Vdaná... ale ne šťastná. Prošel někdo něčím podobným?
Prosím o jakýkoliv nápad, jak se nezbláznit. S mým mužem jsem se poznala po sérii vztahů s úplnými blázny. Ano, přitahovala (nebo vyhledávala?) jsem dost problematické jedince.... vždycky to dopadlo špatně. Většinou hodně atraktivní muži, velmi sebevědomí, galantní atd... jenže to nikdy nemysleli moc vážně. Buď vyšlo najevo, že mají manželku nebo něco tají jiného... a jednoho dne, když už jsem nad sebou zlomila hůl, se objevil on. Můj současný muž. Oproti předešlým vztahům na mě působil jako zjevení. Sice o 10 let starší, proplešlý a o půl hlavy menší, ale říkala jsem si "na vzhledu nezáleží", hlavně že je milý a hodný. Rozuměli jsme si, jen to nikdy nijak strašně nejiskřilo. Motýle v břiše se fakt nekonaly, ale říkala jsem si, že už to snad ani nepotřebuji.. Po roce docela hezkého (i když už tenkrát trochu nudného) vztahu jsme se vzali. Odstěhoval se ve 40 letech od maminky a hned po svatbě jsme počali dvojčata. Pár let jsem nedělala nic jiného, než se soustředila na mateřství, přestěhovali jsme se na venkov, začala jsem pracovat... ale nyní, když je holkám 6 let, jsme si s mužem čím dál víc cizí. Resp. on mně. Pokud byste potřebovaly popsat prototyp flegmatika, tak vám ho mohu přesně poskytnout. Je mu jedno vlastně úplně všechno. Nezajímá se o žádný koníček, nesportuje ani sport nesleduje, kultura je mu ukradená, věčně je hrozně unavený (o víkendu chodí spát po obědě)... já jsem s VŠ vzděláním, on vyučený... mě zajímá umění, neustále něco studuji (potřebuji se celoživotně vzdělávat kvůli svému zaměstnání ve zdravotnictví) a on vlasntě ani neví, co dělám. Už nekolikrát jsem mu to vyčetla, takže se nyní občas zeptá, ale vidím, že mi vlastně nerozumí. Prakticky se mnou nemluví, vyjma provozních věcí - "kdo vyzvedne děti, je doma chleba, je odčervený kocour atd." Já vím, určitě vás napadá, proč jsem si proboha takového člověka brala. Já vám ale taky neřeknu. Několikrát jsem navrhovala párovou terapii, protože nám to neklape ani v posteli, nikdy nechtěl, nezdá se mu, že by to bylo třeba. On je spokojený doma, na zahradě, venčí psa, pomáhá s dětmi - vyzdvedávání atd., ale i to je všechno dle mých pokynů, už mi z toho kolikrát hrabe. Je občas nespokojený, že mu pořád říkám, co má dělat, ale když to neříkám, tak nedělá nic. Čas od času jdu na víno nebo na víkend s kamarádkami, vždy si tam odpočinu od něj i od dětí, ale většinou se vracím ještě víc naštvaná, protože se tam potřebuji z tohoto vypovídat a vlastně je to pak ještě horší - když to pojmenuji. Po návratu je navíc pár dní na mě naštvaný a já po tom vypovídání taky, ale on proto, že jsem "zase" někde byla a on měl na krku děti. Přitom se to děje max. 1x za měsíc. Jenže jemu to připadá moc, protože nemá vůbec žádné přátele. Máme jen pár společných, ale když nezorganizuji návštěvu já, on je nekontaktuje. Myslím si, že žárlí, že mám kamarádky, že se dokážu dobře bavit. V posledních letech i pozoruji, že když jsme výjimečně někde spolu a on o něčem mluví (což je fakt rarita), tak se trochu stydím, protože nemá přehled o současném dění, dělá divné vtipy... Začíná to být trošku peklíčko. Dost často jem pak na něj nepříjemná, protože mě zkrátka štve a já se neovládnu.... je mi to pak hodně líto. Protože při tom všem ho mám stále docela ráda a jsem ráda, že ho mám. Je