• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Tchýně zlatá, vlastní máma na ránu

10. října 2013 
pavlo nejsi sama.nemusis mit obavy i kdyby to udelala projede to znam to z vlastni zkusenosti.a i kdyby te pomlouvala tak at.rozumni lide pochopi a k blbcum se otoc zady nebo si jeste pridej.traky jsem to delala a kupodivu byl klid.dokud jsem se branila bylo to horsi jakmile jsem zacala kyvat byl klid a casem i ty blbci zjistily jak to bylo a je.hlavu vzhuru.zkratka to je tezke.jeste ze nemusis ji zivit jako ja.ale to je u me na roman.uz jsem neco psala jiste jsi to cetla.muzem pokecat i jinde jestli chces.
18. črc 2010 v 00:00  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ona by to k soud nedala, má problém si vyřídit občanku natož tohle.
Je to paradoxní, kdybych tam děti nevodila tak je vidí 1 x za měsíc protože na ně nemá čas. Radeji jde se psem nebo sousedům nakoupit. takže ona nemá zájem a a vyhrožuje paragrafy :fearful: Je to postavené na hlavu!
Ona je nekonfliktní člověk všichni jí mají rádi, všem vše odkýve a odsouhlasí. A já ne!
Takže v očích lidí jsem já ta zlá a ona dobrá.
Já si uvědomuji chyby které jsem dělala, ona ne, vše co dělala bylo správné.
A že s námi nemluvila a neměla chut' nás něco naučit bylo prý způsobeno jejím náročným zaměstnáním.
Řekne třeba že je to moje vina protože jsem jako malá byla taková a maková.
Tak já nevím, nebyla jsem já dítě a ona dospělá?????
18. črc 2010 v 09:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Mně třeba máma neučila vařit, "prosimtě jdi, já ro radši udělám...." takže mě učila vařit kamarádka -kuchařka. Nutno podotknout že mě to naučila dobře :slight_smile:
19. črc 2010 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já taky překážela v kuchyni. Vařit jsem se naučila sama, a začátky byli krušné! Mě se třeba nepovedl ani osmažit řízek :sweat_smile:
19. črc 2010 v 10:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pavlapap já měla výhodu v tý Aleně, vždycky jsme si sedly, já řekla "tak mi podrobně nadiktuj, jak se dělá......, a psala jsem si to. a jak teď matince chutná, když ode mě něco dostane... Sice je to vždycky málo slaný, ale to už je její problém (my narozdíl od ní nemáme hypertenzi že.)
19. črc 2010 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo holky nemame to jednoduchy.ja se ucila varit sama.zatim si nikdo nestezoval.ale co budu povidat moje mama snad ani varit neumi.jako dite si pamatuju kysele polivky-tyden stare a jeji zajem jen o kamaradky.a beds jak jsem dostala astmaticky zachvat.to byly vycitky ze si ani nepokeca ze mi musi volat sanitu atd.jenze omyl staral se o me muj nevlastni otec a vzdy velmi dobre.coz mu pak mati mela za zle.
20. črc 2010 v 11:18  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj, po dlouhé době se ozývám. Frekvence výpadů a scének klesla, ale pár perel zmínit musím.

Je s klukama prý moc málo - jednou týdně celé odpoledne jí je málo.... A nevím jak přišla na to, že máma od dcery má na děti větší nárok než matka od syna..... No nebudu po tom pátrat.

Včera, bylo "její pondělí," tak H chytře domluvil schůzku v autosalonu, s tím že tu stejně bude tak aspoň pohlídá. Fajn. Bylo krásně, tak že půjdou ven. Bylo asi 20 stupňů. a přesto, když jsme přišli a vyndali Martina z kočárku (spal, tak ho nechtěla budit tak ho tam nechala) tak na sobě měl kromě dupaček: Ponožky froté, mikinu s kapucí, ležel na dece a deku měl i přes sebe. Ve dvaceti stupních. Jak ho bude strojit v lednu, fakt netuším. Ale vůbec se nebudu divit když se mi Martin osype potníčkama.
7. zář 2010 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, jdu se k vám přidat, celou diskusi jsem nepročítala, jen pár přízpěvků na začátku a teď poslední 2 stránky a vidím, že sem patřím. Pořád se snažím najít chybu, co sem udělala špatně, manžel mi povídá, že chyba je v ní, ale stále mám pocit, že sem něco přehnala.
