Tchýně zlatá, vlastní máma na ránu

sarax...jsme na tom stejně 😒

Frisbee. ahoooooj, já na Tebe často myslela, když jsem tě četla, nejvíc jsi mi pomohla loňský léto, ani nevíš, viď? Já se styděla o tom psát, ale jak jsi mi napsala, at se vypíšu... tak to bylo jako droga, muselo to pak ven už všechno a ještě leze 😎 .

sarax...ahoj 🙂 ..ono to člověk musí dát ze sebe ven,nejhorší že,když babizna dělá zle a zároveň dělá chudinku a ty jseš za černou ovci rodiny..to nikomu nevysvětlíš.Já jsem všechno vyklopila sousedce,ona měla doma úplně stejnou...ha,tenkrát jsem o koníkovi neměla ani tucha,ale opravdu to mluvení pomůže...hlavně zjistíš,že nejsi vadná ty,a že máš pravdu,to je úžasnej pocit,dušičce to hodně pomůže 🙂
Já mám taky trápení i s matkou,neviděly jsme se 8 let,ale nechci o tom psát,je to tak deprimující,že bych prořvala večer...na psychiku bomba..na jedné straně tchýně,na druhé matka...to se nedá přežít ve zdraví 😒 .
sarax,jsem moc ráda,že se ti alespoň trochu ulevilo,srdíčko 🙂 🙂 🙂

evena
Cukrovku mam diagnostikovanou teprve u soucasnyho - druhyho tehotenstvi. Podle toho co mi rekli to ale vypada, ze jsem ji mela i u prvniho, ale neprislo se na to...

Ahoj holky, maminky dávají pokoj? U nás si myslím že je ticho před bouří, až se malej narodí a ona se mi sem bude chtít nakýblovat "pomáhat" - ještě mám v živé paměti 6n s Pepínem.... 😖 Rodím ze svých zdr. důvodů plánovanou sekcí, a když jsem jí řekla kdy že to bude, tak mi druhej den nadšeně říká že už ten den má zajištěnou dovolenou a bude s Jožulou hospodařit. Tak jsem jí na to řekla že je sice hodná ale hlídání už mám zajištěný. A její reakce? "ale já se na to těším." Přeloženo - "to je tvůj problém že sis to zajistila, já s tím počítám a ty to samozřejmě zrušíš." Tak jsem jí vyvedla z omylu že nic rušit nebudu a nazdar. Holky, já bych si ani ten den nedokázala užít, uvolnit se a radovat se z miminka, kdybych věděla že Pepíno "trpí" s babičkou, trpí ve smyslu "a řekni tohle, jak dělá...., pojď na nočník," a furt dokola, protože dítě se musí rozvíjet, v maminčině podání na něj nezavřít hubu a mlít pantem 24/7... My to tak neděláme, komentujem běžný činnosti a necháváme mu čas na vstřebání dojmů, a přesto (nebo že by právě proto? 😀 ) je z něj doktorka nadšená jak je bystrej, od pohledu vnímavej atd..... Zkrátka to zas bylo něco 🙂

pepi tvoje matka je určitě obětavá, to je moc pěkný .... zkus si s ní promluvit co se ti nelíbí a nechceš aby dělal a třeba se to umírní ... co já bych někdy za to dala ...
moje máma ani nevozila kočárek, malou si nevezme na klín když přijedou atd., a já nevím proč, sem tam mi pro ní strčí stovku, prej aby malá nebyla šizená (oni mají doma pořád vnuka od mé straší ségry tak do něj cpou dost), ale sou přeci přednější věci než peníze, ty já nechci 😝
vidíš radím ti ať si s ní promluvíš, ale sama to u své mámi neudělám ☹ bojím se co by mi řekla

Evena, sama pro sebe jsem to nazvala že maminka "páchá dobro" prostě je přesvědčená o tom že to jak to myslí ona je pro ostatní (podotýkám nejen pro mě ale pro všechny) to nejlepší, tudíž se dá předpokládat, že se všichni zařídí podle toho jak to myslí ona.... 🙂

Ahoj holky

Hned z kraje musim přiznat že úplně celou diskuzi jsem nepročítala 🙂 .

