Rozvod mojí vinou?

Ahojte. Potřebuji se vymluvit a možná i znát Vaše názory. S manželem jsme spolu 14 let, máme 5 letou dcerku. První krize byla před 2 lety,kdy to prostě neklapalo chtěli jsme jít od sebe, že si najdeme každý někoho nového. Poznala jsem jednoho muže, pár krát se s ním sešla, manželovi to začlo vadit, a našel si také někoho, byl za ní. Pak jednou mě ten známý dovezl neplánovaně a o 15 min později. Manžel ztropil scénu, že jsem ho podvedla, přitom nepodvedla jen jsem ho líbala a doteky. Od té doby mě psychicky týral. Řekl všem, o mé nevěře, která fakt nebyla. Dodnes mi nevěří.Opil se, šel do bordelu, ale tam prý mu to nešlo. A to bylo až po mé nevěře, že to tak je prý v pořádku. Zkrátka mě slovně ponižoval. Byli jsme i v poradně, ale tam člověk řekne co chce. Tenkrát jsem byla na mateřské, zvířata, dcerka. Potřebovala jsem s ním zůstat, měla jsem strach, že to nezvládnu sama. Přitom mi kolem říkali ať ho vyhodím. Říkala jsem mu, aby odešel, ale on né. Pak jsem si teda řekla, že to ještě zkusíme kvůli rodině a dceři. Ale manžel ve mě vybudoval za tu dobu psych. týrání stres a to, že všechno je má vina, za všechno můžu, jsem špatná. Postupem času jsem měla strach někam jít, že si bude myslet, že ho podvádím. Nemá vztah k dceři jaký bych si představovala, nikam nechce chodit, je nespolečenský a má vysoké ego. Já jsem ho přestala milovat a mít ráda, při sexu mi tekly slzy samy od sebe, přitom mi neubližoval a on si ničeho nevšiml nikdy. Ale nic mi sex s ním neříkal. Navenek jsme vypadali jak fungující rodina, nesla jsem všechno v sobě a mám to zafixované. O Vánocích už jsem dál nemohla, manžel se začal snažit dotýkat se mě, fyz.kontakt upevnit. Ale já měla k němu odpor a necit. Řekla jsem mu to, že spolu můžeme být, ale nic k němu necítím a není to jaké by mělo. Naštval se, a myslí si, že mi najednou přeskočilo, že se mám jít léčit. Odstěhoval se do 2 týdnů od nás. A dává mi to za vinu. I má rodina mě viní, o co mi šlo, že on mi nic nedělal. Našla jsem si kamaráda s kterým je mi dobře. Podporuje mě, zažil si také své. A já mám neustále výčitky, že za všechno můžu. A že manžela podvádím, ikdyž se mnou nebydlí. Pořád mám strach, že mě sleduje, kdysi mi tím vyhrožoval. Kontroloval mi telefon, výpisy všechno. A já žiju ve stresu a strachu z něho, že mi bude vše vyčítat, že mám špatné vlastnosti atd. Ale já chci žít, jít mezi lidi, mezi přátelé, zatančit, mít rodinu více dětí, a taky, abych nebyla na vše sama. Je to podvádění, když spolu nežijeme, ale nejsme ještě rozvedení? Řekne mi někdo svůj názor?