spolehlivý, má stálou práci, nepije, nekouří.... Ale představa, že s ním strávím zbytek života ...já bych se unudila k smrti. Je mi 39, jsem pořád docela hezká, štíhlá, rozhodně nechodím v teplákách a triku, i když vím, že manželovi by to vyhovovalo. Všechno toto moje pochybování se nejvíc zdramatizovalo před pár dny, kdy jsem potkala jednoho muže z našeho města - máme děti ve stejné škole a děti se skamarádily. Takže jsme poznali i tátu. Ten se zná i s mým mužem, občas zajde s děckem k nám na zahradu ale mně se začal strašně líbit. Navíc je sám, ženu nemá... Vůbec z toho nedělám žádné závěry, neznám ho, nehodlám ho nijak balit, ale rozjitřilo to hrozně ty moje pocity nespokojenosti s mým mužem. Je mi jasné, že to je teď tím zakoukáním do "souseda", ale myslím, že se jen víc odkrylo to, co se v sobě snažím marně už pár let udusit. Moc se omlouvám za dlouhý text, ale je někdo, kdo prošel něčím podobným? Můžete mi popsat svůj příběh? Nebo říct, jak to vidíte u nás?
S mým mužem to také nebylo z mé strany o nějakém bláznivém zamilovaní. Také by se dalo říct, že jsem si ho vzala možná více z rozumu. A ano, je možná trochu nudný. Ale také naprosto spolehlivý, pracovitý, nepije, nekouří, nehraje na PC a bere mě takovou, jaká jsem. A mám ho ráda. Než jsme se poznali, měla jsem pár vztahů s těmi sarmantnimi muži, kterým se možná na první pohled nevyrovná. Potom jsem byla 8 let víceméně sama s dcerou. Neměly jsme se špatně. Ale byla jsem na všechno sama. A potom jsem právě potkala manžela. A po těch zkušenostech, co mám, tak vím, že bych toho svého spolehlivého, trochu nudného chlapa ta nic na světě nevyměnila.
@kaja2016 to je moc dobrá otázka, díky za ni. Ne, takhle hrozný to fakt nikdy nebylo. Chraň Bůh 😊. Zpočátku mi prostě imponovalo, že byl velmi pozorný, vyšel mi ve všem vstříc a vypadalo to že máme na většinu věcí stejné názory. Já se například docela ráda bavím i o politice, tak ji začal sledovat také, i když v tu dobu ani nevěděl, kdo je např. v koalici... Když jsem projevila zájem jet na vodu, jelo se. Když na hory, jelo se. Chtěla jsem, abychom chodili spolu plavat, ale moc to neuměl (jako netopil se, ale plavání to úplně nebylo...), tak si přál k Vánocům kurzy plavání, ačkoli ho do té doby nikdy netáhlo. Úplně to samé s lyžemi. Tam si tedy kurz nekoupil, ale snažil se mi vyrovnat tak dlouho, až si málem vykloubil rameno. Všechno mi to přišlo tenkrát velmi milé a pozorné. Z toho, co máme společné od začátku je snad pouze některá oblíbená hudba, pár filmů a oba máme rádi zvířata a přírodu. Já tedy trochu aktivněji (jsem i v Greenpeace), ale to mi alespoň nikdy nevyčetl, narozdíl od jiných členů rodiny.
Postupně mi toto jeho chování nejenom že imponovat přestalo, ale začalo mi to být protivný. Každý léto trpím při výběru dovolené, samozřejmě je to na mně, stejně tak vybavení bytu, výběr dárků, program na víkend atd... Jediné co jsem na začátku řekla, že se o to nikdy starat nechci jsou všechny platby z našeho společného účtu. O ty se stará a hlídá je většinou velmi dobře. S penězi zacházet umí, i když žádné závratné částky nevydělává. To je jediná výhoda toho, že nemá žádný koníček. Nic ho to nestojí. V práci mu předloni řekli, že když si dodělá maturitu, dostane lepší pozici. Nechtěl. Tak nevím, jak ho obdivovat, v čem mu fandit a podporovat. Ve venčení psa?