Takže,moje mamka ještě než se narodila Kika říkala jak se těší,jak bude jezdit s kočárkem,,pomáhat.Když se malá narodila,tak najednou ticho po pěšině,ale nevadilo mi to,možná trochu mrzelo-páč razení,poučovaání jí šlo naprosto dokonale 😔 .No,když byla Kika asi dvouletý capart tak se nezměnilo nic,málokdy si s ní hrála,hlídat nechtěla.Říkala mi jak jí taky nikdo nepomáhal-stále jsem to brala-co taky jinýho jako maminka byla skvělá jako babička už míň...Takhle to bylo pořád,co víc potají mi malou krmila vším možným špatným-to jsem se na ní zlobila.
Pak jsem přišla do jinýho stavu podruhý a měla obrovskou radost,nedělala jsem si iluze že by se to zlepšilo,ale byla jsem ráda že je i ona ráda...
Když se narodila Anetka a bylo to předčasně,ležela jsem sní tenkrát dýl v prodce,nejevila zájem ani o mě ani o malou Anetku ☹ .
Po návratu domu se to malinko zlepšilo v tom,že jsme se společně radovaly z toho jak malá přibírá na váze-konečně jsem si říkala,že vše bude dobré a vnučky budou mít koněčně babičku.Stále ale trvalo to,že mi s dětmi nepomohla,ale radovala jsem se i z jejího zájmu a Anetčin vztah.
Když měla Anetka necelé 4 měsíce mamka náhle umřela.Byly to příšerné muka a myslela jsem že to nezvládnu ☹ .
V tu chvíli a vlastně i ted mi bylo ukradený jestli mi bude s holkama pomáhat,zajímat se o ně-jen jsem chtěla aby tu byla zpátky se mnou...Jenže už nikdy nebude

Četla jsem tu,že některé máte i osobní problémy s matkou,že některé babičky se nehlásí ani k dcerám-to je už opravdu hodně velký problém
Ale když nejeví babička zájem o vnoučata,tak to signalizuje možná jen to,že když vychovávala své děti,tak jí taky nikdo nepomáhal.Tohle jsou totiž dvě odlišné věci.Důležitý je,jaký vztak má matka s dcerou.

Holky,držím vám všem palečky a zkuste si třeba jen se svými maminkami promluvit 😵 ,třeba se nečemu dopátráte.

Dvojka,
nádherně napsaný, vzalo mě to u srdce. Máš pravdu 🙂

Dvojka, něco podobného jsem zažila s otcem. Vztah nic moc. Nicméně když umíral, taky jsem to blbě nesla. ☹ Souhlasím s tím, že pokud babička nepomáhá (pomoc není povinností), je nejspíš možné, že jí taky nikdo nepomáhal. Ale občas zase pomohou babičky, kterým nikdo nepomáhal a nemají krátkou paměť a pokud o to dcery, snachy stojí, pomohou...

