S exmanželkou vycházíme skvěle, jezdí občas s rodinou ke mně na dům. Partnerce se to nelíbí...
Dobrý den,
rád bych se zeptal - především dam, jaký máte názor na následující:
** Situace: Před 8 lety nám zemřela dcera, pak jsem si vzali do pěstounské tehdy 6-letou holčinu. Před 5 lety rozvod, holčina zůstala v péči matky. S exmanželkou jejím manželem vycházíme skvěle, protože hlavním důvodem rozvodu nebyla nevěra, ale odlišné vyrovnání s těžkou situací.
Takže občas návštěvy, telefonáty atd. Zcela jednoznačně v tom není žádný můj vztah k ex. Ani ona ke mně. Naprosto mi nevadí, že se drží za ruce atd. Dokonce jsem jim vystupoval na svatbě - jsem prostě v pohodě. Samozřejmě máme bližší vztah, dá se říci jako sourozenci - vzájemně si pomáháme a hlavně - v našem životě je smrt jediné dcery a další, která se měla narodit.
** Nová partnerka to nenese dobře, ale přesto to chceme nějak kompromisně řešit. Chápu ji a obdivuji ji za vstřícnost to společně řešit! A vím, že více lidí náš ex partnerský vztah nechápe. Tím také ale není v okolí vzor, na němž "demonstrovat", že to může fungovat ve vší počestnosti.
** Dotaz:
Dámy, jak byste to nesly a řešily vy? Stalo se to někomu konkrétně? Jak jste to řešily?
Děkuji
@sudylichozrout Moc děkuju .... i když jsem se bránil nátlaku, stejně bych udělal ústupky, A mnohé rád. A jistě to k partnerství patří. Ale myslím, že už by to zasáhlo do vlastní důstojnosti. I do její.
@terkterk Diskusi jsem četla až dnes. Je hezké, že s exmanželkou máte hezký vztah, bohužel to dnes není až tak časté. Mám něco podobného se svým prvním exmanželem - jsme rozvedení už skoro 9 let, ale zůstali jsme přátelé. Jeho nyní už expartnerka neunesla situaci, kdy jsem u ex já přespala i s dětmi (moje nejstarší dcera je jeho) - přitom věděla, že spolu máme dítě, takže spolu komunikujeme, i když pravda, asi nadstandardně, protože on nemá problém se mi svěřit se svými těžkostmi a já zase jemu s těmi mými. Bohužel se svým druhým nyní již taky ex (rozešli jsme se loni) takto dobře nevycházíme, přitom já bych ráda hlavně kvůli našim společným dvěma dcerám - ten na mě alespoň v době, kdy jsme spolu ještě byli, nežárlil kvůli prvnímu ex. Přeju hodně štěstí v dalších letech, třeba potkáš takovou, která nebude mít problém s přátelstvím s Tvou ex.
@terkterk situaci jste vyřešili, otázkou však zůstává, jak je možné, že si respektující a vyrovnaný muž přitáhne do života, troufnu si říct, někoho tolik odlišného. Na náhody nevěřím, ale to už nejspíš zabiham do jiného tématu.
Na závěr Ti přeji hodně štěstí při volbě té "pravé".
@jannis81 Ano, chápu 🙂 ... Začátek byl přes FB - několik měsíců jen dopisování (i kdyžje ze stejného města a známe se roky od vidění), má snaha, líbila se mi na fotkách - je hezká a ... usměvavá! Byla i opatrná a vše probíhalo pomalu. bylo to pro mě romantické a přitom od ní zodpovědné (to si myslím i pořád). Ale ke změně opravdu došlo, když se postupně i ona přibližovala mě a s tím, že mě má moc ráda. S tím souběžně se objevovaly její potřeby. A bylo to vše rychlé a pro mě bezva 🙂 A já jsem to bral, že když chci toleranci, velmi rád ji nabízím a dávám. Komromisy považuji za základ. Ale jen do míry mé důstojnosti, respektivě - pod důstojnost by neměl jít nikdo. A pak už dle toho, jak jsem psal. 🙂
@jannis81 Jak se všude uvádí, na změnu musí přistoupit člověk sám. A Ty jsi zářný příklad, že to jde, když se do toho člověk pustí. A důležité je si uvědomit, že něco nezvládnu a že s tím chci něco udělat .... Ona je určitým způsobem silný člověk, obdivuji, jak se stará o děti, bojuje se zdravím. Osud jí moc nepomohl. Ale uvnitř se něčeho obává a to jí "zakazuje" si připustit, že pomoc jiného člověka nebo i moje není její slabost.