Zamilovaná do jiného muže?

Rozhodně příteli nic neříkej, změn práci a začni pracovat na vašem vztahu. V každým vztahu po čase vášeň vychladne. Důležitý je, jestli Ti v ostatním vyhovuje, máš ho ráda a vazis si ho. Zvlášť, pokud to s tím druhým nemá žádnou perspektivu, tak si zbytečně nekaz dobrý vztah.

@pomerancovaduha prosim te hlavne nic nerikej pritelovi.....ja to zazila kdysi. Pritel byl ale velmi zarlivy. Rozesli jsne se. Ten novy za to vubec nestal a ja se pak davala 6let tak nejak dokupy nez jsem narazila na nynejsiho manzela se kterym jsem deset let a nemenila bych.....nevim kolik ti je. Ale kdyz vidim jaky dementi chlapi jsou,drzela bych se zpatky a vazila toho co mam. Od urciteho veku jsou schopni muzi prebrani a uz jsou jak rika jeden psycholog proste muzi bud neschopni nebo tzv z bazaru coz znamena se zavazky....

Kolik Ti je?

nesouhlasím s tím, co bylo napsáno výše...to, co teď napíšu asi bude znít drsně, ale rozhodně to tak nemyslím..ne nijak zle..je vidět, že tě to trápí a je dobře, že k tomu takhle přistupuješ, je vidět, že jsi správná ženská a člověk, že bereš ohled i na ostatní...a máš obrovskou výhodu, že zřejmě nemáte děti (?)..ALE - mám z tebe pocit, že k příteli přistupuješ hlavně s lítostí, jak nad nějakým opuštěným štěňátkem (když to trošku přeženu)..nezaslouží si i tvůj respekt? a hlavně i svoje štěstí? ano, bude to bolet jeho i tebe, ale je to nejlepší řešení pro vás pro oba...tím, že ty ho nemiluješ ( i bez toho, že ses zamilovala do jiného) mu vlastně ubližuješ už teď tím, že jis s ním z lítosti a bráníš mu tak si najít někoho, kdo ho bude milovat tak, jak ty dříve...a protože ty už ho tak nemiluješ (a to se holt stává), tak ses zamilovala do jiného..i když se ovládneš a vše v sobě zvládneš, kde je jistota, že se to nestane znovu? mám něco podobného za sebou...já osobně bych se s přítelem s těžkým srdcem rozešla (mmch trápí tě víc to, že on bude zdrcený nebo že to budeš ty, kdo mu tuhle ránu zasadí?)..ale neříkala bych mu, že v tom je někdo jiný..a rozešla bych se s ním bez vidiny toho, že chci být s tím druhým...to bych zatím nechala plynout..nevím, jak přesně to s tvou novou láskou mezi sebou máte...třeba to dopadne - třeba ne a v tom případě bych radši odešla, než se trápit ještě víc...no prostě abych to shrnula - jak tvůj přítel tak ty si určitě do života zasloužíte někoho, s kým budete z lásky a on bude milovat vás..žádný soucit - hlavně láska a respekt..fakt je to o to jednodušší, když nemáte děti...

@shine2015: je nám oběma 28, děti nemáme...v týhle situaci si stejně nedovedu představit mít dítě. Přítel je naštěstí taky nechce. Ten druhý je starší, o 5 let.
@vrabcak0007: něco na tom bude, určitě z mé strany je i soucit a prostě to, že si ode mě nezaslouží, abych zabila náš vztah, cítím, že bych se měla snažit to všechno nějak napravit, on toho pro mě strašně moc v životě udělal, to tu nebudu ani vypisovat...já ho mám ráda, strašně moc, ale...asi jinak než bych měla. Jsme na sebe zvyklí, bydlíme spolu přes 2 roky, jsme spřízené duše...navíc moje rodina ho má ráda, já mám ráda jeho rodinu, všude výborné vztahy, i mezi našimi rodiči...vůbec si nedokážu představit tohle všechno zničit...ode mě by to nikdo určitě ani nečekal. Nejde jen o to, že bych se na sebe nemohla ani podívat do zrcadla, užraly by mne výčitky svědomí, ale vím jistě i to, že přítel by mi strašně moc chyběl, jsme na sebe fakt dost vázaní...
Taky mě napadla myšlenka zůstat prostě sama, protože s tím druhým mužem to podle mě opravdu nemá šanci, jak jsem psala, on o ničem neví, vždyť si ani netykáme, a taky z mé pozice já najevo určitě nic dávat ani nemůžu.
Plácám se v tom fakt dlouho už a nevím kudy kam, přijde mi, že ať se rozhodnu jakkoliv, vždycky to bude špatně.

No jo, tak já jsem staromodní. Přátel můžu mít více, ale kluk, posléze tedy manžel je jen jeden. Teď jak se to dělá, aby byl považován ten nějaký přítel za hlavního. To si tedy řeknou, nebo jak? Jde asi o to, že intimní vztahy dříve byly s klukem, pak s manželem, ale přítel byl třeba z kroužku, či ze školy.Je to teď zmatek, zdá se mi. 🙂

@pomerancovaduha pokud jste spolu 6 let a je to stále stejné, tak to znamená že jste se nikam neposunuli a vztah je potřeba posunout. Jste stále svobodní a bezdětní a nic se neděje, stereotyp nuda si vás už našla. Nic nebudujete, přežíváte. A je to tady - odcizení ve vztahu, ztráta vášně. Ono pokud je přítel hodný a fajn ještě neznamená, že s ním má člověk zestárnout. Podívej se na váš vztah cizíma očima. Je co zachraňovat? Nejste spolu jen ze zvyku nebo se bojíte být sami? Pokud je to tak, je načase jít od sebe a hledat pro život někoho dalšího. Pokud je tam ještě něco, co je k zachraňování, zachraňuj. Pokud ti na příteli záleží, nic mu neříkej. Začni hledat jinou práci a zapracuj na vztahu. Oživte váš vztah, udělejte si na sebe čas, dělejte věci, co vás baví. Znovu najděte tu holku a toho kluka jako na začátku. Ale někdy se vztah prostě přechodí a rozbije...

Pokud s přítelem chceš být i do budoucna, pokud mezi vámi pořád něco je a pokud je ti s ním dobře, pak s ním zůstaň a na vztahu pracujte. Pokud se s ním nechceš rozejít jen proto, že máš strach abys mu neublížila, i když víš že už s ním šťastná nejsi a nebudeš, pak jděte od sebe. A to bez ohledu na jiného chlapa.
Myslím, že jsme to zažila každá, která je s partnerem již dlouhou dobu a ty city prostě už tam dávno nejsou takový. Člověk potká někoho nového, neokoukaného, zajímavého, který u něj zase probouzí ten už dávno zapomenutý pocit zamilovanosti a dokáže si představit být s ním. V kvalitním vztahu by toto ale mělo zůstat pouze u těch představ. Chlapi se tím bohužel nechávají častěji strhnout a pak podvádí nebo partnerku v návalu té poblázněnosti vymění. Ne vždycky, ale velmi často to končí tak, že jsou všechny zúčastněné strany nešťastné.
Mít svého životního partnera a být s ním v dlouhodobém harmonickém vztahu je v dnešní době opravdu výhra. Važ si toho co máš, pokud si dovedeš představit, že to mezi vámi ještě někdy může být žhavé, pracuj na tom. Chce to jen trochu úsilí a nových věcí.
O kolegovi si klidně sni, představuj si cokoliv co chceš, lehce si s ním třeba zaflirtuj, usměj se na něj, těš se kvůli němu do práce...tohle všechno je v pořádku a nemusíš mít špatné svědomí. Ono to přejde a budeš šťastná, že si v tom nepodnikla nic víc, čeho bys litovala a co by se už nedalo vrátit. Hodně štěstí.

@pomerancovaduha a holky

Ono je to i tak ze na ten tzv standart ktery se svym pritelem ted ma si zvykne clovek rychle a bere je i jako samozrejmost...navic pokud je hodny tak zena je klidna a ma toho sveho jisteho....a tim to zacne.

Uprimne kdyz vidim jak to kde kdo ma..ja bych zustala s pritelem a presbe jak psala evulina....dovolena a nove impulsy.....protoze pokud si jinak vyhovujete jako ze vypada ze ano....vsude se to trosku zmeni po x letech....ale je to na obou stranach....je to i na zene....

Hodne stesti a hlavne se dobre rozhodni...a asi bych promluvila s muzem - hlavne se nepriznavej ale poptej se zda je spokojeny zda mu neco nechybi.....aby nezil v predstave ze je mezi vami uplne vse ok.....

Holky, díky moc za názory i rady. Jak se znám, určitě žádný radikální kroky nepodniknu, na to prostě nemám. Práci bohužel taky změnit nemůžu, jak mi radíte, však víte, jak to dneska je, kdo má práci, snaží se si jí udržet, a pokud je to práce, ve které je člověk spokojený a kam chodí rád (teď to nemyslím kvůli kolegovi, ale celkově kvůli kolektivu a pracovní náplni), tak je to opravdu výhra, a když v okolí jiná natož lepší práce není, výpověď dávat nebudu.
@shine2015: Už jsem příteli naznačila, že to pro mě není jako na začátku a ptala se, jak to cítí on, nicméně on mi potvrdil, že je naprosto spokojený a nic by neměnil...ráda bych na našem vztahu zapracovala, nicméně on ač mě má fakt rád a dává mi to najevo, tak v tomhle je tak trochu laxní...nikdy nepřijde s žádným nápadem a návrhem, třeba: hele poď zajdem na večeři, do kavárny, pojedeme támhle na výlet a o víkendu bysme mohli tam a tam...nikdy. Vždy vše iniciuju já, všechno musím navrhnout a zařídit já...on se vším tedy vždy nadšeně souhlasí a pak se i připojí k plánování, ale sám s ničím nepřijde, kdybych já nebyla aktivní, tak vážně jen celý dny hnijeme doma, tohle mi vadí. On to ví, ale stejně s ním v tomhle nehnu. Ovšem tohle k tomu jaký jinak celkově je beru jako malichernost...

@pomerancovaduha Myslím, že je velké štěstí mít takový vztah a myslím, že je normální to, že už to mezi vámi tolik nejiskří. Je nám neustále valena do hlavy představa, že spokojený vztah znamená dokonalou duševní souhru a nekončící tělesnou touhu, ale faktem je, že cítí-li se žena ve vztahu pohodlně a bezpečně, tak se ten pokles prostě nutně stane. Pak stačí pohledný kolega, nota bene nadřízený, a vášeň je na světě 😉. Myslím, že je důležité, aby sis tohle odůvodnila čistě fyzicky. Kolegu moc neznáš (=vzrušení), jsi s ním často (=vzrušení), vykáte si (=dvojnásobné vzrušení) a je to šéf (=wow)! Přitom přítele potkáš povětšinou v teplákách, na gauči a při různých úkonech, které tak vzrušující nejsou, takže je jasný, kdo v tomhle vede. Cestu ven vidím v a) práci na vztahu s přítelem- víc podnikat věci, s přáteli, třeba i s jeho kolegy (a kolegyněmi), ať ho vidíš také v tom pohledu zvnějšku, b) nastavit s přítelem hranice intimity, to nikdy neuškodí, c) brát kolegu tak, jak to- tj. hlavně za tím nehledat žádnou osudovost, d) z ničeho se nevinit, tohle je prostě věc, která se dříve či později stane v každém vztahu, a komu ne, ten prostě jen nebyl s někým dost dlouho, popřípadě má vztah natolik bouřlivý, že kolem koukat nestíhá. Takže hlavu vzhůru, netrap se tím, promluv s přítelem- to, že ses takhle zakoukala mu říkat nemusíš, ale to, že potřebuješ ve vztahu nové impulsy, mi s ním přijde fér probrat, ať na tom můžete pracovat oba.

@pomerancovaduha
Prolétla jsem jen zběžně výše uvedené komentáře a v podstatě budu psát podobné rady jako holky přede mnou. Možná bych zkusila vyjet někam na víkend úplně sama - někam na wellnes, pročistit si hlavu, uspořádat myšlenky, odpočinout si. Na jednu stranu chápu, že pokud vztah stagnuje a z jiné strany přijde impuls, myšlenky se soustředí tím zajímavějším směrem. Pokud jsi ale rozhodnutá šestiletý vztah nezahodit, zkusila bych si najít nějaký společný koníček, společné přátelé, zaměřit se na to, abyste dělali více věcí společně. Fajn je taky to, když si uděláte společný rituál - pravidelné večery u vínka a povídání si, pravidelná návštěva kina nebo koncertů. Já třeba strašně ráda s manželem podnikám výlety na místa, kde máme nějaké vzpomínky. První pusa, první výlet apod...
Nové společné zážitky = nové impulsy ve vztahu.
A to, že jsi Ty ta, která má větší iniciativu něco vymýšlet, zkus brát jako výhodu - můžeš se realizovat s nápady na cokoliv 🙂 I když na druhou stranu chápu, že Tě to občas štve, mám to doma taky tak. Manžel je ochotný podniknout cokoliv, ale nápad musí přijít ode mě. Pak ale nesmí mít námitky, když něco vymyslím. 😉 Jak píšeš, je to malichernost - určitě najdeš u přítele plusy, které má v jiných oblastech. Držím pěsti, abys to všechno překonala a vztah zachránila.

@pomerancovaduha vis ono sz budes mit dite\deti...tak vse taky uvidis jinak a budes rada za hodneho spolehliveho muze ktery tebe ma rad takovou jaka jsi...ktery neprohani sekretarky a ty se nemusis bat co kde vyvadi a s kym.... ;) vaz si toho co mas byvh ti poradilo....me se to stalo podobne ale byla jsem mlafsi...kluk hodny bajecny ale...sest let jsem se davala dokupy...po prvni roce samoty jsem litovala.....dnes mam fajn rodinu a bajecneho muze ale mela jsem stesti....poznala jsem ho i tak mlada. Vetsina muzu ma zavazky rwsi deti i ex msnzeljy vychazeni v rodine atd atd.... Opravdu vaz si toho co mas ;)

Prožila jsem něco podobného, mám manžela (tehdy jsem tedy ještě manželé nebyli, bylo to těsně před svatbou, byli jsme spolu také šest let) a tak nějak mě fyzicky začal přitahovat jeden známý, který po dobu 14ti dnů byl se mnou na jedné akci (nebyl tam manžel ale bylo tam víc lidí), takže jsme spolu byli skoro 24 hodin denně 🙂 z jeho strany byl evidentní zájem, mě to k němu také táhlo, hlavně takové to zakázané ovoce... nicméně po dobu těch 14ti dnů jsem byla schopná rozumem ukočírovat svoje pocity a touhy tím, že s manželem máme hezký vztah, strašně bych mu ublížila, kdyžbych ho opustila a navíc nevěru odsuzuju a vím, že bych ji nebyla schopná odpustit, tudíž ji ani nechci sama praktikovat :D nějaké flirtování proběhlo, ale tím to končilo. Od té doby jsem ho viděla asi dvakrát, kdy jsme zašli na kafčo, protože je od nás přes celou republiku. Nejsem si ale sama sebou jistá, jak bych reagovala, kdybych ho měla denně potkávat. Říkala jsem si, že tím, že ho nevidím mám situaci ulehčenou a jak se říká "sejde z očí, sejde z mysli". Vím, že jsi psala, že práci změnit nemůžeš, ale pokud chceš zachránit vztah, tak bych to opravdu hodně zvážila. Prostě ho přestat potkávat. No a pak pracovat na vztahu, jak radí ostatní, ale těžko říct, jak se to dělá :D Já jsem si prostě hlavou vysvětlila, že se mi nechce ničit hezký vztah kvůli někomu, ke komu mě to fyzicky přitahuje, ale nevím, jaký by byl potom jako partner.

Jj

To je těžká situace. Sama nevím, jak bych na ní reagovala, ale příteli bych nic neříkala, pokud bych teda měla fakt zájem o záchranu vztahu. Tajnosti ve vztahu bejt nemaj, ale podle mě existují věci, který by měly zůstat pod pokličkou...asi záleží od konkrétního člověka, ale já bych se bála, že tím, že to řeknu, naruším vztah ještě víc a bude to už cesta k rozchodu. Jak jsem pochopila, trápíš se tím už delší dobu, kdyby ze strany šéfa k tobě nějaký podobný city byly taky, tak už bys to podle mě věděla (i když kdo ví, třeba je na tom stejně jako ty). Myslím, že kdyby tvoje poblouznění bylo opětované, je to pro tebe ještě daleko těžší situace, ale takhle podle mě ještě šance na záchranu vztahu. Držím palce!

Ja ztratila 4 roky milovanim nekoho, s kym jsem stejne byt nemohla, i kdyz jsem nikoho ja tou dobou nemela. Pomohlo jen to prestat ho vidat. Ted jsem stastna, ze mam skveleho manzela, ktery pro me dela prvni posledni. Kvuli nikomu jinemu bych od nej neodesla, i kdyby me pritahoval sebevic. Casem se to s kazdym podle me trochu pozmenita prvni vasen s pratelstvim. Dulezite je uvedomit si, co je dulezite a pracovat na vztahu. My s manzelem bysme uz takY byli od sebe, kdybysme meli jednat jako hodne lidi v dnesni dobe a pri kazde malickosti hned rozchod. Pokud vis, ze to s tamtimnema cenu, tak o to vic se snaz zmenit praci a pokusit se pracovat na vztahu s nynejsim partnerem.

Napíšu zkušenost z trochu jiné strany. Byli jsme spolu s manžel 12 let z toho 9 manželé. Měli jsme dceru, rozestaveny dům na hypotéku a ka čekala druhé dítě. Naše manželství bylo poklidné, nikdy žádné velké hádky a problémy. Pravdou je, ze po letech taky přišel stereotyp, vášeň taky už nebyla tak zhava, ale měli jsme se rádi a mě by nikdy nenapadlo, ze spolu nebude do konce života. Jenže pak se to stálo. Manžel po dlouhé době potkal svoji kamarádku, která byla dezdetna, žila si svůj život, chodila pařit s kamarády, nikdy nebyla unavená z dětí, neresila starosti z čeho se zaplatí složenky, ze je potřeba opravit to či ono...prostě starosti všedního života. Já doma těhotná, nějaké to kilco navíc a rozstaveny dům. Dopadlo to tak, ze se manžel úplně zblbnul, víc jak rok jsem se snažila to nějak zachránit, nervy v háji. Nebudu popisovat co všechno sr dělo, ale dopadlo to tak, ze dnes jsme tři roky rozvedení. Mohu říct, ze dnes nás to oba moc mrzí, ani jeden jsme se s tím stále nedokázali vyrovnat, ale bohužel už není cesta zpět. Až s odstupem času jsme dokázali spoustu věcí pochopit, ale jak se říká, člověk pozná co měl až když o to přijde. Moje rada tedy je, otevřete oči a pokud máte partnera rada, bojujte za ten vztah. Jednou byste mohla dozivotne litovat. To, ze se vám někdo líbí nebo vás přitahuje je normální, ale nenechte si tím pomotat hlavu. V téměř každém vztahu se časem vloudi trocha stereotypu a je jasný, ze i tak vášeň po čase trochu opadne. Ale láska je o něčem jiném.

@pomerancovaduha Tak co, jak to dopadlo?