Ve zkratce, vím, že sem nebyla dkonalá dcera, ale matku sem milovala, ale teď nevím jestli i ona mě. Naši se rozvedli když mi bylo 5, bydlela jsem u mámy, ale chtěla k tátovi, když si táta o mě v 10 požádal tak mi řekla, že jestli se odstěhuji tak už mě nikdy nechce vidět a tak a táta mi řek, že ať se rozhodnu jakkoli pořád mě bude mít rád, takže sem zůstala u mámy. ve 14 se onemocněla anorexii, každej mi říkal že sem tlustá, včetně mojí matky, tak sem začala hubnout... přerostlo to v bulimi a skončila jsem na psychiatrii na léčení, v tý době snad největší zájem o informace o jakou nemoc se jedná jak se léčí a tak měla snad tátovo manželka, když matce v nemocnici naznačili že na tom nese podíl viny i ona rozzuřila se že to není pravda, to si ostatně nepřizná do dneška. v 15 sem spolikala prášky, možná sem trochu chtěla upoutat pozornost, přiznám, už nevím co se mi honilo hlavou, a ona vyváděla, že sem jí snědla nejdražžší prášky. V 15 sem se nakonec přeztěhovala k tátovi. Netrvalo ani půl roku a bylo to celkem v poho. matka na mě taky po půl roce začala mluvit. až do teď. máme dceru a mám pocit, že by o ní snad chtěla rozhodovat sama. já jí přestala na všechno přikyvovat, podrážela moj výchovu a kdesi cosi. před měsícem sme se pohádali, pač chtěla vědět co mi udělala tak strašnýho, tak sem to na ní vysipala, tu anorexii, a tak. moc sem toho nestihla, pač to byl kámen úrazu a začala vyvádět a vyhodila mě že mě nechce nikdy vidět, a malá ať přijde až bude velká. to se jí rozleželo a malou že vidět chce, vím že by byla schopná se soudit, tak sem jí navrhla každej lichej čtvrtek odpoledne a jednou za měsíc na víkend. jenže dneska malou měla mít a chtěla půjčit autosedačku, původně chtěli jet do bazénu, ale malá je exematik a teďe ese jí zhoršil tak sem jí řekla že ne, když tam byli munile, ale sedačku chtěla půjčit dál a kyž sem chtěla vědět kam pojedou tak to ře ještě neví, a když sem jí napsala, že chci vědět kde bude moje dítě napsala že s babičkou. Jen sem chtěla vědět kde bude moje dítě. Je to špatné? bylo mi odepsáno, že se u ní špatně nemá a že se mi nebude zpovídat kde s malou je, co s ní dělá a tak a přijde jí ponižující si jí bráz ve stanovený čas. že moc dobře vím, že na malý visí, že sem jí celý život psych. vydírala a teď chci přez malou ale že ona už se nenechá, že má svojí rodinu a nelince to časem vysvětlí proč něměla babičku, sem zvědavá co si navymíšlí. tak mi to bylo líto tak sem jí napsala že to půjde t졞ko jí vymazat ze života když bydlíme ve stejný vesnici, jezdíme k jejím rodičům a tak. a že jestli malou chce tak když dá 1-2 dny předem vědět a půjde to že malou může vidět. na to mi odepsal můj o 4 roky mladší bratr, ať s tima sms dám pokoj a neseru se do jejich rodiny a stárám se o svojí a manželovo.
Pořádpřemýšlím proč to tak dopadlo, podle ní sem, zlá, sobecká mrcha, a ona když neskáče jak já pískám je zle. Bohužel to samé já si myslím o ní.
Sem zvědavá jak to bude pokračovat.
7. říj 2010 v 08:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak sem zapoměla, že tchýne je v poho, začátky sme sice neměli nejlepší, ale teď myslím, že je to dobrý, poradí, ale nevnucuje, bere mou výchovu, i se na ní schodneme:slight_smile: nedělá co nechci, ví, že malý nedávám moc sladkosti, tak jí je taky nevnucuje. a tak :slight_smile:
7. říj 2010 v 08:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marmazel to není tvoje chyba. I kdyby s tebou jakkoli v čemkoli nesouhlasila, to, že jsi matka Nelinky, musí respektovat. Pokud to není schopna pochopit, nemáš žádnou povinnost ji malou půjčovat. A už vůbec ne za takových okolností, kdy ti nechce říct, kde bude.
