Udělala jsem manželovi ostudu
Ahoj,celý víkend se trápím. V pátek mě vzal manžel na firemní akci,chtěla jsem mu udělat radost,tak jsem šla. Čekáme mimčo a do toho mé babičce v pátek amputovali nohu. V jednu chvíli jsme s manželem debatovali o jedné věci,jemu se to moc nelíbilo a vyštěkl na mě. Já mu říkám,ať na mě není zlej a on ještě něco prohlásila. Mně jak to bylo líto,začli mi téct slzy. Cestou mi pak řekl,že si toho kolegové všimli a že se teď bude akorát stydět v práci. Je mi to líto. Jak to mám vyřešit? Stalo se vám néco podobného?
Stručné shrnutí
- Hádka a pláč těhotné ženy na firemní akci řeší většina diskutujících přímou komunikací a omluvou partnera; konkrétní navrhovaná formulace omluvy byla „promiň, to jsem přehnal“.
- Více účastnic diskuze vysvětlovalo, že těhotenské hormony výrazně mění emoce, a doporučovaly nechat si tato fakta vysvětlit partnerem lékařem při prvním ultrazvuku nebo mu koupit knížku o těhotenství.
- Varianty řešení z diskuze zahrnují: nevracet se k události a „pustit to z hlavy“, vyhnout se společným firemním akcím, nebo řešit situaci soukromým rozhovorem s partnerem.
Q: Jak mám jednat, pokud se na firemní akci pohádám s partnerem a rozbrečím se?
A: Diskuze doporučila přímý soukromý rozhovor a omluvu od partnera; konkrétní návrh omluvy uvedený v příspěvcích byl „promiň, to jsem přehnal“.
Q: Může vysvětlení těhotenských hormonů partner přesvědčit, že moje pláčení nebylo „hysterie“?
A: Více účastnic uvádělo, že těhotenské hormony skutečně ovlivňují emoce, a doporučovaly nechat si to vysvětlit od lékaře například při prvním ultrazvuku nebo dát partnerovi přečíst knížku o těhotenství.
Q: Mám se bát, že kolegyně budou po akcích pomlouvat a poškodí mi to pověst v práci?
A: Názory byly rozdělené: část diskutujících tvrdila, že většina lidí si takové události rychle nepamatuje a „to se do týdne zapomene“, zatímco jiní varovali, že „kolegyně sledují, koho pak můžou pomluvit“ a že pomluvy mohou být nepříjemné.
Q: Měl by se partner omluvit veřejně na místě nebo stačí soukromá omluva?
A: Většina návrhů preferovala včasnou omluvu; konkrétní doporučení bylo omluvit se co nejdříve slovy typu „promiň, to jsem přehnal“, aby se předešlo dalším dohromadám a spekulacím.
Q: Je rozumné nechodit s partnerem na jeho firemní akce během těhotenství?
A: Některé diskutující doporučily neúčast na společných firemních akcích z praktických důvodů soukromí, jiné uváděly, že společné večírky jsou normální a že se chování doma a v práci nemusí zásadně lišit.
Q: Jak se nenechat psychicky ovlivnit tím, že jsem „udělala ostudu“?
A: Rady zahrnovaly „pustit to z hlavy“, neřešit pomluvy („většina lidí si to nepamatuje“) a soustředit se na podporu partnera a případné urovnání vztahu soukromým rozhovorem.
Závěry z diskuze
Shoda
- Štěkat na těhotnou ženu je v diskuzi považováno za nevhodné chování partnera.
- Přímá komunikace a omluva partnera jsou opakovaně doporučovány jako primární řešení.
- Mnohé přispěvatelky uváděly, že těhotenské hormony mohou způsobit zvýšenou citlivost a pláč.
Sporné názory
- Někteří tvrdili, že kolegové si incident rychle zapomenou a „do týdne se to zapomene“, zatímco jiní varovali, že kolegyně „sledovaly, koho pak můžou pomluvit“ a že pomluvy mohou přetrvávat.
- Někteří považovali pláč těhotné ženy za přirozený projev hormonů; jiní odmítali používat hormony jako obecnou omluvu pro jakékoli chování.
Otevřené otázky
- Jaký má být dlouhodobý postup, pokud se podobné veřejné konflikty s partnerem opakují?
- Jak efektivně přesvědčit partnera, který „neuznává hormony“, aby změnil chování na veřejnosti?
- Jak vyvážit ochranu soukromí páru a účast na společenských či firemních akcích během těhotenství?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
těhotenské hormony, ultrazvuk (vysvětlení od lékaře při prvním ultrazvuku), kniha o těhotenství, přímá omluva („promiň, to jsem přehnal“), neúčast na firemních akcích, ignorování pomluv / „pustit to z hlavy“
Místa a osoby
žádné
To přežije. Já manželovi udělala větší. Byla jsem na něj naštvaná, že se nevěnuje synovi, když mu tisknu letáčky v kanclu (syn plakal). Nezapomněla jsem mu nadávat ještě v autě, že má raději kamarády, než syna. No a jak jsem mu nadávala, tak před všemi těmi kamarády z práce, při couvání střelil do auta, co parkovalo hned vedle 😂😂😂
@muhehehe Tak já v tomhle asi velkou empatii nevyvinu, protože fakt nevim co by můj muž byl schopen udělat tak hroznýho, abych to považovala za ostudu a ještě mu to vyčítala.. a asi mi holt záleží víc na něm než na názoru nějakých kolegů 😏.. A kdybych se i třeba cítila trochu zahanbeně, nepřiznala bych mu to, protože by ho to nejspíš - stejně jako zakladatelku tématu- mrzelo.
To je debatka.. nějak mám potřebu udělat tomu chlapovi advokáta, když to tady čtu.. vždyť vůbec nevíme o co šlo... a jak vypadalo ,,štěknutí" a kvůli čemu se brečelo.. hormony nehormony, to zas nemůže být omluva úplně pro cokoliv... když to vezmu z druhý strany, tak za nějakou megeru co dělá peklo se nepovažuju, ale já si teda dovedu úplně bez problémů představit, že by se můj chlap někde na mym firemnim večírku choval jako blbec (nemám doma žádné hovado, to ne 🙂 🙂 ale třeba ve smyslu ,,hodně nevhodnej vtip", nějaké ne zcela zanedbatelné společenské faux pas apod... nebo nějaká přihlouplá podrážděná reakce se zbytečně velkým publikem... prostě někdy se zadaří.. i mně), že by mi bylo trapně a štvalo by mě to ještě celej víkend, že si v práci budou myslet, že mám doma blba.. já myslím že je to normální lidská reakce.. prostě úplně fuk to není, v práci člověk tráví čas a představa, že se někdo vykecává o tom, co mám doma za primitiva (cholerika, hysterku.. dosaďte si cokoliv) mi prostě příjemná není. Ale dva dospělý lidi by si to měli zmáknout vyřídit druhý den mezi sebou a nazdar, jede se dál, a ne že se budou dusit tak, že z toho začnou vznikat internetové diskuze...