Vdaná a zamilovaná do kolegy
Ahoj holky, jsem tu nová a potřebovala bych se vypovídat i poradit, protože nemám a vlastně ani nechci nikomu tento problém říct, dost se za to stydím. Je mi 38 let a nastoupila jsem loni do nové práce. Mám manžela, se kterým jsem 19 let a máme dvě děti. Máme hezký vztah, ale manžel byl frustrovaný z práce, unavený z rodiny atd. upadl do deprese a tak, z našeho vztahu se všechno vytratilo. Dělala jsem doma úplně všechno, od technických věcí, úklid, nákup, vaření, děti, výlety, prostě všechno sama, on jen vydělal hodně peněz, ale to bylo všechno. Cítila jsem se strašně sama a vyprahlá, choval se ke mně jak ke kamarádce, ani se mnou nespal. Nikoho nemá, a neměl to vím, prostě byl v depresi. Jenže...v práci jsem se s někým seznámila, nebyl v tom žádný účel, ale prostě se mi začal dvořit a mně se to líbilo, navíc byl po rozchodu a byl na tom psychicky špatně, vlastně jsem si tak navzájem pomohli. Dost jsme se podporovali a pomáhali si jak pracovně, tak osobně. A přerostlo to v lásku, bohužel...strašně jsme se oba zamilovali a ta chemie a přitažlivost byla šílená. Já se to snažila pořád ustát. Fyzicky něco proběhlo, ale nevyspala jsem se s ním, což on po roce nese dost nelibě a už ho to nebaví, což chápu. Podotýkám, že je o 10 let mladší, ale o věk nejde, je to strašně charakterní a fajn člověk, hrozně moc ho miluju ☹ Věděli jsme oba od začátku, že spolu nikdy nemůžeme být, já bych nikdy nerozbila rodinu a on na to bral vždy ohledy, nikdy na mě netlačil a nic mi nevyčítal. Ale zároveň nechtěl být sám, takže si našel holku, ale spolu to ukončit nedokážeme. Liskáme se ode zdi ke zdi, ze začátku jsme si pomáhali, ale teď je to vyloženě destrukce, lítají mi nálady, pořád se hádáme, ale ukončit to nedokážeme. On by už chtěl, protože s tou jeho to začíná být vážný a má toho všeho už plný zuby,což mě děsí a hrozně to bolí, ale samozřejmě to chápu. Jsme z toho už oba unavení, hrozně bych nerada, abychom to ukončili nějakou hádkou a skončilo to špatně, což tam spěje. Hlavně proto, že s ním nechci spát. V podstatě vím, že to nemá smysl, je mladší, mám rodinu, nikdy bych ji nerozbila. S manželem jsme toho hodně vybudovali, nechci mu ublížit, to stejný dětem. Zničilo by je to, zničilo by nás to všechny...Jenže...jsem příšerně zamilovaná, úplně hrozně, bolí mě, že ho to už přechází a chce to skončit. Já to nedokážu, nevím vůbec jak. Myslím na něj každou minutu, přijde mi to totální závislost. Vidím jedinou možnost odejít z práce, ale já nemůžu, mám specifickou profesi a teď to nejde. V práci ho občas vídám, ale spíš ho vyhledávám a pořád tam chodím. Já vím, že to chlapy ještě víc odrazuje, jsem hrozná čím víc vidím, že se mi vzdaluje, tím víc ho stíhám ☹ Vím, že to nemá budoucnost, ale strašně to bolí a chci to v sobě ukončit, chci ať je to všechno jako dřív, než jsem ho poznala,ale vůbec nevím jak na to. Občas si píšeme, občas se vidíme. Je nějaká cesta, jak to překonat? Za jak dlouho to přebolí, jak dlouho to bude trvat? Přebolí to vůbec? Stydím se za to, co píšu, vím, že je to hrozný a ubližuju své rodině, proto to chci ukončit, ale nevím jak. Jsem na tom psychicky dost špatně, zhubla jsem, jím léky na uklidnění...Prosím poraďte mi a neodsuzujte mě, sama mám už dost výčitky svědomí. Děkuji moc, za každou radu budu vděčná.
je to samozrejme tva vec, ale nerika se " v dobrem i ve zlem" nechci moralizovat, ale pri prvnim problemu manzela, ses upnula jen na sen a zapomnela na manzela, byť ses starala o rodinu vse delala sama, ale prijde mi to jako detinsky rozmar "ted chci to lizatko maminko" .. nikdo nikdy nemuze vedet, jestli se nedostane do depresi , a treba zrovna i ty, a jak ti bude manzel dobry.. nemyslim to nejak zle, ale chyba neni jen u manzela dle me a delas chybu kdyz se upinas na nekoho se kterym si nikdy nezila a blastne ani nevis jaky je, neresili jste spolu denni rod. problemy tak ani nevis jak by se v urcitych vecech zachoval vlastne se neznate.. od manzela uz vis co ocekavat jak zareaguje a je treba mit radeji trosku binec doma a najit tim cas na mamzela a pomoc mu vymanit se s depresi a bavit se ..ono se lehce rekne deprese, a vydela dost penez ale prave zd to treba ma z te prace kterou zivi celou rodinu te nenapadlo .. vic venovat energii manzelovi a vse se spravi ...
@abloom Vis, mezi tim, jak tohle prozivaji zeny a muzi je propastny rozdil. Chlap se drzi manzelky a rodiny, protoze je liny, i kdyz je zamilovany ci sex. angazovany jinde. Je v tom lenost, neochota cokoli menit, casto i vymluva ohledne deti. Strach, ze novy vztah za to nestoji... Zenska, kdyz se zamiluje, nevidi, neslysi a dokaze ve vterine spalit mosty. Zvlastni, ze paradoxne ani deti ji prilis ukotvit nedokazou... Mysli na svoje deti a zkus si predstavit, ze bys je treba nevidala denne, stal by Ti za tohle novy chlap? Myslim, ze jsi ani tuhle moznost nezminovala... I kdybys mela odejit z prace, mas porad manzela a i v pripade nejake Tve uzke profesni specializace se kvuli tomuhle "vysvobozeni" urcite da neco vymyslet, ne?
@abloom Vis, ja jsem rada, ze nakonec to dopadlo takhle. Protoze jsem ho milovala a myslim, ze i on ke mne mel dost silny cit a mala tak vznikla z lasky, i kdyz se nemohla naplno rozvinout. A co se tyce ciste genetickeho materialu, nemohla jsem vybrat lip 😉 Je mi to lito, ze o malou zajem nema, ale upozornoval me na to predem. Pendloval by mezi 2 rodinami a ta schiza by ho ubila. To chapu. Ale fakt by me zajimalo, jak se mu s tim ted zije...
@janapetrvalska Jani, mas urcite v mnoha vecech pravdu. Muj manzel je skvely, jsme spolu skoro 20 let a zazili jsme spatny i dobry chvile, hodnekrat se podrzeli atd. I ja jeho, i mu odpustila neveru po porodu, byla to slozita situace...ja ho nechci opustit, je mi to vse lito, jen se z toho potrebuju dostat ☹
Viděla jsi film Madisonské mosty? Tam je to taky hodně silné. Podívej, on už si buduje někde něco jiného. I když Tě to určitě bolí, je to dobře, Ty rodinu opustit nechceš, takže takhle to bude mnohem lepší. To si vtloukej do hlavy každý den. Přejde to. Vždyť Ti to jen komplikuje život!
Abych te uklidnila , ja jsem s pritelem 15let a uz jsme se rozchazeli xx krat, ale vzdycky jsme nakonec nasli stejnou cestu... to tak holt je ze je nekdy obdobi niceho ve vztahu .. a bylo by to za chvili stejne i s tim panem dokonalym... pokud neni muz agresor drzela bych se toho zabehnuteho a prestala myslet na blbosti a radeji bych si myslenky zacpala detmi a jejich starostmi a radostmi
Ja jsem teda primo ve stejne situaci nebyla,ale okolnosti byly dost podobne ( s tim rozdilem,ze jsme tenkrat byli oba svobodni,bezdetni). Prozili jsme spolu rok hodne divokeho vztahu. A dalsi cca rok jsem se z toho vzpamatovavala. Prestali jsme se uplne vidat...nedokazu si predstavit,ze bych ho potkavala v praci. To bych tenkrat asi nedala. A presne,jak uz tu nekdo psal - najednou pak prisel zlom,cca po roce, kdy jsem najednou nepoznavala tu predchozi sama sebe. Vubec jsem nechapala,proc me to tak sebralo. Najednou jsem byla nekdo uplne jiny. Urcite pomohlo i to,ze jsem se prestehovala do jineho mesta. I tak jsem si na nej ale obcas vzpomnela. Pak jsem ho cca po 4 letech potkala,uplne nahodou na ulici. A bylo to zvlastni,jako by to byl cizi clovek,ktereho vidim poprve v zivote. Nic se mnou to setkani neudelalo,zadne emoce,vzpominky...proste nic...a az tenkrat jsem udelala tlustou caru.
@saphena28 Přesně.. já takhle byla zamilovaná sice pouze platonicky, ale přesto hodně intenzivně.. nevídat ho nejdřív dost bolelo, nebyl den, abych na něj nemyslela, po půl roce žádného kontaktu se to tak nějak otupilo a až při následném přátelském setkání jsem zjistila, že už je to všechno pryč, a teprve poté se mi konečně úplně ulevilo.. A též- nechápala jsem se zpětně.
Holky vsem vam dekuji za podporu teprve dnes jsme se rozhodli vse ukoncit. Po vzajemne dohode, definitivne. Boli to, ale jsem nejaka smirena...
@abloom samozrejme, ze ti nevidim do hlavy. Ale vim, ze muzes NEmilovat toho druheho. A pak se ti "uvolni misto", nebo jak to rict. Proste budes najednou videt/citit city, ktere predtim (ted) jsou naprosto zastinene tou poblaznenosti a smutkem za tim druhym. Tyhle intenzivni po/city odezni/ochabnou a vylezou ty ostatni. Takze jestli tam neco k manzelovi predtim bylo, pomalu se to dostane na svetlo.
@abloom hlavne ted to prezit, tohle obdobi je paradoxne kritictejsi, nez samotny rozchod. Mesic dva to bude o hubu. Smutek, nestesti, pocit samoty a toho, ze i kdyz to predtim bylo na ho.no, tak alespon tam byl on a ted uz ne... Prezij to, jsou to naprosto standardni pocity, faze, ktera je blba a tezka, ale pak uz opravdu bude lip. Jestli doted manzel nic nevi, tak ted to nepodelat, at mate sanci. Nerikam, ze musite chtit spolu byt, jen by bylo skoda zavrit ty dvere v tehle fazi. Vydrz, bude to pak lepsi. A az se ti rozedni (a ono se rozedni, ne ze ne), pak sama uvidis, jestli k manzelovi neco citis a budes chtit na tom pracovat. Nebo opravdu tam nic neni a bude vam lip od sebe, s moznosti potkat nekoho noveho. To ted ale vedet nemuzes. Jak jsem psala, ted se ti manzel zda sedivy a city k nemu nula, protoze to zjitreni odjinud je prilis intenzivni. Prave city k manzelovi uvidis, az prach usedne, za tech dalsich par mesicu. Neni rychlejsi cesty, zkratky tady nefunguji, jedine cas 😉
Nemyslím že jste zamilovaná jen nespokojená tak si to nadhazujete a ve skutečnosti jen utíkáte od reality...odejít z práce a vymazat kontakty....nic jiného nefungovalo....a věřte že vím o čem mluvím mě se takhle zamilovat dařilo v každé práci...asi 3 x do jiného kolegy....je to v hlavě ....ale ne v srdci....
Hele, necetla jsem vsechny reakce. Ale - zazilo to mnoho zen, v te ci obe podobe. Nejsi sama 🙂
1) nespat s nim, opravdu ne. Ty vase hezke chvilky to nevrati a znici ti to manzelstvi a rodinu. V dlouhem horizontu urcite.
2) prestat se s nim vidat. Ja vim, praci ted zmenit nemuzes, ale to nevadi.
Rozdel si den do zvladnutelnych useku a promysli, na co budes ve chvilich volna myslet. Musis neco zaridit? Nekam zavolat? Tak ve chvili volna, kdy bys jinak sla za nim, udelej tu danou vec.
Vis co, rict si, ze ho uz NIKDY nevyhledas je strasne tezka vec. Ale zvladnout to pul dne, pak dalsiho pul dne, zitra to same.. Ani nevis jak a uplyne tyden, kdys ho nevyhledala.
Jen musis mit na co myslet - jinak budes myslet na nej.
Zacni treba tim, ze si budes v hlave formulovat, jak rict manzelovi, ze chces obnovit, zlepsit vas vztah. Ze chapes, ze mel depresi a ze ty take, svym zpusobem, a ze to chces zvladnout a zacit jinak, znovu.
Hlava je klic. Telo pak poslechne. Hormony se daji zvladnout, i v te praci muzes zustat, je to chce plan.
Pul den po pul dni a pujde to.
A kdyz nahodou selzes a pujdes za nim, nevycitej si a zacni znovu. Nevzdavej to a ono to pujde, fakt.
On totiz prijde monent, kdy se proberes. Jak z cisteho nebe, najednou nebudes chapat tu predchozi sebe.
Bude to par mesicu, necekej instantni zazrak.
Ted jen premyslej v pul dnech, uprim svou pozornost na blbosti, na drobnosti, proste na cokoliv jineho. A najdi si nejakou velkou hezkou vec, na co budes myslet, o cem budes fantazirovat misto nej. Pujde to 🙂