Já mám rodiče perfektní, děti si berou často, vím, že jsou v dobrých rukou a mamka mi vždy hlásí, kam jdou, kde budou a tak, i když to po ní nikdy nechci.
A mmch, i kdyby se s tebou chtěla soudit, nemá nárok, prarodiče, pokud žijí rodiče, nemají myslím žádný právní nárok na to, vídat vnoučata, někde tady se to už tuším řešilo. Možná ti tady někdy odpoví fundovaněji.
Přerušila bych kontakkty, než to máma pochopí.
7. říj 2010 v 19:43  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
lucisa: díky, kontakty sme přerušili, ale sme z jedný vesnice, ale ona prý se mnou bude mluvit až se jí omluvím. Jinak nárok prý mají, může to soud upravit, nevím jak často, ale vím že prý může.
7. říj 2010 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
marmazel - taky to nemáš jednoduchý. My teda nedošly tak daleko aby vyhrožovala soudním upravením styku s vnoučaty, ale nepřestává mě udivovat svými nápady....

Vím že proti tomu co tu některé z vás píší je to bouře ve sklenici vody, ale - zítra má sraz s gymplem, a přišla s tím "tak mě napadlo" (tak totiž začíná pokaždý) "tak mě napadlo, že bych zítra na ten sraz vzala Jožínka s sebou a pak ti ho přivedla." a strašně nemohla pochopit, že z něj nechci dělat cvičenou opici a řekla jsem neexistuje... Prý by se chtěla jen pochlubit...
8. říj 2010 v 08:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
pepibubu: to by se mi taky nelíbilo, může vzít fotku, ne? Takhle to udělal můj tatí nebo i tchýně, chtěli nějaký fotky aby se mohli pochlubit a ne tam tahat malou.
8. říj 2010 v 08:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ad: styk vnoučat s prarodiči. Kamaradky bývalá tchýně a tchán si návštěvy vysoudili. Od známé zas dostali soudní zákaz styku.
Pepibubu: rozhodně bych takto netahala dítě na sraz. Od toho jsou fotky, ne? :wink: Máš ji šoupnout fotky do ruky a hotovo... :grinning:
8. říj 2010 v 09:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marmazel,
@mircka tak to jsem netušila, že se to fakt dá vymoci soudem, měla jsem za to, jen pokud někdo z rodičů nežije a druhý dělá problémy nebo nežije vůbec žádný a má ho nějaký opatrovník. :confounded: :unamused:
8. říj 2010 v 11:14  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
to víte že jo, má DVD s fotkama, tak může vzít DVD, určitě tam někdo notebook mít bude.... co ho má kam tahat, navíc tam asi bude zahuleno...
8. říj 2010 ve 14:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, zkouším obnovit tuhle diskuzi, jestli se třeba někdo přidá... jsem z toho fakt už zoufalá. Zkusím ve zkratce popsat svůj "příběh".
Když jsem byla malá, několikrát jsem od našich utekla (nechtěla jsem s nima být). Mým cílem bylo pak v 18ti vypadnout a to se mi povedlo. Pak bylo x let, kdy to celkem šlo (vyjma toho, že mi kecali do vztahů a financí...)
Po svatbě katastrofa. Při oznámení, že čekáme dítě, začala máma místo gratulace řvát - a to se jako nevezmete, jo? Jste normální? Po svatbě pak řekli mému muži - můžeš nám tykat a říkat maminko a tatínku. On řekl - to nebudu (mimochodem jeho rodiče přišly, představily se mi jménem a řekly - tak si budem tykat, když jsme rodina, ne?)
Problémy mezitím ani nemá cenu vypisovat. Několikrát skoro došlo na přerušení kontaktů. Moje máma je hysterka a má problémy s nervama, což přiznává (páč za to může prý její máma - která je snad ještě horší...). Cokoli ji rozhodí a pak se cpe tunami prášků na nervy... (ale jinak žije zdravě :grinning: )
Doteď jsme odolávali nechat ji samotnou s dítětem (páč mi nepřijde, že hlídá ideálně. Roční dítě nechala u schodů atd...). Teď jsem s nima byla na dovolené. Místo, aby malou vzala ve 40st. na koupaliště, šli na hory na tůru. Máme 14 dní po dovolené a už volají, že si pro malou přijedou a odvezou si ji. Další problém je, že za ty 4 dny dovolené jí vymývali mozek náboženstvím - Anička teď chodí a všem vykládá, že v nebi je panna Marie a pan farář je ježíšek a pořád odříkává motlitbu a mluví o tom, jak se jí líbilo v kostelíčku... Což extrémně štve mýho muže, ale tohle už je silná káva i na mě. Je mi jasný co se stane, až jí zítra budu po telefonu vysvětlovat, že takhle ne...