@blanick Znám to, dobře to znám. Když jsem nedávno pozorovala naši nejstarší dceru, jak půl hodiny snídá a pak se ladným pomalým krokem přesunula na záchod, kde trůnila dalších deset minut, zatímco já na ni během poletování po bytě nervózně volala, ať kouká pohnout, protože nestíháme, tak jsem přesně viděla svého manžela. Ona je totiž celý on, strašně zpomalená, klidná a flegmatická. Manžel má na všechno dost času, "slibem neurazíš" je snad jeho heslo a větu: "Tak co mám dělat? Jak to chceš?" bych zakázala. Rozhodnout něco, říct mi, co chce a jak to chce, to snad ještě nikdy neudělal 😀
A víš co? S tím jsem si ho brala. Občas na něj ječím, že už mě to nebaví, protože naše životní tempa jsou fakt úplně jiná. Ale miluju ho už jen proto, že to vydrží a nepošle mě do háje. Protože nikdo jiný, než takový úžasný kliďas, by se mnou prostě nevydržel. Takže ti asi rozumím, jsem taky věčně nespokojená a sama občas nevím, co vlastně chci. Ale taky si dobře uvědomuju, že mám doma chlapa, co je úžasný táta, udělal by pro mě/pro nás první poslední, vydrží všechno, co já si vymyslím..a pokračovala bych dál. A to fakt není málo 🙂
Jednou jsem si ho vzala a tak s ním budu, stačí si jen občas připomenout, že přesně to, za co bych ho teď uškrtila, jsem na něm dřív milovala. Když občas nevím, kudy kam, ráda si pouštím video ze svatby, resp. naše svatební sliby. Většinou mi dojde, že jsem úplně pitomá 🙂
Na vztah jsou potřeba dva a moje štěstí dost závisí na tom, jestli je šťastný ten druhý...
@blanick V čem fandit a podporovat? Třeba v tom, že je všechno po tvém? Ano, je na tobě břímě výběru dovolené, ale je to dovolená podle tebe. Ne kompromis, ale tvůj výběr. Snaží se ti vyrovnat, až se málem zraní, jo to je fakt manžel na nic. A že n chce ve svém věku studovat, něco se učit, slyšela jsi někdy o tom, že jsou lidi, co prostě nejsou studijní typy? A že to s věkem rozhodně nepřichází?
Ty tady jen hledáš posvěcení, abys mohla z nudy rozbít rodinu. Holkám vzít tátu a z chlapa udělat zoufalce, co ale ve své podstatě neudělal nic zlého. Některým ženským se prostě nezavděčíš.
@mourovatakocka je mi líto, že volíte hned takový útočný tón, ale chápu, že vás to asi rozčiluje, třeba takového muže zrovna hledáte (sorry, řekla jste si o to...). Pokud bych s tím byla happy, asi bych se tady nerozepisovala o tom, jak mě to všechno štve a trápí. Vyprošuji si, abyste nade mnou hned dělala závěry, že zde hledám posvěcení k rozbití rodiny z nudy. Nic takového se neděje, možná jste přehlédla, že svého muže mám ráda, jen mě neskutečně štve. Jsem první, kdo si na něco takového stěžuje? Víte, pamatuji si na svou dávnou kolegyni v práci, starou paní, která vždy když odcházela domů, vzdychla si. Jednou jsem se jí ptala, jestli jí něco netrápí a řekla mi na rovinu, že jí strašně sere její muž. Že je s ním už přes 40 let a vadí jí i slyšet ho dýchat. Přitom byl na ní celý život hodný a dělal jí, co jí na očích viděl. Tenkrát jsem si říkala, proč to ti lidé dělají, proč si sobě i tomu partnerovi ten život tak ničí. A teď se bojím, že k tomu mám našlápnuto také.
@blanick Jj, jasně, že hledám 😁🙈
Dělej si, jak myslíš. Užij si se sousedem, určitě ti pak bude lépe na duši. Ublížíš tím sice třem jiným duším, ale určitě to stojí za to. Působíš dojmem znuděného puberťáka, chlapa si nevážíš, pohrdas jeho nedostatečným vzděláním a hledáš cestičky, jak si odůvodnit zanášení. Potřebovala bys virtuální soužití s chlapama, ze kterých jsou některé maminky tady opravdu zoufalé. Někdo ti tu psal, abys pracovala se sebou a svými pocity, ne se snažila změnit asi dost spokojeného mužského. Pokud se nudíš, zaříď si kulturní vyžití s kamarádkama. Nic složitého. Pokud si nevážíš hodného chlapa, najdi si syčáka, co tě bude mlátit a nebude mít rád tvoje děti.
@mourovatakocka tak jo, díky za super rady, paní mourovatá kočičko nejchytřejší na světě. S vámi to musí být taky radost až na kost.
@blanick 😀👍
@mourovatakocka asi bych to nenapsala tak tvrdě, ale mám úplně stejný pocit. Jako vlastně asi není nic špatně, ale já nejsem spokojená. Nebudu teda dělat nic, abych spokojená byla, ale vlastně bych si mohla nabrnknout sexy souseda a potřebuju posvěcení, že pro svoje potěšení přece smím cokoliv
@drep Já to tady sledovala od začátku, tak ve mě tenhle pocit rostl a prostě to tak cítím. Ale každý svého štěstí strůjce 🤷
@blanick Tuhle jsme rozebirali s kamaradem vztahy a padlo tema alfa samcu. Tak se zenskemu pokoleni vysmal, ze si hledame alfa samce, aby nas vic bavilo ho krotit. Vy uz krotkeho beta samce mate😁 Tak to na zacatek na odlehceni. Nicmene tohle je tezky a vubec vam nezavidim. Mela jsem vztah, ktery nasledoval po legrackach, kterych jsem si dosyta vybrala prave s alfa samcem. V urcitou chvili jsme se strasne navzajem potrebovali a z toho vznikl vztah, mozna i laska, ale chemie v tom moc nebylo. Byl v tom smysl pro humor, oboustranna snaha o klidny a vyrovnany vztah. Ale kdyz bylo to nejhorsi z predchozich zkusenosti zazehnano, chybela tam nejaka dalsi pridana hodnota. Nemeli jsme stejnou predstavu o traveni spolecneho casu, dovolenych, bydleni. Takhle jsme se placali asi rok a nakonec jsem ho nemohla snest ani ve stejne mistnosti. Rozchazeli jsme se na trikrat, nez to vyslo. A do ted (7let od rozchodu) mam nocni mury, ze jsme stale spolu a ze to nedokazeme ukoncit. A to i presto, ze se normalne bavime, jsme snad i kamaradi, respektive bychom si prali pro druheho to nejlepsi, jelikoz jsme vedeli, ze to my dva vzajemne nejsme. Ale tehdy jsem to vedela jen ja. Vubec nevim, jak vam poradit. Ale mate rodinu, to my dva jsme nemeli. Takze bych si zkusela predstavit, jak to bude probihat, az spolu nebudete. Jak na to budou reagovat deti. Snazte se asi jeste o nemozne, zkuste to zachranit. Pokud to nevyjde (coz se muze stat. Tady se kazdy tvari, jako by rozvodovost nebyla asi 50% a vy byla jedina, co tyhle trable resi), tak budete mit cisty svedomi, ze jste se pokusila zachranit nefunkcni vztah. Ale abyste mohla mit ciste svedomi, tak nesmite spat s nekym jinym. Protoze pokud se rozvedete, tak to pak asi stejne jednou prijde, ze se nekdo jiny najde. Ale pokud uz si najdete nekoho ted, tak vam to muzou deti jednoho dne vpalit a nevazit si vas za to. Ja si naopak vazim toho, ze jeste zkousite zatahnout zachrannou brzdu a nepustite se rovnou do nejakeho romanku po hlave, abyste si chvilku neuvedomovala nudu ve vztahu.
@drep prosím vás, kde jsem psala, že nebudu dělat nic a nabrnknu si sexy souseda? Já nepopírám, že v nespokojeném vztahu je lehké podlehnout a dokážu si to docela dobře představit, ale jsme snad zvířátka? Já se jen snažím o náhled z více úhlů. Ten vy my sice poskytujete, ale myslím že bez urážení by to bylo o dost akceptovatelnější. Jen počkejte, až se toto stane někdy vám... Zvláště puritánky bývají v těchto situacích úplně vyřízené.
@blanick Je teda paradox, ze zensky nedelaji ty nejvetsi vztahovy boty ve dvaceti, ale ve triceti. Ve dvaceti je teda delaji taky, ale z uplne jinych duvodu, hledaji se, hledaji ideal a ten se proste obcas lisi od ferovyho chlapa. Ale v tech triceti je to fatalnejsi, protoze z duvodu veku s tim dotycnym zakladaji i rodinu. A nebojte, nejste jedina. Ale mozna by i neuskodilo si s manzelem promluvit a zjistit, jak to ma on. Jestli se treba taky neciti uplne nejlip, nechtel by zmenu. On ten vekovy rozdil mu taky nehraje do karet. Kdyz uz jste takhle daleko, ze s nim treba nechcete ani travit volne chvile, tak uz asi neublizi vylozit karty na stul. Uz nemate co ztratit, treba ho to nakopne, aby se naucil pracovat sam se sebou. V podstate zit sam se sebou. Vlastne to asi ani nikdy nezazil, coz je teda mazec🤔
@drep ona myslim neresi, ze na ture ma kazdy jine tempo, ale spis to, ze manzel nikam ani jit nechce.
Zakladatelko, ja te asi chapu.. kdysi se o me uchazel kluk, co delal vse podle me. Co dnes budeme delat? Co budes chtit ty.. tak to bylo se vsim. Jeho kamaradi mi pak rikali, ze kvuli me se zmenil k lepsimu, zacal se zajimat o ruzne veci.. jenze on mi toho bohuzel moc neprinesl "na oplatku"..nic z toho tedy nebylo. Ex mel taky tyhle tendence..
Kvituju to, abys ho podporovala v te cetbe treba. Zkuste vymyslet novy konicek. Treba nejake deskovky, to uz muzete i s holkama dobre zahrat.
A i sama si najdi konicek, vyziti, divadlo s kamoskou. Ja mam na kulturu taky kamosku a jsme spokojeni vsichni.
Citlive bych s muzem promluvila, ne mu hodit na hlavu jeho nedostatky. Ale co by te potesilo, ze holky jsou vetsi, mate prostor zase vic "zit". Taky ze potrebujes ty akce s kamaradkami, a mrzi te, ze ti to pak dava sezrat.. proste vse co te trapi, ale ne na plnou hubu 😅
Já to vidím tak, že jsi si manžela vzala, protože se ti jevil jako ten typ, kterého vidíš jednou v podzimním listí jak si hraje s vašimi dětmi.. Ten, který ti bude věrný, protože nevypadá jako některý z těch předchozích lhářů a nevěrníku.. Dle mne zauradovaly biologické hodiny a příroda tě oslepila, vzala sis někoho, s kým jinak nejste k sobě vůbec kompatibilní a začalo ti to docházet až po dětech, kdy už jsou víceméně samostatnejsi. A teď bohužel chybí to, co by tě u něj udrželo, protože on už vlastně svou úlohu splnil... Řádu bohužel nemám, ale budu držet palce 🍀
no kdybych byla na tvým místě sebrala bych se a našla si parádního nabíječe, kterej by nás měl rád 🙂) pořádně bych si začala užívat i to, že děcka už nejsou mimina, šoupnou se někam na hlídání a můžu se tak začít soustředit na sebe, milence, luxusní sex s mladým samcem, cestování atd atd 🙂) protože tě do tohodle zoufalýho svazku dohnala banda nevydařenejch vztahů s dominantníma chlapama, tak je to sice krapet nefér vůči dědovi co máš doma, ale takovej je prostě život.
Mám v blízkém okolí případ, kdy to takhle žena vydržela než se děti osamostatnily, teď už je sama jen s tím mužem a pro ni je to k nevydržení, domovu se prakticky vyhýbá, aby tam s ním nemusela "čumět do zdi". A říká, že kdyby odešla, celá širá rodina na ni zanevře, protože rozbila "funkční" manželství (tzn. manžel ji nebije a chodí do práce), dospělé děti se postaví na stranu tatínka, protože jí přece "nic" neudělal. A tak ta situace pro ni nemá řešení. Rozdíl vidím v tom, že on je fakt takový vesnický hulvát, všechno jen kritizuje, ale nic pro to neudělá, nemá žádný rozhled, doma a pro ni nehne prstem, nemá známé, nikdy žádný koníček ani nezkusil... Co tvůj manžel? Je aspoň třeba hodný, pracovitý člověk? Aspoň třeba kolem těch dětí a domu pomůže? proč se vlastně v ničem nerozvíjí, zkus mu třeba dát "příkazem" společné trávení času podle jeho gusta...On podle popisu ty koníčky aspoň kvůli tobě zkusí (chápu, že to není žádná výhra, takový "mouchy snězte si mě"), ale zase jen nesedí a nekritizuje ti to. 🤷♀️ Já bych to ještě zkusila, třeba s nějakým poradcem, ať vás nakopne správným směrem. 😉
@tinaprofi Ja bych nebyla tak zla😁 Opravdu mam v okoli dost holek, ktery na prahu tricitky zakotvily u (pro me) nepouzitelnyho joudy a zacaly hnizdit. Coz neni omluva, ale urcite tazatelka neni jedina a buhvijaky pohnutky ji k tomu vedly. Patrne dobry umysl byt s nekym, kdo je vhodny pro partnersky zivot. Ale kdo nezazil vztah s nekym, s kym je to jak tahani na zadech tezkej sutr, tak nepochopi. A ja vam to vsem preju, ale ja jsem takovy vztah taky mela a ackoli mel dotycny parametry slusneho cloveka, tak to bylo opravdu tezky. Od takoveho cloveka se vlastne i tezce odchazi, protoze se prave bojite reakce okoli. Ale ono to je opravdu jak tahnout lod proti proudu obcas😁
neber to nějak zle, nechci bjet ošklivá, ale to vdaní se za něj byla fakt docela blbost. přijde mi, že jste se vlastně ani moc neznali, nebo jsi to odmítala vidět. on se přeci takhle nezměnil. že nemá koníčky, přátele, je s ním vlastně nuda....:( a já se ti nedivim. taky bych nebyla spokojená.
ale víš co by mi v hlavě šrotovalo na prvním místě? děti, děti, děti. jsou ještě hodně malý. takhle myslíš trošku jen na sebe, mi přijde.
na tvým místě si asi cokoliv zakážu, než děti trochu naberou rozum, a snažila se na tom vztahu pracovat. vysvětlit mu, že takhle nejsi spokojená a zkusit s tím něco dělat. jelikož mluvit jsi zkoušela a nějak asi bez efektu, zkusila bych párovou poradnu. nebo minimálně jít k terapeutovi sama a tam to zkusila rozebrat a na něco přijít. ale nejlíp ve dvou.
a tímhle příspěvkem
blanick
autor
•
Včera v 00:05
jsi popsala něco dost podstatnýho, mi připadá... popisuješ, jak vlastně BYL akční, a vlastně jen kvůli tobě. a tak se chci zeptat....předtím, jak ty věci vlastně dělal s tebou, tak to dělal sám od sebe a rád? nejspíš jo. a teď? teď už o to zájem nemá? nebo občas s tebou něco podnikne i tak? a je v tom rád? nebo si spíš jedeš v těch koníčkách sama, a on se cejtí odstrčenej k dětem? není to třeba tak, že by ty věci s tebou dělal rád, ale ty ho spíš zaúkoluješ přes ty děti, když to je hlavně tvůj koníček, jet tam a tam? soudě i dle toho, že je pak naštvanej, když někam jedeš, že on musí bejt s dětma sám...
mně přijde, že s tímhle by se určitě něco dělat dalo. když to fungovalo dřív. i když otázka je, jak to opravdu bylo. jestli to nedělal jen kvůli tobě, protože tě má rád, přestože ho to vlastně štvalo. teď už pro něj seš jakože "jistější" a on už zpohodlněl, tak ho to třeba nebere. a pokud to opravdu fungovalo, tak by se na to dalo navázat, pokud prostě totálně nezfotrovatěl a nezajímá ho nic. to je taky možný. ale třeba ho to samotnýho štve a byl by ochotnej s tím něco udělat. střídat odpočinek a domácí pohodičku s něčím akčním.
nicméně třeba ten sex je věc, kde to úplně dobře nevypadá, a asi se s tímhle i špatně pracuje. a je to asi individuální. někdo dokáže mít spokojenej vztah i bez sexu, nebo se špatným sexem. ale moc takovejch lidí asi nebude...netušim. a s tímhle to byla vpočátku jak? to tě přitahoval?
ještě tím příspěvkem jsi možná poodhalila trošku nějakou jeho možnou perspektivu... on si podle mě musí připadat zoufalej, že jako dělá, co ti na očích vidí, ale ty jsi jako ta rybářova žena. úplně se nějak míjíte v tom, co vlastně doopravdy chcete. a mně připadá, že chcete prostě někoho jinýho. někoho, kdo vám bude podobnější. on dělá všecko možný, abys byla spokojená, a myslim, že mu úplně uchází, že by sis třeba přála, aby byl víc svůj, iniciativní, aby prostě nebyl jak tvůj ocásek, ale někdo, ke komu vlastně můžeš trošku vzhlížet. jenže to už je spíš v oblasti předělávání toho druhýho, a to prostě nelze.:(
i když..třeba to vidim bblě. on když byl jako tvůj ocásek nejvíc, tak ti to vlastně vyhovovalo:D
ale časem ti to vlastně začalo vadit... tyjo no tak já nevim. už se do toho zamotávám:(
je pro tebe milejší, aby jen chodil do práce a byl nudnej, i když pak prskal, že ty se bavíš a on sedí doma, nebo aby s tebou teda něco podnikal? je pak víc v pohodě? nebo prostě nechce?
zjisti, co chce on. a pak s tím zkuste něco vymyslet ve spojitosti s tím, co chceš ty.
@normalnimatka díky moc za tvé zamýšlení. Ano, byl asi takový i dřív. Ale zamilovanost ho přece jen trochu vybičovala k nějaké akci. Myslím si (a je mi to fakt líto), že ho hodně zdecimovala ta naše dvojčata. Už na to byl starý. Mám dojem, že do teď nedohnal ten spánkový deficit. Fakt je že holky v prvním roce života téměř nonstop řvaly. A děti, resp. jeho otcovství fakt řeším nejvíc. Nebýt jich, vůbec se tady nerozepisuji a klidně si dáme třeba alespoň pauzu na srovnání myšlenek a priorit. Určitě by to prospělo i mně.
@maargit ano, je těžké opouštět (i v hlavě!) člověka, který je jen příliš hodný. Ale jak už jsem tu psala dříve, je to jako zkoušet mít ráda sebe. Nebo svůj odraz v zrcadle. Tato zkušenost je opravdu nepřenositelná. Ale je pravda že jsou holky a ženy, které toto vyhledávají a chtějí. Upřímně si ale myslím, že ať tomu říká kdo chce jak chce, tak toto láska není.
@blanick jo, ty děti a ten věk, taky mě to napadlo.
kolik mu vlastně bylo, když se vám narodily? hele, jako máte můj obdiv. mám dvě docela náročný děti a při představě mít je naráz jdu do mdlob jako. asi ale jako táta fungoval dost dobře, ne? ono to u dvojčat je skoro povinný, jinak by ses z tho úplně posrala:D
teď mě napadá taková drobnost - řekla jsi mu to někdy? já jak ovim, že je to tak správně a vlastně by to jakoby mělo bejt automatický, že se chlap na tom podílí, ale víme, že realita a průměr je někde hodně jinde. co mu říct/napsat dopis, že ho máš ráda za to, jak jste spolu ty první náročný roky zvládli a pomáhali si a byli si oporou?
víš, byla to vlastně dost zkouška...dítě je vždycky zkouška vztahu a vy jste dostali rovnou děti dvě. a obstáli jste. možná jste se mezitím trochu odcizili, to je bohužel při těch dětech běžný. ale třeba ne nevratný.
a další věc, s těma dětma... nebylo by žádoucí sem tam děti svěřit babičce, tetě, a bejt jen spolu? najít zase to, jak jste si rozumněli? jen tak si užívali sami sebe, a třeba se rozpomněli, proč jste si toho durhýho vzali? každej vztah chce péči. s malejma dětma je to většinou dost utopie, ale holky už trochu větší jsou. a třeba i to by tvýho muže dost nabilo.
Ja si myslím že tonema šanci... Já už v půlce čekala kdy se proválí nevěra.... Ale to se zatím ještě nestalo ale máš na to hodně dobře našlápnuto...
Ptz podle mě jen v málo dlouhodobých vztazích je pořád vše růžové jako na začátku... A jak to říct v každém vztahu vzniknou někdy pochybnosti... Chuť na neconoveho ( jen tak v hlavě... Nebo s novým sousedem... Kolegou atd...)
Potom aby se to nestalo musí jít v hlavě do bojeveci jako : proč svého muže miluju, proč jsem se do něj zamilovala, co na něm miluju, v čem je jiný než ostatní chlapi co znám, nádherné společně chvíle a zážitky co jsme zažily atd...
Pokud tyhle pevné základy tam nejsou... Myslím že je to těžké snažit se aby něco vzplalo... V podstatě u vás něco, co ani nikdy moc nebylo...
@blanick Muzu se zeptat a v cem jste si rozumeli na zacatku? Psala jsi, ze sice motylci v brise nebyli, ale rozumneli jste si a pak pozdeji, ze ho mas rada. Ja jsem musim rict vztah z rozumu mela jednou. Ale nemuzu vubec rict, ze bysme si rozumneli a ze bych ho mela rada. Taky to vzniklo po serii pitomcu, kdy jsem narazila na hodnyho kluka, chodili jsme spolu asi mesic, a asi po tydnu me zacal strasne stvat. Prave ze byl hloupy, vsechno me odsouhlasil - vlastne nemel nazor, vadilo me i, ze byl do me zamilovany, postupne me stval uplne vsim a pak jsem zacala nesnaset sama sebe, ze ho nesnasim - no opravdu intenzivni mesic na ktery nikdy nezapomenu😁. Strasne se me ulevilo, kdyz jsem to ukoncila. Absolutne si nedokazu predstavit s nim mit deti. Tak me prijde, ze s vama dvema to mozna nebude tak marny. Ze mozna tam neco je, na cem by se dalo stavet. Pokud chces tedy....