Tchyně nerespektuje naše přání

@karlajasmine
" Je fajn, kdyz jsou deti zvykle na babicku, kdyz jsou casem zvykle u babicek spat, kdyz maji babicky rady a ano, kdyz s babickami jezdi na vylety, ale tohle vsechno musi prijit az ve veku, kdy se na to citi rodice deti!! "
Ano, to je pěkné, problém je, že některé matky se na to necítí ani třeba po třiceti letech. A když si pak jejich dítě najde partnera, je zle - protože se jim maminka do všeho montuje a dětátko s ní stále souhlasí, protože maminka chce jen moje dobro. A bývá to i dost časté, mám pocit podle místních diskuzí. A vážně si myslím, že vzít dítě na výlet někam 10-20km daleko není tragédie, není to u protinožců. A myslím si, že by hlavně mělo jít o to, jak se cítí to dítě a ne jeho matka.

@anelamates A tak má prostě tchyně ten názor holt spolknout, myslet si o zadní části těla a tak, když vidí, že je snacha na její rady alergická. Někdy je třeba nechat děti, aby si třeba i rozbily pusu, když si nedají poradit - na některé věci si stejně každý musí přijít sám. 😉 Jinak ale souhlasím, taky mi přijde, že některé holky to hrotí a přenáší SVOJI averzi vůči tchyni na děti. A to v pořádku není. Tchyni mít ráda nemusím, nemusím s ní souhlasit, ale řešit si osobní problémy a averze skrze děti je nízký...Nicméně tahle diskuse se skutečně svrhává někam úplně jinam - také si nemyslím, že by zrovna zakladatelka patřila k nějakým extrémům, ona přece nezakazuje, aby se prarodiče s vnoučaty vídali a stýkali, jen má na některé věci svůj pohled na věc, má určité obavy a tchánovci by to měli respektovat. V tomhle konkrétním případě mi zrovna přijde, že "hrotí" a "naschválujou" spíš oni. 😉 Ale samozřejmě neznáme pohled druhé strany.

@karlajasmine Zase si protiřečíš. Kompromis by byla situace, kdy teda nepojedou do 40 km vzdálené zoo, ale třeba do 20 km vzdáleného parku. Kompromis není to, že Ty máš sama se sebou problém (ten strach) a manžel ustoupí a bude držet hubu a krok. Jinak já bych teda máti k nám netáhla hlídat, kdybych jí měla stát za zadkem - k čemu by to asi tak bylo? Takové hlídání je vcelku zbytečné 😀.

Sama bych dítě s prarodiči nepustila, pokud by na ně dítě nebylo zvyklé (což zrovna u nás nehrozí), pokud by byli opilí, neschopní řídit, měli problém s pohybem. Pokud tyhle problémy nemají, tak není co řešit. Muže taky zvládli, není důvod, proč by nezvládli vnučku.

@anelamates Ja treba jako mala nikdy k babicce pres noc nejela, a jako dospela rozhodne nesouhlasim ve vsem se svoji matkou :D Ja osobne si take nemyslim, ze vylet 10-20km je tragedie, ale ve 2 letech bych svoje dite na takovyto vylet s tchyni nepustila. Pustila bych ho tak v 6ti letech. A je to moje pravo, protoze rodic = zakonny zastupce jsem ja + manzel.
Babicky uz jednou matkami byly, uzily si to.. ted je rada na jejich detech.
Az budu jednou babickou, rozhodne nebudu automaticky predpokladat, ze mi nekdo bude pujcovat vnouce. Pokud ano, fajn, pokud ne, uvidim ho na navstevach a bude mi to taky bohate stacit.

@carmilla Jenže to je právě to. Snacha, která nesnáší tchýni, o ní objektivně psát nebude. Takže bychom se možná hodně divili, kdyby sem napsala zakladatelčina tchýně 😉

@anelamates No a co když to třeba dítě cítí tak, že s babi a dědou nechce? Jsou taková dítka, která jsou přehnaně fixovaná na mamku. Pak by podle vaší teze bylo správné říct "babi, sorry, ale Míša se bojí a nikam s tebou nechce." To taky asi není úplně to pravé.

@carmilla Ale pozor, at si děti ten čumák rozbijí, o to nic, ale přesto může snad tchyně svůj názor říci. Proč by nesměla probůh? Copak musí jen držet hubu a krok? Klidně řeknu snaše - jéžiš ty děláš těsto takhle? Vidíš, to jsem ještě neviděla, já takhle. To přece neznamená, že někomu radím, prostě koukám a hledím. Anebo se jednoduše bavíme ao vaření, ne? Tak proč bych něměla právo říci svůj názor.
A jinak tahle diskuze - ano, myslím si že ten vztah tam není špatný, ale na místě zakladatelky bychj se snažila ty svoje emoce brzdit. Protože ten strach je její strach, ne toho dítěte. A jednou ho bude muset zvládnout. Tak bych raději začínala třeba ted, a po hodince dvou nebo tak.

@karlajasmine Tak na to jsem fakt zvědavá, co budeš jako babka za těch x let říkat, až Ti snacha odmítne "půjčit" dítě na výlet, protože jsi dle ní totálně neschopná dítě uhlídat 😀 😀 😀. Fakt nevěřím tomu, že Tě to vůbec mrzet nebude.
Jinak na výlety třebas jezdí děti i se školkou - o to svého potomka taky připravíš? Když pojede školka hromadně třeba do zoo, a Tvoje dítko bude sedět doma na zadku, protože maminka?

@somalicats No jasně, proto jsem to tak napsala. Ale víte co, to na internetové diskusi nevyřešíme, my musíme vycházet z toho, že tazatel mluví pravdu, respektive vždycky nám bude předkládat tu "svoji pravdu" - jestli si něco ubírá, přibarvuje, nebo dokonce vymýšlí, tak tím přece škodí jen sám sobě - pak nikdy nemůže dostat opravdu dobrou radu. Lhát v netové diskusi nemá logiku IMHO.

@carmilla Ale proč ne? Je to pravda? Je. A pokud se dítě opravdu bojí a babička je normální, tak to vidí a uzná. Takové děti taky jsou, samozřejmě. A přece je nebudu násilím někam rvát. Tak řeknu - tak vezmeme mámu s sebou, ano? A je hotovo. A zkusím příště - víš co? půjdeme tam a tam a dneska mámu necháme doma, ona nám tu třeba něco dobrého nachystá, ju? Zabere - nezabere? Nemá cenu to hrotit.

@carmilla A já bych o tom, že se dítě bojí s babičkou samo, klidně s prarodiči mluvila. Ovšem ne stylem, jaký jsi uvedla, ale stylem "pojďme s tím jeho strachem něco udělat".

@nanysek123 A syn sám nemá problém od Tebe odcházet, nebo se tomu brání? Pokud nemá problém, tak na nějaké 4 hodiny bych jej pustila. Pokud se ovšem brání, přes koleno bych to nelámala. Můj syn se ode mě ve dvou letech nebyl ochoten odtrhnout, takže Tě svým způsobem chápu, resp. chápu, že v tom hraje roli i povaha dítěte, že to není otázkou Tvé výchovy.
Taky mě napadá, nebylo by možné, že bys na tchýni nechala, ať tedy vymyslí nějaký výlet a jela taky? Aby si na ni syn nenásilně víc a víc zvykal.
Jinak bych nezaměňovala problém s tchýní a problém s manželem, jelikož mám pocit, že ten tam taky trochu je. Bylo by dobré najít nějaký kompromis schůdný pro všechny, nebo to bude eskalovat.

@anelamates Tak já jsem se naopak naučila někdy tu hubu a krok držet naopak ve vztahu ke tchýni. Když prostě nastolí konfliktní téma, na kterém vím, že se neshodneme, tak se zdržuju komentáře. Z nějakého oportunismu za každou cenu už jsem vyrostla, stejně si ve výsledku žijeme každá svůj život po svém. 😉 Ono držet hubu někdy může zásadně přispět k udržení dobrých rodinných vztahů a to nemyslím nijak zle.. ;)

@somalicats Ne, kompromis by byla situace, ze pojedeme do Zoo vsichni, nebo ze prijede babicka k nam, nebo my k ni.

@karlajasmine No možná se budeš za těch dvacet třicet let divit, jak moc ti nebude stačit vídat vnouče jenom s rodiči za zadkem. A jak moc by se tě dotklo, kdybys chtěla vzít na výlet a rodiče by ti řekli kdepak, s tebou my ho babi nepustíme, nezvládla bys ho a kdoví co by se všechno mohlo stát.

