• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Těhotná, doma. Cítim se izolovaná. S přítelem se hádáme

19. dubna 2016 
autor
Jako 100% žárlí na psa, nikdy doma zvíře neměli, tak neví, co to je mít rád zvíře, mazlit se s ním, hrát si s ním, ze začátku vztahu mi vyčítal, že psovi dávám víc lásky jak jemu, což mi přišlo absurdní a vůbec jsem to nechápala, my měli psa od mého dětství a neumím si představit, že by tomu mělo být jinak :fearful:
Ale že by žárlil na svoje vlastní dítě? Možný to je, nad tím jsem nepřemýšlela. Je fakt, že když někde někoho potkáme, tak se každý zajímá jen o mě, o něho teď zájem moc není, ale tak to je snad logický, ne? :wink:
13. kvě 2007 v 10:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenycko tak to možná fakt žárlí, vím zní to blbě, na vlastní dítě, ale četla jsem to jak v časopise, tak v knížkách, že stát se to může, zkrátka chlap no, jak se něco netočí kolem nich, tak hned je zle :slight_smile: Uvidíš jak to bude až se malá narodí, buď se to srovná a nebo ne :frowning2:
13. kvě 2007 v 10:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Aby na ní nežárlil ještě víc než teď, když je ještě v bříšku :sunglasses: Říkám si, že holčička většinou bývají podobné tatínkovi, tak že kdyby se v ní viděl, že by si to mohl začít užívat. No uvidíme :sweat_smile:
13. kvě 2007 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak přeju hodně štěstí, ať se taťka srovná. Jo holčičky si většinou tatínka omotaj kolem prstu, už se těším na naši princeznu, jak bude tatínka omotávat :grinning:
13. kvě 2007 v 10:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Děkuju :slight_smile: Třeba se tomu všemu za půl roku zasměju a řeknu si, že mi rozčilování se vůbec nestálo za to, ale teď to ještě nějak nejde.
13. kvě 2007 v 10:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, s touhle diskuzi jste me fakt dostaly. Pro Lenycku a Andiru - prozivam skoro to same. Uz jsem myslela, ze jsem sama a strasne jsem se porad litovala, ted se mi trochu ulevilo. :unamused:
14. kvě 2007 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Anatanka, mně se ulevilo taky, když jsem zjistila, že fakt nejsem jediná :sunglasses:
15. kvě 2007 v 07:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj..tak to jsem další do party, které se ulevilo, že to nemá sama doma takové divoké.. :unamused:
můj chlap taky od začátku těhu vyvádí jak blbec - když jsme se rozhodli, že vysadíme antikoncepci, tak se rozplýval a radoval, jak budeme mít děťátko a kdo ví co, no když jsem mu rozklepaně a šťastně za čtvrt roku oznamovala, že čekáme dítě, tak jediný, co mi na to řekl bylo: "No dobrý.." Málem jsem z toho umřela!!! Od té doby se tvářil, jako že mu to snad vadí a že jsem to udělala schválně a proti jeho vůli a v jednu dobu dokonce i že to snad ani nemám s ním :angry: To jsem teda nechápala, o co mu jde...Snažila jsem se, aby začal mít o dítě zájem-vybírali jsme jména, kočárek atd...Nic ho nezajímalo, jediný, co furt říkal: "Mi to připadá všechno stejný, já tomu nerozumím.." a taky "Tak to furt neřeš, prosim tě :rolling_eyes: " Chování pětiletého fracka, řekla bych... Akorát furt brblal, že s ním nespím a že já nevím co..prostě mu furt něco vadilo, věčně byl nějaký problém. To jsme ještě měli začít stavět domek, ale milostpán prostě ztratil zájem a zřejmě mu bylo jedno, že s miminem a dvěma psi dost dobře nebudeme fungovat v 1+1 :angry: Když jsem byla asi v pátem měsíci, tak už toho na moje nervy bylo prostě moc, už jsem byla skoro sbalena a rozhodnuta odejit od něj, pořád jsme se strašně hádali, on věčně spal v obýváku a já celé noci probrečela a jen jsem si přála, aby se stal zázrak a on se vzpamatoval a uvědomil si, že ho potřebuju...Navíc ani nikomu ze své rodiny neřekl, že čekáme dítě a já si připadala, že se za mne stydí-nikam jsme nechodili, prostě jako by mne schovával :frowning2: Ještě, že jsem chodila do práce, aspoň jsem si měla kde poplakat a postěžovat..A pak se ve mně něco zlomilo, řekla jsem si, že tak to dal nejde-byla hrozna hadka, 2 tydny tiche domacnosti a pak velka promluva a najednou klid...od te doby je to mnohem lepsi. Sice pořád odmítá se mnou vybírat výbavičku, ale už nám aspoň znovu funguje vztah...vím, že se na malou těší, ale je to osel chlap a neumí to dát najevo..ani neumí pochopit, že těhotná žena potřebuje porozumnění a podporu a pochopení, že v těhu je prostě žena jiná...ale to už neřeším, snažím se na něj být hodná jak nejvíc umím a když něco hloupě nechápe, tak to nechám být, radši mlčím a nesnažím se mu to vysvětlovat-já se nerozčiluju a on taky ne, tak nějak mi chvílema připadá, že těhotnej je spíš on :slight_smile: jak je náladovej a přecitlivělej :slight_smile: Já vím, že nejsem teď vzor tolerance a chladného uvažování, ale jsem holt v jiném stavu, tak si říkám, že mám taky trochu právo být jako "malé rozmazlené dítě" :wink:

Tak holky, hlavy vzhůru, pevné nervy a hlavně se s chlapama nerozčilujte, oni to těhu prožívají tak nějak divně, zdá se, zřejmě se jim taky podvědomě bouří hormony, vypadá to skoro jako druhá puberta :grinning: Hlavně musíme být vklidu.... vyrovnaná matka = spokojené dítě, tak na to myslete a nenechte je, ať vám ničí nervy..
15. kvě 2007 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jejda holky...mi je z váš úplně smutno!!! :cry: To snad není normální, co ty chlapi poslední dobou dělají...mám pocit, že je něco divnýho v luftě...ale takhle se chovat k těhotným ženám, přítelkyním ( ! ), manželkám ( !!! )...zasloužili by jednu přímo přes, aby se probudili... :pensive: ...jestli tohle jednou chytne manžu...radši nemyslet... :frowning2:
15. kvě 2007 ve 14:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Naty: třeba nejsou všici stejní..mám dost kamarádů i kolegů, co mě pořád opatrují a obskakují, hladí bříško a tak..no to co by měl dělat otec...asi to záleží od povahy a dost i od výchovy v rodině-od přítele rodina je taková..neosobní, oni si nic neříkají a tak vůbec...možná to má s tím blbým chováním co dělat..
15. kvě 2007 ve 14:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Nasti, to s tou rodinou jsi, myslím, docela přesně vystihla! Přítel je z rodiny, kde podle mě nebylo nikdy zvykem jít se jen tak "pomazlit" za maminou, nikdy jim neřekla vlídný slovo, jeho starší ségru vyhodila z baráku, když dodělala školu a našla si práci - prý začla být soběstačná, tak už nemusela zavazet doma.
Za celou dobu, co jsem těhotná se skorotchýně ani jednou nezeptala jak se mám, jestli něco nepotřebujeme nebo co prcek, ani když jsem v březnu ležela v nemocnici. Moc dobře věděla, že tam ležím a ani mu třeba nezavolala, aby se ho zeptala, co se s námi děje. Pak prý jen jeho ségře řekla, že mu chtěla volat, ale že neměla jeho telefonní číslo... je to smutný :frowning2:
Ale vidím to na něm, že ho jejich rodinné vztahy hodně poznamenaly, proto jsem čekala, že se ke svojí vlastní rodině bude chovat jinak! Tak uvidíme až se prcek narodí :sunglasses:
15. kvě 2007 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenycka: já bych věřila tomu, že až se mimi narodí, tak se to srovná..myslím si, že minimum chlapů, co mají dítě chtěně by o ně neměla zájem. Myslím, že roztaje jak led na slunci, až ji vezme do náruče...a tebe bude zbožňovat za to, že jsi mu ji "dala".... :wink:
15. kvě 2007 ve 14:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
lenycka:
Necetla jsem celou diskusi, takze se omlouvam, pokud bych opakovala uz neci nazor. My jsme se s manzelem taky hadali - ale pred svatbou a tesne po svatbe. Doslo to tak dalece, ze jsme se zacali nesnaset a asi po 4 mesicich spolecneho manzelstvi jsme podali zadost o rozvod. U me to bylo zpusobeno take dlouhodobejsim pobytem doma (misto v praci). Musim rict, ze ale nase city byly hodne silne, takze me manzel "ukecal" abychom dosli do manzelske poradny. Musim s radosti priznat, ze nebyt toho, tak dneska spolu nejsme. V poradne jsme byli celkem 2x - poprve jsme byli samostatne a podruhe spolu. To vse se odehralo v rijnu a od te doby jsem se ani jednou nepohadali. Musim rict, ze ted to je jeste lepsi nez kdy predtim. Navic mi delal taky to, ze odesel pri hadce treba na cely den pryc nebo sel s klukama do rana do hospody. Ono kdyz mu to vysvetlila jina zenska (nez ja) - ze to neni normalni, tak to asi priznal. A stejne tak mi dokazala poradit s tou moji rozrusenosti. Proste jsme si skvele popovidali a diky tomu mam jedno z nejbajecnejsich manzelstvi.
Zkus to uvazit? Kdyz by ses bala to rict manzelovi, tak dojdi nejdriv sama. (u nas je to i zdarma) Ale lepsi to je oboustranne.
Vic bohuzel neporadim. Dnes ale vim, ze kdykoli bych tam zasla znovu.
15. kvě 2007 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, dobrá zpráva :grinning:
Včera jsme sestavili postýlku pro prcka a večer sedím v obýváku a vedle z pokoje slyším: "Ty se vůbec nechodíš dívat na postýlku!" a za chvíli zase: "Tebe ta postýlka vůbec nezajímá!" :grinning: Pak byl přítel na noční, ráno přišel, lehl si a říká mi: "Tak už jsem se byl podívat zase na postýlku..." :sunglasses: Tak mě to hřeje u srdíčka, to se snad ani neumíte představit!!! :grinning:
16. kvě 2007 v 07:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lenycka: :wink: tak vidíš...já včera podnikla další pokus jít s chlapem něco koupit..jen jsme vkrocili do miminčího obchodu, tak se začal ošívat a "mi je horko, pojď už.." :grinning: ale byla jsem neoblomná, donutila jsem ho, aby se konecne podíval pořádně na kočár, který jsem vybrala..nechala jsem ho chvilku, at si s tím pojezdí a najednou koukám a on začal zkoumat, jak se sklápí boudička na hluboké korbě a co že to tam je ta síťka a ať mu ukážu, jak se to sundavá z podvozku a jak se to tam dává a jestli se to dá otočit a jak se to skládá... a "kde máš na to tu sedačku? jak se to tam nasadí?" tak tam koumal asi 1/4 hodiny, úplně zapomněl na to, že mu je horko :slight_smile: když si to celé dostatečně vyzkoušel, tak se na mne otočil a říká "ten je dobrej, ten chcu, už jinej nevybírej.." :wink: konečně nějaký rozhodný slovo a ne "já tomu nerozumím"
taky jsem zvědavá, jak se postaví ke kompletování dětského nábytku, každý nábytek totiž chce stavět sám, aby mi ukázal, že je šikovnej, no přebalovací pult zatím nenamontoval a kolíbka nám má přijít v pondělí, tak uvidím :slight_smile:
jinak to začíná pomalu vypadat, že s blížícím se termínem začíná mít zájem, že už mu možná secvaklo, že to velký břicho nemám z přežrání, ale že je to výsledek jeho "zdatnosti" :grinning: a začíná projevovat patřičnou hrdost..
16. kvě 2007 v 08:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
lenycka: vidíš, dobré znamení :wink: :sunglasses:
16. kvě 2007 v 08:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak nic, ja nemam ani kocarek ani postylku ani pult, proste prd, protoze na vsechno je "dost casu" a vsechno je vlastne tak nejak "zbytecny". Dokonce ani jmeno manzel jeste nechce resit.
Vsechno si zajistuju a delam zasadne sama - proste se obcas citim jako svobodna matka. Ultrazvuk, poradna, kurzy, obchody - vsude sama.
Jednou se mi ho podarilo vtahnout do obchodu s kocarkama, ale byl tam asi 2 minuty a to se jeste celou dobu dival po autosedacce pro svyho syna z predchoziho vztahu, takze jsme s malou zase utrely :unamused:
16. kvě 2007 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
Anatanka: to je teda smutný, že se kouká po sedačce pro syna, ale nemá zájem řešit věci pro malou :angry: to by mne taky mrzelo..
Jinak já si taky všechno musela vyřídit, nakoupit, oběhat a absolvovat sama...taky tak trochu svobodná matka...mrzí mne to, ale tak nějak jsem se s tím smířila...než ho pořád nutit a tahat ho někam...to, že jsem ho dostala včera do toho krámu, byla taky náhoda a malá lest :wink:
16. kvě 2007 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, náhodou jsem se dostala na tuto diskuzi. Je mi hrozně líto, když čtu vaše problémy. Já sama pocházím z velmi komplikované rodiny, ale našla jsem si před 6,5 roky přítele, kterého považuji osudově za nejlepšího člověka na světě. Stejný vztah máme k sobě navzájem a až v těch letech s ním jsem pochopila, jak se dva lidé mohou k sobě chovat s láskou, úctou a jak se mohou milovat, ale pouze za předpokladu, že se potkají ti praví a stéjně naladění. Manželé nejsme, ale u nás to nehraje žádnou roli, prostě chceme být spolu navždy a na naše dítě se už moc těšíme a je krásné, když si s ním povídá a líbá přes břísko. Jsem ale ráda, že od počátku těhotenství nemám žádné problémy a stále chodím do práce. Kdybych byla doma, určitě, jak se znám, bych byla já protivná. Byli jsme minulý týden i na dovolené na Krétě a skvěle si to užili.
Věřím, že se vám všem, které se cítíte samy, vše obrátí v to dobré a partneři pochopí, že se stávají tatínky! Těšte se na svá miminka stéjně jako jste se netěšily v okamžiku, kdy jste se pro ně rozhodly :slight_smile:
16. kvě 2007 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, s tím jak je všechno zbytečné, jsem si opět vyslechla včera. Když jsem otěhotněla, tak mi přítelova sestra nabídla, že nám půjčí přebalovací pultík (jeho další sestra je také těhotná, ale mají malý byt, tak jsem vyhrála a přebalovák byl nabídnutý nám. Kdyby měla byt, kam by se jí vešel, tak by nám ho ani nikdo nenabídnul!).
Před víc jak měsícem mi dr. na kontrole řekl, že se mi začal zkracovat už čípek a že nám hrozí předčasný porod. Tak jsem hned řekla přítelovi, aby sestře zavolal a domluvil s ní, kdy si pro pultík (který do té doby, než ho budeme potřebovat my půjčila nějaké své kamarádce) můžeme přijet.
Nebudete tomu věřit, ale je to už víc, jak měsíc, obden se ptám, kdy už teda konečně pultík bude a stále je termín odstouván. Teď měl být v Ne, to ho kamarádka nepřivezla, tak bude prý až 3.6. a pořád se to odsouvá a nikoho nezajímá, že chci mít už všechno (kort když nám hrozí předčasný!) v klidu doma připravené!
Tak jsem se včera (poté, co přítel se sestrou strávil celé odpoledne) dovolila zeptat, jak to s pultíkem vypadá a dostala jsem vynadáno, že jsem s tím už trapná a že bude 3.6., což je už klidně možné, že v tu dobu budeme s prckem doma z porodnice! Už jsem z toho tak vytočená, že mám sto chutí říct, aby si celý slavný pultík narvali do řiti, že se o něj nehodlám takovou dobu doprošovat!!! Je mi jasné, že kdyby byla situace obrácená a pultík jsem slíbila já jí, že by mě o něj urgovala už nejmíň od třetího měsíce! Ale vynadáno jsem dostala já za to, že mi někdo něco slibuje a tahá mě svým způsobem za nos a že chci mít (jako každá budoucí mamina) vše dopředu připravené!
Jsem si musela postěžovat :unamused:
17. kvě 2007 v 07:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
lenycka: :angry: co to je, prosim tě, za lidi..nezlob se na mne, ale to bych je fakt nakopala všechny do prdele a radši si to sehnala sama....
jak já jsem byla včera nadšená, že se ten můj začal trochu angažovat a že i kočár scválil, tak jsem večer zas dostala ledovou sprchu... koupila jsem si sedačku do auta z druhé ruky, abych byla nachystaná, kdyby mimi náhodou chtělo spěchat (trojkombinaci chci koupit až po porodu, teď na to ani nemám doma místo..) a byla jsem nadšená, že už to budu mít skoro všechno připravené..tak jsem mu to hrdě ukazovala a on na to "no dyť to je skoro to samý, na co jsme se včera dívali.." já mu říkám, že samozřejmě, když pak budu kupovat novej kočár, tak ať to na to taky můžu nasadit, máme dvě auta a druhá sedačka se nám bude určo hodit-kdo to má furt přendavat z jednoho auta do druhého :stuck_out_tongue_closed_eyes: ale to jsem uhnula od pointy...no jak slyšel o NOVÉM kočáře, tak se začal ježit, že jsme se dohodli, že kočár koupíme bazarový za 15.000,- a že nebude kupovat nic nového atd. To mne teda nasral (pardon) den před tím, jsem mu to všechno vysvětlovala jak debilovi: že jsem ten kočár našla na netu nový komplet za 16.500,- a že ho v bazaru prostě nemůžu nikde sehnat, protože je to teprve loňský model..nevím, zda mne nevnímla, když jsem mu to říkala a odkýval to jen, abych už dala pokoj nebo co..no ale včera večer se trvářil, že jsme se o ničem takovém nebavili :unamused: a že chce ten za 15.000,- z bazaru - nezabily byste ho? To se jednalo o úplně jinej kočár a on bude hrotit kvůli 1.500,-????? Blbec jeden, stejně tu výbavu pořizuji ze své výplaty, věčně mu pak musím prosit o peníze a poslouchám ty kecy, kam ty peníze furt dávám :angry:
Už abych měla po porodu, protože tenhle stav střídavě obačno, spíše uragán mne ubíjí, pomalu začínám dostávat křeč do tváří, jak se furt snažím usmívat a nebýt protivná a smutná :frowning2:
17. kvě 2007 v 08:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Nasti, tak to s doprošováním se o peníze moc dobře znám! Já taky celou výbavičku pořizovala ze svých peněz a nějak jsem ho tím nezatěžovala a ještě jsem pak dostala vynadáno, že jsem jak pitomá, že toho nakupuji moc, protože co se takhle ptal (ptal se 100% jen jeho dvou sester!), tak toho neměli zdaleka tolik, co my, ale že už jsme třeba zdědili věci do 1,5-2 let prcka, to už slyšet nechce!!!
K jeho rodině bych se nerada vyjadřovala, jen bych se rozčílila. Nikoho nezajímáme, on je v očích všech furt naprostý lempl, který nic neumí a nikdy nic nedokáže, ve finále si žijeme líp než kdokoliv z jejich rodiny - máme lepší bydlení, lepší auto, tak mě to tak škodolibě hřeje u srdíčka! :grinning:
Včera jak u nás ta jeho sestra byla, tak je vzal mrknout se na postýlku, tak ta se jí prý líbila, i povlečení, ale korbička u kočárku jí příšla dost malá a nebudete tomu věřit, jemu hned najednou taky! To vím od začátku i bez nich, že je korbička menší, ale v téhle době se takhle malé korbičky prostě dělají a já si kvůli tomu jiný kupovat nebudu!
Kámoška se mě ptala, jestli jsme byli rozhádaní, že se mnou mluvil tak hnusně a odměřeně! Tak jsem ráda, že jsem si toho nevšimla jen já, on ze mě pak dělá blázna, že si to vymýšlím a že to vůbec není pravda! Takhle to viděl aspoň někdo nezávislý :frowning2:
17. kvě 2007 v 08:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, jestli si myslíte, že po porodu se to spraví jako mávnutím kouzelného proutku, tak nespraví. Máte tži možnosti. Jednou jste si ty své partnery vybraly, tak je přijměte takové, jací jsou a smiřte se s tím, že budete pořád na všechno samy + ještě budete poslouchat ty jejich blbé kecy, nebo trpte, nebo běžte nekompromisně od nich.
Je to strašně depresivní číst ty vaše příběhy. Nejsem proti vám. Prožila jsem si něco podobného v prvním manželství, takže vaši situaci chápu. Já jsem se dokázala vysvobodit až po 14 letech (z toho 10 jako manželé).
Teď můj druhý manžel je úžasný, stojí ve všem při mě, je na mě hrozně hodný a rozmazluje mě jako princeznu. Není pravda, že jsou všichni chlapi stejní. Máte právo na to mít po svém boku někoho, s kým samy nebudete, kdo vás bude milovat.
17. kvě 2007 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky,
nechci vám brát iluze už tak máte dost starostí, ale opravdu si myslíte, že se porodem něco změní?těch starostí s miminkem je strašně moc a stejně na to budete sami. takže kašlete na muže a raději si pořiďte výbavu teď, neboť po porodu na to zrovna příznivá chílle není a chce to taky trochu času než se s mimi zžijete. a navíc budete na mateřské a asi si moc vyskakovat nebudete moci. jestli to bude jako u nás, tak si na mateřské nudíte a tak všechno zařizování bude jen na vás a to i když si pořídíte třeba další děcko.
tak si zvykejte. těch exemplářů, kteří jsou použitelní i po práci asi moc není
hodně štěstí a pardon za povzbuzení :angry: :grinning:
17. kvě 2007 v 09:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
karla. v něčem se shodneme, ale jak píšes, vysvobození přišlo až později a asi není dobré při každém problému hned utíkat. takže opravdu přijmout ty chlapy takové jací jsou. a až časem to řešit.
17. kvě 2007 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
:grinning: občas mne čtení vašich příspěvků pobaví..kolikrát já si říkala, že jdu od něj!!! ale copak to jde? nemůžu to dcerce udělat..já sama jsem půl dětství vyrůstala bez otce a nechci, aby dcera trpěla stejně jako já..nehledě na to, že já jsem byla vždycky zvklá se o sebe starat sama, nidky mi nikdo nepomohl, všechno jsem si musela vybojovat a tudíž mi pomoc jako taková ani neschází..chybí mi spíš ta psychická podpora a hlavně vědomí, že kdyby se mi něco stalo, tak se o všechno dokáže postarat chlap...jenže to mi bohužel nějak chybí :frowning2: stačí, když odjedu na víkend k mamce a děsím se, v jakém stavu najdu byt po dvou dnech :confounded: no většinou jsou mé obavy na místě-roztahané všechno nádobí, v kuchyni bordel jak když padne bomba, bordel vlastně všude, špinavé hadry snad i na lustru..he aspoň, že psy a chlapa v té hrůze najdu naživu a vcelku v přijatelném stavu :grinning: no a teď si představte, že by se do toho měl ještě starat o dítě, které nestačí párkrát za den vyvenčit a dát mu večer nažrat.. :unamused: to bych zesinala strachy o její život :pensive: z toho plyne, že já prostě vím, že se o všechno musím postarat sama a taky to dělám..jen se bojím, co bude, až já nebudu moct :astonished: KDO se o ně postará???kdo to zařídí, uklidí, vypere, nakoupí, nakrmí???a když se mu svěřím se svou obavou, tak se ještě nasere, že z něj dělám lepla :angry: že se chovám jako jeho matka a že furt jenom komanduju a kdovícoještě... :angry: :angry: když jsem nebyla těhu, tak jsem v takové chvíli vybuchla, většinou něco odsekla a práskla za sebou dveřmi...teď se snažím být vklidu, neřvat a hlavně ve vzteku nikam neodcházet a nejezdit autem..teď se jen zavřu v pokoji a brečím do polštáře aby nic neviděl..ale nebýval takový..neby jsem to možná před těhu tak nevnímala, to mne asi neděsil strach o to mimi....ale opravdu odejít? :unamused: to bych prostě asi nemohla..ne kvůli dceři, kvůli sobě...mám ho ráda i přes to, jak mne štve a tak nějak pořád věřím, že mu to jednou dojde, že si uvědomí, že rodina jsou dva a dítě ne jeden a jeden a dítě..ještě pořád si dopřávám ten luxus naivity :pensive:
17. kvě 2007 v 09:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zonja: tak tak... taky si myslim, ze je lepsi trochu zabojovat nez utikat pryc. A hlavne, kdo vam zaruci, ze "za kopcem je trava zelenejsi"?

Myslim si, ze je to velkou merou dany tim nasim tehotenstvim a ze veci, ktery jsme pred tim tak nevnimaly ted abnormalne resime. Ale rozhodne se neutesuju tim, ze az skoncim tehu, tak se to zase vrati do starych koleji, spis se bojim toho, ze to bude jeste horsi. Ono takovy sestinedeli, to musi byt taky slast...
Vzdycky me stve, ze si nemuzu ani nicim ulevit - zapalit si nebo si nalit panaka :stuck_out_tongue_closed_eyes:
17. kvě 2007 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
anatanka: naprosty souhlas s tim, že spoléhat na to, že se to po těhu změní se nedá..ale můžem si nechat aspoň kousek té nadějě :wink:
a taky bych se potřebovala něčím uklidnit...zapálit si nemůžu, s pitím je to totéž, křičet nemá smysl...tak chodím aspoň častěji venčit psy, ty mne okamžitě přivedou najiné myšlenky..nebo uklízím a vařím jak vzteklá :grinning:
17. kvě 2007 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj holky, chtěla bych vám dodat trochu podpory :slight_smile: mně přijde naprosto nemyslitelný, že by se mnou můj muž takhle jednal.když jsem byla těhotná, manžel mě div na rukou nenosil.jenže jak měsíce ubíhaly, přišlo mu to tak nějak normální.pak začaly výčitky, že ho to nezajímá, přoč si sám nesáhne na bříško(prý pohyby stejně necítí).pak nastal zlom.ve 26.t.t. jsem byla hospitalizovaná kvůli hrozícímu předčasnému porodu.ta nemocnice mě psychicky odrovnala.muž za mnou chodil 2x denně, hned jak sem ho viděla mezi dveřma, rozeřvala jsem se jak ta kráva největší.všechny holky okolo mi takovýho chlapa záviděly.vařil mi do termosky čaj a každý ráno mi koupil ořechový hřebeny(nakynula jsem o 23kg).rodila jsem o dva týdny dřív,byl celou dobu u mně a byl mi opravdovou oporou.a když viděl, co to obnáší přivést na svět dítě, byl na mě náležitě hrdý. a za to ho miluju.
a k tomu jestli se chlap změní nebo ne.normálně bych tomu nevěřila a řekla bych že samo dítě to nedokáže.ale ve svém okolí znám takový případ.kamarádka plánovaně otěhotněla, její manžel jí to potom vyčítal, že na něho ušila boudu.ke konci těhotenství jezdila na prohlídky do prahy k apolinářovi(je mimopržská,je to busem a mhd celkem štreka).její muž to asi bral tak, že je to její starost.co ta se nabrečela...a když se jim narodilo dítě? nevěřili byste, jaký u nich nastal obrat o 360°.
tak vidíte :slight_smile: hlavně se nevzdávejte.netlačte na pilu, tím k tomu chlapa stejně nedonutíte. moc vám všem držím palečky.vím, že se mi to radí.pamatujte ale na to, že když se trápíte vy, trápí se i vaše mimi :slight_smile: :wink:
17. kvě 2007 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
helou baby :sunglasses: jak se mate? co ti vaši darební chlapi, už se trochu uklidnili? u nás je teď ku podivu klid a vcelku harmonie. Mimís se má čile k světu, někdy až tak, že ani nemůžu spát, už se vcelku těším na porod, protože mne prcek zevnitř úplně terorizuje :sweat_smile: tak se mějte pěkně....
22. kvě 2007 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek