě víc vystupňovalo.
Jezdím pravidelně domů do ČR,jednou za 3 týdny aspoň na týden sem,tuhle návštěvu jsem skončila v české nemocnici na kapačkách po žlučníkovém záchvatu.Po návratu domů (pořád v ČR) ještě nějaký bacil,takže v horečkách.Jeho teta slavila včera 50 a já se,kvůli nemoci,nemohla zúčastnit.A on se urazil,teda myslím,protože komunikoval normálně a po té oslavě prostě přestal.Volala jsem mu,nebere telefony.Nejde ani tak o tuhle blbost,ale o to,že pokaždé,když se pohádáme,když se mu něco nelíbí a není po jeho,tak prostě přestane mluvit (začalo to až po narození malého) a nehnu s ním,snažím se po dobrém,nekřičím na něj,ale prostě nic.V říjnu to stejný,3 týdny beze slova,nenapsal,nezeptal se na malého,prostě nic.Pohádali jsme se kvůli prkotině,odjela jsem domů,protože to dusno a snaha ho jakkoli přimět k rozumnému rozhovoru je marná,mě totálně ničí.Fakt s ním nehnu,i kdybych se na hlavu stavěla.Dostal mě do situace,že přemýšlím,že si to nenarozené nechám vzít…
Mně už jaksi došla trpělivost hledat cestu,jak s ním problémy řešit,přemýšlím o rozchodu.Už opravdu nemám sílu se ho prosit,kdyby to aspoň k něčemu vedlo,ale několik týdnů ho přemlouvat ke komunikaci,co dva tři měsíce,je už i na mě moc a vycucává to ze mě energii…Teď momentálně jsem úplně na dně a co chvíli v slzách,já už nevím jak z tohohle bludného kruhu ven.
Samozřejmě jsem se o tom s ním snažila mluvit,když jsme nebyli rozhádaní,že spolu musíme komunikovat ,že už nejsme jenom my dva a že kdybych se chovala stejně jako on,nenajdeme tu cestu k sobě zpátky vůbec a on mi to odkýval,pár měsíců,buch a jsme tam kde jsme byli.Mohl by mi někdo nestranně na tohle napsat názor,prosím?Jak byste se zachovali v mojí situaci?A jestli někdo ví,kdybych se s ním rozešla,jak se řeší vzdálenost mezi náma skrz péči o malého?Mám rodinu tady v ČR,která by mi pomohla a nájem tam si fakt nemůžu dovolit,takže jediná možnost je vrátit se zpátky domů.Děkuju za každou radu ❤️
@merope Děkuju moc za odpověď ❤️ Já neodjedu hned po hádce,snažím se to s ním řešit,ale on nekomunikuje,čumí do zdi a nebo se sbalí a odjede třeba do práce,večer přijede a pokračuje dál v mlčení.Musím mu podlízat,prosit se a po pár dnech poleví.Přijde mi už,že jakákoliv nesrovnalost v našem vztahu je moje chyba.
Kdybych mu nenapsala,nepřemlouvala,komunikovat nebude ani po půl roce,jsem si jistá.A já už fakt nemám sílu být dál taková 😒
Malý má česko-rakouské občanství,ale narodil se v ČR.O peníze strach v budoucnu nemám,vím,že bych měla víc jak 30tis. a bydlení můžu mít u rodičů.I práci před mateřskou jsem měla slušně placenou.Mně jde o tu péči,jestli není povinnost bydlet do určité vzdálenosti od jednoho z rodičů,aby mu bylo umožněno se vídat s dítětem? 🤔
Jako ty mu podlízáš a pak zdrhneš k mamince? Co to zkusit jednou vydržet a dělat to stejně jako on?
O čem byla třeba poslední hádka?
A proč dolejzáš, podlejzáš a prosíš se? Prijde mi jako malý dite, který si hraje na chudinku a potřebuje tvoji pozornost.
Rozhodně bych mu nelezla do pr.delky a během jeho egoistickyho chovani mu důrazně řekla, že pokud se nebude chovat jako dospelej chlap, tak se sbalis a odcházíš.
Nemusíš se cítít blbe, kdyz řekneš svuj nazor nebo neco, co tak citis a on te začne ignorovat. To sou jeho pocity, at s nima bojuje. Pravděpodobně ma takto naučené vzorce (například z detstvi od rodičů), takze bych vyuzila jeho mlčení a mluvila. Po domluvení bych odešla treba ven a dokud se nezacne bavit, ignorovala bych ho taky, po nejaky dobe proste fakt odjela. Máš prece svoji hrdost.
A jinak .. nenarozeny bych si nechala, budeš pak litovat, kdyz ho dáš pryč. Díra v srdci je velika.
Drzim pesti 🍀
@cuuza Takový pokus už byl taky,skončila jsem na antidepresivech a u psychologa po asi dvouměsíčním mlčení 😣 Nedokážu být vedle člověka,kterého miluju a nemluvit s ním,neřešit problém,který nastal.Já vím,že každý je jiný.Já se potřebuju z problémů vymluvit a tam nemám nikoho,tady mám rodinu,hlavně ségry.Navíc bydlíme u tchýně a ta na mě nenechá nit suchou a začalo to tím,že jsem malýmu odmítla dát v 6ti měsících řízek s bramborovou kaší,urazila se na mě a od té doby pořád něco…V tomhle stál přítel za mnou,ale stejně to dusno tam je hrozné a když se navíc přidá on,jsem tam úplně sama bez něčí podpory.Poslední hádka byla,ta v říjnu a kvůli tričku 🤷🏻♀️ Přibalila jsem si omylem triko ségřinýho přítele a když jsem ráno vstala k malýmu,tak jsem ho na sebe rychle hodila a byla scéna,že ho nemiluju atd.Od té doby nekomunikace,teď opět a ani se neobtěžoval mi napsat,že je něco špatně 😏 Ve středu jsem mu napsala,že mám horečku a že nejspíš na ty narozeniny nebudu moct dojet,nevyjádřil se k tomu a psal dál “normálně”,i když míň,tak jsem se ho včera ptala,jestli se něco stalo a od té doby nebere telefon a neodepisuje…
Psychické vydírání.... Nic víc, nic míň. Když se nebaví, je to na palici. Miminko si určitě nechej, přišla bys o víc než jen o manžela... Jestli tě rodina podrží, tak máš vyhráno. Manželovi bych tuto možnost řekla, pokud se nebude bavit a bude dělat dusno, odešla bych. Tohle nemá fakt cenu, pořád ho omlouvat, jemu se omlouvat, sebe ponižovat. Máš svou hrdost. Jen si řekni a přiznej jaký vzor dáváte synovi. Ano je ještě malý, ale pokud bys zůstala začne to brzy vnímat a nedej bože se chovat jako tatínek. Je to těžké, ale vše se dá zvládnout a být šťastná
@jani0502 , btw, videla bych problem asi i v tchyni. Podle me do nej dost ryje a rekneme si to narovinu... dle toho co pises asi nedokaze mamince rict, at se vam nesere do zivota a pokud ho štve proti tobe (coz je dost možný ze mela kecy i na oslave), tak se potom nediv. 🤷♀️ Možná bych je seřvala oba, třeba se to pročistí. 😄😉
@jani0502 Tam to právě bude nějak s obvyklým bydlištěm. Obecně i v ČR je trošku problém se s dítětem odstěhovat nějak moc daleko. To je to, kde "taháš za kratší konec". Navíc pokud to je "mezinárodní manželství", tak to může být o to větší problém.
I když píšeš přítel - vy nejste manželé? Pokud nejste manželé a nepotřebuješ řešit rozvod, tak jak to tak popisuješ, tak je dost možné, že pokud budeš trávit víc času v ČR než v Rakousku, postupně bude to "obvyklé bydliště" u tvých rodičů.
@shak29 Hlavně kvůli malýmu,on je skvělý táta,miluje ho,pomáhá mi s ním,ale jenom do té doby,dokud je všechno “růžové”,potom nezájem,ani o mě,ani o malého…Ve čtvrtek tam jedu,jelikož má malý očkování v pátek a doktora má tam,zkusím to udělat jak píšeš,stejně už je mi to jedno…Jsem skoro rozhodnutá to ukončit,nechci aby mi v tomhle vyrůstaly děti.A už můj pohár trpělivosti přetekl 😖
Nevím,jestli je to kvůli tchýni,měli jsme v plánu si najít bydlení a jít pryč,on jí měl už taky plné zuby a hádali se pořád spolu.Myslím,že jeho teta je na mě taky naštvaná,že jsem nedojela,i když jsem jí psala,že jsem nemocná,a to ho nejspíš ovlivnilo taky.Protože,jak jsem psala,tenhle problém nastal až po té oslavě.
@jani0502 hele a nemá on bokovku? Když na mě byl ex hnusnej, nic nebylo dobřé, prostě jsem se mu ničím nezavděčila a byl odtažitý, tak v tom hrála roli jiná ku.... Bohužel mi to docvaklo až po letech, že by to tak odpovídalo... Rozvedla jsem se s ním (což nečekal,že fakt udělám, ikdyž byl s "přítelkyni" - psychologické vydírání na denním pořádku). Teď mu fakt děkuju,že jsme od sebe, mám skvělého manžela a ročního prcka. Musíš doufat, že to štěstí někde jinde najdeš. Taky jsem se bála, jak to bez manžela s dvěma dětma zvládnu a ono to šlo líp než jsem čekala😉😉
@bertik20 Myslím si,že nikoho nemá,ale víte co znamená myslet,že jo?Často nejsme spolu,má volnost,takže i to je možné 🤔 Je pravda,že jim nastoupila do práce nová kolegyně a v tom říjnu,kdy se mnou nemluvil,byli ve více lidech někde na montáži a v mobilu měl fotky jí někde v restauraci zabalenou jenom do ručníku 🤷🏻♀️ Volali si i spolu,ale když jsem mu řekla,že mi to vadí,tak přestal.Myslím,že nelhal,protože se mě na to ptal i jeho kolega,prý jestli ju nemám kvůli tomu ráda 😏
@jani0502 ,no, sice najit bydleni, ale pokud do nej hučí matka, tak i tak mu to proste tlaci do podvedomi a malokdo je tak silnej aby proste porad odolával.
Ja si docela dovedu predstavit, jak to na ty oslave probíhalo.
Mam vlastní zkušenosti od strany chlapa, dokud sem si neudelala poradek, bylo porad dusno a hádky.
Klidne napis sz, nebudu psát veřejne. 😁🙌
@jani0502 Nedivila bych se kdyby v tom byla tchýně. U nás to bývalo někdy podobný, tchýně mému manželovi něco nažvanila, on pak rýpal a snažil se vyvolat hádky nebo nemluvil...
Přijde mi, že nemáš žádné sebevědomí...
Proč bys měla svému partnerovi podlizat? Je urazeny, tak bych ho nechala být a nevnucovala se, máš přece nějakou hrdost 🍀
@jani0502 Upřímně, tohle dělala tchyně tchánovi, když byl přítel malý. Když se jí něco nelíbilo, tak s ním nemluvila, ignoroval ho a on žadonil. Když jsme se s přítelem dali dohromady, jednou to na mě zkusil taky (ačkoliv jako dítě tu situaci nenáviděl). Tak jsem mu na ferovku řekla : "OK, jestli se mnou nebudeš mluvit, tak já taky ne. Ale nemysli si, že budeš mít vypráno a uvařeno." A do večera byl v pohodě 😁 Ale myslím, že kdybych to takhle neuhrála hned poprvé, zhoršovalo by se to. A já bych to nerozdýchala. Je to psychické vydírání...
@nestorkea Přesně,je to hrozně psychicky náročný,já jsem totálně vyšťavená.Ve čtvrtek tam jedu,malý má termín na očkování v pátek.Napsala jsem mu zprávu,že je to poslední možnost,aby to se mnou začal řešit a mluvit a pokud ne,tak že jdeme od něho pryč,ať si to rozmyslí.Já už fakt nemůžu,sžírá mě to,potřebuju mít ve věcech jasno.Myslím si,že tohle je z jeho strany určitá forma manipulace,ale nechápu,kam mě chce tímto tlakem dostat…Protože i já mám jenom jedny nervy.
@jani0502 Psychické týrání je to nejhorší. Musí si uvědomit, že tudy cesta nevede. Jinak se z vás stane uštvaná nešťastná osoba, která bude skákat jak on pískne. Ve vztahu se musí mluvit. Vy v tom máte jasno, tak snad to dojde i jemu, držím palce! A jestli mu to nedojde, bude vám lépe bez něj.
@jani0502 on tě tím mlčením trestá za to, že není po jeho.. mně tohle dělá mamka, i když zdaleka ne v takové míře... Když je naštvaná, tak se mnou demonstrativně pár dní nemluví, abych si uvědomila, že jsem prestrelila..vlastně to dělala, i když jsem byla malá a bylo to hrozný, vždycky jsem jí říkala, že bych radši dostala pár facek než tohle... Je to takové citové vydíráníčko a jako dva měsíce mi teda přijde masakr a úplně chápu, že chces odejít, to se nedá vydržet...
@jani0502 Teď jsem narazila na tvou diskuzi a říkám si, jak to vaše poslední setkání asi dopadlo. Mluvili jste spolu, pohnulo se něco?
Jestli jste spolu zacali realne zit az po narozeni prvniho, tak se bojim, ze nejde o to, ze se on zmenil, ale ze se proste projevil a ty jsi konecne poznala jaky jako clovek je. A tim jsi prisla o ruzove bryle. Jestli to tedy chapu spravne. Tipuju, ze jste spolu chvilku a je to cele bohuzel jen o tom, ze se dostatecne neznate a nebyl cas se poradne poznat. A deti to vsechno umocnuji 😕
@journals Jsme spolu čtyři roky a defakto od začátku našeho vztahu žijeme spolu,nejprve v Česku a teď už rok v Rakousku.Jeho bydliště je 400 km ode mě,takže jsme spolu museli začít žít hned,jinak bychom se moc neviděli.Změnilo se to až tím přestěhováním k němu.I když teď zase pár týdnů “seká latinu”.Zůstali jsme spolu,vyříkali si to,i když už jsem musela hrozit rozchodem,ale zabralo to 🙄
Pár komentářů:
- pochopila jsem dobře, že když on prostě nekomunikuje, tak ty odjedeš k rodičům a tam jsi třeba 3 týdny, kdy on nekomunikuje a ty se ho snažíš přinutit te komunikaci? Co kdybys ho prostě ke komunikaci nenutila? Ozve se vůbec? Možná to je jedno z možných řešení toho, že žijete dlouhodobě v Rakousku - že bys prostě odjela pryč a čekala, až on se ozve (a on se neozval). Protože potřebuješ nějak vyřešit, že v případě rozvodů se dost řeší, do kterého státu patří děti. Analogicky - jaké mají děti občanství? V jakém státě budeš rodit?
- o potratu bych nepřemýšlela, dítě bude mít parťáka, dva se zabaví líp než jeden, to bych ani tomu staršímu neudělala
- v Německu když se pár rozvede, tak se platí alimenty nejenom na dítě, ale i na manželku, v ČR tuším jenom do 2 let věku dítěte (ale pořád to může být slušná částka, která ti zajistí fungování). V Německu je to opravdu dosti podstatná částka, z které bys klidně vlastní bydlení zaplatila. Jak je to v Rakousku, netuším.
Každopádně sami to podle mě nevyřešíte - zkusila bych jej přinutit jít do nějaké manželské poradny (aspoň v ČR teda určitě, ale snad jsou i v Rakousku). Tipuji, že si vůbec neuvědomuje, co dělá. A ano, může být i to, že tě bere jako "kozičku z Čech, co vůbec neví, co se dělá" a on všemu rozumí - pokud tohle nezmění, tak to pak moc dlouhodobě nemůže fungovat a navíc to nedává ani moc dobrý vzor dětem.