Spřízněná duše, kterou potkáte jednou za život
Ahoj všem,
chodím mezi Vás již delší dobu pod jiným nickem, ale vzhledem k choulostivosti tématu bych chtěla zůstat 100 % anonymní, a proto jsem si dovolila vytvořit nový nick a s ním i tuto diskuzi, potřebuji znát objektivní názor nezávislých pozorovatelů...
Tak tedy:
Měla jsem několik let stálého přítele. Vztah s ním byl bezproblémový, z pohledu mnoha lidí ukázkový, ale ve skutečnosti vlastně až příliš klidný, skoro bych řekla chladný. Postupně jsme se vzájemně hodně vzdálili, žili jsme vedle sebe spíš jako přátelé, intimní život ustoupil do pozadí. Zpočátku jsem s tím bojovala, ale k ničemu to nevedlo, jen jsme se hádali. Nakonec jsme oba rezignovali a spíše přežívali ze dne na den.
V té době jsem se již kamarádila s kolegou z práce, se kterým jsme si hodně rozuměli, měli si stále o čem povídat a čemu se smát. Kolega byl ode mě o pár let starší, ženatý, se dvěma dětmi. Bylo mi s ním hrozně hezky, přitahoval mě a já jeho zřejmě také, až mi jednoho dne vyznal lásku s tím, že si s partnerkou dlouhodobě nerozumí a chtěl by to zkusit se mnou. Od tohoto okamžiku se strhla lavina událostí, která obrátila vzhůru nohama život nejen mně, ale i spoustě lidí kolem. S kolegou jsme si začali psát zamilované zprávy, těšila jsem se na každý okamžik, kdy zapípá mobil a přijde mi od něj vzkaz plný lásky. V té době už měl přítel podezření, a tak si v nestřeženém okamžiku pár popisovaných SMS přečetl a udeřil na mě, jak se věci mají. Přiznala jsem mu, že jsem potkala člověka, se kterým je mi hrozně hezky. Přítel se rozhodl, že náš vztah zachrání a začal mi nosit kytky, přestal chodit po hospodách a asi doufal, že se tím, stejně jako vždy předtím, zase všechno urovná. Pro mě ale již bylo vše ztraceno, byla jsem až po uši zamilovaná do kolegy, se kterým jsem mezitím strávila nejromantičtější chvíle svého života a současně nejkrásnější sex. Oznámila jsem příteli, že chci náš vztah ukončit, což on dlouho odmítal přijmout, hádali jsme se, vyčítali si, ale časem se to uklidnilo. Já si našla vlastní bydlení a odstěhovala se.
Od tohoto okamžiku jsem trpělivě čekala, jak kolega vyřeší doma svoji složitou situaci. Se ženou jim to sice dlouho neklapalo, ona podle všeho měla také jiný vztah, ale přece jen tam byly ve hře také dvě děti, kterým jsme chtěli v rámci možností co nejméně ublížit. Čas plynul a kolega stále nic neřešil, až jsem se jednou na firemní poradě dozvěděla, že si naplánoval rodinnou dovolenou s manželkou a dětmi. Nemohla jsem tomu uvěřit, pohádali jsme se a já jsem byla strašně nešťastná a v zoufalství jsem mu řekla, že takhle to dál nejde, že pokud chce být se mnou, bude se muset rozhodnout, co dál, že já už jsem první krok udělala a nyní je řada na něm. Potřebovala jsem si o tom s ním promluvit, takže mi nakonec řekl, že mě musí více poznat, než udělá zásadní životní rozhodnutí. Byla jsem úplně na dně, nechápala jsem, kam se poděly všechny jeho sliby, jak spolu zvládneme vše, že jsme si souzeni a jak si ničím v životě nebyl jistější. Nakonec jsem se ale jaksi sebrala a rozhodla se, když chce čas, dostane ho. Přestala jsem všechno řešit, na nic se ho neptala, do ničeho netlačila, jen čekala. Všechno se zdálo v pořádku, užívali jsme si jeden druhého a spoustu skvělého sexu.
Čím déle jsme byli spolu a čím více jsem toho věděla o jeho rodině a hlavně dětech, měla jsem větší obavy z toho, jak to všechno zvládne, zda v konečném důsledku bez dětí a svého způsobu života bude ještě tím mužem, do kterého jsem se tak hrozně zamilovala. Přestala jsem mluvit s rodinou i kamarády. Na nikoho a na nic jsem neměla náladu, jen jsem přemýšlela o tom, co udělat, trápila se v samotě, kterou nenávidím, a neskutečně se bála, že ztratím lásku svého života. Tehdy jsem měla pocit, že je moje duše roztrhaná na kusy a cítila jsem se na pokraji sil.
Jednoho dne jsem si byla zaběhat, přemýšlela a v tom jsem si to uvědomila. Nemohla jsem popadnout dech a začala jsem nahlas brečet. Neumím ani popsat, jakou bolest a prázdnotu jsem cítila ve svém srdci. Tehdy jsem pochopila, že náš vztah musím ukončit. Že kolega by bez svých dětí, které miluje, nebyl šťastný a že musím ustoupit já.
Dlouho jsem přemýšlela, co mu všechno při našem rozchodu musím říct, aby pochopil, že se s ním nerozcházím proto, že ho již nemiluju, ale právě proto, že ho miluju tak moc. Když přišel onen smutný den, samozřejmě jsem to obrečela, ale měla jsem dojem, že jemu spadl kámen ze srdce. Nakonec navrhl, že by byla škoda se již dále nekamarádit, protože jsme přece spřízněné duše, že mi i tak chce být v životě oporou a přítelem, s čímž jsem souhlasila a byla jsem ráda, že mi zůstane alespoň takhle nablízku.
Po nějaké době jsem potkala jiného muže, velmi milého a pozorného. Zažila jsem s ním moc pěkné rande, začali jsme spolu tedy chodit a časem i bydlet. Sex s ním je moc hezký, i když ne tak vášnivý a plný touhy jako s kolegou, ale klape nám to a je nám spolu fajn.
Kolega o mém vztahu ví, i přes to mi ale řekl, že je prostě sobec a chce ze mě i kousek pro sebe, načež mě zkusil svést a podařilo se mu to. Nutno říct, že já jsem se příliš nebránila, stále mě velmi přitahuje. Zkoušela jsem si s ním o tom promluvit, že takhle to dál nejde, že musíme žít každý svůj život, ale on argumentuje tím, že když se nám to oběma líbí, není důvod to nedělat, že na to je život moc krátký a že mě i přes všechno stále miluje.
Na druhou stranu na mě umí být ale i poměrně nepříjemný a urýpaný, když nemá dobrou náladu, komentuje přede mnou i jinými kolegy krásu jiných žen, což je mi nepříjemné, vtipkuje při obědech se servírkami, což je mi líto, nebo organizuje setkání po práci, na která mě nezve, ale po tom o nich přede mnou povídá. Nikdy jsem mu neřekla, že mi tyhle věci nejsou příjemné, nebo že mě to bolí, protože mám pocit, že mi to už nepřísluší. Na druhou stranu mu neumím říct ne, když se mě snaží svést a šeptá mi do ucha spoustu krásných věcí. Nějak se v tom zkrátka motám...
Pokud jste dočetly až sem, díky za to. Zajímalo by mě, co si o tom všem jako nezávislé pozorovatelky myslíte? Já stále ještě věřím, že to kolega myslel všechno od počátku upřímně, že se také zamiloval a chtěl být se mnou, ale že to nedokázal dotáhnout hlavně kvůli dětem, což chápu. Ale na druhou stranu mě občas jeho chování zaráží a nerozumím mu. S novým přítelem mám hezký vztah, o který nechci přijít, je to skvělý chlap, o kterého se člověk může v životě opřít, trávíme spolu moc hezké chvíle a plánujeme budoucnost. O kolegu po sexuální stránce nestojím, pokud mě vyloženě nedráždí, to pak nějak ztrácím zábrany, současně mám ale strach, abych nepřišla o přátelství, které mi kolega slíbil. Možná proto, že moc přátel nemám. Nebo už to přátelství není? Jak to cítíte/vidíte všechny vy?
Díky za názory předem.
@nestastnice Ne, nevidím v tom rozdíl. Jednou je chlap ženatej / žena vdaná, takže tabu . Zamilovanost a naivita není omluva , pokud jde o ničení rodiny.
Znovu opakuji - úlety atd jsou něco jiného, stát se může každému . Píši o dlouhotrvajícím vztahu, kdy se ti dva potkávají pravidelně, ví o svých životech atd ...
@rubi alibisticke je tvrdit, ze si milenec s parnerkou nerozumel a zamilovat se do tebe...protoze narozdil od tebe s manzelkou jeste porad je...a s tebou si jen hraje, jak kocka s mysi...
Ja chapu, ze mas potrebu to sama sobe ospravedlnit...ale ono to neni zase tak jednoduche. Porad jsi vedomne ucinila kroky, ktere mely dopad na zivoty jinych a bylo ti to celkem jedno...dala sji sve stesti na vyssi pricku, nez stesti ostanich.
Ostatne...co ti branilo pockat se zvtahem, az se rozvede? Velka laska by to vydrzela, nebo ne?
@texetka pokud je zena vdana, muz zenaty, tak je primarne pro ne tabu i druhe pohlavi. Nejen pro svobodne, ale i pro lidi se zavazky/vztahy.
A to vcetne uletu! I kdyz pri Tvych nazorech a predposlednimu z teto strany z 12:07 si nedokazu nejak predstavit, co pri svem radikalnim pohledu na neveru (za kterou dle Tebe zrejme muze pouze milenec/milenka) povazujes pouze za "ulet".
Muj exmanzel idesel kvuli milence, maly mel tehdy necele dva roky. A verte, ze spina bylo to nejslusnejsi slovo, jakym jsem ji nazvala. Je to uz deset let zpet a stejne je mi to nesympaticka holka. A v danou chvili mi opravdu bylo jedno, jestli je zamilovana nebo neni. Neskutecne mi tehdy ublizila a nasemu malemu taky. A nevidim duvod, proc bych se mela snazit se ji pochopit. Snazila se ona pochopit me?
@danfal jako u mě. Manžel ode mě odešel, když jsem byla těhotná. Ona je jeho kolegyně z práce, znaly jsme se léta, celou dobu, co s ní pracoval...a vím, že ona měla už dva ženaté před mým ex. Ona věděla, že čekáme dítě, ale psala mu sms, jak to bez něj nezvládne, ona si ho totálně omotala kolem prstu, on odešel ze dne na den, ani nedal šanci mně a ani našemu synovi, aby vyrůstal v úplné rodině. A slovo špína bylo pro mě taky ještě z těch slušnějších...ona se mě taky nesnažila pochopit a já bych měla říct, ona je vlatně chudák, když skočila na lep mému manželovi? Navíc když vím, že ženaté už svedla? Naštěstí ale boží mlýny melou...můj exmanžel s ní je pořád, mají spolu dítě, ale z více stran vím (i od něj), že jim to úplně neklape. A co víc, ona se přede mnou vyloženě schovává a je jí nepříjemné, být v mé přitomnosti - mně je to dnes už ale fakt jedno 🙂
A krom toho, já to beru tak, že žena, která odloudí manžela od rodiny a manžel, který se nechá, tak toho charakteru a morálky asi moc nepobrali a kdo jiný má spolu být?
@gepe Ano, tabu by to být mělo a má. Jenže nebudme sluníčka, stát se může. Večírek, alkohol, krize ve vztahu ... . Prostě blbost - úlet. Dá se to přejít a jít dál.
Je rozdíl mít paralelní vztah, snažit se toho zadaného odlákat od rodiny / nebo zadaný aby odešel sám a jednou nebo dvakrát uletět a litovat toho . Tak to vidím já.
a pokud by jsi dobře četla, tak jsem několikrát psala, že píši o milence, ale že větší vinu nese samo ten zadaný.
@texetka on i Ulet je uz nevera. Protoze alkohol a jine neznamenaji, ze ulet - nevera je v poradku, byt je to jednorazove, ci kratkodobe. Ja nebudu radikalni v tom, ze budu hazet spinu na ty, ktere/kteri si zacali neco se zadanymi, byt treba jen "ulet" 😀 protoze nevidim do toho plne a nemam ve zvyku soudit.
Kdyby ten co je zadany/zadana mel moralni kredit, tak proste nema ani "ulet".
Nejdriv skonci co mas, pak si zacni cokoliv jinde.
@texetka tak úlet to ani nemůžu nazvat, že to bylo s milenkou podle mě...jednorázová akce...milenka (nebo milenec) je podle mě někdo, s kým se ten druhý stýká pravidelně...a máš pravdu, s někým ulítnout to se stát může. Jenže do toho úletu není většinou zainteresováno něco jiného - třeba cit.
@texetka jenze, podle me plno paralelnich vztahu s milencemi ci milenkami zacina prave temi "nevinnymi ulety" apod., kdy podle me urcite nejdriv na zacatku nejde o planovane promyslene konani s cilem znicit rodinu 🙂
a samozrejme ze je rozdil mezi, nekde zastrcit a voila poprve naposled, a zasunovat vic nez jednou do stejneho mista. V principu je to vsak stejne, nema se to stat ani jednou. A to pak je na kazdem cloveku, kdyz ma chlap koule, tak to proste neudela.
@gepe člověče já znám ženu, co tohle dělá právě promyšleně a plánovaně . Něco jako sport, koníček . Ještě je tak drzá, že se vetře do té rodiny jako kamarádka... Docela mazec. Když ji to přestane bavit a ideálně když vidí, že rozložila rodinu, jde o dům/ postel dál. dle mě je nemocná
@lineckekolecko Dostala ses do nezáviděníhodné pozice milenky - věčné čekatelky. Kdybys byla chytřejší, přečetla by sis zavčasu knihu Ukradená objetí od Mgr. Libuše Konopové nebo četla její online poradnu na idnes.cz, kde jsou příspěvky podobné tvému miliony. Tím pádem by ses měla ráda a nikdy nedovolila se sebou mávat mužem, který se nikdy (a kvůli žádné) nerozvede. Ono 4z5 chlapů se nikdy nerozvede. To jsou statistiky (PhDr. Petr Šmolka). A víš proč se nerozvedou? Ne děti, majetek! Chlapi jsou děsně pohodlní a nechtějí nic řešit (což dokázal i ten tvůj v momentě, kdy jsi na něj naléhala) a moc dobře vědí, že rozvod jsou jatka a zhrzená manželka je oškube zaživa. Chlapi zůstávají tam, kde mají své zdroje (Dr. Laura Janáčková). Já nedávno taky zažila manželovu nevěru, odcházel od nás, skloňoval slovo rozvod. V momentě, kdy jsem mu řekla, že po něm budu chtít vyplatit hypotéku, postupně otočil a na milenku se vykašlal. Proč by si komplikoval život? Proč by si tvůj kolega komplikoval život? Když může mít majetek, naklizíno, uvaříno, dvě radost dělající děti a do toho s kolegy komentovat ženský a flirtovat se servírkama? Nejlepší co pro sebe můžeš udělat je citově se od něho odpoutat a angažovat se v jiných, perspektivnějších vztazích. S kolegou ti jen utíká čas, stárneš, děti nemáš, vztah na pevných základech taky ne. Stojí ti ten dravý sex za to?
@gepe to je asi člověk od člověka....buď je ženské nakecáno, jak si s manželkou nerozumí, jaká je furie, jak ho peskuje, nevaří, nestará se, pije, má milence....anebo milenka chlapa prostě zblne a používá věty typu já bez tebe nemůžu žít, já si něco udělám, ty si ten nejlepší, já ti rozumím, ona ne, vždy tě budu milovat a tak 😀 stačí aby byla rafinovaná a má ho tam, kde chce....o chlapech to ale platí taky.
@lineckekolecko Jak to dopadá v manželském trojúhelníku krásně vystihuje skvělý film Jako jed se Svěrákem v hlavní roli.
@texetka Do podobných diskuzí obvykle nepřispívám, ale ty musíš být asi dost nešťastná... Zakladatelka vytvořila tuto diskuzi aby se zeptala na rady a ty jí tady začneš psát dost ošklivé věci... Zajímalo by mě, jestli bys to byla schopná někomu říct do očí a nebo jestli jsi taková"hrdinka" jen za počítačem...
Pro úplnost - měla jsem jediného muže, jsem s ním od 17, máme dvě děti a jsme moc štastní...
Netroufla bych si ale takto radikálně a slovy "špína" apod. hodnotit někoho, koho ani neznám...
Člověk si může myslet jak má život pevně ve svých rukou, ale ono to tak dost často být nemusí...
Svět není černobílý. Každý máme svůj názor, ale chtělo by to dodržovat nějakou úctu k ostatním...
@filipatereza Ježiš díky, že je tu někdo, kdo si myslí to samé!! 😠 Holky, jste normální??? Založte si svoji diskuzi na téma milenky a tam se hádejte třeba do aleluja, ale proč týráte zakladatelku?
Já se nezastávala pohnutek, z jakých to milenky dělají, ano, máte pravdu, ve výsledku je to pro manželku stejná rána a může jí být ukradené, jestli je manželova milenka slušná holka nebo ne. Ale já to napsala proto, že jsem doufala, že se ve vás pohne trocha elementární slušnosti k zakladatelce a uberete plyn!!
@lineckekolecko Mám v tomto směru trochu zkušenosti a z mého pohledu to není přátelství. On ani nechce být Tvým přítelem, prostě si Tě takhle "zaháčkoval" a má Tě jako to jojo, které - když se mu to hodí a má chuť - si přitáhne, a pak zase pustí, ale jen tak daleko, jak podle té nitky " přátelství" zrovna chce a potřebuje, a tak daleko, aby si Tě příště mohl přtáhnout. Ty tak zůstáváš trochu v očekávání (to budeš, dokud budete v kontaktu) a on má co chtěl - rodinu, děti a majetek po kupě, a milenku "na zavolání" (záměrně trochu přeháním) k dispozici. Zda někdy vůbec chtěl něco víc a vážně o rozvodu přemýšlel, to bohužel asi ví jen on.
Za mě - přetrhni tu nit. Jinak to nejde a budeš nad tím dumat do nekonečna, a vlastně se nikdy nikomu dalšímu 100% neodevzdáš. Pokud to nejde v jeho blízkosti, změň práci.
Ono jestli Tě tak miluje, tohle neunese a postará se o to, abyste byli spolu. Nevěřím na žádné "chtěl bych, ale...". Chce, ať bere, nechce, ať nechá být.
@lineckekolecko jak se to nakonec posunulo?