• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Syn odmítá tátu. Nevím, jak je sblížit

19. července 2014 
Můj dvouletý syn téměř nechce být se svým tátou. Manžel je přes týden hodně v práci, vracívá se až večer, kdy syn buď už spí, nebo jde spát během půl hodiny a o víkendech mívá často svoje aktivity (jezdí na kolo, s kamarády), společný čas příliš nemáme. Syn je stále jen se mnou. Když je s námi chlap doma, nemůžu dojít ani do obchodu, protože syn hrozně brečí a nechce s ním zůstat. Nenechá se od něj ani uložit do postele, vyndat z vany..pořád brečí, že chce maminku. Dneska v noci se probudil a hrozně se rozbrečel, ať jde tatínek pryč, že ho nechce vedle sebe, že chce spinkat jenom s maminkou (syn spává často s námi v posteli). Manžel byl rozzlobený, že je rozmazlený, že už toho má dost. Co mám ale dělat? Těžko mu můžu nařídit, aby byl s tátou rád. Je to začarovaný kruh. Syn brečí, že nechce být s tátou, tak táta nechce být s ním, že ho stejně nechce. Nevím, jak je sblížit..
18. črc 2014 v 15:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Řekla bych, že sis sama docela odpověděla. Dle mého je problém v tom, že syn tátu málo vidí a netráví spolu čas, je v podstatě závislý ( fixovaný ) jenom na tobě. Náš kluk to má takhle s babičkou a ta se mu odmítá ,,vnucovat,, když on ji nechce....Přitom by stačilo tak málo....Párkrát se mu ,,nanutit a zaujmut ho,, vymyslet nějakou lumpárnu a budou z nich parťáci. Řešení vidím i v tom, že manžel zruší své víkendové aktivity mimo rodinu ( čemu se pak divíte ), ono se to poddá....Taky to může být částečně způsobené obdobím a časem to přejde...Kluci holt svoje maminky milují a tatínci jsou svým způsobem konkurence. Držím pěsti
18. črc 2014 v 15:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Tak když s ním netráví volný čas tak co čeká? Místo svých aktivit o víkendu by mohl být s dítětem a to by ho pak třeba neodmítalo...
18. črc 2014 v 15:16  • Odpověz  •  To se mi líbí (20)
no já se přidám, těžko může mít klučík tátu rád, když ho nevidí v podstatě..A se zeptám, Tobě to nevadí, že když nemá čas kvůli práci, že ani o víkendu so ho nenajde? To bych teda mu rychle zatrhla :grinning: Přítel má taky své aktivity, 2x týdně tenis, ovšem 1x si malou prostě bere sebou.. žádné, že ne, prvně jsem mu ji strčila a už si ji vždy bere sám :grinning: Takže příteli bych koupila hezky sedačku na kolo a šup synka sebou..malá má taky skoro 2 roky, takže bych v tom neviděla problém.. Pokud chcete být rodina, je třeba dělat věci společně... práci chápu, to je OK, ale víkend je třeba trávit spolu, ne 100% času...ale dost...Přítel je taky dost v práci, teda ne do večera, ale jak přijede domů, malé se věnuje...
Asi by jste si měli promluvit... zda to je normální být rodina a netrávit spolem čas ...
18. črc 2014 v 15:41  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@ululul no když si to představím z pohledu syna, tak se mu nedivím pokud tátu vídá tak málo :sweat_smile:
asi je potřeba si s ním sednout a natvrdo říct, že má syna a pokud s ním chce mít nějaký vztah - ne jen teď kdy je pro něj možná ještě nezábavné "mimino", ale i později až mu bude třeba 5 nebo 10, 15, 30 - tak je to na něm, na tátovi :wink:
dítě se prostě bojí, on je ale dospělý a je na něm, aby si udělal čas....
ono někdy se to těm chlapům musí říct na rovinu, taky jsem párkrát musela, protože nechápal evidentní věci, prostě někteří to s malými dětmi tak neumí.... u nás tohle bylo u jazyka, manžel je Američan a syn nechtěl mluvit jednu dobu anglicky vůbec a chtěl jen mě... muž se urazil jak malé děcko, že ho syn odmítá... tak jsem mu řekla, že je na něm aby ho rozmluvil a začal si s ním budovat vztah, pokud to neudělá, tak ho mít nebude...

