Těhotná se ženatým
O vztahu se ženáčema a neplánovaných těhotenstvích se tu už něco napsalo..vím že si asi většina z vás pomyslí že jsem hloupá naivka..přesto bych se potřebovala vyžalovat a doufat že mě aspoň někdo neodsoudí...Stalo se mi to, že s kamarádem kterého znám už léta jsme si najednou "všimli" že si spolu hodně rozumíme. Začali jsme se scházet a s údivem zjišťovat jak moc si rozumíme docela v zásadních životních otázkách. Naše náklonnost přerostla v lásku a nešlo to zastavit. Já svobodná a 35 letá, bez dětí, on starší, ženatý s dospělými syny, manželkou která ale už jako manželka nefunguje dobrých 10 let..vím to protože se známe a vím že to tak je. nechtěl se rozvádět jen proto že to nějak vyřešil po svém...sport, práce, čas s dětmi...a manželka doma jako kus nábytku spokojící se stím že muž přinese peníze...ale nežijou spolu přátelsky, sexuálně, partnersky..no a naše zamilování zaskočilo nás oba..a o co víc když selhala antikoncepce..a já zjistila že jsem těhu..děs z odhalení a ostudy mi tlačil do hlavy jen jediné řešení a to jít na interupci. s tím se bil můj věk a to že bych s ním i to děťátko chtěla..navíc by se mi klidně mohlo stát že bych už otěhotnět nemusela..řekla jsem mu to a on reagoval stejně..chce nás oba..ale jako jse čas, vidím že ač má smysl pro odpovědnost, chce se postarat, ale obava z rozbití původní rodiny ho předce jen ochromuje..já ho do ničeho netlačím, ale předtsva že budu osamělá svobodná matka mě strašně děsí..a myslím že bych to sama nedala...moje rodina mě odepsala a stydí se za mě, jsou šíleně konzervativní..mám byt a práci, přesto pochybuju že sama to zvládnu...přítel mě nepochybně má rád, ale když čtu všechny ty příběhy jak to dopadlo v drtivé většině návratem nevěrníka domů i když to nemá doma uplně ok, mě straší že můj případ předce nebude tou zářící výjimkou...ach jo... ☹
Já to vidím takto - Ty se v 35 - ti letech bojíš, že to sama nezvládneš, manželka je kus nábytku a čeká jen na peníze, děti jsou odrostlé a mají své zájmy, rodiče s tebou nemluví... Tak se přistěhuj k milenci a bude o vás zajištěno. Dítě bude mít tátu, manželce je stejně všechno jedno, tak ji vždy dáte peníze a děti se tak jako tak budou muset seznámit s novým sourozencem...
@kamhajek divného na tom není vůbec nic. Jen mě dejme tomu trošku zaráží fakt, že tazatelku zaskočila láska se starším ženatým mužem a že může selhat antikoncepce. Nicméně možná je tazatelka citlivá duše a skutečně tomu tak je.
@hromka35 Proč máš potřebu se obhajovat? Jste oba dospělí lidé, delší dobu jste se poznávali a dospěli jste ke společnému důvěrnému vztahu. Mě se to zdá naprosto přirozené. Chybu udělal podle mě Tvůj přítel a to v dost důležité věci - že neřekl své manželce, že není ve vztahu s ní spokojený, že nepracoval na jeho nápravě a - nakonec - že jí nesdělil, že má potřebu hledat vztah jinde. Protože tím uvedl svou ženu do omylu, že si spolu jako manželé vystačí a zároveň ji připravil o čas, který už ona mohla strávit například budováním nového zázemí či hledáním jiného partnera. S tímto by se měl vyrovnat Tvůj partner, nikoliv Ty. Partnerské vztahy mezi lidmi by se měly ukončovat korektním způsobem a včas. Že se někdo po letech zamiluje do někoho jiného, to se prostě stává. Co by se stávat však nemělo je to, že jeden partner druhého klame - a že ten druhý mu nechce dopřát z vlastních sobeckých důvodů (pohodlnost, majetek, postavení ve společnosti) štěstí.
Láska je velmi vzácná a lidé ji ubíjejí svou vlastní sobeckostí.
Omlouvám se za pravopisné chyby, hanba mi 🤐
@yamdena Souhlasím, že chybu udělal, taky jsem mu to říkala a nijak se tomu nebránil..jednu dobu to nešlo řešit pro manželčinu nemoc, ale to naštěstí pominulo a pak bylo hluché období kdy se ukryl do vlastního světa a přežíval...ale kdyby nebyl tak pasivní, dnes už mohl mít vše vyřešený...je to škoda a on to ví.
Svůj stav se snažím zdůvodňovat proto, že jsem s touto situací skutečně nepočítala a stojí mě to extrémní síly to ustát, nenávidím konflikty a jsem zvyklá se s každým nějak dohodnout. A toto je poprvé kdy to zřejmě nepůjde..a také nesu těžko kolika lidem moje těhotenství a snaha dát dítěti jeho tátu ubližuje. Rodiče to prožívají těžko, něchtějí tohoto muže vedle mě, a manželka bude spíš uražená, ale ty děcka to asi taky poznamená...buď budu sobec a budu chtít po čem toužím, anebo zůstanu sama a dám za pravdu těm druhejm co mě přemlouvali že nechat si dítě a jít do této těžké situace je totální blbost. Ja už jen teď se modlím aby tyto stresy nepoznamenali toho prcka..nějak bude...ale lehko mi není. dík holky.
Nepročítala jsem celou diskuzi. Za mě si mimčo nechej, v 35 letech je už tak dost pozdě na první dítě a nikde není napsané, že další mít musíš. A teď se podrž, ať jsem to počítala, jak jsem to počítala, tak svobodné matky jsou na tom finančně snad i líp, jak matky zadané. Jesti máš své bydlení, tak bych to neřešila. Tvou rodinu bohužel neznám, moje matka prohlašovala, že jakmile dojdu domů těhotná, tak půjdu automaticky na potrat. Tak jsem 12 týdnů počkala, abych na ten potrat nemohla, pak ejhle jsme to nedostala a už na něj nemůžu a mamka se teď Moničky nemůže dočkat. Věřím tomu, ale že každá rodina být stejná nemusí. Nakonec, i kdybyste s miminkem na sebe zůstali sami, ty a mimčo, bez chlapa, bez rodiny, to miminko bude tvoje rodina. Jen tomu miminku můžeš dát nejvíc na světě a nemusíš ho s nikým dělit, tu lásku a obětavost, péči... Miminko pro tebe bude ten největší dar a věř mi, že ti pak bude úplně jedno, jestli o něj táta zájem má nebo nemá, jestli spolu žijete, nebo ne, protože tvé myšlenky se budou upínat pouze na ten uzlíček štěstí. Já otěhotněla na prvním rande a s dotyčným teda žiju, ale i kdyby o nás zájem neměl, tak vím, že bych to s miminkem zvládla, že přece nikdy není tak hrozně, abych se o něj nedokázala postarat, protože je to jediný človíček, kterého od první chvíle, co o něm vím, miluji aniž bych věděla, co mi v životě provede. A protože kdybych na potrat šla, tak tento človíček už nebude a žádný jiný ho nenahradí (podotýkám, že proti potratům nic nemám a je to rozhodnutí každé ženy). Věř, že se o mimčo dokážeš postarat, že jsi silná jako my všechny a že se ti tento dar jednou vrátí, protože až Ty nebudeš moct, tak se tvé dítě postará o tebe...
@hromka35 Nemusíš být přece sobec, přej a bude Ti přáno 🙂 teď se starej o sebe a o miminko, netrap se tím, co si myslí jeho manželka, dospělí synové či sousedi. Stejně, co se v té rodině skutečně dělo ví nejlépe jen oni a do hlavy jim také nevidíš. Se svými rodiči se ale pokus udržovat dobré vztahy, mluv s nimi, je důležité, aby mezi vámi stále zůstalo pevné pouto. Máš to těžké, chápu, ale přeci jen, už máš věk na dítě, tak buď za něj ráda. Všechno zlé je na něco dobré.