Pepibubu chápu - s něčím podobným mám zkušenosti. Hlavně s tím, že je přesvědčená o tom že to jak to myslí ona je pro všechny ostatní to nejlepší. V případě, že se nezařídíme podle toho, je oheň na střeše a následuje dlouhé období výčitek, proč jsme to tak neudělali. Kdybych se nechala, tak mi vybere snad i chlapa (vybrala sis dobře - když uklidil sníh před barákem; stojí za h... - když neumí číst její myšlenky, že potřebuje cosi zapojit a neřekne si o to nebo když dojel pozdě v noci z práce a pak si ráno přispal). Nemluvě o tom, že proč jsme si koupili tento byt a ne ten co říkala apod.
Když čtu příspěvky Pepibubu taky si říkám, že se trápí blbostma (co by třeba za to jiné daly za kapku zájmu ze strany svých matek), ale na druhou stranu vím a dokážu si docela dobře představit situaci, kdy - byť nemyšleno ve zlém - rady, návody a neustálé otázky proč to děláš tak a proč to neděláš tak a tak - dokáží člověka dobře vytočit. Časem na to vznikne alergie a to už se pak táhne dál...
Mě třeba mamina nedávno hlídala malého a já běhala po úřadech. Sice mi vykládala co všechno snědl, ale pak taky z ní vylezlo že ho celou dobu krmila a malej nemusel nic dělat. Potažmo ho klidně posadila k PC. 😠 Samozřejmě si prcek myslel, že to tak bude doma - maminka ho převlékne (umí se převlékat sám, samo že s určitou pomocí), krmit (umí v poho lžící a vidličkou). Tak mám kapku strach, až budu s druhým v porodnici jak to bude a co mě pak bude čekat za překvapení, na co si malej zvykl. Měl by být u mamky, aby partner mohl chodit do práce (bude ještě ve zkušebce). Babičky mají sice rozmazlovat, ale všeho s mírou.
Pepi hlavu vzhůru, těš se na druhého rošťáka a mamčiny kecy se snaž nevnímat (byť je to určitě hooodně těžký). Já občas reaguju tak, že dělám, že to neslyším. 😀

Mircko, vím že to jsou vlastně prkotiny, ale ne nadarmo se říká že 100x nic umořilo osla 🙂 stokrát si můžu říkat zklidni se, myslí to dobře, ale kdo to má poslouchat a pak ty ukřivděný pohledy typu proč jsi mě neposlechla, když víš, že nikdo jinej na světě to s tebou nemyslí líp než já...

Píšete že možný důvod nezájmu je že jim také nikdo nepomáhal ... chápu že to není jejich povinnost, ale tohle u mě není důvod aby vnouče nepohladila, nepromluvila na něj, nedala si ho na klín ... tohle není o nějaké pomoci, ale o citech, takový zvláštní nezájem jako by chyběla láska ☹ Sakryš, teď když to píšu mě napadá ... já nikdy nezažila že by mě máma pohladila, dala pusu nebo se jen tak přitulila, u nás city prostě nebyly ... tak už asi vím kde je jádro pudla, chová se prostě stejně jako se kdysi chovala ke mě 😲 😲

evena-a je dost dobře možný,že takhle se chovala i její mamka k ní...Co k ní přijít a obejmout jí jako první?Když to nenapadne(nebo možná napadne,ale stydí se)mohlo by to otevřít cestu k lepšímu zítřku..... 😉

Pepibubu, právě pro to 100x nic umořilo osla, to chápu. Mám své vlastní zkušenosti. 🙂 😉 Já to začala řešit tak, že buď jsem odpověděla jako hulvát anebo (což se mi zdá ještě lepší) zkrátka tyhle 100x omýlaný kecy ignoruju. Jako by nic neřekla. Klidně začnu mluvit o něčem jiném (třeba o počasí). Nedomnívám se, že by to bylo to nej řešení, ale u nás to zabralo.
Evena, těžko hledat, kde je toho příčina. Je to smutné, když matka nestojí o své dítě případně o své vnouče. ☹ Může to být i tím, že třeba neumí dávat své city najevo. 😒 Je nad slunce jasnější, že to mrzí a bolí. 😖 Snad opravdu zkusit nějaký vstřícný krok, ale zase bych to až tak nepřeháněla (samozřejmě záleží na povaze tvé i matky).

Mircka - ale víš že máš vlastně pravdu? Když si promítnu její chování k babičce, tak ona vlastně dodnes, a to mámě je 60 a babičce 89, skáče jak babička píská.... Babička už je teda značně nemohoucí, prakticky se dá říct nesoběstačná (střídá se u ní máma s tetou obden, vaří jí, koupou jí, hygiena, prakticky všechno) ale CELOŽIVOTNĚ byla babička taková ta šedá eminence stylem "já BYCH...." nikdy si o nic neřekla přímo, ale máma vždy splnila do puntíku co babička chtěla.... Bez keců.... Teta nevím tam jsem to nepozorovala... A prababička umřela 10 let předtím, než jsem se já narodila, ale dala bych krk za to že tu zase poslouchala na slovo babička....

takže je logický že máti čeká že já budu bez výhrad poslouchat ji.... a diví se že ne... Ale já jsem holt jiná, asi jsem opravdu víc po tátovi (i když paradoxně táta taky celoživotně poslouchal maminku, ale to je už jiná story) a prostě tyhle vzorce opakovat nechci a nebudu...

Pepi, domnívám se, že máš asi na mysli příspěvek od Eveny. 😉 Chce to pak jen sílu a hoooodně pevný nervy na to, se konat dle svých představ a ne dle představ své matky či babičky.

Ahoj holky.

Tak je to tady. Šestinedělí a maminčina utkvělá představa že mi "bude pomáhat" - přestože já o to nestojím, naopak mám zájem si to prožít sama se sebou a svou rodinou.

Včera to dospělo dokonce už tak daleko, že mi na FB napsala že přijde - už se ani formálně neobtěžovala předstírat otázku, zda se mi to hodí. Tak jsem si řekla, že až dorazí, tak už se tomu nevyhneme a bude muset přistoupit na naše pravidla hry - tj. ať si určí jeden den v týdnu, kdy prostě odpoledne přijde, kluci budou taky vědět že přijde babička, prostě jedno odpoledne týdně jsme schopný přežít, ale ne aby sem chodila jak domů.

Inu, přišla, ťuťala na Martínka - pardon74 vlastně Marťulínka... že se na babičku může vždycky spolehnout, (to víte na rodiče asi ne...), kecala mi do výchovy - "nebij ho" když jsem šla Josífkovi šupnout jednu na prdku - vypodloženou plínou že... tak jsem na ní jen zasyčela ať se mi do toho nesere....

Pak přišel H., a maminka že teda půjde (fakt ho má "moc ráda" )- a mně tady v pokoji říká "ale já stejně zase přijdu, to máš blbý," jakože ve srandě ale znáte to, do srandy se dá schovat ledasco.. Tak já to otočila a H jí říká, ať si v klidu vybere jeden den kdy bude chodit - prakticky to co jsem jí "infikovala" už já a maminka, opět humor - "já budu chodit kdy já budu chtít," ale to neměla říkat... To totiž Honza nadskočil - tak to teda ne to se mi nelíbí. A já na to suše zkonstatovala, že v tom případě nebude chodit vůbec, když nepřistoupí na naše pravidla hry. Pak už jsme to nechali bejt, ale při příští "návštěvě" po ní budu chtít vědět kdy (zda) bude chodit. Aby sem chodila jak domů, to by nás z toho brzo trefilo. Je to absolutní nerespektování soukromí, a to kočička fakt dělat nebude.

,0,

poslední řádek je vzkaz od Pepy, to s tou nulou 🙂

pepi,ahoj,dodatečná velká gratulace,pusu z každé strany,doufám,že se máte i maličkým dobře 😵 😵 😵 😵 😵
teď na ni kašli a nestresuj se,musíš být v pohodě a šetřit síly 😉 ...ona je neskutečná...neotvírat,nepouštět,jenom v ten určený den....to je fakt na palicu 😠 😕 ...držte se 🙂

Fris, díky 🙂

No taky se mnou dneska nemluví 😀 jindy sotva zapne FB tak hned píše, a dneska ticho po pěšině... Teď už to uhájíme, jsme na to dva... A H když vidí že mě to deptá tak si nás bude hájit, navíc jemu to taky není recht...

A popravdě, zvažuju jít k psychologovi - něco jako na válečnou poradu, aby mi poradil jak na ni.... 🙂 Evidentně se slušností a vysvětlováním daleko nedojdu (a to jsem se zapomněla zmínit, že mi teta sdělila, že je ze mě máma zničená, a že se bojí toho jejího sedmého patra aby si něco neudělala.... Neboli to přeložím : máma je z tebe zničená, že jí ve dvaatřiceti už nechceš poslouchat, a jestli se zabije, tak jí máš na svědomí. Tohle řekne ženský dva týdny po porodu....)

Pepi, gratuluju k Martínkovi. 🙂 Hodně síly a málo strestu - teď ho fakt nepotřebuješ. Máti nepouštěj a trvej na svém a třeba jí to časem dojde. Z keců tetky si nic nedělej - ono to zas tak hrozný s tvou mámou určitě není. 😉
K psychologovi bych zašla - fakt ti dá nějaký rady. Možná bude chtít znát pohled z druhé strany a chtít tedy mluvit s tvou mámou. Ale nech to vydýchat a snaž se v co největším klidu přežít šestinedělí....

Ta moje mamča mě zas prudí s tím, že partner je vrták, protože neumí "udělat" holku. Kdyby to řekla jednou, dvakrát, tak to ještě vemu v pohodě. Ale slyšet to 10 x za návštěvu (když jsem tam sama - před ním si nic takového nedovolí) mě už fakt vytáčí. Pak si ještě vyslechnu, že sousedi jsou jiní borci, že čekají taky druhé a bude to holčička. 😠 🙄 Už jsem se naštvala (slušně řečeno) a řekla jsem jí, ať si ji teda adoptuje a nás si nevšímá.... 😉 Oni jsou stále lepší protože kluka vychovávají jinak - klučík je o půl roku starší než M. a už s ním chodí lézt na stěnu, navíc vstává v pět hodin (M. vstává kolem půl osmé) "oni mají jiný způsob výchovy" (přála bych vám slyšet ten tón - moje babička hadr 😅 ) a stále mi předhazuje vnoučata své kamarádky s tím, že já jsem matka na h...o a dcery té kamarádky jsou prostě dokonalé. Už to pouštím jedním uchem tam, druhým ven a dělám jako že nic neřekla.

Nejlepší téma, na jaké jsem zde na MK narazila!!!! Taky se přidám, jestli teda nevadí...moje tchýně je zlatá, páč měla tři děti, můj manžel byl její nejmladší, poslední, kdo založil rodinu, tak za ty roky už prostě ví, co a jak a do ničeho se nám neplete...přijede jednou za čas, má svůj život, svého partnera...občas si zavoláme, jak se mi daří v těhu, jak se máme...je prostě fajnová a silná ženská a ráda jí vždy vidím...oproti to mu moje matinka...uffff...jak to napsat...je příklad toho, že přemíra ,,lásky" škodí....Po velikém zklamání nad tím, že čekáme holčičku (jak já si jí přála!) se začla angažovat do příprav mimi věcí, že jsme se nevyhly hádkám jako trám..moje máti je jedináček a přijde mi, že se chová jako rozmazlenej patnáctiletej spratek...její oblíbená věta je: ,,Já to ale takhle chci!! " Už jen vždy čekám, kdy si ještě dupne...absolutně nerespektuje naše soukromí, když jsme hromadně na chalupě...leze nám do pokoje, stále nám větrá, dává peřiny do oken..ono se to zdá jako směšné si stěžování, ale když jí výslovně řeknete: ,,Mami, je mi xy, opravdu si umím v pokoji vyvětrat a dát ven peřiny, prosim tě, nechoď nám tam" ...kouká na mě, jak na magora a jen co se otočím, už běží do našeho pokoje...sbírá nám pyžama a samozřejmě to hrozně komentuje, že se manžel v noci zpotil, že si nechal trenky vedle postele, apod....to mi přijde prostě jako provokace zralá na ránu...a mohla bych pokračovat..jak se vtírá mému manželovi, jak se mu snaží vlichotit, jak se snaží si ho kupovat....naštěstí on na tohle moc není....Teď mám panickou hrůzu z toho, že mi bude chtít organizovat výchovu malé...no to si může jen zkusit..prostě když my řekneme, že se na ní bude mluvit ,,vietnamsky a bude jíst veganskou stravu" (např.), tak to prostě bude respektovat..ona už svojí šanci na výchovu dětí měla....holky...ufff...jsem si trochu ulevila..vím, že si tu všechny stěžujeme v podstatě na to samé...Jediné plus je, že je líná přijet těch pár zastávek metrem, takže se naše návštěvy nebudou odehrávat zase tak často....Musíme být silné a prostě si stát za svým a to i za cenu, že se prostě třeba rozhádáme..jsme dospělé, máme svoje rodiny a tohle není fér...

Maxi - jéééé ahoj 🙂

k tomu "ona svoji šanci na výchovu už měla" ti řeknu to, že jsem jí tohle napsala do mailu v lednu a ona začala "ani nevím jak se podepsat, když už nejsem máma," a podobný afekty.... napsala jsem totiž "ty jsi svou šanci být máma už měla, tak buď tak hodná a nech mně dělat moje rozhodnutí a moje chyby...."

Pak jsme si to tak nějak vyříkaly, a byl relativní klid.... do porodu. Stejně jako při Pepovi si umanula, že mi "bude pomáhat" v šestinedělí - a já o to drzoun jeden nestála. Chtěla jsem si totiž co nejdřív zajet svůj systém, i za cenu že budu rejt držkou zem, ale čím dřív si to zajedu tím líp že jo. tak jsem tu pomoc snášela dva týdny, a třetí už číše přetekla, poté co mi řekla "jo prosimtě zejtra přijdu v jednu," ani náznak otázky ani formální - hodí se ti to? tak to už jsem i já, která si od ní doposavad nechala dříví štípat na hlavě protože mamince se přece neodmlouvá, vypěnila a když přišla a zkonstatovala "to máš blbý já sem budu chodit kdy budu chtít," tak to jsme s H oba nadskočili že to ne. a ať si stanoví jeden den v týdnu, kdy tady může bejt celý odpoledne a kluky si užít. tak nasraně štěkla "pondělí," tak jsme to už nekomentovali, a nepitvali to.

V neděli po téhle debatě jí volám, no hele, přijdeš zítra? a na druhém konci zaražené ticho - no...... jako...... "no vždyť jsi říkala že budeš chodit pondělky," připomněla jsem jí mile 😀 No.... přijdu..... zaražená odpověď. A od té doby to tak je 🙂 A další úspěch, od tří měsíců do mě ryla že chce Pepu - pardon Jožulku 😠 na celý víkendy. A nebyla sto pochopit, že na noc ho prostě nedám, minimálně do nějakých dvou a půl let. No a najednou přišla s tím "hele a na den bys mi ho dala? že bych si pro něj ráno přišla a odpoledne ti ho přivedla? " No to už je jiná, sice ztoho taky nadšená nejsem ale aspoň si trochu orazím když mám na starosti jen Martínka....

Ale aby se to nezdálo že je to samá idylka, te´d v neděli mám narozky a maminka si umanula že správná oslava rovná se koupený dort a koupené chlebíčky (ano, v těchto vedrech chlebíčky s tunou majonézy, to nejlepší že), že mi na ten dort dá. Tak jsem šla do cukrárny, čumím tam do toho katalogu, a volám jí - no hele jakej by si s představovala," a jak jsem to vyslovila tak mi došla ta absurdita - jakej by si ona představovala dort k mejm narozeninám. Tak jsem se s ní rychle rozloučila, že to nebudu řešit, ona blafala něco o tom ať si nic nepeču a bla bla bla. Ale to je blbý. Já si udělám dort a la rychlé ananasové řezy, což je opravdu rychlý a moc dobrý, a upeču na pohoštění marinované kuřecí stehýnka a bude.

Takže takhle válčím já 🙂

Ahoj. Už jsem to tu psala, moji roidče k nám nechtějí jezdit ikdyž bydlíme blízko nich, jsou líní, pořád se na něco vymlouvají jen aby na návštěvu nemuseli, vyhovuje jim když k nim jezdíme my. Jsem člověk trpělivý, ale ... asi před měsícem měli přijet na grilovačku, můj měl svátek ... v ten den mě volal otec že nemůžou přijet, že má hrozně moc práce, tak jsem jim řekla ať přijednou aspoň na chvíli, že hodina je nezabije ... to jsem ještě byla v klidu, dělají to pořád že ... ale vygradovalo to tím že mi máma poslala sms že nakonec určitě nepřijedou protože "drží pohotovost" ... moje sestra měla totiž v tu dobu asi za 2 týdny TP a její přítel nebyl doma a naši by jí museli přivést do porodnice a nechat si vnoučka ... tahle výmluva už na mě byla opravdu moc a přes sms jsem jí napsala že už se s nima stýkat nechci, že to nemá cenu ... tak mě přišla sms že prej na sestru žárlím 😲 pochopila jsem to tak že asi pro že čeká miminko, nevím ... asi si nevšimli že já mám vlastní ... je to hrozné tohle číst od mámy 😔
Přčed týdnem mi přišla sms že prej jestli chceme že se můžeme stavit na kafčo, tak hezky napsané to bylo, ale nechtělo se mi ... Můj mě přemluvil že když udělali takové gesto že by bylo slušné se s nima vidět ... Tak jsem jim po týdnu napsala že se můžou stavit oni (k nim se mi nechtělo), oni přijeli, dělalo se teda že se nic nestalo, ale celé to bylo trochu rospačité, rodiče byli naprosto stejní, zase to bylo jen samé my my, pak švagr, ségra jejich dětičky, ona se ani nezeptá jak se malá má, nepochová jí, nechytne na ní ... celkem asi 1,5 měs. se neviděli a nic jí nedovezli ... za 40 minut se začali sbírat že prej musí jet protože má táta fotbal ... tak sakra proč nevyjeli z baráku dřív aby se mohli trochu zdržet?? ach jo ... sory za román, nějak sem to potřebovala dostat ven ... svý rodiče ráda mám, přecejen jsou to rodiče, ale vlastně je vůbec neznám ... asi s nima budu udržovat jen minimální kontakt třeba jednou do měsíce, nic přehnaného, protože pak bych se akorát trápila z toho jak se chovají ☹

...je to hustý..všechno...teď jsem si byla sednout s kamarádkou z Modr. koníka, taky těhulí...ta má zase problém, že se její máma nezajímá vůbec...já mám problém, že se zase zajímá až moc... to její: ,,Vždyť já mám jenom vás, vždyť já bych pro vás dejchala" ..,,Vždyť žiju jenom váma"...mě rozpaluje do ruda a jako beren pak vidím dvojitě..já nepotřebuju, aby věděla, jakou velikost trenek nosí můj manžel, nebo co jsme měli k obědu..ať má i svůj život a o vnouče ať se zajímá, ale ať jí pak vezme do zoo, do kina, na procházku...tak jako to dělávala moje babička a tetička...to jsou ty láskyplné chvíle, na které se nedá zapomenout...na nějaké hromady hraček, se kterýma si stejně bude hrát dítě pár minut, se brzy zapomene.....Ale jsem si jistá, že prostě jezdit nebude..že nesedne na metro a nepřijede, jen aby PROSTĚ JEN TAK S NÁMI TRÁVILA ČAS...ale na to, aby si dala to pivko po práci, na to se čas najde vždycky a vždy parádní výmluva.. ,,Ale já jsem teď po denní, před noční, po ranní, mám jediný den volna..." bla, bla, bla...A jak psala Evena....aby jsme jezdili my, to by se jí líbilo...ale ty návštěvy taky nejsou normální...oběd místo v jednu je ve tři, takže tam dvě hodiny sedíme v obýváku, čumíme na tv, ona v kuchyni něco plácá, pak nás jako na oko obskakuje...panebože, to nechápe, co je špatně? Že když nás pozve na návštěvu, na oběd, tak se snad všichni najíme, povyprávíme, co je nového a tak??? Nechci její peníze, dárky a přehnanou až ubíjející lásku...já chci, aby si prostě udělala čas..aby prostě zjistila, kolik vody jí uteklo, jak jsme se ségrou vyrostly...nikdy jsem neslyšela: ,,Tak pojdťe, zajdeme na večeři..nebo se jen tak projít" ....A jak píše Evena..ono to asi jiné nebude a než se trápit tím, co nikdy nezměníme, je prostě se vidět minimálně a tu bolest v srdci nějak vstřebat...ono se to prostě opravdu asi nikdy nezmění.., protože, jak moje máma ráda říká: ,,Ale já jsem prostě taková.... "

ted jsem nasla vase rozhovory.snad nevadi kdyz se pridam.vim o cem mluvite.bohuzel nevim co je lepsi.mit mamu ktera stale nema cas nebo ubiji laskou atd.moje mamaje bohuzel tak nespolehlivy clovek ze je zrala na ranu.musim mluvit takhle.uz nekolik let nepracuje.coz o to ale kdyby byla spon hlasena na pracaku.NENI!na vzp ma uz pres petset tisic dluh.moje babicka za ni plati najem a ja ji satim obouvam zivym kupuju cigarety......a ona je uplne spokojena.proc by taky ne.ostatni to preci za ni vyresi.a proc by ji melo zajimat ze taha penize ze sve matky ktera ma jen duchod a z dcery ktera ma tri deti a pritele ktery ji neda ani halir.kdyz si vzpomenu na detsvi neni nic nac bych vzpominala rada.jen jeji stridani chlapu,ani jsem nevedla kdo je tata,vycitky protoze jsem astmaticka od 5let.a to je preci spatne protoze musela byt stale se mnou a hlidat nebo me zavrela do spitalu se zachvatem a tim zracela svuj cas.jak mi rada vzdy predhodi.sverovat jsem se ji nemohla nestala o to.musela jsem byt samostatna takze kdyz me v deseti znasilnily musela jsem mlcet a vyrovnat se s tim sama.zavidim svemu bratrovi ktery mel to srdce rict dost a starej se sama jsi uz dospela.vzdyt ji je 52.jenze ja nemam srdce z kamene a jeji pohled nebo mensi vytka mi vzdy postaci.zato ma tchynme je super.meli jsme nejaka nedorozumeni ale vyresili jsme to jako dve nej kamaradky u kafe a hlavne bez chlapu.navic se me zastava pred svym synem.proste bajecna zenska.

Já se dneska od mámy dozvěděla že jsem neměla mít děti. Vždycky jsem byla podle ní špatná, nikdy mě za nic nepochválila. Při každé hádce vytáhli /matka, otec,bratr/ chyby /mé chyby/ staré třeba 5 let. Oni ale chyby nikdy nedělali, myslí si že to jak se k nám jako dětem chovali bylo v pořádku. Táta jen řval a mámě bylo vše jedno. Řekla mi na to že byla unavená z práce a ani nemohla mluvit únavou 🤐 Jo a prý už mě nikdy nechce vidět a mám zákaz chodit k ní domů! Ne že by mi to chybělo, chodila jsem tam kvůli dětem, které by jinak neviděla protože nemá čas. Tak jsem jí řekla že ted' už ty děti vůbec neuvidí když k ní nesmím chodit. Tak mi řekla že na to jsou paragrafy a určí jí návštěvy soud. Kdyby jste viděli jak žije tak nevím nevím jestli by soud dovolil děti navštěvovat když by viděl jak žije. Ona to tedy ale neudělá , znám jí. Ale bojím se že mě bude pomlouvat po našem malém městě a bude tady peklo žít. Já snad nejsem zlý člověk, ale s mámou /i tátou/ si abslutně nerozumím a chovám se k ní jinak než k ostatním lidem. Můžu s jistotou říct že mám radši přátele než rodinu 😢 Vím je to hnusné /já jsem hnusná ale je to tak, cítím to tak už dlouho. 😖