• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Trable s nevlastními dětmi

(Zamčená)
9. dubna 2014 
Maminky, potřebovala bych poradit, nějaké vaše rady, zkušenosti. Přítel má syna a ten je poslední dobou čím dál nesnesitelnější :frowning2: Ze začátku jsem s ním měla hezký vztah, rozuměli jsme si, ale poslední dobou je to čím dál horší. Poslední dobou ignoruje, všechno se mu musí říkat 10x, je neukázněný, žije v domnění, že existuje jen on a vše se točí jen kolem něj. Už jsem úplně vysílená a vyčerpaná z toho neustálého: ,,dej, chci, hned, řekl jsem, ... Jsem pro něj nejhorší na světě jen proto, že jsem jediná, kdo po něm chce dodržovat nějaké hranice a aby byl hlavně soběstačný vzhledem k věku (5 let). To je špatně ho učit, co ho vlastní matka zřejmě neučí, když to neumí? Sám se obléct, sám si urovnat věci, sám si uklidit hračky, základní hygienu, jako umýt si ruce po záchodě... Neumí ani pořádně jíst, je u stolu neukázněný, všechno skypané po stole, ne-li po zemi a on se tomu jen směje a řekne ,,Haha, tak to utři." Snažím se a myslím, že mám dost trpělivost, ale nevím, jak toto půjde dál. Přítel se mě zastává, stojí za mnou, ale přece jen si ho chce i užít, když ho má 4 dny v měsíci. Pořád by jen něco dostával, je lakomý, neumí se dělit a absolutně nechápe že některé věci jako sladkosti jsou za odměnu (já jsem velký odpůrce dávat dítěti sladkosti, když si je prostě nezaslouží). Když se mu snažím něco hezky vysvětlit, proč se tak a onak dělá, třeba se vysmrkat, než se dá sprej do nosu tak si drze zacpe uši a ignoruje mě. Docela mě to mrzí :frowning2: Neřeknu kdybych po něm řvala, ale mluvím s ním slušně, zvýším hlas až když už opravdu musím říkat něco po desáté. Možná je to i mým stavem, ale docela se bojím, jak to bude probíhat, když budeme mít s přítelem společné dítě a bojím se mu to vůbec oznamovat. Nejradši bych příteli řekla, at s malým zůstává u svých rodičů, protože já na něj nemám ani náladu, jak se chová a přítel to vidí, že jsem nervozní. Upřímně, jeho syn je jediný důvod, proč bych se s ním někdy měla rozejít a to bych nerada, ale jestli to tak půjde dál... Poraďte mi prosím, jestli máte někdo zkušenosti, jak na takové děti, ale kupovat si je určitě nebudu... :frowning2:
9. únor 2014 v 19:42  • Odpověz
@toga25 je vidět, že děti ještě nemáš. To, že to nedělá u Vás nebo s Tebou ještě neznamená, že to neumí a nedělá. Hrozně mě vůči dětem mrzí, když čtu takovéhle soudy o jejich maminkách. Zkus si něldy představit, že jako se tvůj přítel/manžel rozeel se svou bývalou a odešel od svého asi svého malého dítěte se stane za 2-3 roky tobě a na tvého mrňouse bude někdo reagovat a o tobě a o něm mluvit jako teď ty.
Možná je to pro něj jen velký psychický stres, ketrý neumí tak malé dítě jinak vyjádřit než tím, že se prostě chová jinak.
Pokud to jen troch jde a máte dobré vztahy s jeho maminkou tak bych si promluvila s ní co na něj platí a funguje...ona je sním totiž nejvíc času a zná ho nejlépe a možná s ním jen mluví a jedná jiným způsobem než ty. Já to vidím u nás doma, kdy je manžel celé dny v práci...dceru někd yvidí třeba jen hodinu za týden (a to se jí ještě podle mě moc nevěnuje = je tady jen fyzicky:slight_smile:). O víkendu bývá také často na chatě....takže pro dceru prostě není autorita a když už tady je chce si s ním hlavně hrát. U vás taky bude asi jen občas .....Takže já bych o tom hodně popřemýšlela, co by se od vás dalo dělat jinak, promluvila s partnerem .... Myslím, že v těhle situacích by s emělo myslet především na dítě a je to smutné, že k němu máš takový vztah...možná to i podvědomě cítí, že ho ve skutečnosti "nemáš" ráda a je pro tebe jen překážkou:frowning2:
9. únor 2014 v 19:53  • Odpověz
@toga25 No, já mám doma něco podobného a to je to moje vlastní dítě :grinning: Přisuzovala bych to spíš věku, zkoušejí, co si můžou dovolit atd. Samozřejmě, že u vás tam hraje roli i to, že ho vidíte jen občas a tudíž on si u vás dovoluje víc než doma. S tím oblékáním a přikazováním to máme ale úplně stejně, někdy vstane zadečkem napřed a už to jede: "Ty mě oblíkneš", "Udělej mi pití", takže jí vysvětluju, že jí samozřejmě s oblékáním pomůžu i jí pití udělám, ale říká se o to trošku jinak. Ona to má teda hoooodně odkoukaný ze školky, od kamarádky, která si může dovolit doma téměř vše, jak už jsem zjistila, jenže zakazovat jí tohle přátelství se mi taky nechce :frowning2: Ale je to nebe a dudy, když holčička ve školce je a není, Veru se chová úplně jinak. Tím ale nechci svádět vinu jen na tu holčičku, to vůbec, Veru je palice paličatá (holt, beran, no :grinning: ) od mala, období vzdoru bylo peklo, když začala chodit do školky, začaly neuvěřitelné hysterické scény, tomu je naštěstí už konec, otázka je na jak dlouho :grinning: Pro nevlastního syna nejsi možná dostatečnou autoritou, ale to je pak na Tvém partnerovi, aby si se synem promluvil a stanovil pravidla. Chápu, že ho má jen na čtyři dny v měsíci, takže si ho chce užít, ale měl by mu prostě vysvětlit, jaké máte u vás doma pravidla, že když bude u vás, tak by je měl dodržovat. Rozhodně bych neházela vinu na jeho maminku a hlavně ne před ním, protože to by se mohl kousnout, přece jen máma ho má převážně na starosti a je pro něj vším.
9. únor 2014 ve 21:04  • Odpověz
autor
Ano, děti ještě nemám, proto je jednoduché se tím ohradit, ale upřímně, jsem tolerantní dost, nechávám mu dost prostoru, nekradu mu tatínka, i když bych o něj taky stála, když je od rána do večera v práci, ale to je právě to, že děti by měly dodržovat taky nějaké pravidla... Někdy když si čtu různé diskuse a nejen tady, tak mi kolikrát přijde, že nevlastní rodiče jsou jediní nejhorší, kteří nechápou dítě a nemají ho rádi i když nikdo netuší jak moc se snaží a mají dítě rádi, a dítě je ten největší chudáček, který dělá vše jen s dobrými úmysly. Četla jsem i ale takové, ve kterých dítě doslova rozbilo vztah a ne nevědomky. Nic ho neučím příkazem, všechno mu hezky vysvětlím. Snažím se hrou, pochválím ho, že je šikovný, řeknu že to zvládne, ptž je moc chytrý... Jeho rodiče spolu nikdy nežili společně, takže malý ani neví že existuje taky uplná rodina. Neznáme se pár týdnů, znám ho už 2 roky a všechno fungovalo donedávna. Netuším co se stalo. Ano napadlo mě, že může maminka navádět, nebo to, že mě srovnává s novým strejdou, kterého si maminka přivedla domů před pár týdny a on mu pokaždé kupuje dárečky, apod. A to já nedělám. Má u nás veškerý komfort. Asi se ohradíte, že hledám chybu jen v mamince, ale věřte, že ji znám velmi dobře a máme taky společné přátele, takže vím, jak se chová i k malému, když je s ním sama. A navíc, věčně je u její matky, než u ní. Nikdy jsem před ním neřekla nic špatného o mamince a věřte že důvodů bych měla několik, ale vím, že by to nebylo správné. Sice mi řekne, ale maminka to a maminka tamto a maminka to a tamto dělá tak, ale já mu vysvětluju, že ano, maminka to sice dělá takto, ale my s tatínkem bychom chtěli, aby to udělal takto, že je dost velký aby to zvládl a dost chytrý a šikovný. Jen prostě nevím, jak to budu dělat, až budeme mít společné dítě, vím, že z toho budu nervozní a nechci to na své dítě přenášet. Zvláštní právě je, že když jsem s ním sama a hlídám ho, tak najednou všechny pravidla zná a dodržuje je, je úplně zlatý, ale jakmile je tu tatínek nebo babička s dědou, je to jak v cirkuse a mě z toho jde hlava kolem. Nic ve zlém, ale vím, že si nenechám skákat po hlavě od vlastního dítěte, tudíž je pochopitelné, že to nedovolím ani nevlastnímu. Vím, že to asi maminkám vyzní, že jsem odporná macecha a malý jen chudáček trpí, ale v 5ti letech má už dítě nějaký rozum a umí manipulovat a sám přítel řekl, že on to umí moc dobře, hlavně s jeho rodiči (babi a děda) a mě ve všem plně podporuje, dokonce mi sám řekl, že se hodně malý naučil a je trochu zkrotitelný... Tak nevím, kde dělám chybu :frowning2:
9. únor 2014 ve 21:52  • Odpověz
Tak předně, nevím jak moc dokáže 5-ti leté dítě manipulovat, určitě dokáže rozeznat co si na koho dovolit a kdo mu co dovolí popř. dá, ale že by úmyslně rozbíjel vztah mi přijde trochu zcestné. Možná je to věkem, možná vztahy v rodině. Píšeš že matka si našla přítele, to je velký zásah do jeho života, všechno souvisí se vším :wink: . Spíše bych mu byla kamarádkou než někým kdo mu určuje pravidla popř. učí. A nevím jak ti tady kdo poradí když k vám nevidí, polovina tě bude mít za chudáka, druhá za macechu. Spíš bych to řešila s jeho rodiči, kdyby to byla jo nesnesitelná situace tak s psychologem. Hodně štěstí.
9. únor 2014 ve 22:23  • Odpověz
A co zkusit otočit role? Ať se toho ujme přítel a trvá na tom aby to či ono udělal. Aby jsi nebyla jen ty co dává úkoly a chlap tě podporoval. On není zvyklý na mužskou autoritu proto by to mohlo zafungovat.
9. únor 2014 ve 22:27  • Odpověz
Ale ano, i deti uz umi manipulovat, respektive zkozsi kam az muzou zsjit a ty hranice se snazi posouvat. Pokud vse celkem funguje, kdyz je s tebou sam, chyba nebude na tve strane. Priteli bych se sverila a chtela bych, aby kdyz jsme spolu prevzal roli vudce. A aby byl dusledny. Taky je dobre mit v zaloze nejaky trest. Nerikam fyzicky, ale treba zabaveni oblibene hracky apod. Dokud si neuklidi, tak ji zpatky nedostane. A zadne ustupky... Duslednost a jednotnost s partnerem, melo by to pomoct.
9. únor 2014 ve 22:58  • Odpověz
autor
Já se právě snažím nezasahovat vůbec, když je tady tatínek, do jisté míry už tu autoritu taky má, ale pořád má pocit že mu musí ten čas, co s ním není nějak vynahrazovat, což si myslím, že je hloupost. A to tvrdí i zkušení psychologové ve svých odborných článcích. To dítě taky bez něj žije 14 dní nějakým způsobem. A tak malý pořád zkouší, jestli tu jeho autoritu nakonec stejně neproboří... Přítel je strašně moc hodný a jsem ráda, že když mu řeknu, že by se mohl už malý něco nového naučit tak i sám říká, že je to dobrý nápad. Možná má strach se angažovat a být tvrdší proto, že když se malý nervne tak řekne že chce za maminkou a přítele to pak mrzí. S tím už ale docela přestal, ptž naposled jsem se mu to snažila hezky vysvětlit, že ho máme rádi a že s tatínkem je tak málo času, tak ať je přece rád, že může být s ním, A když to udělal znova, tak už mu sám přítel řekl: Fajn, obleč se a jedem za mamkou. No scéna sice, ale pomohlo, od té doby jsem to neslyšela. A fakt mi bylo přítele líto, je to skvělý chlap a skvělý táta. Nedávno jsem ho učila nalít si sám pití z malé konvičky. Řekla jsem mu, ať si jde něco zkusit a řekla, jak to má chytit a tak. A šlo mu to a přítel sám řekl, že je šikovný, že si teď bude moct vždycky nalít sám a nemusí aspon čekat na nás :slight_smile: Ale jako abych ho pomalu prosila, aby konečně přestal ječet po celém bytě po 3 hodinách a to není klasické hraní, ale provokace, ptž se ještě dívá na nás, jestli ho sledujeme a ještě více zesílí, když ho poprosím, aby přestal, že už je moc hodin, že zase může dělat blbinky zítra... Co se trestu týče... Já nejsem jeho matka, takže já ho ani trestat (fyzicky ) nebudu ani bych si to nedovolila, ale ví, že já mu nedám sladkost, když nesní oběd, že pokud bude zlobit, tak si nemůže zahrát večer na chvilku na pc. Nechci aby se tu diskutovalo, jestli jsem chudák nebo macecha, spíše jestli má nebo měl někdo podobnou zkušenost a něco mu pomohlo, něco se osvědčilo :slight_smile: A vztahy s nevlastníma dětma budou vždycky jiné než s vlastníma. Chci se to jen pokusit vyřešit do doby, než se nám narodí prcek, ptž potom budu tatínka potřebovat i o víkendu, kdy je tady malý. A ty hranice mu chci nastavit schválně ještě před tím, než se dozví o sourozenci, aby mu to pak právě nepřišlo, že ,,aha tatínek má nové dítě, novou rodinu, a já už nejsem důležitý".A chci po něm jen základní věci, ne zázraky :slight_smile: Takže děkuju za každou dobrou radu :slight_smile:
9. únor 2014 ve 23:47  • Odpověz
@toga25 promiň ale zase znova zopakuju, že až budeš mít vlastní pochopíš. Také jsme si v duchu říkala jak je neskutečné, že sestřiny děti u jídla lítaj kam chtějí a moje "dokonalé" to dělat v žádném případě nebudou ...a to jsm edvojčata a jsou jako moji vlastní......a hle dcera pak dost dlouhou dobu jedla u pohádky...jinak by se "nenajedla":slight_smile: a najednou jsem pochopila :slight_smile:. V prvním příspěvku píšeš, že neumí sebeobsluhu, v dalším najednou, že když jsi s ním sama tak poslechne a umí? Neznám 4-5 leté dítě, které se běžně už od 3 let umí obléct samo, aby to občas nechtělo od rodičů.....neznám dítě, které by nevyužilo toho, že ho babička rozmazluje...neznám dítě, které když vidí, že je mamina nervní si ještě nepřidá (třeba u tchýně, která pořád rejpe).....oni jsou citlivý, mají na to radar a ano manipulují tam kde pochopí a hodí se jim to .....ne na příkaz...ale to dělají i vlatsní děti:slight_smile:. Netahej do toho co ho kdo naučil nebo měl naučit....měj malého ráda takový jaký je, na výchově se domlouvej s přítelem, tak, abyste byly jednotní v tom co po něm chcete a co má a nemá.

PS: Chodila jsem dost dlouho s přítelem, kterým měl syna (bylo mu 7- 8 když jsme se poznali a přítel byl už 2 roky rozvedený).
10. únor 2014 v 06:24  • Odpověz
- Stejně jako tvůj nevlastní syn se projevuje i můj - vlastní - a to žije v úplné rodině... :grinning:
Prostě děcka mají různá období, někdy bych ho roztrhla jako hada - a to je moje krev, ne tak mít na krku totéž "nevlastní"...
Neposlouchá, zacpávat uši si chtěl, když chce, tak se nají jako slušný člověk, jinak je jídlo všude, oblečení, co si vysvlékne taky, hračky kdekoliv...
Je to náročné i pro mámu.
Ne tak pro dítě, které pendluje mezi rodiči, kteří se rozešli.
Našla sis chlapa, který má dítě, a pokud ti za to stojí, tak vydrž. Třikrát se kousni do jazyka, ale jeho syna nevychovávej. Jasně, že ho nenecháš skákat z okna nebo tobě po hlavě, ale jak začne řvát, tak se oblékni a buď navrhni společné "venčení", kde se kluk vyřve a vybije, nebo jdi sama a stav se někde třeba na kafíčko... Ti dva třeba taky chtějí /potřebují být spolu i sami. :slight_smile:
10. únor 2014 v 07:52  • Odpověz
Holky, ale tak pokud vidí, že dítě se umí chovat když je s ní, a s jinou osobou ne, tak ta její doměnka, že tam je nějaká šance na změnu není chybná, jen proto, že vaše dětí zlobí i u vás doma, tak to neznamená, že tím pádem musí všechny děti. A věty "jde vidět že nemáš vlastní děti" no a co? Mozek má taky, stejně jako vy.

Jediná tvoje výhoda je, že mezi tvým dítětem a dítětem tvého přítele je, že už budou mít mezi sebou velký věkový rozestup, takže se tvůj přístup k vlastnímu a nevlastnímu nebude třískat o sebe (kdyby měli být stejně staří a spolu něco vyváděli, tak tě musí poslechnout přece oba a ne jen jeden).

Jestli to chápu dobře, tak chlapec tě v celku poslouchá, když jsi s ním sama, ale s přítelem zkouší a dělá bordel.

Tak to je jasné, že on prostě ví, že s tatínkem si toho může víc dovolit, takže je to na něm.
Takže buď můžeš nechat celému volný průběh a vydržet jeho řvaní a já nevím co ještě, nebo zkoušet s přítelem posouvat hranice toho, co všechno si nechá od malého líbit.

P.s. pokud je to důležité, tak něco podobného máme se švagrové dcerou. Jakmile ji máme jen my, tak je celkem v klidu, jakmile se vrátí maminka, tak je z ní malý ďábel. A očividně je to tím, že maminka jí všechno dovolí. Nejhorší na tom je, že ona je už celkem velká, je jí 5 let a ona k ní přistupuje, jako by jí byly sotva 2 roky. Když malá něco provede(a teď nemyslím, že při hře něco shodí, nebo tak, ale třeba že ubližuje našemu psovi), tak když jí začnu vysvětlovat, že to se nedělá, že toho pejska to bolí a že to není hezké, tak mě švagrová obvykle přeruší, že malá to tak nemyslela a tím pádem není co řešit. Švagrová chodí s malou za psychologem a že psycholožka jí prý naznačila, že problémy, které s dcerou má, jsou dané i její výchovou, že malá nemá pravidla, ani pravidelný režim, od psycholožky si odnesla radu, že by malá měla mít pravidelný režim, chodit spát a vstávat ve stejnou dobou, jíst ve stejnou dobu, aby měla takový ten rituál, o které se dítě může opřít a ví, co přijde. A že by ji měla určit hranice co smí a co nesmí.
Já tam byla tehdy na kole, tak jsem musela jet, než se setmí a manžel tam s ní zůstal. Večer mi volal, že si se sestrou zajdou ještě na pivo a že přijede později. Pak mi volal ještě v 11, že přespí u sestry, že už mu nic nejede. Seděli v kuřácké hospodě a malá se válela pod stolem a vřískala všude kolem. Proč to píšu. Obvykle, když člověk dostane nějaký návod na to, jak zlepšit svou životní situaci, tak to alespoň pár dní dodržuje a buď vydrží, nebo postupem času zase sklouzne k původnímu režimu. Že to švagrová nevydržela ani jeden den, mluví samo za sebe.
Z návštěvy švagrové s malou mám obvykle docela děs, páč jak malá může všechno tak je doma hotový cirkus, to, že ty to máš pravidelně musí být celkem náročné.
10. únor 2014 v 08:26  • Odpověz
@prapodivna nikdo nepíše, že nemá mozek, ale že tohle je prostě normální co dělá syn jejího přítele a není potřeba to svádět na špatnou výchovu jeho matky nebo synovu nevychovanost....až bude mít to :slight_smile::slight_smile: svoje pochopí, že je to zcela "normální= občas se to stává" i u normálního , hodného a dobře vychovaného dítěte a "nebude z toho dělat vědu" (schválně píšu do uvozek:slight_smile:. A promiň, ale na začátku mluví o tom : CITACE "Nejradši bych příteli řekla, at s malým zůstává u svých rodičů, protože já na něj nemám ani náladu, jak se chová a přítel to vidí, že jsem nervozní. Upřímně, jeho syn je jediný důvod, proč bych se s ním někdy měla rozejít a to bych nerada, ale jestli to tak půjde dál... " což hodně vpodtextu vypovídá. To taky až vlastní děti nebude přesně podle jejích představ a občas zazlobí nebo jí babička bude říkat, že jsou takové a makové (protože její představa výchovy bude jiná) tak se s nima rozejde???? Zdůrazňuji, že poslední věta je psaná s nadsázkou..:slight_smile:. Ale nemůžu si pomoc , bay mě nenapadlo, že to co jí na všem nejvíce vadí je, že na něj nemá náladu? Já na svojí dceru taky občas nemám náladu, kyž přijdu z práce po nákupu, do toho vařím, uklízím a ona si vymýšlí...:slight_smile:
10. únor 2014 v 08:42  • Odpověz
autor
Je mi jasné, že až budu mít vlastní děti, tak to asi pochopím jinak, ptž budu mít v sobě už jiný cit, ale když tak nevlastní maminky nemají zasahovat do výchovy, jak to, že se od nich na druhou stranu nějak automaticky očekává, že když jsem si takového chlapa našla, automaticky mu přece uvařím oběd, automaticky mu řeknu, že se něco nesmí, automaticky ho chytnu za ruku, když jdeme přes cestu, automaticky vyperu věci do školky a vyžehlím, automaticky se o něj postarám když je nemocný a zrovna je u nás, atd...? Ano, já si našla svého přítele s tím, že má dítě, ale taky jsem to dítě přijala do té své rodiny a vím že s náma nějaký čas bude trávit. mě to někdy vyznívá, jakoby se nevlastní rodiče měli pořád jen přizpůsobovat dětem, ale děti nemají prakticky žádnou povinnost něco respektovat. A výchovou to chování tak trochu asi bude, ptž jsem často hlídala a mám v okolí spoustu dětí, takže mám s čím porovnávat a to ty některé děti byly mladší. Ve školce přece ty děti taky musí k něčemu vést, taky je vychovávat určitým způsobem. Ano když je se mnou, umí poslouchat, jenže jen sám se mnou je vyjímečně třeba 2x za půl roku. I synovec je se mnou jako mílius a u segry nemá absolutně žádný režim, jen sedí u pc celý den a ona kolem něj skáče. A rodiče přece nejsou otroci, co na povel přiklusají, když si dítko zamane. Je mi jasné, že i děti mají své dny a moresy tak jako dospělý, to já vím a mávnu nad tím rukou, ale pokaždé?? A právě že je nechávám jen spolu, celý víkend prakticky vařím, nebo koukám na telku nebo si čtu, do hry jim nijak nezasahuju, to si režíruje přítel a podle přání malého, prakticky tráví čas jen spolu a já o víkendech i sama spím v ložnici, aby měl tatínka nablízku. A ano citace je správná, ale přítel s tím návrhem přišel jako první, sám poznal, že nejsem ve své kůži. A najednou srovnávat vlastní a nevlastní děti?? :slight_smile: Najednou je to v případě, že bych se s ním kvůli něj rozešla, to samé? Tak jak teda?? Mám je brát stejným metrem nebo ne?? Proč by měl mít on privilegia a moje dítě ne?? Chci, at mají oba stejně, kdybych nechtěla, už dávno s ním nejsem, ale z mé strany se snažím zkouše cokoliv ale prostě jsem už v koncích... Až mi tu bude spát měsíční miminko a on mi ho bude budit doslova hysterickým ječením, to mám obléct sebe a své dítě a jít se pokaždé projít, aby se mohl synátor vykřičet?? To mu mám jen ustupovat? Jak by to tu proboha pak vypadlo? Možná je právě chyba v tom, že to nedokážu popsat, tak jak to tady opravdu o tom víkendu vypadá, ymslím, že by to pochopilo více lidí... A mimochodem, maminka nemá ani snahu se se mnou kontaktovat, na nic se nezeptá, nezajímám ji. Já dávat nějaké cizí ženě své dítě na víkend, chtěla bych jí poznat a chtěla bych s ní problémy probírat tak, aby bylo spokojené jak mé dítě tak aby se jim dvěma nerozpadal vztah, kvůli toho, že už by moje dítě třeba někdy opravdu nedávala, třeba v těhotenství, kdy jsou hormony jako na houpačce... Tak já už fakt nevím, ale sedět se založenýma rukama opravdu nebudu :frowning2:
10. únor 2014 v 09:24  • Odpověz
autor
A mimochodem, to že se lidé rozejdou kvůli nevlastním dětem mi přijde zcela normální, to se stává úplně běžně. Většina ,,rodičů" se je snaží přijmout jako vlastní, snaží se o ně tak starat, ale ve skutečnosti k nim nemají sebemenší povinnost a přesto to zkusí. Nechápu proč pokaždé, když se snaží nevlastní rodiče dítě něco naučit nebo k něčemu naučit, jsou pomalu nejhorší. Pro mě za mě, doma u maminky at si dělá co chce, at ji skáče třeba po hlavě, když mu to dovolí, tam nebydlím, ale kde žiju s přítelem, nejsem na návštěvě, ale doma a v každé domácnosti se dodržují nějaká pravidla. On taky musí nějaké dodržovat u maminky, nějaké u babičky, takže automaticky i nějaké u tatínka - u nás, kde je doma i on... A věřte nebo ne, my po něm ani jeden nechceme zázraky, ale základní věci, které dítě v tomto věku už zvládá samo ...
10. únor 2014 v 09:33  • Odpověz
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale po nakouknutí na tento musím reagovat, rodina by měla fungovat na obou stranách, pokud jsou děti ve střídavé péči rodičů, není se o čem bavit tam je jasné že musí fungovat pravidla, ale pokud dítě navštěvuje jednoho z rodičů jednou za 14 dní potažmo za měsíc nebudu po něm chtít aby stál v pozoru a ani ho nebudu vychovávat, dítě si to má užít. A pokud si najdu partnera s dítětem automaticky si beru jeho dítě s ním a nepřemýšlím jestli k tomu mám povinnost nebo ne. Samozřejmě je to na jednání dospělích ale někdy se na to chce podívat s pohledu dítěte, můžou tam být na první pohled nezřejmé věci které způsobují změnu chování. Dětská dušička je křehká, berme mi ji tak a snažme se dojít k problému s blízkými, ne s anonymními "přáteli" na diskuzi.
10. únor 2014 v 10:40  • Odpověz
@pisisvori já jen rikam, ze jen proto, ze nema jeste vlastni dite, tak to neznamena, ze nemuze situaci maximalne pochopit a taky jen proto, ze nektere deti zlobi tak to neznamena, ze v tom pripade je v pohode, ze tohle zlobi taky. Tim spis, ze brzo budou mit spolecne dite tak by bylo fajn aby to zacalo fubgovat, ono je pak tezke jedno dite vest tak a druhe onak. Stejne tak uz nebude uplne koser, aby si maly zvykal, ze ma tatinka jen pro sebe, uz bude mit dalsi dite a tak se musi naucit byt i s macechou. Je to presne jak autorka pise, ma jen same povinnosti a zadna prava. To je blbost. Ustupovat diteti v takovem pripade neni dobre, jeho otec ma partnerku a mel by zvladat i to, ze s nimi bude take. To se ma vzdycky odklidit kdyz chlapec prijede?
ten pristup- co chudak dite- mu spis skodi, zivot prinasi prekazky a neprijemnosti a on by se mel naucit, ze ne vzdy bude po jeho.
10. únor 2014 v 11:11  • Odpověz
@prapodivna Nikdo nenapsal, že se má někam odklízet a dovolit mu úplně vše....Nechceš pochopit jak je to myšleno. Prostě starat se a hlídat cizí děti (1x za čas na pár hodin) je hodně jiné než mít na starost to vlastní 24 hodin za den..až to nastane tak teprve člověk zjistí o čem to je:slight_smile: a každý je jen člověk a není 100% důsledný neustále za každé situace a to, že si děti občas vymýšlí a zkoušejí je zcela normální (ty to překrucuješ a mluvíš hned o nevychovaných, zlobivých...)..ale to on není...bylo tady nasáno, že umí poslechnout...
Spousta rodin se potýká s podobnou situací pokud jim hlídají babičky,které mají na výchovu jiný názor a podtsatou řešení je nastavit hranice a mantinely a domluvit se mezi všema zúčastněnýma kde ty hranice jsou a co je možné tolerovat...tak, aby to zásádní pro rodiče (tedy i nevlastní maminku ) bylo správně...pak je milion věcí na kterých zas až tak nesejde a je možné povolit různé tolerance = jestli mu babička dává bonbony a doma je nedostane...ono brzo pochopí, že je nemá cenu doma vyžadovat....ale lamentování na babičkou nic nezpraví a dítě z toho neumře, nebude nevychované, zlé a mít zkažené zuby kvůli pár bonbonům, když je dítě u tety může si se synovcem celé dny hrát na počítači...no a co ? Doma ví, že to nejde a hotovo. Sestře můžu říct svůj názor na počítače, ale její děti jsou její děti a ne moje...když budou u mě zase si budou muset zvyknout, že u tety to nemají.

Dcera chodí ,když je doma se mnou spát v půl 8 a v 8 spí. Když přije manžel v půl 7 z práce jde spát většinou až v půl 9, protože s ním začne blbnou a najednou trvá 10 minut jí nahnat do vany, pak do postele...pak jde z postele taťkovi něco říct....Ano, když musíme vstávat tak zavelím a důsledně dodržím vše jako normálně....ale často je nechám, proč ne...vždyť kvůli tomu nebude rozmazplená, zlobivá....

V téhle sittuaci je to pro všechny težší v tom, že tam jsou dvoje rodiče a několik babiček a dítě samozřejmě (ač si to někdo nechce připstit) to vždy špatně nese a každé projevuje jinak.Takže za mě byla bych ráda, že mám možnost mít i tohohle syna, který je zdravý a zcela normální dítě a viděla hlavně to dobré a měla ho ráda, jak nejlépe (bezpodmínečně) dovedu při dodržování nastavených zásad výchovy, na kterých jsme se shodli s jeho otcem.

Ale už jdu radši pracovat, kdo chce pochopí, kdo ne nepochopí:slight_smile:
10. únor 2014 v 11:59  • Odpověz
@toga25

Ja myslim, ze se hodne zmenilo take tim, ze jsi sama tehotna. Ono se to nezda, ale zena v te dobe proste prepne i v tomto smeru. Znam to moc dobre - byvaly manzel mel 2 deti, velmi temperamentni deti a rozhodne u nas netravily jen 4 dny v mesici. Nejdriv jsem do toho sla s velkymi idelay, ale postupem casu jsem zacala zjistovat, jak tvrdy chleba to je byt nevlastni matkou, coz nemuze nikdy pochopit nikdo, kdo to neprozil.

Na druhou stranu znam dobre i opacnou pozici - te otravne exky, ktera svoje dite rozmazli a poradne nevychova a nic ho nenauci a vlastne se mu ani poradne nevenuje... :wink:

Kazdopadne preju vam vsem zucastnenym (protoze v takovem souziti neni spokojeny nakonec nikdo - macecha, dite ani tatinek), at se se situaci poperete a vyjdete z toho s co nejmene sramy!
10. únor 2014 ve 13:42  • Odpověz
My nastavili od začátku jasná pravidla a trvali jsme na jejich dodržování. Přítel dal dětem hned najevo, že u nás prostě velím já a musí mě poslouchat a respektovat. Sebíčkovi bylo taky 5 let a Sofinka byla půlroční miminko. Bohužel je to celoživotní boj. S jejich maminkou se taky na ničem neshodnu, od výchovu, přes oblíkání...bohužel. Děti vlastně za nic nemohou. A ty naše jsou vlastně fakt zlatíčka. To ale nemění nic na tom, že si u nás nečistí zuby, ruce si mejou tak, že si je namočí a špínu utřou do ručníku a po jídle je třeba umýt jak stůl, tak podlahu pod ním. Holt jsou to děti, beru to tak, uklízím to samé po svém malém, tak to beru při jednom. Spíš to nedokážu pochopit u Sebíčka, který už má 10 let a najíst by se měl umět i bez bordela, docela už mu to i jde, u něj mě děsně vytáčí jeho mlaskání a podpírání si hlavy u jídla, stálé poskakování na židli...V 5 letech se toho ještě odpustit hodně :wink: nechci tě strašit, ale s věkem to bývá jen horší, přijde puberta a to teprve bude něco :frowning2:
10. únor 2014 ve 13:56  • Odpověz
@pisisvori Však celý ten můj příspěvek nebyl adresovaný tobě, to ty v něm hledáš útok na sebe.

Ne, není pravda, že jen člověk co má děti to může celé pochopit. Já tu ze sebe taky nedělám odborníka na děti.

Stejně jako "tu nikdo nepíše" že se má odklízet, tak jde o to, že autorka tohle bere jako jednu možnost řešení a byla jí tu doporučena,stejně tak z jednoho malého příspěvku, kde píše, že dítě v některých situacích neposlouchá tak to neznamená, že to nepřekračuje meze. Kdyby šlo jen o to, že je semtam neposedný, sotva by tu autorka psala o tom, že už neví co má dělat a že je to tak zlé, že by to mohl jednou být důvod přítele opustit. Asi to tak jednoduché nebude.
Některé reakce na ni tady mi připadají, jako by snad navrhovala poslat ho do internátní školy do skotska.

Ale je to jak píše paní nade mnou, když se dítěti určí meze a pravidla a oba rodiče(respektive otec a jeho partnerka) jsou jednotní v jejich dodržování, tak se to nakonec spraví a dítě bude zlobit v únosných mezích. A je jedno, co smí nebo nesmí doma. Prostě si zvykne.
10. únor 2014 v 16:17  • Odpověz
@anatanka "Dite rozmazli a poradne nevychova, nic ho nenauci a vlastne se mu ani poradne nevenuje.." tak to je přesný - do písmene! Přesně s tímhle šel můj ex i se svými rodiči dokonce na OSPOD, kde je ale naštěstí poslali do patřičných mezí..
10. únor 2014 v 18:27  • Odpověz
S nevlastníma dětma je to těžký. vztah se nevytvoří přes noc. Žiji s přítelem. Má 4 letou dcerku, a chvílí trvalo než si na mě zvykla. Teď jsem teta a můžu říct, že máme hezký vztah. O její mámě na výchovu nemůžu říct, že ji špatně vychovává, když si o přítelově ex myslím svoje. ( protože ji tak nějak znám). Ale je nám spolu fajn. Jen doufám, že nám to vydrží. Jasně, že musí dodržovat pravidla, občas je trochu rozjívená, ale dá se to usměrnit. Ale je to dítě a zkouší.
10. únor 2014 v 18:52  • Odpověz
Tak já se taky připojím do diskuze. Jsem v trochu podobné situaci, takže Ti myslím rozumím velmi dobře. A chtěla bych Tě hlavně podpořit - nejsi v tom sama a je to opravdu někdy hodně těžké! Ale nevzdávej to! Manželův syn už má 9 let, já ho znám od jeho 6. My ted máme spolu 7-měsíční miminko. Bohužel - jak to tak často bývá, manžel se snaží dny se starším synem si užít, ale přitom je hodně důležité nastavit nějak ty hranice, dítě musí vědět, co si může dovolit a ne aby bylo rozmazlené, rozmazlovat ho můžou babičky. Já třeba manželovu ex (matku Kryštofa) neznám a ani nechci - mám k tomu své důvody, ale myslím, že se dětem moc nevěnuje, nicméně před Kryštofem jsem jí nikdy ani půslovem nekritizovala, to se prostě nedělá. Jiná věc je, že doma se Kryštof třeba celou sobotu dívá na televizi nebo hraje hry na počítači, u nás prostě ne - pomáhá s obědem, pak si třeba hraje nebo jdeme ven nebo si čteme nebo se učíme. Snažíme se mu věnovat a rozvíjet ho. Bohužel - já jsem ta "zlá a přísná, která dbá na dodržování pravidel" a manžel je prostě ten nejlepší tatínek na světě, s kterým je legrace. Asi to tak má být, ale někdy je mi z toho hořko a smutno. Snažím se o tom s manželem mluvit, ale někdy mě úplně dobře nechápe a třeba se i pohádáme. Naštěstí mě v zásadě podporuje. Faktem zůstává, že jsem to já, kdo Kryštofovoi připomíná, že má sedět u stolu pěkně a že nůž patří do pravé ruky atd., ale myslím, že to je tím, že chlap tohle prostě nevnímá, kdežto my ženy vnímáme všechno najednou a zvládáme to řešit. Bylo mi ale jasné, že už kvůli našemu společnému synovi (příp. dalším dětem) je nutné, aby byly jasně nastavená pravidla a taky se o to snažím. Někdy jsem z toho na prášky, na co nedohlídnu, tak to není, např. uklizené hračky v pokoji než jedou zpátky k matce, v tomhle na manžela fakt není spolehnutí a nikdy nebude, možná i proto, že je sám děsný bordelář, takže žádný vzor (to nekritizuju, pouuze konstatuji). Každopádně teď co máme miminko, tak Kryštof už prostě není první, ale pokud miminko řve, tak musí počkat, a tak to má být. Snažím se brát to s nadhledem, ale někdy je toho na mě moc. Jinak Kryštof je celkem rozumný, milý a ukázněný kluk, i když někdy hodně rozjívený a divoký, mám ho docela ráda a myslím, že i on mě, ale samozřejmě ten vztah k nevlastnímu je vždycky jiný a jak je to těžké opravdu pochopí jen ten, kdo si tím prošel. Co takhle založit nějakou interní skupinu, ať se můžeme podporovat? Někdy mám velkou potřebu sdílet ty problémy a aby mě někdo vyslechnul, kdo to má třeba podobně a ne aby mě jen kritizoval, že jsem zlá a nesoudná a sobecká. A ano - i my matky "macechy" máme nějaká práva. Holt chlapům některé věci nedochází, třeba když jsem byla těhotná, potřebovala jsem si lehnout a oni dva si hráli v naší obývací ložnici - pak jsem vypěnila a vyhodila je a když to přešlo, promluvila jsem si o tom s manželem - nebyla to zlá vůle ani naschvál, ale prostě ho to nenapadlo, že potřebuju klid a soukromí a odpočinout si. Komunkace a podpora partnera je podle mě zásadní. Takže - hlavu vzhůru, nejsi v tom sama!
9. bře 2014 v 01:21  • Odpověz
@toga25
Mas pravdu. Je to vychovou. Pracuji ve skolce, mam pritele a jsem temer ve stejne situaci, jako ty. Maly ma sice narok na lasku a peci a pocit bezpecnosti apod., ale na druhou stranu ma take povinnost dodrzovat urcita pravidla a to ve veku peti let je schopny si uvedomit. Nemoc nekterych dnesnich rodicu byt s detmi za kazdou cenu kamarad a nerozhazet si to s nimi, nic po nich nevyzadovat a neustale mit strach, ze utrpi nejake trauma, kdyz se po nich bude neco chtit, tohle deti poskozuje.
Ale bud trpeliva. Mysli na lasku k nemu, ale nezapominej na lasku k sobe. Mas pravo vyzadovat od nej dodrzovani pravidel. Ale jelikoz jemu nejspis moc hranice nastaveny nebyly, chce to pomalymi krucky oba 'chlapy' k tomu vest. A neboj se nekdy se nastvat. Bud uprimna, ale s laskou. My zensky na to mame :slight_smile:) Az uvidis, jak to i malemu prospiva, bude to krasna odmena...
1. dub 2014 ve 22:39  • Odpověz
Jo a my jsme taky na zacatku. Chapu Te. Prijde mi, ze Tvuj pristup je inteligentni a jde videt, ze delas, co muzes. Moc Ti drzim pesti!!! Zkus to nevzdavat a mluvit o tom s partnerem...
1. dub 2014 ve 22:47  • Odpověz
@mariti nejsi špatná za to, že chceš pravidla nebo za to, že miluješ své dítě víc než o, které není tvé....

at se na mě nikdo nezlobí, ale podle mě nejde milovat stejně svoje a jiné...tím nemyslím ho nenávidet nebo nemít rád...můžeš ho mít ráda strašně moc, ale tvoje je vždy tvoje....

asi jsou i vyjímky, když třeba maminka zemře a ty ji nahradíš a vytvoříš si s dítětem hezký vztah....moc hezký....časem saozřejmě...můžeš ho mí i hodně moc ráda a ono tebe...ale je to podle mě méně časté, když matka žije, jsi prostě teta a i když by maka nežila, tak jsi taky teta....ale můžeš být nejhodnější nebo báječná teta....ale maminka ne....a vím, že ti o to ani nejde, ale nemej pocit vinny, že miuješ své díttě víc....já sama si myslím, že bych nedokázala nedělat rozdíly....i kdybych se sebevíc snažila....
1. dub 2014 ve 23:14  • Odpověz
@toga25 já ti rozumím....já jsem měla dříve taky spoustu věcí, co moje děti nikdy dělat nebudou, co bych jim nikdy nedovolila a jak to bude....jenže narozozením se to i u tebe zmení a jak díte poroste i ty přehodnotíš, z nečeho slevíš...u svých dětí vždy podle mě v něčem....ale u cizích (partnerových) se to nedělá tak snadno...

a to nemyslím nijak proti tobě...kdyby jsi videla mě, jak já věděla, jak to bude...a ted...koikrát holkám slevím a pravidla nepravidla, tak moc je miluju, že se musím smát, co já si dříve myslela že bude a pak ted je .-)
1. dub 2014 ve 23:21  • Odpověz
a ještě něco holky, možná se na mě budete zlobit, ale to díttě rodiče už má....ti ho vychovávají...a vy nejste od toho, aby jste ho vychovávaly....vy jste "jen paní co žije s jejich tátou"....ale mámu i tatu má...on nepřišel za váma, on přišel za tátou....a vy na něho nemátte žádné právo....i když je u vás doma ve vašem společném bytě....
1. dub 2014 ve 23:23  • Odpověz
no tak to mi teda nedá a musím reagovat. já si na nevlastního syna žádná extra práva nedělám, ale zase tak úplně jen nějaká cizí paní nejsem, jsem manželka jeho táty. každý to může mít nastavené jinak, ale u nás to máme tak, že sdílíme povinnosti i práva, starosti i radosti. a navíc - jak ho vůbec můžu nevychovávat, když s náma tráví polovinu všech víkendů a když vychováváš - dle mého názoru - i příkladem, společnou prací, učením, blbnutím, chováním, no prostě vším. podle mě se to nedá oddělit na "teď vychovávám" a "teď nevychovávám". a na vyžadování pravidel podle mě nic špatného není.jak už jsem zmiňovala, tatínci po rozvodu jsou často ti na zábavu a blbnutí, ale můj manžel mi třeba i řekl, že je rád, že se malému věnuji a opravuji ho při jídle, aby jedl jako člověk a ne zviřátko. on někdy ne že by nechtěl, ale prostě to nevidí, holt chlapi nezvládají tolik věcí najednou a některé věci si neuvědomují. a navíc - když je pak víc dětí, vlastní nevlastní, tak přece musí být daná nějaká pravidla, která platí pro všechny v té domácnosti, ne?
1. dub 2014 ve 23:40  • Odpověz
autor
Holky, moc děkuju všem za reakce, podporu, rady a zkušenosti, ať už byly různé. S některými souhlasím, s jinými ne, ale tak už to bývá, každý na to máme asi jiný názor a pohled. Vím, že to vypadá, jak bych měla strašnou potřebu ho jen vychovávat, ale věřte mi, že bych taky byla radši ta dobrá kamarádka,, se kterou si může jen hrát... Jenže když vidím benevolentnost ze strany tatínka nebo prarodičů, tak je mi z toho docela úzko. I když myslím, že přítel už to trochu pochopil a trochu přitvrdil ve výchově, ptž sám uznal, že v době, kdy jsem trvala na dodržování nějakých pravidel ze strany malého, fungoval úplně skvěle jako slušně vychované dítě a taky se mu to líbilo, ptž u svého syna viděl výrazný pokrok... Jen jsem mu vysvětlila, i na radu některých z vás, že on je ten, kdo ho má vychovávat a mít tu autoritu, že on ho má k něčemu vést. I když ho má 1x za 14 dní, pořád je rodič...A že to upozorňování, učení a dodržování pravidel nechává ,,nevědomky" na mě, mě tím staví do dost nepříjemné situace.

Uvědomuju si, že ted si představuju výchovu svého dítěte jinak, než jaká bude skutečnost, ale jak mám svému vlastnímu dítěti nastavovat nějaké hranice a dbát na jejich dodržování, když u staršího sourozence uvidí, že může všechno a on je dodržovat nemusí? Tímhle si podle mě moje vlastní dítě bude myslet, že nevlastního upřednostňuju a to rozhodně nehodlám (vím z vlastní zkušenosti, jaké to je, když je druhý upřednostňován a vy jste pořád ti špatní, po kterém se něco jen chce a druhý může všechno). Navíc i já mám přísnou výchovu ještě z dob našich rodičů a můj taťka, když hlídá ostatní malé děti z rodiny, tak je učí to samé, co kdysi nás - jeho dětia a trvá na dodržování pravidel a slušného chování.

Myslím že výchova a stanovení hranic a pravidel jsou dvě různé věci. Jako pardon, ale když není 5ti leté dítě po sobě schopné spláchnout záchod a umýt si ruce, tak to mám jen tak přehlídnout??? Jen proto že tatínek si toho třeba zrovna nevšiml? Mám přehlížet, že rozlije po koberci pití a ví moc dobře že jsem to viděla a jde si jen tak sednout na koberec a dál si hrát, jak by se nechumelilo? Já bych od svých rodičů za toto měla už zadek zmalovaný do fialova. Přitom by mi stačilo, kdyby řekl promiň a třeba podáš mi hadru, nebo pomohla bys mi to prosím utřít? Tohle je slušná výchova dle mě... Tak jestli to některým nevadí, tak je to jejich problém, ale mě to teda vadí dost. Celkově mi vadí u lidí nedostatek hygieny a když víte, že jde někdo na záchod, neumyje si ruce a pak sahá do misky s brambůrkama nebo zeleninou, je to pro mě fakt nechutné...

A nemůžu souhlasit s názorem, že mám dítě nechat dělat si co chce s tatínkem, i když je u nás doma. Já ho tady taky neberu jen jako návštěvu, ale že je u nás doma a do té domácnosti patří i do mé rodiny, tak proč bych neměla právo vyžadovat po něm dodržování pravidel? To je jak bych přítelovým nebo mým rodičům dovolila a byla benevolentní v tom, že když přijdou, polezou mi do skříní, lehnou si do ložnice a prospí se, když jsou unavení, sami si uvaří kafe nebo si sami vlezou do lednice nebo dají nohy na stůl... Každý všude musí dodržovat nějaká pravidla... Vždyť když žijete už jen s partnerem v jedné domácnosti a ještě bez dětí, tak máte určitá pravidla, která musí oba dodržovat, aby domácnost fungovala (uklízení, vaření, výběr programu v TV...) :slight_smile:

Ano, jsem a vždycky budu ,,jen" jeho teta, ale to přece neznamená, že mě dítě nemusí respektovat a poslouchat. Když ho budu hlídat sama, taky ho přece nenechám houpat se po lustru nebo skákat z postele. Ve školce a škole jsou taky ,,jen" paní učitelky a musí je respektovat a poslouchat. A upřímně, když si domů přivedu novou přítelkyni a chci po ní, aby přijala mé dítě se vším všudy a respektovala skutečnost, že ho mám, tak přece nemůžu očekávat, že po dítěti nebudu chtít jako nová přítelkyně tatínka, to samé. Vím, že dětem to trvá trochu dýl a zkouší, ale tohle je prostě zkutečnost, tak se s ní musí smířit tak samo, jako s tou, že rodiče spolu nejsou. A ano, děti všeobecně rozchodem rodičů trpí, ale taky je prokázáno, že na druhou stranu v tom umějí hodně dobře chodit a orientovat se a vytěžit z toho maximum pro sebe. Podotýkám, že nečtu Bravíčko a tak, ale odborné články psychologů, kteří v tom umějí chodit... :wink:
2. dub 2014 ve 13:03  • Odpověz
@toga25 Ano, já tedy to vidím skutečně velmi podobně. Když být nevlastní matkou, tak mít nejen ty povinnosti i práva.
3. dub 2014 ve 23:43  • Odpověz
Téma bylo zamčeno adminem. Není možné přidávat další odpovědi.