@mississka11 S Tvým životním přístupem a názory se tedy ztotožnit nemůžu. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.
@mississka11 pises: Miminko pro tebe bude ten největší dar a věř mi, že ti pak bude úplně jedno, jestli o něj táta zájem má nebo nemá, jestli spolu žijete, nebo ne, protože tvé myšlenky se budou upínat pouze na ten uzlíček štěstí.
Souhlasim, ze dite je dar, nsoulasim se zbytkem...prave proto, ze pro dite chces to nejlepsi, tak si uvedomujes tu bolestnou realitu, ze o nej tat zajem nema a jaky to bude mit dopad na to samotne dite. Tohle bych opravdu nebagatelizovala, vysvetlovat diteti, ze ho tata nechtel je dost kruta zkusenost pro vsechny zucastnene.
@hromka35 ted uz neres, co by, kdyby...dite je na ceste, na okoli se budes muset vykaslat, jestli to chces ve zdravi prezit. Tlacit, netlacit na partnera je take asi takova retoricka otazka, protoze v pripade, ze to nedopadne, tak si budes rikat, zes to mela udelat opacne. Nevim, zda je tvuj partner takove terno, abys usilovala o rozvod a jeho plnou ucast na zivote vasich, to mozna nedokazes posoudit ani ty v tuto chvili, ale kazdopadne bych mu nechala prostor, at je soucasti zivota ditete, i kdyby nechtel byt soucasti zivota tveho a vratil se plne ke sve rodine... vynucene partnerstvi take neni zadny zaklad na stesti.
Kdyz tak premyslim, co by mi nejvice chybelo pri peci a vychove o dcery, kdybych nemela manzela, tak je to sdileni v dobe tehotenstvi a po narozeni ditete...vic, nez fyzicka pomoc, ktera ovsem take neni na skodu. Ale to sdileni lze praktikovat i s rodinou a prateli, ac to neni uplne to same....myslim, ze je dulezite, abys mela nejakou podpurnou sit a zvladnes to, neboj!
@romantika Jak šafránu? Já myslím, že jich je poměrně dost.
@nonnni Ono nejde o "co by kdyby". Jde o to, že jak se chová k současné ženě, bude se pravděpodobně chovat k zakladatelce.
@mississka11 mě by tedy zajímalo, jak jsi to počítala, žes došla k tomu, že svobodné matky jsou na tom líp než ty s partnerem... Dost zvláštní matematika. Trochu soudnosti by to chtělo a to i v jiných bodech tvého příspěvku 😉
@marketa233 to jsou jen predpoklady, je sance, ze ani nikdy nedojdou tam, kde je on se svou manzelkou...zakladatelka musi poresit primarne sebe a dite.
@nonnni Na ní a dítěti není co řešit.
@marketa233 jojo jsem se prepsala, ano chtěla jsem napsat ze matek co jsou sami na dite ikdyz mají manžela je hodne ikdyz ho nemaji. Zastavam jak ostatní, slečna by mela poresit sebe a dite, to je priorita a bude pro ni tak i tak. Jak to dopadne s chlapem uz je na ni, oproti nam co zijeme ve vztahu dlouho, ještě muze mit kopu predstav a jit si za nimi a je dobře, ze ten real, který pak nastane, zatím nezna. Takze tam at se zachova jak jeji srdce citi, každý v takovem pripade se ridime obvykle svým rozumem at každý radi co radi.O to vic, ze resit takove věci v tehu je taky narocne.
@marketa233 to je vec nazoru, vidim to jinak.
