Shubl přítel pravdu o mé nadváze a nemoci?

Tyjo ty si blbá jak tago. Manžel na ni sral a ona hnila?tvl co to píšeš. A si dle mě pěkně pitomá když sis s takovým chlapem v takovém věku a ještě s tolika nemocemi udělala dítě. Výměře se na tebe a kdyby se ti něco stalo tak i na dítě

@bara88 příště si přečti co jsem psala.. starala jsem se o švagrovou! Můj přítel ženatý nikdy nebyl!!! Blbá jsi asi ty v tom případě..

Ja teda nevim...ale tohle mi rict partner, predevsim pokud uz jednou neco podobneho zazil...tak jako sorry. A jeste jak ji nechal na konci a vykaslal se na ni? co to je? dobrovolne s takovym clovekem dite? jsem vazne nemocna(leukemie), ale ty blby kecy mam ja, obcas, ale urcite ne manzel, i kdyz se hadame taky vic nez bych chtela. Ale spis, ze mame oba strach a nekdy to neni nejlehci. To, ze rekne nekdo o tloustce, atd. ok, ale ne, kde budou za 10let. To by me uz nevidel.

Kvůli psychické rovnováze (tvé) bych přemýšlela o rozchodu. Když v hlavě tolik věcí šrotuje, co tě tíží.... není to legrace a tvůj muž svým jednáním vše zhoršuje.

@dixi86 je to těžké.. oni spolu byli 5 let. Po roce vztahu ona zjistila, že má rakovinu prsu. Mu to tajila. Přišel na to az když měla velkou bouli u prsu. Řekla mu, že to nic není a věřil ji..jenze už bylo pozdě a ona to vzdala. Nechtěla se léčit. Řekla mi to i jeho mamka.. měla dva syny. Půl roku přes tím než umřela mu řekla ať odejde, rozešli se. On nechtěl, ale chtěla být sama tak prostě šli od sebe. Řekl, že už to nedal. Stále přemlouvání, stále v depresi.. že musel pryč. Když umřela, chtěl umřít i on. Mrzelo ho, že s ní nebyl do konce a do dnes si to vyčítá.. Když tak nad tím přemýšlím, ublížila jsem mu včera slovy stejně jako on ublížil mě. To je mi líto čím procházis. Není to lehké. Já si tím taky prošla..Musela jsem chodit ke známé dr.a dávala mi léky na uklidnění. Pila jsem denně stavu z červené řepy.. dávali mi rok a 5% na přežití. Měla jsem štěstí.. tobě ho taky přeju. Někdy člověk řekne slova která ho mrzi a nejdou vrátit zpět. A že mi někdo napíše že jsem si s takovým udělala dítě..? Já jsem otěhotněla přirozeně poprvé v životě. Neplánovala jsem to. Syny mám z umělého oplodnění, protože exmanzel nebyl zdravotně ok. Mě řekli, že přirozeně nikdy neotěhotním, protože mám dvojitou dělohu..A stalo se. S přítelem. Poznala jsem ho a zamilovala se. Nikdy jsem nikoho tak nemilovala jako jeho.. Dnes jsem tu vylíčila na něj vše špatne...ale to dobre u něj z 80% převažuje. Chtěla jsem jen vědět kdo přestřelil víc... A byli jsme to oba. Dnes spolu mluvíme...ve čtvrtek mám narozeniny, vím že bude vše ok. Jen mě to mrzí co se stalo..A tobě držím palce a děkuju za reakci

Díky všem za reakce. Nechci se tu hádat nebo dál řešit nepodstatné věci..
Vypínám upozornění, číst už dál nebudu.. Stačilo mi. Přeju všem pěkný večer a pěkně dny

No já půjdu asi proti proudu a řeknu, že jste to přehnali oba dva. To co tobě řekl je přes čáru a to co ty jsi mu řekla je taky přes čáru a to hodne. Nevíš jestli jeho to vnitřně zpětné neuzira a kopla sis treba do živého, chlapi takto silné zážitky duši v sobě a zpracovávají jinak, nevíš jestli on nemá zemřelé za zle, jak (ne)vyřešila. On zase řekl tobě něco, co by milující člověk druhému nemel. Tohle co jste předvedli je podle mě za hranou...

Dost bych zvážila, abyste si sáhli do svědomí a vážně si promluvili.