@anelamates No vidíte, v tom s vámi absolutně souhlasím. Právě mi přijde, že tady to ti tchánovci moc hrotí a snaží se to lámat přes koleno. Ona dítka jsou citlivá a když poznají, že mamka není v pohodě, že je vytrslá, tak se to potom přenáší i na ně. Děcka jsou seismograf na pocity rodičů. Neříkám, že je ok si vychovávat mazánka, kterej se nehne mamce od sukně, ale na tohle se právě musí pomalu a s citem.

@somalicats Ne, se skolkou jet klidne muze, ale s tchyni bych ho nepustila. Protoze znam tchyni a proste ji neverim. Kdybych ji verila, bylo by to jine. Jestli mi jednou snacha nebude verit, mozna me to mrzet bude ale proste to pochopim a smirim se s tim.

@carmilla Jenže on si to tazatel většinou takhle nebere. Prostě napíše svoji pravdu tak, aby on z toho vyšel dobře. To není nic neobvyklého, dělá to spousta lidí a často i nevědomky. Protože kolikrát to i tak sám vnímá. Kdyby se k tomu mohl vyjádřit někdo třetí (v tomhle případě třeba zakladatelky muž), tak by problém taky vyzněl úplně jinak. Proto beru veškeré informace s rezervou. Zakladatelka tu přiznala svůj strach, ale místo toho, aby se snažila s ním něco udělat, tak jen čekala podporu stejně smýšlejících. Což z mého pohledu je chyba. Pokud mám z něčeho strach, tak si ho nebudu pěstovat, ale snažím se s tím něco udělat, obzvlášť pokud ten můj strach má přímý vliv na další lidi.

@carmilla Rozumný postoj, pokud to funguje. Proč ne? my si se snachou řekneme cokoliv, když má jiný názor, tak jo, je to její právo. Já jí to řeknu klidně taky - v tomhle nesouhlasím - a je to. Prostě spolu vycházíme, protože spolu vycházet chceme. Protože je to ženská, kterou si vybral můj syn, která se mu líbí, a předpokládám, že on není debilní. A sedly jsme si, a mám kamarádku.

@karlajasmine bylo by super, kdyby jste za 30 let napsala, jak vám stačí návštěvy a nemrzí vás, že nemáte důvěru půjčit si své vnouče např. na procházku atd... Myslím, že by to byla skvělá zpětná vazba, kdyby všechny, co se tu ohání tím, že jsou matky a mají právo ..... napsali za 30 let , jak se cítí jako zavrhované tchýně 😉 Možná vás to překvapí, ale pro tchýně je ve spoustě případech vnouče středobod jejich světa stejně jako bylo kdysi jejich dítě. Těšily se na něj třeba i 10 let než si jejich syn našel tu pravou, těšili se na to babičkovství a najednou je všechno jinak než si vysnily a ony jsou místo té babičky, co pyšně chodí s kočárkem, má už třeba dost času jezdit na výlety ( což s dětmi neměla, protože chodila do práce), nebo jim dopřála něco, na co u svých dětí neměla peníze a je nežádoucí...

@carmilla myslím, že není nic špatného na tom citlivě říct prarodičům Nezlobte se ale na nějaké delší výlety to není, Míša je na mě dost fixovaný a zatím beze mě nikam nechce. Nechci aby výlet s vámi probrečel a pokazilo to nějak vztah mezi vámi. Zkusme to třeba tím, že zajdete sami na zmrzlinu atd... Vše jde podle mě říct a ŘÍCT.

@anelamates Hele uvidime za 30 let :D Moje mama je v tomto to same co ja, me jako malou nechtela poustet z dohledu, takze absolutne nepredpoklada, ze bych ji vnouce pujcila, a je vzdy jen mile prekvapena, kdyz ji poprosim, at chvili pohlida, ze si odbehnu ke kadernici... a protoze znam svoji povahu, myslim, ze budu jako babicka totez.

@karlajasmine Tak to už fakt nemám slov. Sorry. Cizí jo, vlastní rodina ne. Ale ono se tohle často rádo obrací, přeju Ti, abys nedopadla jednou jako Tvoje tchýně - abys neměla snachu, pro kterou budeš horší než vychovatelky ve školce, která Ti nebude věřit a pro kterou budeš totální tupoň.

@konik_mischel No to rozhodnopádně. Pak je ale zase na tchánovcích, aby se to snažili pochopit a nelámali to zbytečně přes koleno.

@konik_mischel Klidne napisu. Ja si roli babicky nepredstavuju tak, ze pro me budou vnoucata stredobod sveta... ani tak, ze budu vnoucata nekdy hlidat.. tak se domnivam, ze zklamana nebudu. Ale asi budu patrit k tem babickam, o kterych tu nejaka snacha napise, ze ''se babicka malo zajima, nenabizi se, ze pohlida''.... Je to totiz o lidech a kdyz se sejdou lide s naprosto opacnym nazorem, tak je to proste blby. Ale neznamena to, ze jeden z nas nema pravdu... Pokud vy chcete dat deti prarodicum na cely den, je to vase pravo a neni to spatne. Ale pokud ja nechci, taky to neni spatne a je to take moje pravo. Pokud si babicka neco predstavuje a dopadlo to jinak, jeji chyba, nema se upinat na dite, ktere neporodila (muj nazor).

@anelamates ahoj, já jsem snacha a s tchýní to máme stejně, v nejvíc vyhrocené situaci jsem držela hubu a pak jsme to v klidu probrali až emoce opadly, řekly jsme si každá to svoje, myslím, že opravdu fungujeme dobře a to už 12 let... ale bavíme se o všem opravdu otevřeně ale v klidu a slušně. 😉

@carmilla P.S. To je právě ta zásadní chyba - něco si vysnívat a idealizovat. Rodiče, kteří vkládají do svých dětí nějaké svoje ambice a touhy většinou špatně dopadají a je z toho jen mrzení...Nejlepší je někdy nic neočekávat. Je třeba se nějak smířit s tím, že děti mají svůj život. A co když se třeba dítě rozhodne odstěhovat do Austrálie? To by si pak museli ti rodiče hodit mašli, že vidí vnoučata jen dvakrát za rok. Nechci, aby to vyznělo nějak cynicky, ale máme žít život svůj a ne doufat, že si budeme něco realizovat prostřednictvím dětí...

@karlajasmine To je právě ten kámen úrazu. Já vlastně rozumím oběma stranám. Každý je prostě úplně jiný a i přes to, že své děti vychováme k obrazu svému, může se stát, že si naši potomci vyberou jako životního partnera někoho, kdo to má prostě úúúúplně jinak. Nemusí to být nutně špatně, nemusí to znamenat, že ten dotyčný je nemorální zloun...Ale ty třecí plochy tam prostě nutně nastanou. :-/

@karlajasmine uplne mi v tvem psani unika, ze by take to dite melo nejaka prava. Ohanis se pouze pravy matky...sebe. Kde je pravo ditete na zdravy vztah s prarodici? Je ti jasne, ze toto jsou vztahy, ktere diteti nic a nicim v zivote nenahradis a to, co podelas v pocatku, tak se jejich vztahem potahne uz naporad... Nebo si fakt myslsi, ze kdyz sest let budes drzet dite bokem od prarodicu, s prilezitostnym pohlidamim, nejlepe jeste pod dohledem, tak najedou si tu cestu k sobe budou muset tezce budovat, nebo to proste uz nepujde a vda se to?

Ale ona se k němu nemusí upínat, nemusí to být středobod, třeba má pořád na prvnímmístě toho svýho dědka, ale to vnouče prostě miluje. A ted co? Jenom proto, že je porodila jiná, i když manželka jejího syna, tak má pech? Víš, ono se těžko popisuje, co člověk cítí, když se jenom dozví, že bude prarodič. Já to oplakala, a když se mi to vnouče narodilo, oplakala jsem to zas. A miluju je hrozně, a mám čtyři, a miluju je všechny. A neumím si představit, že by moje děti přemýšlely tak jako ty. Když jsme na návštěvě nebo oni u nás, tak prostě neexistuje nějaké omezení, jedině to, že třeba právě některý z nich má mazlivou s mámou. Dobře, pak at se s ní mazlí a já si užívám s dalšími. Ale aby mi některý z těch čtyř rodičů řekl, že on je rodič a jenom on má právo - no to si neumím představit. Ty děti jsou i moje krev, a řekla bych asi bohužel i moje geny. A ta láska je stejná jako k vlastním dětem. To se nedá popsat, to se musí zažít. Je to jako bys bezdětnému popisovala sílu mateřské lásky, myslíš, že to pochopí? Ne.