Tchýně - velitel zeměkoule

Zdravím devcata, jdu se svou na trh. Zijeme s manželovými rodiči ve stejném domě. Dokud jsme se nevzali, byla tchýně super. Zlom přišel se svatbou. Vyckala na chvíli kdy budeme samy a sdělila mi, že pouto s jejím synem nikdo nezmění a ze v téhle rodině se dělá to, co ona dovolí. Od té doby vsechno špatně...od toho jak se oblékám, jak uklizim, jak vařím, kdy chodím z práce domů, co k životu potrebuji a co ne...jak vychovávám ve střídavé péči svého prvního syna (5let)...navíc..vsechno špatně dělá i manžel (její syn)... Je rozkydlej (9 mesicu pojidal hormony kvůli zlepšení plodnosti...), Špatně řídí ( vozí ji na nákupy) ..a přesto že pro ni udělá první a poslední ptákovinu kterou si vymyslí, je to špatně. Tedy v mych očích značně klesla a tak jsem kontakt s ní omezila. Zdálo se to být v pořádku, dokud si nezacala stěžovat, že málo komunikuji nebo že komunikuji stroze. Další level přišel, když jsme oznámili ze čekáme rodinu. V domě kde bydlíme jsou dva byty. Malý 2kk kde bydlíme s manželem a synem a velký 5+1 kde bydlí manželovi rodiče. Dlouhodobě slibovali, že až budeme čekat rodinu, ze si byty vyměníme. No a co.myslite, došlo na to a stěhovat se rozhodně nebudou, protože si můžeme pořídit rozkládací gauč a spát v obýváku. Mě tak ani nejde o to ze se nevymenime, ale že mohli říct už dřív, ať s tím nepočítáme. Zařídili bychom se jinak.. od začátku.. brát si hypotéku a hledat bydlení 6mesicu pred materskou je prostě pitomost a budeme hledát řešení za pochodu....ale čím mě fakt vytočila byl další důvod, proč byt nevyměnit.. protože můj syn když je ve střídavé péči pokoj nepotřebuje a mimino se vejde do postele. Jako argument použít dítě? Jako vážně? Tedy ledovost mého přístupu opět stoupla. Manželovi se po case zdálo ze jsem k jeho.matce odměřená. Tak isem se rozhodla ze si s ní promluvím. Rekla jsem jí, že můj postoj k ní je opravdu chladný, vyjmenovala jsem jí své důvody a litost a nechápavost nad tím, co se tak moc změnilo, že urážky a vytky od ní mně optavdu zasahují a není mi to příjemné. Odpověď na sebe nenechala cekat snad ani vteřinu. "Tak si na to zvykni" ... Neměla jsem slov. Pořád jsem si myslela ze se nad tím zamyslí, ze si to přebere...a ne.. prostě ...fuck off děvče... Takže, co dělat, a jak přežít dokud se bydlení nevyřeší? Co mám čekat s druhým prckem když ji mám za dveřmi a uz teď chodí jak bude vozit, přesto ze v mých očích je to prostě pokrytec a diktátor, navíc si snad nemyslí že si pro mrne bude chodit jak pro housky???? ( jen libovka... Nabidla se že koupí kočárek - super že? ale podle sebe, abychom nekoupili nějakej hnus se kterým se nebude moct ukázat...a neladil by k jejímu stylu...😅😅) Manžel s tím nic neudělá, uz se spolu pohádali tolikrát, ze ho od techto diskusí odrazuji, respektive mu říkám, ze si to.muzeme říct doma, ale vedle to nepadne na úrodnou půdu. Jsem fakt vymyškovana. Je mi 35 a jsem ve stresu z 67lety báby. Klid budu mít jen v porodnici, protože tam návštěvy nesmí kvůli C19, ale už teď přemýšlím co se bude dít az se vrátím domů...🤦‍♀️🤦‍♀️