A to nemluvím o tom, jak zapomíná na narozeniny, svátky... Mých dětí, mě, mýho muže. Žije 200km od nás. Byla jsem tam naposledy v dubnu, kdy měl Marek svátek. To zjistila, až jsem jí to řekla. Tak oprášila nějakýho plyšáka a dala ho Markovi (přitom ví, že naše děti plyšáky nemají rádi...). Takže ho Marek hodil do kouta a to bylo jediný, co s ním udělal... Nikdy se s ničím neporadí. No ale když ona teď slavila 55., tak z toho dělala megaakci a každej den mě bombardovala telefonátama, jestli přijedu. Že ONA slaví kulatý narozeniny! A že to je důležitý, že musím!
Za pět let, co jsem vdaná u nás byli - jednou na svatbě (zdrželi se hodinu!), jednou na křtiny Ančí a jednou na křtiny Markovi. A jednou na návštěvě. Toť vše. Nemáme totiž bydlení podle jejich představ a pokoj pro hosty, kde by měli své soukromí a nikdo je po ránu neobtěžoval. Máme prý jezdit my, páč já jsem na mateřské a nemám pracovat. Když dělám, tak jsem blbá (mmch - mám víc prací. Dělám v médiích, v jednom vedoucí pozici, dělám 7 dní v týdnu. Manžel má volnou práci, takže se u dětí střídáme. U obou dětí jsem dělala až do porodu a po porodu se vrátila v 5ti týdnech zpět. Maximálně jsem sice 4 hod. denně pryč - většinou ani ne denně, ale musím dělat z domu. A protože jsou děti a chci si je přes den užívat a být s nimi, tak makám většinou v noci nebo brzy ráno... Holt nějak se vydělávat musí a já dělám práci, kde si mateřskou prostě ani dovolit nemůžu, páč by se mi zaklaply dveře. Pro vysvětlení - nejsem kariéristka. Ale dělám práci, která mě fakt moc baví a ty 4 hodiny mám zaplacený jako někdo jiný třeba 8 nebo 12 hodin. Proto dělám. Navíc nebudu muset za rok a půl řešit co po mateřské (teda doufám... :grinning:) ).
Ona je ale v předčasným důchodu, autobus má zvýhodněný, stojí jí asi 50,- ale je to moc. Když k ní jedu já s dětma autem, tak mě cesta vyjde na 1500,- Ale já si to přece můžu dovolit, že?
Jsem zoufalá a nevím, co mám dělat. Já budu vždycky ta největší mrcha. Páč ona má pravdu. Ona si nikdy ani nevyslechne argumenty, jen strašně řve a hrozný nesmysly. Pak položíme telefon a pak mě zase bombarduje táta, jak jsem jí ublížila, že brečí a je na prášcích, že za to můžu já.
Zítra mám zavolat, jestli k nim Aničku na týden pustím. Můj muž mi jasně řekl, že za sebe s tím má problém. Problém s tím mám i já. Ale zase ji nechci od nich odtrhávat. Poradíte?
15. črc 2012 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monika6e Nemám takovou mámu, ale nesnáším svoji tchýni, té bych malého nikdyx nedala ani na 5 minut. Nicméně podle toho co píšeš, taky bych s tím dát jim holčičku měla problém. Aby nebyl oheň na střeše asi bych se vymluvila na nějakou nemoc :grinning: A s tím náboženstvím - já nejsem věřící,m nikdo z naší rodiny není a manželova je, hlavně jeho babi. Ta to taky ze začátkuzkoušela, modlit se a tak, ale když pochopila, že my v tom malého nikdy podporovat nebudeme, tak přestala, zná to tiž můj názor. Přeji pevné nervy!! :slight_smile:
15. črc 2012 ve 20:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@janii dík moc... nemoc mi neprojde... řekli, že buď v týdnu nebo kdykoliv během prázdnin. Takže výmluvy nemají cenu. Asi se holt na férovku - opět - pohádáme. I když tentokrát do toho zatáhnu jejich náboženství a tím se dotknu nedotknutelného... Co se toho náboženství týče, mě moje matka řekla, že udělali hroznou chybu, že mi to netloukli od malička do hlavy, pak ze mě vyrostlo, co vyrostlo a skončím v špatně (rozuměj - v pekle...). A to jsem od první třídy musela povinně chodit každou neděli do kostela! Přitom ona o mě neví absolutně nic. Jen je přesvědčená, že veškerý mý názory jsou špatný. Jen ona má pravdu. I v tomhle... Když jsem u našich tak spím v místnosti, kde před 4 rokama umřel můj děda. Spí se mi tam opravdu "báječně"... Jo a to mi ještě ke konci teď té dovolené řekla, že neumím vychovávat děti, že z nich vyrostou pěkní sígři... njn, Ančí asi neplnila poslušně a 100% všechny jejich příkazy... Jsem teď v práci, děsně o všem přemýšlím a je mi strašně, fakt se mi chce už z toho brečet... S tchýní mám pravej oprak. Je zlatá. Fakt Ti závidím, že Ti, teda malýmu, s tím dali pokoj... Se bojím, že u nás se to ještě vyhrotí :-/
15. črc 2012 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@gabinaf tak to mas dobry, moje svagrova svoje ditko skoro nikomu nepujci, maximalne do naruce nejblizssim pribuznym a aby nechala ditko povozit od tchyne nebo nekoho jineho vubec neexistuje...vzdy jen s jejim doprovodem. :grinning:
20. črc 2012 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monika6e no upřímně nezávidím, já si od budoucího tchána a taky jeho tatínka tak 20 od oznámení, že jsem těhotná vyslechla, jak je hrozné, že se bereme až po narození, jak je hrozné, že není malá pokřtěná a jak je strašné, že ji nechci posílat na hodiny náboženství a to jí ještě není ani rok...ale náš problém je oproti vašemu daleko menší, a to bych jim malou nedala, až tomu bude rozumět, přitom já jsem sama věřící křesťanka, ale oni jsou katolíci a já v evangelické církvi...to je teprve něco, když se mi snaží vnutit, že chudáček dítě já tyranka jsem ji nenechala pokřtít a co když sama nebude chtít...zastávám totiž názor, že dítě se rozhodne samo, až tomu bude rozumět, což počítám bude tak ve 12 nejdříve...to samé jsme měli s náušnicemi a spoustou dalších věcí, jenže já nejsem ten typ rodiče nutič, takže ji nikam cpát násilím nebudu no a moji rodiče jsou přesný opak, ani neví, že jsem věřící, úspěšně se mi to povedlo neprovalit 5 let, to by byl teprve uragán, kdyby se moji drazí rodiče ortodoxní ateisté, kteří mají neustálou potřebu mě vychovávat jak mám vychovávat své dítě, dozvěděli, že jsem "pošahaná věřící". Už tak po mě řvou, jak se špatně starám, těm bych taky malou nepůjčila na déle, než na den, takže nakonec, když potřebuji hlídání obracím se nejprve na sestru, pak na kamarádky a až když nic neseženu, s velkou nevolí oslovím rodiče nebo tchíni...problém je na obou stranách a přesně opačný...naši se starají moc, stáli by malé za zadkem i na záchodě, kdyby už tam chodila a neustále mají pocit, že ji zanedbávám a pořád se vyptávají a ujišťují, jestli jsem udělala potřebné věci, jako bych byla nesvéprávná...naopak rodiče přítele, jí prostě strčí rohlík když je protivná a nechají ji ať si dělá co chce, například byla u nic na víkend, když jsem dodělávala dálkově školu a naučila se lozit po točitých dřevěných leštěných schodech do 3. patra, s rohlíkem v ruce, myslela jsem, že mě omejou a takže teď neumí sama ani chodit, jen za ruku, zato běhá po schodech jako kamzík ...prarodiče dítěti nevybereš, přeji pevné nervy, ale na tvém místě bych se z toho určitě snažila vykroutit i za cenu hádky...já to tak taky dělám, ačkoli nerada, máme to rozdělené, s našima se hádám já a přítel zase s jeho rodiči, bohužel výsledky jsou velmi pomíjivé, protože si stejně budou hájit to svoje a my jsme moc mladí a neschopní a nejraději by si to dítě všichni vzali na převýchovu, protože já jsem špatná nezkušená matka, kdežto oni všichni byli tak skvělí rodiče samozřejmě...
21. črc 2012 v 16:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky, tak koukám na to že se sem stále přidávají další, achich achich. U nás to pořád stojí za ho...., ledacos už jsem se naučila nevnímat, protože by mi jinak asi trefilo. Pár perel za vše:

Ty ještě nevíš, co to je mít děti, počkej až ti budou chodit do školy.

Honza se netěší domů, vždycky uvítá když může po práci někam jít a nemusí rovnou domů.

Hlavně mě se.. že Pepovi říká, že má velký břicho - nemá, kde by ho vzal...
29. črc 2012 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@monika6e ty brďo taky pěkný. Já při rodičovský taky dělám, z domova, jsem copywriter jednoho slevoportálu, a to je furt - zanedbávám děti, Pepa se v noci počůrává (tak 1x 14 dní) protože mu chybí vztah a kontakt, a mám se vážně zamyslet nad tím, zda mi za to ta práce stojí. Jiná máma by byla pyšná, co všechno její dcera zvládá, ta moje mě zatím jen podkopává a "podporuje" mě.

Děti samozřejmě nezanedbávám, za prvé jsou dost samostatní a zvládnou si hrát sami, za druhé když mě potřebujou nechám všeho a pak to holt dopisuju po nocích. Ale vždycky to tak štípne, tahle její kritika...
29. črc 2012 ve 14:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: :grinning: že prý "Jožulko poď še nabumbinkať" , "běž se napít, Pepčo" :grinning: :grinning: tak to mě pobavilo :grinning:
29. črc 2012 ve 14:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pepibubu jooo, tak jsem Ančí pustila k babičce na týden.... po 4 dnech skončila v nemocnici na kapačkách - asi po zmrzlině. Jooo, "blbý tušení" by měl člověk asi poslouchat... už ji máme doma, prdelinku naši. Ale s mými rodiči - čím dál horší. Byla jsem u nich celkem 13 hodin a byla jsem šťastná, že jsem odjela. Už v 5 ráno, když mi máma přišla vynadat, že se na rozkládajím gauči moc převaluju a to jako "neumíš ležet normálně???" - jsem si říkala, že asi něco fakt v pořádku není...
Jinak k té práci - nejsem kariéristka, ale workoholik :grinning: Navíc dělám v médiích a "válení se doma s dětma" :grinning: by mě zaklaplo dveře. Dělám moderátorku, šéfredaktorku. Pro zábavu pak ještě laktační poradkyni a aromaterapii. Fakt ale je, že mám výhodu v tom, že se s manželem střídáme 50 na 50. I když manžel dřív pracoval "normálně" - ale překopal to... Navíc nedělám 8 hodin denně, to bych ani nechtěla... Prostě to mám tak, že do odpoledne jsem s dětma, pak se střídáme. Teď oba dovolenkujem a jen odpočíváme s dětma. Stráááášně si to užívám... a ta naše "milovaná" babi s dědou jsou bohudík daleko.... :grinning:
29. črc 2012 ve 14:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@monika6e u nás je to "vina" Honzy že dělám (v očích matky, protože on je "na korunu a škrt a počítá mi hrách do hrnce,) - to mi už když jsme se vzali tak se nechala slyšet, že její známej údajně tvrdil, proč chodím do práce když jsem se vdala, že jeho dcera se vdala a přestala chodit do práce, protože je přece povinností manžela ženu živit.... Mno.... Když pominu že jsem dlouho měla pech na práce, za rok 2006 jsem jich vystřídala šest...., tak ten pocit že H visím na krku, uffff nic příjemného. Navíc, prostě potřebuju pocit, že něco dělám a nezakrním. A co si budem namlouvat, s dětma se hodí každá koruna.

Paradoxně jsem se chytla až co jsem doma s dětma, takže jsem ráda že práci mám, a málokdy mám míň než je rodičovská, takže super. Až mi skončí v květnu rodičovská, tak pokud nebudeme znova těhotný :D tak mi snad dají home office, protože firma sídlí v Liberci. A i pokud budu těhotná, a pak s miminkem, tahle práce se dá dělat kdykoliv. Vymejšlet texty můžu i v noci že....

