Tchýně zlatá, vlastní máma na ránu

Ahoj, podobné téma už tu bylo, ale zamklo se (poněkud se to tam zvrhlo...) ale přece jen si myslím že by něco podobného mělo existovat. Ne všechny tchýně jsou semetriky a ne všechny maminky jsou úžasné - a já jsem důkazem. Mám tchýni která je absolutně v pohodě, do ničeho se nemontuje, názor sice řekne ale nevnucuje, když jí řekneme že to tak neuděláme a proč, tak nanejvýš řekne "no jak myslíte" - ale nikterak jízlivě. už se i stalo že jsme jí pak přiznali že jsme to tak měli udělat jak říkala (příklad mě teď nenapadne) - a ona se jen usmála a řekla něco ve smyslu "no jo, no, zkušenosti jsou nepřenosný."

Proti tomu moje vlastní maminka? Už přece dítě vychovala, tak má patent na rozum. Vynáší rady bez toho aniž by o ně byla žádána, a běda běda když to neuděláme přesně podle ní. Že ty rady jsou milionkrát překonané? A to řekl KDO? Ona to přece s námi myslí nejlíp, navíc na to má vzdělání (úča z MŠ) tak je mou povinností ji bezezbytku poslechnout. Když jí řeknu "mami, mně bude dvaatřicet, nech mě nést zodpovědnost za své děti samotnou, tys už mámou byla a tuhle šanci jsi využila po svém" tak tím vyvolám reakci jak blázen, že ona pořád matkou je a bla bla bla.

Dospělo to tak daleko, že v lednu jsem s ní tři týdny nemluvila a to absolutně. Pak se to tak nějak obnovilo, ale už si sakra hlídám aby to opět nesklouzlo mimo nějak přijatelné hranice. Nikdy nebylo mým cílem jí absolutně odstřihnout od vnoučat, vždy mi šlo jen o to aby mě začala brát jako rovnocenného partnera ("ale s tím se smiř že tě tak nikdy brát nemůžu, pořád budeš moje malá holčička....") a to už si sakra hlídám. Jediný co se mi nepodařilo zvládnout je to, že mi na malýho šišlá, a není síla jí vysvětlit že šišlat na dítě který se učí mluvit je až nebezpečný - jak se má naučit správně mluvit když šlyší šišlimišli.... Navíc malej jí ani nerozumí, což je vtipný.... "Jožulko poď še nabumbinkať," pravila babička a malej se podíval na mě jako co že to po něm chce? a až když jsem mu to přeložila - běž se napít, Pepčo, tak šel 😃

Máte to někdo taky takhle nastavený, nebo jsem sama takovej exot? 🙂
ladyseta
9. říj 2013
@kaata22 Páni, to je silný kafe, když rodiče na vlastní děti ženou právníky a hádají se o peníze :-| držím palečky se stavbou nového domku, a taky pevný nervy, ať všechno s manželem zvládnete a můžete se přestěhovat do lepšího 🙂
ps: netroufnu si radit, co ve tvé situaci dělat, je to tvá rodina a ty víš co je pro ni nejlepší 🙂
kaata22
9. říj 2013
@ladyseta Děkuju, asi bych si potřebovala promluvit s psychologem...nebo nevím :-|
Jak píšeš, má matka byla také přehnaně starostlivá. Ze svatební cesty jsem musela denně volat, aby měla přehled...
Dej si pozor, aby Ti nezačala řídit život jako mě. Taktně ji to naznač, tohle také už není normální 🙂
ladyseta
9. říj 2013
@kaata22 mě naštěstí pomohl "osamostatnit" se přítel, který mi vždy naznačí, když je něco už přehnané, já v tom vyrostla, tak mi to často nepřijde. Hodně taky pomohlo přestěhování (cca 70 km), takže si dělám co chci, většinou když vím že by s něčím měla problém, tak jí o tom neřeknu dopředu a pak jí to oznámím jako hotovou věc 🙂 nejhorší bylo v 19 letech se sbalit a jít k přítelovi, to bylo docela perný, pláč, vztek, pláč, vztek, ... ale už se to uklidnilo, takže zůstává akorát neustálá kontrola přes mobil :-|

u psychologa jsem nikdy nebyla, nemám zkušenost, ale umím si představit, že to může lecčemu pomoct, když někdo trpělivě vyslechne a dokáže se na všechno podítav s nadhledem a poradit 🙂

a denně volat mamce ze svatební cesty ... teda vdávat se nehodlám, ale asi bych vraždila a byla zláá ]-(
kaata22
9. říj 2013
@ladyseta Ona umí výborně psychicky vidírat a ovlivňovat. I svatbu mi zkazila ]-( Je to na dlouhé vyprávění...
Snad Tě nic podobného nepotká... Moje máma ztratila svým chováním i vnoučátka...
ladyseta
10. říj 2013
@kaata22 opravdu Ti přeju abyste v klidu postavili a žili podle svých představ, mrzí mě že to s tvou mamkou takhle dopadlo, ale snad i tak budeš ve svém životě šťastná 🙂. A i když to není to pravé ořechové, z vlastní zkušenosti vím, že vyrůstat s jednou babičkou, která je láskyplná a udělala by pro tebe všechno, není vůbec špatné. Takže se nemusíš bát že by tvoje děti nějak strádaly, jestli je tchyně fajn babi 🙂

Ps: teda neumim si představit bydlet u nás ve vsi (kde jsou rodiče) a u přítelovy rodiny už mám taky slušnou ponorku, nejradši byc se přestěhovala někam "doprostřed", aby nikdo nemohl říct že upřednostňuju ty nebo ony 😃

Začni psát odpověď...

Odešli