Tak znova ať to pochopíš i ty.napsala si o své švagrové,že se o ní manžel nestaral a ona hnila. HNILA?to může napsat opravdu jen pitomec

@bara88 tak když ty jsi asi u toho svítila, že víš přesně jak to bylo, že? Vykašlal se na ni její manzel, nepolohoval ji, jezdil po výletech. Řekl nám ať ji lékaři přidají morfia ať to má raději za sebou.. Hovado. Měli jsme ji doma. Měla prolezeniny, odpadavala ji kůže a hnis.. jako co? Je na tom co špatného že to napíšu tak přímo? Nezazila jsi to tak si to nedokážeš představit..ale prostě tak to bylo. Poslední stadium rakoviny je takové... Jestli na to nemáš žaludek za to já nemůžu, ale napsala jsem, že já jsem od ní neodešla i když to bylo prostě těžké. Tak to prosím už nerozebirejme a nechme to být.. diky

Hele když to tady pročítám....máte toho za sebou oba hodně, těžká období, takže si myslím že je na čase za sebou přijít, zahodit ego a omluvit se navzájem. Jako chápu tebe, ale chápu i jeho, zaryla si do něj, to chlapi to zpracovávají jinak. Buď si teď budete hrát na ublížení anebo půjdete do sebereflexe a zabrzdite.

Tyjo, tak to je sileny a za me teda neomluvitelny, co ti rekl. Sice je i sila, cos mu odpovedela, nicmene to svym zpusobem chapu v tak vypjate situaci a potom, co ti rekl. Takze pritel ma 4 deti, kazde s jinou, zakladal si seznamku za ucelem sexu, na coz ti rekl, ze jsi tlusta a pokracuje v narazkach na tloustku dal, prestoze jsi rok po (narocnym) porodu a obrovskych zdravotnich problemech. Za me teda velky spatny a nevidim to moc dobre. Mel by ti byt oporou a ne te takhle srazet. Ano, zhubnout je super, ale jak psaly holky, clovek by to mel udelat predevsim kvuli sobe, aby se dobre citil. Ne proto, ze pro druheho jsem s 10 kg navic (po trech detech a invalidnim duchodu) povl. My uz jsme si za tech 12 let rekli s manzelem taky ledacos velmi, velmi, vyhroceneho, takze ja chapu, ze se to muze stat, ale toto mi fakt prijde totalne extremni.

Četla jsem jen původní příspěvek a na něj odpovím - přehnal to on, a vlastně už je pak úplně jedno co jsi mu na to řekla ty a jak to bylo vhodný nebo nevhodný, tady bych pochopila, i kdybys mu ve vteřině vyházela celou skříň z okna, ať si teda táhne.

@anonym Mám děti 2 s jedním chlapem se kterým už budu 12 let. Vážne si potřebuješ „přeměřovat pindíky“? Ne fakt se po každý hádce nerozcházíme, ale když se hádáme, nemáme potřebu si ubližovat takhle dětinsky.

@cikitkapb já jsem byla s exmanzelem 15 let. Pak jsem poznala přítele se kterým jsme spolu 4 roky.. Nerozchazim se po každé hádce.. Vyrikali jsme si to. Toť vše 🙏 Pěkný den

@sedouana
@katule1990 přítel mi donesl kytku k MDŽ. Vyrikali jsme si to.. Ano byl to extrém a mrzi nás to oba. Po porodu jsem zhubla 14 kg, ještě 10kg potřebuju dát dole abych byla na své původní váze. Nejde to tak rychle, já vím .. snažit se budu pro sebe. Taky teď 14 kg nebylo lehkých. S dětmi to jde pomaleji, ale všechno jde když se chce. A co se týká přítele, on je skvělý táta, přítel i milenec. Jen občas přijde chvíle kdy se chytnem, kvůli blbosti. Je to asi všude ty výměny názorů..jen u nás to prostě teď takto vygradovalo do extrému. Ráda bych to tu už uzavřela..ale nejde to. Příspěvek tu zůstane... Děkuju všem. Potřebovala jsem si poztezovat a i si přečíst co je prostě spatne i na me strane. Vše bude dobré.. Mějte se hezky

Podle mě buď je to debil, nebo minimálně se zachoval jako debil. Snažila ses mluvit o svých pocitech? O svých snahách?
Je taky možné (i kdyz u tak silného kalibru bych to nečekala), že je jen podobné dřevo jako můj manžel. Sice nemám žádnou vážnou nemoc, ale blbou imunitu a nemocná (s respiračníma) jsem furt. A párkrát mi chlap dost ošklivě ublížil. Pomohlo mi udělat první krok a sdílet svoje pocity (být ochotná místo obrany před ním brečet když mi ublíží (a ne říct něco hnusného a brečet pak v koutku sama), vždycky řekne že tak to nemyslel a nenapadlo ho že mě to tak raní a utešuje mě. Vím, že mě hodně miluje, ale něco mu prostě nedojde), taky pomáhá to, že mu občas říkám, že je vím, že je na to trochu dřevo (po tom, co řekne něco jen lehce nepříjemného. Neříkám to ve zlém, jen jako reakci s tím, že to nebylo moc příjemné). A hooooodně pomohlo, že mu to řekli i jeho kamarádi, se kterými chodí denně na oběd z práce, když mu po půl roce co je každý den vidí řekli, že jsou rozhadani a nemluví spolu, a on se tomu hrozně divil 😂 až pak si uvědomil, že vlastně celého půl roku oba vždycky mluvili s ním, ale ne spolu 😄
Ale u bývalého za některá zranění mohl spíš nedostatek lásky a přebytek narcismu. Tam to bylo marné, marné, marné, suchý strom nevykvete, šli jsme od sebe a mi je líp. Není to špatný člověk, ale prostě některé věci pro něj byly problém (i běžné provozní), takže mu to sežralo lásku ke mě a pak neměl ani respekt (někde uvnitř ani k sobě, a tím víc ego až na půdu, klasický narcis, naštěstí s občasnou sebereflexí, takže ne beznadějný). No, od té doby myslím, že dost dospěl, že už by byl některých věcí schopen, ale jsem i tak fakt ráda, že už spolu nejsme a mám svého manžela (který, ač někdy trochu pako, je fakt zlatíčko). I já jsem se pár věcí naučila, člověk se v umění mít vztah neustále zdokonaluje 🙂

Popravdě řečeno mám pocit, že ta věta s pochovavanim přítelkyň tnula asi do živého a možná je na ní i kousek pravdy, protože jak bez vláhy usychá kytka, tak bez lásky a opory usychá žena. Takže to může i souviset. A možná on to v hloubi duše ví, a proto byl za to tak naštvaný.
Každopádně myslím, že je potřeba to řešit i celkově a když v tom vztahu nebude oboustranná láska a respekt, jít radši od válu než to bude stát zdraví vás oba a možná i děti, a nebo zkusit zapracovat na nápravě. Zkusila bych i třeba partnerskou poradnu, protože některé věci člověk nevezme od partnera/partnerky, ale od cizího paradoxně ano. (je to tedy špatně, ale bohužel je to atribut dnešní doby - možná i těch předtím, ale nevím, v těch jsem nežila 😄) Hlavní je ve vztahu zdravá komunikace - nemyslet si, že je ten druhý věštec a něco pozná, a radši spíš říct mu i něco co už poznal, než neříct něco, co nepoznal. A druhá klíčová věc je respekt. Ať druhý řekne cokoli a nám to připadá jako sebevetsi blbost, jsou to jeho pocity a tím pádem je to relevantní. (bohužel jsme vychováni k tomu, že naše pocity jsou jakoby nerelevantni, a tak nedáváme relevanci ani našim, ani cizím pocitům). Bohužel až moc často říkají rodiče dětem "nebreč, nemáš proč". No sakra, kdokoli brečí, má určitě důvod. To, jestli dobrý (jestli má smysl se tím trápit, jestli...) už je věc druhá, ale pocity toho člověka jsou vždycky relevantní, i kdyby jen něco špatně vyhodnotil. Jenže ten, komu to říkali rodiče (to nebreč nemáš proč) , naučí se bagatelizovat pocity (všechny) místo toho, aby je dokázal zpracovat. A pak se ve výsledku může chovat jako debil, protože to prostě neumí jinak. A pak je ta největší (možná jediná) otázka, jestli se chce učit lepší způsob, nebo ne. Protože život s marodem je těžký, co si budem. Ale je potřeba to přijmout. (nejvíc mi můj muž při nemoci ubližoval před svatbou, byla jsem půl roku v kuse nemocná, po covidu furt něco, a div jsem nevykašlala plíce, a on si stěžoval že sem tam musí uvařit když je unavený a že je doma bordel - já běžně nějaké jídlo uplacala i když jsem sotva lezla, jen občas jsem to prostě nedala. Ale přestala jsem být naštvaná a ironicky říkat "no chudáčku, aby ti ruce neupadly" a pak brečet tajně, a přes "já jsem na tom dneska mnohem hůř než ty a prostě to nedám" říkat "já vím, že jsi unavený z práce a taky na tebe leze ta moje nemoc, mě to není ani trochu příjemné, že nemůžu nic dělat a mnohem radši bych to udělala než o to někoho prosit, ale dnes už prostě nedokážu vstát z postele aniž bych omdlela. Kdybych nemusela, neprosila bych o to." A brát jako jeho věc jestli to vezme nebo ne, já to řekla upřímně a trpělivě, víc udělat nemůžu a ani nechci, síly potrebuju na leceni. A zároveň jindy říkat i dobré věci - třeba" mám radost, dnes sice sotva lezu, ale krom běžného provozu jsem zvládla ještě uklidit 3 věci. Není to moc, navíc drobnosti, ale aspoň něco. " A taky všímat si i jeho pocitů a únavy a tak, a oceňovat každou drobnost, dát tomu tu relevanci a říkat to nahlas, nejen si všimnout. A tím i on přestane být v opozici a začne dávat relevanci svým i cizím pocitům, začne si uvědomovat, že člověk není stroj a taky se může cítit milovaný.

Muži jsem pred tou svatbou vždycky říkala, že pochopím, když si mě nevezme, když odejde proto, že jsem pořád nemocná, protože vím, že těžké to je nejen pro mě, ale i pro něj a já od toho odejít nemůžu, on ano. Na to mi vždycky říkal, že by to bylo hnusné a já mu na to vždycky řekla, že mnohem horší je ve výsledku zůstat a nepřijmout to. Tak že ho prosím, ať to buď přijme jako fakt, že to tak je a že to tak možná bude do konce života, i když bychom všichni radši, aby to bylo jinak, nebo pokud by to přijmout nedokázal, že ho prosím aby odešel včas, protože já bych od něj odejít nedokázala. Ze svých důvodů třeba jo, ale ne "za něj", že to on sám musí najít tu sílu v sobě, jinak se budeme trápit všichni. Asi na potřetí přijal, že se musí rozhodnout. A zůstal 🥰

Jinak i nemoci jsou svým způsobem dar. Člověka to totiž dokope k tomu, že musí být k sobě laskavý a tolerantní, jinak prostě umře. Jednoduché na pochopení, těžké na přijetí. Ti zdraví dar tohohle pochopení často nemají a musíme s nimi být někdy hodně trpěliví. Protože to je naše výhoda, ne nevýhoda, že jsme přijali naše možnosti. Smutná pravda je ta, že hodně těch lidí co tohle nechápe si užene spoustu nemocí na stáří úplně zbytečně, protože nejsou laskaví ke svému tělu a ne akceptují svoje limity - a ještě mají pocit, že je to tak správně.

Kazdopadne držím pěstičky ať je vztahově líp ✊✊✊✊
Snad jsem aspoň trochu pomohla, je to hlavně o těch drobnostech, ty nejdůležitější aspekty života se skládají z banalit 😉 A to, jestli je někde vztah průchozí a nebo ne, závisí na milionu a jedné drobnosti.

@jerrabina teď jsem si všimla poslední stránky, že už jste si to vyříkali. Mazat to nebudu, zvlášť když už jsem to jednou přepisovala kvůli chybám, ale hlavně myslím, že v tom někdo může najít inspiraci i tak. Nějaké zamyšlení, prostě něco. A když tam nic nebude pro autorku, tak třeba někdy jindy pro někoho jiného 🙂
Ale popravdě řečeno bych zůstala ostražitá vůči tomu jak to on vnímá, protože jestli tam má i třeba podvědomě nějaký problém, něco nepřijal a snaží se si něco nalhávat sám sobě, tak zraní někdy znova. Tak jako můj manžel, než přijal, že se může stát, že budu každou zimu celou zimu nemocná a z každé práce že mě kvůli tomu můžou vyhodit, tak mi mohl ublížit kdykoli. Pak už mě to přestalo bavit aby mi pořád ubližoval a kdyby se sám nerozhodl v té volbě přijmout nebo odejít, asi bych mu vrátila prstýnek a na poslední chvíli řekla "ne", jakkoli úžasný chlap to jinak je. Ale tohle, kdyby tam zůstalo kvasit, by nás možná oba sežralo.
(no a já, světě div se, když necítím vinu při každé nemoci dokážu teď být i občas i v zimě zdravá! Což je coool 😊 začít se nějak musí a každý krok se počítá 😊 a u věcí typu zdraví a síly záleží hlavně na psychice)

@jerrabina mockrát děkuji za vse co jste napsala .. souhlasím a vážím si vašich rad i času který jste tomu věnovala. Četla jsem to hned druhý den. Jen jsem nestihla dříve reagovat..
My jsme to již uzavřeli, vyrikali jsme si, promluvili si.
Člověk se celý život učí. Můj partner mě hodně věcí naučil..dokonce za ty 4 roky víc než můj bývalý manžel se kterým jsem byla 13 let.
Když jsme spolu začali, byl jiný než je dnes. Více pařil a užíval si. Dnes je rodinný typ a miluje děti se kterými tráví hodně času. Jsem šťastná, že ho mám. Je skvělý a nic bych neměnila. Taky vím, že na sobě musím hodně pracovat...

To moc ráda slyším (čtu) 😊
Kazdy z nás někdy udělá nějakou pitomost a důležité je se z toho poučit 😊 jsem moc ráda, že u vás se to daří podobně jako u nás 🥰