Ale to nebudu vůbec domýšlet ty kecy, pokud opravdu otěhotním.....
29. črc 2012 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Chtěla bych obnovit tuhle diskuzi... Už půl roku se trápím a nevím komu se svěřit. Prosím o rady... Moje máma od počátku hanila manželovu rodinu, především tchýni. Neměla jsem k ní blízko a nevyhledávala ji. Avšak teď po 7 letech jsem ji upřímně a bezdůvodně objala a řekla, že ji mám ráda. Vlily se mi u toho slzy do očí, před takovým rokem bych nevěřila, že něco takového udělám :cry: Ale teď Vám chci napsat co tomu předcházelo.
Na konci roku 2012 jsme se s manželem rozhodli, že prodáme náš postavený dům. Který stál ve vsi, kde bydlí i moji rodiče. Z důvodů finančních, pracovních, velikosti domu, upřímně, i nepříjemných sousedů jsme měli plné zuby a také mé matinky, která tu byla pořád pro mne a nic ji neuteklo. Byla jsem v 7. měsíci těhotenství a doma jsme měli ještě 3- letého syna. Když jsme rodičům zprávu o prodeji domu oznámili, byli v šoku (my už plánovali kde sehnat parcelu a domeček jsme měli vybraný) po schůzce má zhrzená matka prohlásila k mému muži: ,,Máš cos chtěl, odvedeš mi ji, mou nejlepší kamarádku, moji holčičku" a začla brečet. Poté to začlo, výčitky kdo se víc nadřel při stavbě domu, kolik peněz nám dali a půjčili atd. Nebudu tu psát vše, jak mě a mému muži ublížili, vyšlo by to na román. Zbytek těhotenství jsem probrečela, naši nám odmítli pomoci, natož nás pochopit. Dva týdny před porodem jsme dům prodali a 8 týdnů po porodu jsme se provizorně nastěhovali ke tchánovi než postavíme dům nový. Má matka maličkého vezla v kočárku jednou (a to po prvním synovi, který mi koupila, můj nynější kočár je zelená hrůza se kterou by nevyjela-musela by se stydět) a to mu bude půl roku. Kvůli prvnímu domu naši zastavili svůj dům i platy, to samé pro nás udělali i druzí rodiče. Nyní po nás chtějí vrátit 100000Kč, které nám dali do domu. Navíc poslali výhružný dopis manželovi. Nepřejí si aby měli zástavy na dům a platy a vše začali řešit právníkem. :confounded: Říká se, že v nouzi poznáš přítele-je to pravda, lidé do kterých bych to neřekla nám moc pomohli a rodiče se sestrou se postavili zády :cry: S rodiči jsem nyní skončila, mladší vnouček je ani nepozná a starší na ně bude muset zapomenout... Je mi to tak líto, ale tohle nedokážu odpustit. Chtěla bych znát názor někoho nestranného, moc děkuji....
5. říj 2013 ve 22:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marmazel Ta Tvá máma je taky dobrý blázen, myslím že je vyšinutá...a hlavně psychicky nemocná :unamused:
Zapomnělajsem dodat, že ze mně máma chtěla mít modelku, povinně jsem 6 let jezdila den co den na bruslích. V jídle jsem byla omezená a vyústilo to v bulimii (dokázala jsem například během dopoledne spořádat celou vánočku, 4 rohlíky s paštikou a tři sušenky) :stuck_out_tongue_closed_eyes:
5. říj 2013 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ježiš Katko, to je hustec, to proti té tvé je moje matka slabej čajíček....
8. říj 2013 ve 21:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@silvik Já mám taky přehnaně starostlivou mamku, je mi 22, od 19 bydlím s přítelem, a ona mi pořád denně volá, jestli jsem dojela domů ze školy, z práce, a když jí řeknu že parkuju na zahradě, tak jí musím mít na uchu, dokud nedojdu domů a nezamknu za sebou (máme zahradu přes ulici - je to slepá ulice, za náma jen 3 domy) :grinning: aby mě cestou (asi 15m) někdo nestihl přepadnout :astonished:
Je to docela síla, většina lidí se diví když si stěžuju a říkají ať si vážím toho, že se tak stará, a já teda nepopírám, že jsem ráda že chce vědět co dělám, ale všechno má svoje hranice, že :slight_smile:
9. říj 2013 ve 13:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek