Syn si v rodině připadá méněcenný, odstrčený
Dobrý den, potřebuji radu od vás nestraníků. Mám o tři roky staršího partnera, dali jsme se dohromady když už jsem měla z předchozího vztahu tříletého syna, ale začali jsme spolu bydlet až v době kdy jsem měla 14 dní před porodem našeho společného syna.Partner se do té doby s mým prvorozeným synem viděl zřídka.Myslela jsem si, že jejich vztahy se po čase zlepší, že partner nebude dělat rozdíly a bude milovat obě děti stejně, ač to nepřiznává, já rozdíly vidím, k druhorozenému se chová láskyplněji, sem tam se přitulí, směje se s ním, avšak k mému prvorozenému to udělá až na můj popud.Nevím co si počít.Partner se snaží být velmi výchovný rodič a skoro až policajt, prostě musí být všechno podle něj, jenže já jsem potom o to víc benevolentnější vůči staršímu synovi a to není taky dobře.Dnes jsem si byla pro výsledky v psychomotorické poradně a bylo mi řečeno že nejen že starší syn má doporučen odklad školní docházky a to mu v říjnu má být sedm let, takže by šel do první třídy skoro v osmi, ale také nám byla doporučena rodinná terapie.S partnerem již máme dvě společné děti a podle obrázku který nejstarší syn u dr. namaloval si v rodině připadá jiný zřejmě méněcenný, ale já si moc přeji aby jsme začali fungovat jako normální rodina, kde každý respektuje každého.Nechci podkopávat partnerovu autoritu, ale ani nechci jít proti prvorozenému synovi.Partnerovi říká tati, s biologickým se nestýká.Myslím že syn si jednou připadá úplně odstrčený a vidí jen mě, své dva sourozence a partnera v kruhu a sebe někde stranou, nebo sebe a mě a partnera se sourozenci stranou.Nevím co mám dělat a jak nás spojit do jednoho kruhu...máte někdo podobnou zkušenost? Jinak partner funguje maximálně, ale chybí mu to otevřené srdce vůči mému synovi... ☹ 😢 😢 😢
@nikolometka - tu rodinnou terapii bych podstoupila.
Všichni uvidíte s pomocí terapeuta věci jinak - zvenčí, tak jak vás třeba ani nenapadly.
A jak píše shine - "cizí" dítě nebude mít asi nikdy tak rád jako vlastní, ale vzhledem k tomu, že je dospělý a svéprávný chlap, tak by to mohl dávat minimálně najevo.
Osobně si myslím, že chybou bylo pořizovat si dítě s mužem, se kterým nežiju a sestěhovat se těsně před porodem. Stalo se.
Teď jen minimalizovat škody na nejstarším synovi.
tu rodinnou terapii bych taky doporučila. Je pravda, že vždy bude brát svoje děti a nevlastního syna trochu odlišně, ale pravda je taky taková, že by ten rozdíl měl udržet v sobě a dítě by to poznat nemělo. Mám také dceru z prvního vztahu a s mým druhým partnerem máme dvě děti. Vždy se snažil o to, aby pociťovala, že ona je u nás doma, že patří mezi nás, i když nyní vstupuje do puberty a přítel ji hůře snáší. Jeho naopak mrzelo, že mu říká strejdo, místo jménem, se svým otcem se stýká, takže by nás nikoho nenapadlo, aby mu říkala tati. V srdci jsou mu, ale určitě jeho děti blíž. řekla bych to proto partnerovi, jak to cítíš a jak to cítí syn a navrhla mu terapii. A do školy bych ho zatím nedávala, jen by se tam trápil.
@nikolometka Těžko radit, dobrý psycholog by možná našel cestu... Ale já nevím, už jen přesně vůli tomu, co pises, jsem s dcerou po rozvodu stale sama. Tím samozřejmě nemyslím, ze je to tak správně, ale nechci ji dostat do stejné situace, jak popisujes. Zdá se mi podle zkušeností, ze rodiny z více " kusu" prostě málokdy fungují. Voda zkratka není krev.... ☹
Předpokládám, že poradna byla pedagogicko-psychologická. Hele, mám s odklady školní docházky hodně zkušeností. Tvůj kluk má odklad skoro dvojitý - je podzimní a s odkladem. Takže to není až tak běžné. A nebude to jen z důvodu, že není sžitý s novým tátou. Ví to - že není jeho biologický otec? Jmenuje se jinak než vy všichni ostatní? Stýká se s dalšími biologickými příbuznými ze strany otce? To jsou všechno věci, které s tím souvisí. Chlapec má ale asi i jiné obtíže - např. grafomotorika, logo, vyjadřovací schopnosti... Také je možné, že nadání je v různých oblastech nevyrovnané či celkově nižší. Takže si myslím, že problém, o kterém píšeš, je jen jednou částí z celku. Ale tím to nechci bagatelizovat. Ozvi se, jak se daří. Ještě mě napadlo - není v blízkosti vašeho bydliště tzv. přípravná třída?
tak především byla chyba začít spolu bydlet 14 dní před porodem společného dítete. Trošku nechápu, že jsi byla těhotná s chlapem, se kterým se tvuj syn videl zřídka. Mělo to být naopak. Měla jsi začít bydlet s novým patnerem a pozorovat jak to klape v jejich vztahu, jestli si k sobe najdou cestu. Pak se teprve rozhodnout pro založení nové rodiny. Na tvého syna toho bylo strašne moc najednou. Ty jsi mu skoro současne přivedla do domu nového partnera a hned na to i sourozence.
taky jsem pořídila dceři sourozence s novým partnerem. Nebylo tom hned po sestěhování ale ona měla teda neskutečný problém přijat to, že jsem těhotná. Co teprve , že se asi něco narodí 😝 Bylo jí patnáct a dala mi to teda pořádne "vyžrat" 😠 A to by jí muj druhý manžel udelal co jí na očích vidí a trvá to dodnes. Dceři je už 26 a samozřejme dnes to vidí inak. Myslím, že podle toho co jsi napsala, je u vás trošku problém ten "partner skoro až policajt".
mateson: Neřeším tady co byla či nebyla chyba, snažím se najít řešení, co bylo víme, že nezměníme, i kdyby jsme tisíckrát chtěli, že? Naštěstí partner to chce řešit, a oba dva chceme pro své tři děti to nejlepší.Syn nikdy nežárlil na svého brášku a naopak ho bezmezně miluje, s tím se vyrovnal myslím že nejlépe, ale to bydlení je dlouhá historie...to sahá až do mé rodiny s rodiči a jejich výchovou a tak...Je to na dlouhou debatu a prostě všechno má svou příčinu...😉 Každopádně důležité je, že to řešíme a nejsme laxní, jako by byli asi mí rodiče...Kryštof má ADHD, jak bylo zjištěno, má to po mě a možná i po svém bio. otci...Takže se mu akorát je třeba víc věnovat a jinak jednat, což se nám mám dojem začíná dařit...Napíšu až se dozvím něco nového.Jinak do školy jsme se rozhodli po zvážení veškerých pro a proti ho dát.On se tam těší a po rozhovoru s ním i s psycholožkou jsme usoudily, že by mu další rok ve školce už naopak uškodil, tak držte palečky, ať to zvládneme...🙂
Jinak pro nenásilné zlepšení psychického stavu dítěte lze použít bachovy esence, nám pomohli už 2x pří nástupu do školky a pak při odbourávání strachu u 6 letého syna.
Hojda: a kde se kupují a na kolik vyjdou? 🙂
@nikolometka podívej narovinu, nikdy nebude mít rád "cizí" dítě jako svoje. To prostě nejde....jeho krev je proste jeho krev...ty taky bys nemela ráda nikdy stejne kohokoliv jako svoje deti. Můžeš mít partnerovo dítě hodně ráda, ale ne stejne. průser je, že on se má kontrolovat, neb je dospělý a navíc máte svým zpusobem výhodu, že se s ex nestýká....což je pro partnera plus. I proto by se mel víc snažit. Já bych mu domluvila, narovinu si s ním večer sedla s tím, že pokud neuvidíš zmenu, pujdeme všichni k psychologovi. At se vžije do situace tvoji, že ty svoje deti miluješ všechny nade vše a taky at se vžije do nejstaršího syna...on za nic nemuže....že po něm nechceš žádný nadstandart že chápeš, že svoje deti má radeji, ale že takhle to nejde.......a každopádne určitě to řeš, nenechej to jen tak a hlavne teda já bych byt je to asi blbě, nejstaršího bránila...on to má totiž z vás tří nejtěžší....ty sis našla noveho muže, dle sebe, abys byla štastná, pořídila si s ním dve deti a nejstarší neměl na výber, ale byl postaven před hotovou věc....a je jasný, že dva mladší spolu budou držet vždycky víc....to si nebudeme nic nalhjavat a budou si jistejší, když žijí s mamou i tatou....já bych nejstaršího podporovala nechci psát víc, ale má to nejtěžší a musí cítit, že má alespon mámu co ho miluje.....hodne s ním mluv....
a sama se zamysli, já se nedivím tvemu nejstaršímu decku, sama se vždy představ na jeho místě....
a že pujde do školy v 8mi nevadí....hlavne ho nedávej za každou cenu v 7mi neb když na to ted nemá - podle me je rozhozen z domu....tak mu akorát víc naložíš a bude z toho daleko víc hotový - ve škole, povinnosti, ty doma s detma, on bude odstrčený a navíc když na to ted není připraven, nebude podávat takový výkon a založíš mu na deprese, rozhodne z neho nebude štastné a spokojene dítě.....