@hromka35 necetla jsem prispevky, ale vykasli se na okoli, prijmi dite jako dar, dokonce se vykasli i na budouciho otce a necekej od nej rozvod (neznamena, ze Te dal nebude mit rad a to detatko taky). neboj se, vsechno zvladnes, jednoho drobecka urcite. svobodnych matek je... budes pak na to pysna... je jen potreba se s tim smirit, opustit naivni predstavy a prijmout to, jak to ted je. treba to za tri roky muze byt uplne jinak... svym klidem ho presvedcis, ze jsi sikovna zenska, se kterou chce stravit zbytek zivota a mate i neskutecny dar zadarmo- spolecne dite.
kasli na vse a pripravuj se na miminko...
ja odesla od muze, kdyz mely devcata rok a pul a dva mesice. vztah byl tenkrat v troskach. a ja mela kam jit- do prazdneho bytu mych rodicu. on chodil jen za detma, byl urazeny, myslim, ze i nekoho mel. po dvou mesicich doslo k nejake uplne krizi, tak jsem nasla psycholozku. jiz z prvniho sezeni jsem odchazela jako clovek se vztycenou hlavou- brzy jsem prijala, ze muj ideal rodiny se proste rozpadl, vzala jsem zodpovednost za to, jakeho otce jsem vybrala detem... a tenkrat jsem si krasne uzivala dcer a sveho klidu... (to bys ted mela Ty). muj pribeh pak nekoncil... a Tvuj asi taky nebude 🙂
zvladnes to a pekne si to uzij! moc drzim palecky! mejte se dal radi, ale nic necekej a rozhodne ho napis do rodneho listu.
Přišlo mi logické se soustředit na dítě a těšit se především na něj ať to bude jak bude..zatím se mi to ale moc nedaří. Nějak zatím neumím být v poho a těšit se na mateřství, ani zatím nemám pocit nějaké extra lásky či touhy vůči tom malému..nedochází mi to ještě...možná je to tím, že jsem nikdy nebya nějaký extra blázen do dětí, ale dítě jsem určitě mít chtěla...pouze jsem čekala na ideální podmínky..možná je i dobře že toto se mi stalo, možná bych se nedočkala nikdy...doufám že se to bude lepšit...přítel zatím stojí za mnou a plánuje být s námi. pevně doufám že za rok-dva budu na toto období už jen vzpomínat. 🙂 měli jste některá zejm. v prvním těhotenství podobný pocit?
hele, vztahy byly, jsou a budou.... nikdo ti nezaručí, že tě rok, dva, pět po porodu neopustí nebo se třeba i ty zamiluješ někde jinde... můj vztah skončil, když jsem byla v 5.měsíci těhotenství, mám sama na krku hypotéku a zvládáme s dcerkou všechno... nikdy bych ji nevyměnila za žádného chlapa, žádné peníze prostě nic na světě a nikdy ani v těch nejtěžších chvílích, kdy to na člověka všechno padá jsem nelitovala.... to, že jsem těhotná mě také zaskočilo, náš vztah i když už trval 2,5 roku nebyl zrovna ukázkový ani jsme spolu nebydleli, ale v té době mi bylo 28 (teprve?) a měla jsem strach, že už jindy žádné další dítě nebude... když chlap nechce nebo se něco posmolí, "náhradu" si najdeš... ale dítě je jen tvoje na celý život.... a třeba tě překvapí a zrovna Vám to výjde, odejde z toho mrtvého vztahu až uvidí ten malý uzlíček 🙂 život je plný překvapení a tohle si myslím, že patří zrovna k těm krásným 🙂 držím ti palce a řiť se svým srdcem 🙂
...
Pokud není otec hlupák a dítě chce, jak píšeš, měl by se o něj taky starat spolu s tebou, jsem chlap a musím říci, že pokud bych měl a já mám dospělého syna, který bydlí s přítelkyní a nepotřebuje mě, tak bych od manželky, která kdoví jestli vůbec uvaří, když nesexuje, odešel k vám, oba ho potřebujete, já bych volil cestu k omládnutí vedle vás. Když mohl sexovat, měl by také převzít odpovědnost se vším všudy a pokud nabízí přihlášení se k otcovství, tak stejně jeho "vztah" s manželkou k ničemu dobrému nepovede, až to zjistí. Pokud zůstane v teplíčku doma, za bukem u nefungující manželky coby ženy, tam nikdy šťastný nebude, mít u tebe dítě které chce a on jinde, nebýt s ním, jednou by na to stejně přišel, ale to by už takíé mohlo být z tvé strany pozdě, jak říkám, já bych si vás vzal na starost, vždyť pokud mu je kolem padesáti a to asi je, tak strašně vedle tebe a hlavně dítěte omládne, přeji ti hodně štěstí a aby to také tak dopadlo ! 😉
@jarod Moc ti děkuji za ten názor, já už jsem trochu víc srovnaná se svým těhotenstvím, snažila jsem se to v sobě vyhrát i s představou že třeba ostanu sama, začala jsem se už i trochu těšit na to mimčo, a otce dítěte to nějak táhne k nám, mám z toho radost, sice je to zatím vše v rovině plánů a výsledek v nedohlednu, ale myslím že přemýšlí tak nějak podobně jak ty tady píšeš..ta vzájemná láska tam nepochybně je, já ho do ničeho netlačím, má čas ale už uznal že s vědomím že někde žije žena s jeho děckem by asi nemohl být..Nic..život je fakt zajímavý, doufám v lepší zítřky..díky za podporu 🙂
Nechci to vidět přes růžové brýle, ale myslím, že pokud tě má rád, chce převzít zodpovědnost a přiznat se k otcovství, tak vyčkej.. až uvidí jak ti roste bříško, nějaký ultrazvuk.. myslím že se rozhoupe 😉 doufám, cloumaj se mnou hormony 😀 Znám rodinu, kde to bylo obdobné a pán má teď půlroční holčičku s milenkou a konečně je po letech šťastný 😉
Já nechci soudit hromka35, ale zamyslel se někdo nad tím, jak bude chudákovi manželce? Že on tvrdí, že je taková a maková ještě nemusí být pravda. Třeba je to fajn ženská. Já jen, že tady skoro všichni píšou, jak by bylo super, kdyby odešel, ale ono to tak super není... To jen tak k zamyšlení.
@espada naprostý souhlas!!! když byla manželka jen kus nábytku, proč se s tím kusem nábytku teda nerozešel hned, jak zjistil, že miluje jinou?????? asi by to bylo moooc složité.. asi to takhle bylo pohodlnější.. asi by ho synové za to prokleli.. asi to s ní taková hrůza nebyla.. bůh ví, kde je pravda.
@espada Tak především odešel jednou, pravděpodobně odejde znovu.
@marketa233 Třeba ne, to těžko říct. Každopádně to, jak dlouho to hraje na obě strany apod., vypovídá o jeho charakteru dost.
@espada Je zajímavý, že v takových případech pak kolikrát obě ženy tvrdí, jak mají super chlapa. Ale ten charakter...
no celkem nevim z prispevku oc presne ti jde, ale v tvem veku bych brala dite jako dar a jestli ho chces uz vis. Jestli chces toho chlapa a urvat ho rodine,tak bojuj, rizika znas - dle mne je to 50/50 a casem bude vas vztah stereotyp jak každý jiny. Třeba se pani rozvede i rada. Jestli je ti to jedno, mu to v jeho veku asi uz bude taky jedno a ver, ze pece o dite je narocna a nebavi to často ani chlapi co mají deti prvni.To by si zjistila, kdyby si mela jiz delší dobu partnera ci manžela, odrostle deti a ten stereoetyp. Chlap se povětšinou každý rad polituje a vekem ma většina rada sve pohodli. No a rodina, podivej, každý toho nakeca a v zaveru jses na dite stejne sama. Maminek bez babicek, bez funkcnich manzelu je jak safranu, takze v tvem veku, by mne todle asi uz neudivovalo vůbec. Idealy mame všichni a měli jsme, realita je uplne jina. Kdo chce pomluvi i svateho, kdo chce pomuze. Takze velice realne v tvem pripade by te mělo zajímat jestli budes mit kde bydlet, jestli budes mit peníze na zajisteni dítěte a na to se uživit na materske. A to si hodne propočítej protože jsou to peníze velike. Ostatním se od spoustu maminek neodlisujes, také jsem na deti sama ikdyz mam manžela, přes tyden je v praci o vikendu utahany a cela natesena rodina je daleko a dojede tak akorát jednou rocne na kafe. Hlavne si nenech ujit ten krasny cas tehotenstvi, je to jen tvoje. Hlavne zdravi oběma a ostatní at dopadne co nejlepe.