Únava v manželství

cabalkova
13. pro 2018

Blíží se Vánoce, na které se vždycky těším a chystám, a letos nic... cítím únavu a žádnou vánoční radost. Jsem 10 let vdaná, máme dvě děti (4 a 7 let), manžel odjíždí ráno do práce kolem 6 hodiny a vrací se v 7 večer, bydlíme na vesnici, takže všude se děti musí dovézt, do školky, ze školky, na kroužky, každý den ráno a tři odpoledne v týdnu taxikařím, aby se děti rozvíjely a mohly dělat, co je baví, do toho domek, zahrada, moje práce v podstate na plný úvazek, abychom finančne vyšli, vzhledem k uvedeným časovým povinnostem ale "nastavuju" práci ráno, večer, o víkendech, vlastně nikdy nemám hotovo. A poslední dobou mě to všechno prostě štve... jsem unavená a mám pocit, že nikdo neocení, co všechno dělám, manžel má dojem, že mám doma "pohodu", ale já už mám večer kolikrát vážně dost a už nechci dělat nic, jen tupě čučet na televizi... poslední dobou se proto štěkáme, mám pocit, že by mohl víc pomáhat, a navíc mě teď už vytáčí úplné blbosti... manžel je bordelář, a když relativně poklidím, tak mě pak vytočí, že po sobě neuklidí ani nádobí do myčky... chci mít doma klid a pohodu, vím, že manžel je hodný chlap, děti má rád, o rodinu se stará, nikdy necourá, ale já se cítím utahaná, uštvaná, neoceněná a nemilovaná... co teď s tím dál??

sudylichozrout
16. pro 2018

Kdysi jsem chodila s klukem, ktery to mel hozene tak, ze kdyz on chodi do prace a ja "jen" studuju vejsku a brigadim, musim doma vsechno obstarat. Bylo mi neco pres dvacet a pripadala jsem si jak strhana padesatka. Teple vecere, zehlit kosile, uklid, proste uplne vse. Do toho mi byl schopen nauctovat i zmrzlinu, kterou mi koupil a bylo mu uplne jedno, ze bydli v mem byte, ktery platim ja. No, vzalo to pak rychly konec. Nekteri chlapi si mysli, ze zenska je proste sluzka.

gnozka
16. pro 2018

@bayt to chápu . Ale on je taky rozdíl žít v domě a žít v bytě . Kdybychom byli c paneláku tak můj muž stejně nevysaje a ja bych to ani po něm nechtěla . Můj taťka tohle taky nedělal . Ale staral se o auto a o víkendech se hodně věnoval nám . A zakladatelka píše te muž má náročnou praci . Takže je cely den sama . Upřímně nevím kdy by tedy chtěla pomoci třeba od nej . Ja taky po manželovi nechci kdxz přijde v 7 večer aby ještě třeba uklizel kuchyň . Věřím ze toho má plné brejle. Jiné to je když chlap konci ve 3 a lehne si k TV . Ale to u nich není . Zakladatelka se stas o běžný chod , děti , kroužky , domactnost . Pro mě běžný stav . Ale jak říkám , chce to vypadnout čas od času a vypnout . A ne řešit ze když vypadnu doma bude bordel ? A nebo vlastně muže jet manžel s detma a ona muže být sama doma 🙂 ale upřímně . Která dokáže jen doma sedět 🙂)))

sudylichozrout
16. pro 2018

@gnozka neber me spatne prosim, ale evidentne jsi vyrostla v modelu, kdy zenska kmita kolem domacnosti a muz dela jen to, co ho bavi. Takze jednou za mesic vymeni olej u auta, zajede do mycky a tak. Ale denni voser s tim, aby mela rodina co na sebe, co do ust a netopila se v binci, zustal na tve mamince. Proto to tak mas i ty a vzhledem k tomu, ze to povazujes za normal, tak jsi spokojena a i tvuj muz. To je fajn. Jen chci rict, ze treba u me by to takhle proste fungovat nemohlo a treba i proto jsem se rozesla s tim klukem, jak jsem o nem psala vyse. Kdybych mela byt sama na komplet domacnost, dve deti a jeste u toho plne pracovat, tak bych zesilela. Vlastne svym zpusobem obdivuju zeny, ktere tohle dokazou 🙂

radka8888
16. pro 2018

@sudylichozrout jo přesně. Pro mě je určitě větší pohoda chodit do práce než být doma a starát se o celý provoz. Takže já na to, že chudáček přijde unavený z práce fakt nevěřím.

sudylichozrout
16. pro 2018

@radka8888 ja i verim, ze je clovek z prace unaveny. Ale to zenska na rodicaku taky. A zkratka se musi nejak smysluplne podelit o peci o domacnost i deti. Mohou si vyjit vstric, kdyz vidi, ze druhy pada na usta, ale podle me to musi byt proste dlouhodobe vyvazene, jinak to vede k nespokojenosti toho zaprazenejsiho (vetsinou zeny). A pak tady cteme prispevky o tom, jak jsou holky nestastne, ze muz doma na nic nesahne. Vychovavame dalsi generaci lidi. Vychovejme ji tak, aby jak holky, tak kluci vedeli, ze domaci prace se sama neudela, ze je treba, aby se zapojili vsichni.

bayt
16. pro 2018

@gnozka Možná, že kdybys žila v bytě, tak by tě taky moc dlouho nebavilo makat víc než chlap 🙂 Nebo možná teda je pro někoho vzrušující, když chlap si jako pán tvorstva hodí nohy nahoru a já jako poslušná subinka mu budu podávat lahváče. Když to těm dvěma vyhovuje. Ale pro mě je to moderní otroctví.

zuzanakn
17. pro 2018

To znám. Mám to podobně. Pracuji z domova a práce na mě stále kouká. Děti vozím na kroužky každý den. V létě jedou na 3 tábory, abych zvládla režim 14 hodin denně 7 dní v týdnu. Pak ale vyhodím z postraňků a jedu, pravda s nimi, ke kamarádce na chatu. Prostě vypadnu z toho kolotoče. Dál jsem to pořešila paní na úklid a 1 večerem týdně pro mě. Chodím na jogu a občas s kamarádkou na večeří. Prostě alespoň 1x týdně vypadnout, chce to pravidelnost. On to doma manžel určitě zvládne, děti něčím nakrmí a když se jednou neumyjou, tak taky neumřou 🙂. Jak říká kamarádka : špína do 1 cm nevadí a pak už se sama oloupe 🙂. No a pak děti se dají docela dobře naprogramovat na pomoc. Od 7 let moji vyndávají myčku a to i do skříněk, kam nedosáhnou - židle. Párovali ponožky a zvládli i vyluxovat. Teď v 9 věší a sundávají prádlo, krmí zvířenu, zalévají zahradu a tuhle chtěli naučit žehlit. To je sice jen pro silné jedince, ale rovné prádlo jde 🙂. Vysvětila jsem jim, že když je mám všude vozit a ještě tam i čekat, tak mi musejí doma pomoci. Jinak bych toho pro ně nemohla tolik dělat. A má to ještě jednu výhodu a to, že když začneme brzy, tak je pomáhat naučíme. V pubertě hodí tlamu a nic z toho nebude. Synovec jen konzumuje, ale že by někdy třeba vyluxoval to ne. Držím palce, je to jen o Vás 🙂)

gnozka
17. pro 2018

@zuzanakn krásné napsáno . Přesně tak . Je potřeba si najít čas na sebe a nehrotit co se děje doma jak jsem psala výše . Ja když jedu na víkend pryč tak vždycky řeknu hlavně ať nemají hlad a prezijou to , zbytek si udělej jak chceš 🙂)) a to jsě
Chorobná cistotna . Ale proste jsem rada ze vypadnu a neřeším v jakem bude stavu barák . A s těmi dětmi naprosto souhlasím . Maminka nemá byt otrok . Sice máme
Doma role rozdělené s manželem což se tady někomu nelíbí , děti by se měli vést k tomu ze jsou doma nějaké povinnosti . Moje 3 léta dcera uu vynda příbory z myčky a uklidi kam patří , uklizeni věci po sobě samozřejmost.

mirtha
17. pro 2018

Ahoj holky, kdyz to vsechno tak ctu, tak mi jde na mysli otazka, na co to je vsechno dobry? Byt ustvana, vynervena, vycerpana, nestastna. Ted to myslim obecne, ne na nikoho konkretne. Ale az se na smrtelne posteli ohlednem, tak asi nebudem radi zrovna vzpominat na to, ze jsme meli doma furt naklizeno, vydelavali jsme spoustu penez, zvadli jsme zastat spoustu roli a spoustu prace ale uz jsme si neuzili treba ty hezke chvilky s detmi a s partnerem, proste to ,,obycejne stesti,,. Je to jen takovy maly povzdech, nechci aby zavanel utopii a je mi jasne, ze peceni holubi nam nebudou sami litat do huby. Zivot je otazka priorit a je na nas, jak ho uchopime 🙂

gnozka
Autor odpověď smazal
Zobraz
mirtha
18. pro 2018

@ahyt Nezlobte se ale zaujal me Vas prispevek, mohla bych se jen zeptat, po tom, jak jste svuj rekneme ,, produktivni,, zivot prozila a vite co vite a mate zivotni zkusenosti jake mate. Kdyby jste to mohla ted prozit znovu, zmenila by jste neco nebo rozhodla by jste se v necem jinak ? Moc dekuju, mejte se krasne 🙂

pavlinar
18. pro 2018

@mirtha taky mě tohle napadlo, k čemu to všechno. Samozřejmě pokud to člověka těší, že dělá školu, má 2 práce, a vygruntováno, napečeno, tak jasně.. ale pokud z toho "padá na hubu". Co z toho..?

misa357
30. pro 2018

@cabalkova Komentáře jsem nečetla, je jich hodně, tak se omlouvám, jestli už to padlo, ale... Manžel je od šesti do sedmi v čoudu a ty musíš pracovat na plnej úvazek, abyste vyšli? Tady je něco hodně moc špatně.

margarethhh
8. únor 2019

Toto znám taky. A jakmile jednou ročně odjedu na welnes, tak se tim jen odsune spousta povinností, doma je bordel a špína, protoze to nikdo neuklidi a nikdo nevypere...prijedu z welnessu a prace mam jeste vic a nasrana jsrm jeste víc....letos zatim nemam chut jet.

ahyt
8. únor 2019

@mirtha
Něco bych změnila,něco ne.Já od dětství milovala malé děti,na gymplu ostatní holky randily,já vozila Milánka/teď je mu 52 let a je-byl- můj pacient🙂/.Takže priorita pro mě byl vždy rodina.Medicinu jsem chtěla studovat od 14 let,kdy jsem začala vozit toho Milánka a jeho táta byl lékař a to mě zaujalo.S manželem jsme spolu chodili do jedné třídy na gymplu,začali jsme randit po prváku na medicině.Po promoci jsme se vzali,já začala pracovat na interně v Berouně, on tam na chirurgii.Pak jsme se přestěhovali zpátky do Prahy/v Berouně jsme byli kvůli bytu-garsonce/.Po 6ti letech na MD jsem chtěla nastoupit na internu Nem.Na Františku,ale hned první měsíc mně vypsali noční služby a já couvla,nemohla jsem přece nechat ty moje holčičky samotné,když jsem 6 let s nima trávila 24 hod. denně.A nastoupila jsem na obvod.Po revoluci jsme museli všichni obvoďáci zprivatizovat a já navíc koupit se šesti kolegyněmi i to středisko,nešlo jinak.A tehdy začal můj stres,vše na svých bedrech,/doma i pracovní starosti/manžel stále v práci/ mně to nevadilo,on je strašně hodnej a brala jsem si ho s tím,že se bude neustále vzdělávat/.Ale během svého produktivního věku jsem neměla moc času přemýšlet,že by něco mohlo být jinak.Dalo se to zvládnout i proto,že s manželem byla dobrá domluva a že nikdy neporušil,jak jsme se domluvili,byl i je na něj spoleh.Ale co bych změnila,tak svou přepečlivost, "dokonalost" ve všem a všude a hlavně náročnost na všechny okolo sebe i dcery.Ty často asi trpěly tím,že máma je maximalistka a vyžaduje to i po nich.To ale člověk pozná až věkem a zkušenostmi.Teď v důchodu mám naprostou svobodu,žádnou zodpovědnost,tedy jednou týdně chodím do práce a o pacienty se pečlivě starám,ale o ostatní/ o pojišťovny,starost o ordinaci, budovu střediska/mě už nezajímají a to je pro mě svoboda.Možná bych tedy byla šťastnější/kvůli své povaze/být zaměstnaná a starat se jen o pacienty a zbytek by řešili jiní.Ale zas by asi odpadla ta svoboda,že jsem byla svým pánem.Když tak přemýšlím,tak jsem se svým životem spokojená.

berenika39
8. únor 2019

@ahyt klobouček🙂

mirtha
9. únor 2019

@ahyt Je dekuju moc za odpoved 🙂 At se Vam dari 🙂

ahyt
9. únor 2019

@berenika39 🙂🙂

ahyt
9. únor 2019

@mirtha Není vůbec zač 🙂, nejde vše krátce popsat,ale to ostatně život u všech je na delší román.Já možná ještě k tomu,kdybych měla manžela,kterej by uživil celou rodinu,tak bych asi byla nejspokojenější věnovat se rodině,jsem a byla jsem taková mamina,ale nešlo to, neva,nic manželovi nevyčítám,všichni víme, jak to ve zdravotnictví chodí,teď už tedy lépe, ale dříve nic moc.A aspoň mám dobrej pocit,že jsem mohla pomáhat jiným, možná některým i zachránila život nebo aspoň pomohla v jejich bolesti/ já si to při své povaze absolutně nemyslím trpím celý život pocitem ménecennosti,je to dáno výchovou,kdy moji rodiče v dobré víře mě i sestru neustále sráželi,měli strach,abychom nezpychly a tím docílili naše minimální sebevědomí./Já mám dokonce pocit,že jsem si celej život na tu doktorku jen hrála...A vlastně moje největší přání bylo pracovat v mateřské školce,ale tehdy na to "stačila" pouze střední škola a to by můj táta nepřenesl přes srdce,měl na nás se ségrou obr nároky, chtěl,abych byla kardioložka a také dlouho se nemohl srovnat s tím,že pracuju-jako trotl/tak doslova to tehdy řekl/- na obvodě.Asi to bylo tím,že on byl za komunistů neskutečně persekuován a trpěl tím celej život, chudák ☹.
Ale teď si neskutečně užívám svých 3 vnuček a protože mám fakt hodného manžela, můžu veškerý důchod utrácet jen za ně a to mě činí neskuteřné potěšení.Přeji také,ať se Vám daří,ať člověk dělá cokoliv, je to jedno,hlavně aby byl spokojenej a šťastnej,v tomto duchu jsme vychovávali své dvě dcery,