pozdravuj manžela, my máme teď doma dvě děti, které jsou z tatínka paf :wink: :sweat_smile: jen jsem jim musela na začátku najít nějaký chlapský program, takže např. muzeum s letadly nebo výstava motorek... taky ho hodně nosil na ramenou a to syna bavilo... a chodili pravidelně např. do Obi apod. a tam mu manžel všechno možné ukazoval a vysvětloval, posadil ho do traktůrku apod. a syn pak obrátil....prostě aby s tátou dělal to co s mámou nedělá / dělat nemůže... klučičí věci :slight_smile:
18. črc 2014 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
mluvili jsme o tom mockrát, ale je to furt dokola. Chlap řekne, že on s ním stejně být nechce, tak že se mu nebude vnucovat a hotovo. Můžu mu vysvětlovat jak chci, že on je tu dospělý a že se mu musí věnovat, povídat mu, zaujmout ho. Syn je dost živý, neposedí, na kolo jsem mu ho dala jednou, ale nechce sedět v sedačce. Za 15 minut byli doma, že se mu odpoutává a chce vystupovat.
18. črc 2014 v 15:57  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul a nedá mi to, musím to napsat .... copak máma má ten vztah "zadarmo?"....
máma stráví s dítětem stovky hodin a trvá to leckdy měsíce než si to dítě vytvoří s ní takový vztah, že ji pak vyžaduje...
dítě nebude mít někoho rádo jen proto, že to je jeho biologický otec :sweat_smile:
má rádo toho kdo se mu věnuje, kdo se o něj postará při nemoci, kdo ho dokáže rozesmát, s kým má zážitky :slight_smile: :slight_smile:

musím se přidat, že pokud to takto "fungovalo" víc než 2 roky, tak Tě obdivuju, že to zvládáš....
i když teda ono někteří chlapi jsou dost šikovní v tom, že tvrdí pomalu až do 1. třídy, že dítě je velmi malé, že s ním je moc práce atd.... někdy mi přijde, že to i hrají trochu někteří... copak máma s dítětem má vždycky lehké pořízení? :sweat_smile: :sweat_smile:
18. črc 2014 v 15:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
@lu777 manžel jeho první rok a půl života onkologicky nemocný, bylo mu pořád zle. Takže jsem se starala i o něj. Na nějaký volný společný čas nebyl prostor. Neříkám, že to bylo lehké, ale co se dalo. Teď je to půl roku, co chlap zase chodí do práce a snaží se fungovat.
18. črc 2014 v 16:05  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul aha, no tak to pak chápu, to je o dost komplikovanější...

a co syna baví? co třeba bazén teď v létě? házení míčem? vyprávěné kraťounké pohádky? malování na obličej? velká trampolína? odrážedlo?
cokoli co ho baví tak využít....
nebo něco dobrého k jídlu, třeba vzít malého na zmrzku... nebo si doma něco vyrobit....
náš starší v tomhle věku zbožňoval s tátou procházet sadu nářadí... vyndávali a on vysvětloval co je k čemu a nechal syna trochu něco vyzkoušet... dělali to celé měsíce, denně :sweat_smile:

jestli je ale hodně akční, tak tam ideálně přes pohyb.... mladší dcerku hrozně baví házet míčkem třeba do kbelíku nebo jen tak venku... kopat do dětské fotbalové branky (prodávají za pár stovek skládací)... a miluje plavání, chodí na kurz s tátou v sobotu :wink: nebo miluje když ji táta honí, dělá strašidlo :slight_smile: a nebo se chodili koukat na vlaky, to je taky u dětí oblíbené....

tatínek se holt bude muset trošku zapřít a zasnažit... jinak to nejde.... my matky to děláme denně, co si budeme povídat...
18. črc 2014 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@lu777 máme tříměsíční holčičku a když jsem byla v porodnici, byli poprvé sami spolu. První 3 dny prý skoro pořád brečel, až hystericky zvracel, pak si zvykl. Ale od doby co jsem přišla domů, nedovolil mi jít ani samotné na záchod, jak se bál že zase odejdu
18. črc 2014 v 16:09  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul :unamused: tak pokud je z toho tak vystresovaný, tak bych začala tím, že bychom byli všichni pohromadě :wink: všichni 4 do zoo, do bazénu, do lesa apod... aby si zvykl, že ten táta tam je... zatím jen tak někde vedle...
a sem tam se snažit toho využít, třeba když bolí nohy jestli by šel na ramena apod, když ne, tak nenutit určitě... :wink:
u nás fungovalo když měl táta třeba něco k jídlu co malý chtěl.. nebo nějaké zajímavé nářadí, nový telefon apod.... a taky jsem tátu prostě "inzerovala"...: "táta už je asi na cestě z práce".... "koukej, táta má legrační čepici".. nebo mu může nabídnout jestli mu třeba zmáčkne foťák apod. prostě cokoli... ale nenutit !!!! aby to nebylo na sílu a neměl strach...

jen aby tam ten muž byl.... on se chytne, jen ať zůstane muž trpělivý a v klidu... jestli to takhle bylo většinu jeho života, tak je to pro dítě velká změna :pensive:
18. črc 2014 v 16:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ululul jinak u nás tohle dělala mladší.. a to se jí táta věnoval a odmalinka ji zbožňuje.... přesto se mnou do skoro 3 let chodila i na záchod....
ale čím dál tím víc se to otáčí, předevčírem brečela, že táta jde pryč večer, moc si s ním chtěla hrát (bral svoji maminku na večeři tak to nemohl rušit)... a v noci za námi přijde a pokud není nemocná, tak nás vyžaduje oba stejným dílem.... při nemoci jde za mnou, ale to i starší, protože jsem je vždycky ošetřovala a prostě ženská to i líp umí a citlivěji, tam to chápu...

tatínkové mají spoustu výhod pro děti, uvidíš až si to sedneš jaká to je paráda :slight_smile: :slight_smile:
18. črc 2014 v 16:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul Není to lehká situace a věřím, že se tím trápíš, ale začarovaný kruh vede k přerušení jedině přes manžela. Ten musí překousnout svou ješitnost a uvědomit si, že když s tím nic neudělá on, nikdy se nesblíží a bude si to jednou moc vyčítat. Vťdyť s tátou nemusí být sám, ale bylo by dobré, aby začal trávit čas s vámi jako rodinou. Já bych asi sama byla nešťastná, kdby se manžel věnoval v týdnu na 100% práci a o víkendu jen sám sobě :frowning2:. Zvláštní je, že si prodělal ošklivou nemoc, kdy se člověk bojí sám o sebe, uvědomuje i pravé hodnoty v životě, ale tohle nedokáže překousnout. Buď trpělivá s oběma a zkoušej dál vysvětlovat. Ale malého nenuť být s tátou - to bybylo ještě horší.
18. črc 2014 v 16:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@ululul vidím to stejně jako holky... Je to tím, že tatínka skoro nevidí... V tomto věku děti nechápou, že táta nebo máma nemá čas. Ta reakce může být taky projev křivdy - touží po tátovi, aby se mu více věnoval. (Když manžel po týdnu přijel ze služební cesty, tak dcera trucovala a odmítala ho, ale protože se jí věnuje alespoň večer a o víkendech, tak se to zase srovnalo...) Dle mého to rozmazlenost není. Prostě v mamince má jistotu, že nikam neodchází a tak se jí drží... To je do 3 let normální... Pak už se naučí, že i když odejdete, zase přijdete... Navíc u nás zase dcera na dovolené visí na tátovi a mně říká - máma pryč... Chce si ho užít sama...
Ale pokud chce mít Váš manžel se synem vztah, měl by na tom začít rychle pracovat... Psychologové říkají, že vztah s dítětem se nejvíc fiormuje do 3 let, pak už mnohé napravit nejde... Dítě je závazek, určitá omezení, ale také radost pro oba rodiče... Pokud nechce slevit ze svých koníčků, nemůže se za pár let divit, že ho syn neobejme a neřekne "Tati, mám tě rád...". Narozením dítěte se vše mění pro oba, nejen pro maminku... Máma má také právo na odpočinek, klid, koníček... Můj manžel to např. řeší tak, že do posilovny chodí v 7 hod. ráno a pak do práce, v sobotu po obědě jde s malou sám na vycházku a v neděli máme výlet všichni, popř. v týdnu, když to vyjde.. Za pár let budete mít zase volný čas, ale syn už bude upřednostňovat kamarády, pokud chce manžel vztah se synem, musí s ním stavět lego, malovat, jít na vycházku, na zmrzlinu, na hřiště nebo do herny apod. Věřte, že mého manžela také nebaví přebalovat panenky, hrát si na obchod, namačkat se do dětského vláčku a trapně jezdit po supermarketu nebo jít na dovolené na podium a tančit s dcerou řecké tance... :slight_smile: ale tak to prostě je. Pro děti je ten jejich svět strašně důležitý a kdo ho s nimi sdílí, toho milují...
18. črc 2014 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
autor
@lu777 děkuju ti za povzbuzení. Nalíváš mi trochu optimismu do žil :slight_smile: Syn je hrozně inteligentní, citlivý. Těší se na tátu, až přijede z práce. Vypráví mu, co jsme dělali. Ráno když se vzbudí, tak se ptá, kde je táta. Jen s ním nechce být sám.
18. črc 2014 v 16:25  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
ani se nedivím ,že s ním nechce být. Manžel je taky pořád v práci, ale najde si čas i na svého syna. A malej tatínka miluje, Teď dokonce pořád říká, že na dovču jedou s tátou samy. A to dělá 12 hodin denně 7 dní v týdnu, ale není čas už na koníčky. Bohužel, ale to by syna už neviděl vůbec.
18. črc 2014 v 16:39  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ululul inteligentní, citlivý... tak to u nás bylo totéž.... u nás byl bariérou "jen" ten jazyk víceméně a i tak to chvíli trvalo...

u dcerky to bylo opravdu o tom, že na mě visela... musela jsem si i vnitřně říct, že ji jakoby pouštím a že to je v pořádku... nijak jsem ji nenutila, ale dělala jsem takové maličké kroky, aby se trošku odvykala, bylo to neúnosné a taky měla jít do předškolky a nebyla na to připravená...
takže se mnou chodila na záchod... pak jsem jí řekla, že může stát za dveřmi a povídat si se mnou, ale dovnitř jdu sama :sweat_smile: a když si na to za nějakou dobu zvykla, tak tam přestala stát a čekala třeba kus vedle nebo si šila potom už i hrát....

ale hodně je to o tom, že ten tatínek musí chtít, oni ti chlapi jsou s těmi dětmi někdy takoví, no zabrždění, jako kdyby zapomněli jací byli oni když byli malí...... můj muž si umí děti otočit kolem prstu, tam bylo jen potřeba, aby si uvědomil, že s dětmi může být i zábava... a hlavně aby pustil to, že on je naštvaný na malé dítě, protože se bojí, jakmile mu došel tenhle bod tak to pak šlo docela dobře...
zrovna dneska mi psal, že se těší až přijde domů, že má náročnou práci a přesně tohle hraní s dětmi jak si u toho krásně odpočine :slight_smile:

a je super, že píšeš, že si malý s tátou povídá a hledá ho... to je dobré znamení... některé děti jsou hodně citlivé a potřebují víc času.... trvá než dají důvěru, pak jsou ale velmi loajální :slight_smile:
když s tátou nechce být sám, tak jak jsem psala, vymýšlet situace kdy být spolu všichni a vymyslet za toho tvrdohlavce manžela aktivity, které by mohli kluci dělat spolu :wink:
jaké má koníčky? nebo co by se mohl naučit? dětem někdy fakt stačí málo... můj muž byl tuhle s dětmi 6 hodin v dešti hledat trilobity na Barrandově.... děti nadšené a našli fakt nějaké zvláštní kamínky a tak, vyprávěli si o pravěku a bylo to super :slight_smile: prostě zábavnou aktivitu přiměřenou věku dětí....
ono Tvůj muž to teda taky nemá jednoduché, když byl takhle nemocný, jinak je v pořádku a doma to klape? jak se staví k mladší?
18. črc 2014 v 16:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lucieandrlova krásně jsi to napsala :slight_smile:
ono plno těch dětských věcí je super, jen člověk musí vyhrabat ty vzpomínky z dětství... a třeba rozdělat táborák a upéct buřta :slight_smile:

@ululul vidíš to mě přivádí na myšlenku - co stanování? to mají děti rády a tatínka by to mohlo bavit...
má nějaké kamarády co mají malé děti? možná nemá a tak v tom tápe a teprve se učí být tatínkem....
taky jsou akce pro tatínky s dětmi :wink:
nemáte tam nějaké rodinné centrum? mívají tam semináře nebo nějakého vých. poradce...
případně doporučuju ped. psych. poradnu.. já tam byla před Vánoci se synkem a bylo to super, můžu vřele doporučit, na všechno byl klid a dobře jsme si popovídali a pomohlo mi to s orientací před nástupem do školy... a je to zdarma... :wink:
18. črc 2014 v 16:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
My to mely doma uplne stejne. Vyresilo se to az rozvodem :frowning2: , protoze teprve potom si tatinek uvedomil, ze chce travit cas se svou dcerou a zacal si s ni az prave v tomto veku dvou let budovat postupne a dost tezce nejaky vztah....

Myslim, ze u vas to nejak vyresi cas, dite casem automaticky zacne tihnout i k tatinkovi a syn tim spis. Mozna i manzel ho s postupujicim vekem zacne brat vic jako sveho partaka...
18. črc 2014 v 19:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul ahoj, u nás je to naprosto to samé.. manžel přes týden v práci, vrací se tak, že by mohl strávit s malou třeba hodinku, než jde malá spát, ale to raději lítá za mnou a dělá mi sexuální návrhy, když se tvářím udiveně, prej jestli zajdeme do poradny - úplně zbytečný debaty o ničem (já už toho mám po krk). S malou si nikdy nejde jen sám od sebe hrát, když chce být malá s ním (našetěstí ho tak neodmítá jako syn tvého muže, ale přístupem manžela se k tomu schyluje), pustí ji na tabletu hry, pohádky, nebo spolu koukají na youtube.. Pokud ho poprosím, jestli ji vykoupe, pak stejně slyším jen řev z koupelny a běhám ho krotit, že mě u koupání neřve, koupání má být zábava a ne nářek z koupelny a samé nadávání od manžela, jaká je to citlivka a rozmazlená.. O víkendu teda taky občas pracuje, zrovna před chvílí odjel hrát na diskotéku - přivydělává si jako d.j., zítra večer/v noci hraje taky.. asi se to ve mě za ty 2 roky šíleně nakupilo a brzo bouchnu.. Dřív jsem šíleně toužila mít tři děti, teď už vůbec nemám myšlenky na to, že bych s manželem měla ještě druhé.. :frowning2:
18. črc 2014 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lu777 oba milují letadla, tak jsem jim na zítra dopoledne naplánovala společný výlet na letiště. Tak uvidim, s jakou přijedou :slight_smile:
S malou nekomunikuje skoro vůbec. Pochová jí prakticky jen, když mu jí dám do náručí. Ale tomu nepřikládám příliš váhu. Když neumí komunikovat s dvouleťákem, těžko si užije mimino.
Je mu sice 34, ale je jedniný z jejich "party", kdo má rodinu. Žádný z jeho kamarádů nemá dokonce ani přítelkyni, natož děti. První malé dítě, se kterým kdy přišel do kontaktu, byl náš syn. Vím, že se to musí naučit, ale příjde mi, že se příliš nesnaží, že se stále nesmířil s tím, že páteční večer už patří nám, né kamarádům u piva.
18. črc 2014 ve 20:12  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@madulinka úplně ti rozumím, ještě vloni jsem prohlašovala, že syn bude jedináček, že ke dvěma dětem nemáme tatínka. Naše malá se tu zjevila zázrakem - já užívala antikoncepci, muž prodělával chemoterapii a měli jsme jediný sex za půl roku a já otěhotněla. Žádný lékař nechápal.
18. črc 2014 ve 20:16  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul Tohle je hodně o povaze toho chlapa. Ten můj měl taky neustále nějaké akcičky, pořád vykládal, jak děti nechce, a když se stalo a já otěhotněla, otočil o 180 stupňů. Když se malá narodila, taky chodil pozdě z práce (a chodí v týdnu doteď), malá pak několikrát plakala, když si ji chtěl pochovat, tak jsem mu vysvětlila, že je to tím, že tatínka nezná :slight_smile: (byla v té době ještě novorozenec). Takže si milý tatínek trochu poupravil rozvrh, odboural většinu víkendových akcí a většinou teď fakt nikam nechodí a je doma s námi. V malé se úplně vidí.
Můj ex taky nevěděl, co s miminem, když jsem mu dala dcerku (moje starší) na starost, seděl s ní u PC nebo ji pak posazoval k telce. Jejich vztah se narovnal teprve až po rozvodu, když zjistil, že by o ni taky mohl přijít, pokud si s ní nebude hrát a bavit se jinak než telkou a počítačem. Teď mají troufám si říct perfektní vztah, jezdí za ním ráda.
Ten Tvůj si ani tou nemocí evidentně neuvědomil, že to nejcennější, co by mohl ztratit, nejsou kámoši ani akcičky o víkendu. Držím palce, aby mu to docvaklo, protože bez vlastní aktivity si vztah k dětem nevybuduje.
18. črc 2014 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ululul bohužel zásadní problém vidím v nevyzrálosti muže a ne v dítěti. tento muž prostě neumí být otcem a očividně se to odmítá naučit :frowning2:
18. črc 2014 ve 20:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ululul ten problém s porodnicí je asi poměrně běžný. kamarádi mají stejně starého synka jako my a věnují se mu oba, ale stejně, když se jim narodila dcerka a maminka byla pár dní pryč, tak to byl problém. ne z pohledu histerického pláče nebo nechtějí a neschopnosti otce se postarat, ale jakmile se maminka vrátila, tak prcek se od ní prostě odmítal hnout. bál se, že mu zase odejde, no. je to normální a logické. já se toho teda moc nebojím, u nás je jiná situace. když je dítě poprvé bez maminky hned na několik dní, tak to je pro něj těžké. ale chápu, že ne vždy a všude to jde trénovat předem po částech.
18. črc 2014 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 nenapsala bych to lépe. souhlasím s každým tvým písmenkem. dáváš úžasné příklady! s námi byl táta ze začátku taky hodně málo, ale když přišel, tak se občas snažil sám, občas jsem ho prostě úkolovala já. hlavně jsem s malým o tátovi pořád mluvila. tatínci jsou většinou s dětmi dost málo, ale když se snaží máma i táta, tak je táta pro dítě vzácná posvátnost, i když je jen na půl hodiny před spaním :sweat_smile:
18. črc 2014 ve 20:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul no tak pokud nemá v okolí nikoho s dětmi, tak je to pro něj o to těžší, navíc do toho ta nemoc :unamused:

pamatuju, že na to byl kdysi i nějaký povídací večer pro tatínky, že jsem tam muže posílala, jenže on nemluví česky, takže nakonec nešel z toho důvodu...

tady jsem našla něco podobného: Liga otevřených mužů, je tam i poradenství :wink: možná by šlo je kontaktovat nejdřív sama a požádat o konzultaci co a jak.... mně takhle moc pomohlo když jsem byla u manž. poradce sama, ačkoli jít tam potřeboval hlavně muž.. ale mně to pomohlo si utřídit myšlenky a uvědomit si možnosti atd.. :slight_smile:
http://ilom.cz/poradna/

mohl by tam najít i nějaké kámoše a viděl by, že je normální být tátou a pomohlo by mu to zorientovat se kam s dítětem jít co a jak.... někteří chlapi jsou do 3 let okolo dítěte opravdu dost mimo, ale pokud nemá s dětmi žádnou zkušenost a ani v okolí je nikdo nemá, tak by se to taky "samo od sebe" nemuselo zlepšit, je potřeba s tím něco dělat.... víc bych to možná chápala u dcery, ale u kluka? tam by přece sám měl vidět nějaké společné body... kopat do míče, naučit ho značky aut... náš syn ve 2 letech uměl všechny značky snad co existujou... tehdy jsem ho to učila já :sweat_smile: (učila jsem se s ním)..... jakmile se narodila malá tak se k němu muž měl o hodně víc naštěstí
18. črc 2014 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ululul ještě mě napadá, že se možná bojí, že stárne a bojí se zodpovědnosti i jako otec...
ono to rodičovství donutí konečně dospět :wink:
můj muž takhle dospěl v 55 letech a jeho památná věta je (holky pro zasmání): "ale tohohle všeho se přece nemůžeme vzdát, vždyť já jsem si ještě nic neužil!" :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :grinning: :grinning:
(podotýkám, že předtím zjezdil půl světa, měl plachetnici a letadlo než o vše přišel v USA na burze.... takže pokud měl někdo prohlašovat, že si nic neužil, tak já :sweat_smile: )
to jen tak na okraj, že chlapi se s tím omezením smiřují hůř... mě ty omezení taky hodně štvalo, obzvlášť když nebylo žádné hlídání,ale měla jsem plné ruce práce s prcky, na přemýšlení nebyl moc čas.... muž mi jednou řekl, že v tom to ženy mají jednodušší, nemají na výběr...

a jste někdy bez dětí? dostanete se ven večer sem tam? (vím, máte tu mladší dost malou, ale třeba jednou za měsíc) necítí se odstrčený, fungujete jako pár? mně je tohle divné u druhého dítěte :confused:
18. črc 2014 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já Vám nevím, ale proč takoví chlapi mají děti?? Nedovedu si představit, že by se můj manžel nechoval jako otec! Od narození mě byl schopen naprosto zastoupit a mohla bych si klidně odjet válet někam šunky. Vždy dělal to co já, žádné rozdělování rolí, prostě jednou jsme rodiče oba a dcera nás potřebuje oba stejně! Tím se nechci vychloubat jakého mám muže, ale jde mi o ten princip. Vím, že někteří tatínkové nejsou až tak k ruce, ale aby se tatínek nestaral vůbec, tak tomu naprosto nerozumím. To jste s manželem před dětmi nemluvili o tom, jak to bude až budou? Navíc se synovi nedivím, že teď se od Vás nechce ani hnout, protože jestli se mu otec nevěnoval ani předtím a pak jste mu připravili takový šok, že najednou s ním musel být několik dní úplně sám...
Nevím, prostě tohle nepochopím a popravdě s takovým chlapem bych já být nemohla. Někdy když čtu některé maminy tady, jak se k nim chlapi chovají atd. no nechápu
18. črc 2014 ve 21:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@lu777 babičky máme daleko a nikomu cizímu malou svěřit nechci, takže co máme malou, nebyli jsme nikde. Ještě se mi od ní nikam nechce...Ale jinak si myslím, že spolu problém nemáme.
18. črc 2014 ve 21:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pajoslava jasně že jsme o tom mluvili. Těšil se na syna stejně jako já. Ale když byli synovi 3 měsíce, muž onkologicky onemocněl a rok a půl mu bylo hodně zle, takže všechny naše plány a závdavky vzaly za své. V podstatě až od letošního února se zase vrací do "života", začal chodit do práce. Takže jsem neměla moc možnost řešit, jestli mě zastoupí nebo ne, jestli se postará..
18. črc 2014 ve 21:30  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek