Vdaná... ale ne šťastná. Prošel někdo něčím podobným?
Prosím o jakýkoliv nápad, jak se nezbláznit. S mým mužem jsem se poznala po sérii vztahů s úplnými blázny. Ano, přitahovala (nebo vyhledávala?) jsem dost problematické jedince.... vždycky to dopadlo špatně. Většinou hodně atraktivní muži, velmi sebevědomí, galantní atd... jenže to nikdy nemysleli moc vážně. Buď vyšlo najevo, že mají manželku nebo něco tají jiného... a jednoho dne, když už jsem nad sebou zlomila hůl, se objevil on. Můj současný muž. Oproti předešlým vztahům na mě působil jako zjevení. Sice o 10 let starší, proplešlý a o půl hlavy menší, ale říkala jsem si "na vzhledu nezáleží", hlavně že je milý a hodný. Rozuměli jsme si, jen to nikdy nijak strašně nejiskřilo. Motýle v břiše se fakt nekonaly, ale říkala jsem si, že už to snad ani nepotřebuji.. Po roce docela hezkého (i když už tenkrát trochu nudného) vztahu jsme se vzali. Odstěhoval se ve 40 letech od maminky a hned po svatbě jsme počali dvojčata. Pár let jsem nedělala nic jiného, než se soustředila na mateřství, přestěhovali jsme se na venkov, začala jsem pracovat... ale nyní, když je holkám 6 let, jsme si s mužem čím dál víc cizí. Resp. on mně. Pokud byste potřebovaly popsat prototyp flegmatika, tak vám ho mohu přesně poskytnout. Je mu jedno vlastně úplně všechno. Nezajímá se o žádný koníček, nesportuje ani sport nesleduje, kultura je mu ukradená, věčně je hrozně unavený (o víkendu chodí spát po obědě)... já jsem s VŠ vzděláním, on vyučený... mě zajímá umění, neustále něco studuji (potřebuji se celoživotně vzdělávat kvůli svému zaměstnání ve zdravotnictví) a on vlasntě ani neví, co dělám. Už nekolikrát jsem mu to vyčetla, takže se nyní občas zeptá, ale vidím, že mi vlastně nerozumí. Prakticky se mnou nemluví, vyjma provozních věcí - "kdo vyzvedne děti, je doma chleba, je odčervený kocour atd." Já vím, určitě vás napadá, proč jsem si proboha takového člověka brala. Já vám ale taky neřeknu. Několikrát jsem navrhovala párovou terapii, protože nám to neklape ani v posteli, nikdy nechtěl, nezdá se mu, že by to bylo třeba. On je spokojený doma, na zahradě, venčí psa, pomáhá s dětmi - vyzdvedávání atd., ale i to je všechno dle mých pokynů, už mi z toho kolikrát hrabe. Je občas nespokojený, že mu pořád říkám, co má dělat, ale když to neříkám, tak nedělá nic. Čas od času jdu na víno nebo na víkend s kamarádkami, vždy si tam odpočinu od něj i od dětí, ale většinou se vracím ještě víc naštvaná, protože se tam potřebuji z tohoto vypovídat a vlastně je to pak ještě horší - když to pojmenuji. Po návratu je navíc pár dní na mě naštvaný a já po tom vypovídání taky, ale on proto, že jsem "zase" někde byla a on měl na krku děti. Přitom se to děje max. 1x za měsíc. Jenže jemu to připadá moc, protože nemá vůbec žádné přátele. Máme jen pár společných, ale když nezorganizuji návštěvu já, on je nekontaktuje. Myslím si, že žárlí, že mám kamarádky, že se dokážu dobře bavit. V posledních letech i pozoruji, že když jsme výjimečně někde spolu a on o něčem mluví (což je fakt rarita), tak se trochu stydím, protože nemá přehled o současném dění, dělá divné vtipy... Začíná to být trošku peklíčko. Dost často jem pak na něj nepříjemná, protože mě zkrátka štve a já se neovládnu.... je mi to pak hodně líto. Protože při tom všem ho mám stále docela ráda a jsem ráda, že ho mám. Je spolehlivý, má stálou práci, nepije, nekouří.... Ale představa, že s ním strávím zbytek života ...já bych se unudila k smrti. Je mi 39, jsem pořád docela hezká, štíhlá, rozhodně nechodím v teplákách a triku, i když vím, že manželovi by to vyhovovalo. Všechno toto moje pochybování se nejvíc zdramatizovalo před pár dny, kdy jsem potkala jednoho muže z našeho města - máme děti ve stejné škole a děti se skamarádily. Takže jsme poznali i tátu. Ten se zná i s mým mužem, občas zajde s děckem k nám na zahradu ale mně se začal strašně líbit. Navíc je sám, ženu nemá... Vůbec z toho nedělám žádné závěry, neznám ho, nehodlám ho nijak balit, ale rozjitřilo to hrozně ty moje pocity nespokojenosti s mým mužem. Je mi jasné, že to je teď tím zakoukáním do "souseda", ale myslím, že se jen víc odkrylo to, co se v sobě snažím marně už pár let udusit. Moc se omlouvám za dlouhý text, ale je někdo, kdo prošel něčím podobným? Můžete mi popsat svůj příběh? Nebo říct, jak to vidíte u nás?
@klokanka31
Second things second, Don't you tell me what you think that I can be
I'm the one at the sail, I'm the master of my sea
Oh Oooh
The master of my sea
Oh Oooh..... 😜
Bez vtípků - prosím tě - prohlašovat co by kdo "měl" nebo "neměl" je dost odvážný, zvlášť když člověk často neví co by on sám měl nebo neměl, jestli vůbec něco.... 🤯
@malenka3 Úplně mi mrazí. Je mi to líto, co se vám stalo. A ano, děti to určitě může ovlivnit a bojím se toho. Dodala jste mi teď odhodlání a sílu to začít řešit okamžitě. Také jsem schopná tu jeho povahu dlouhodobě respektovat a nějak to prostě dát. Ale pro mě je manželství trochu víc, než to vydržet kvůli dětem. Život je strašně krátký.
@blanick Dievčatka čo hovoria na to, že zostávajú na víkend iba s otcom? Sú v pohode? Môj syn v ich veku by nechcel zostať iba s otcom, jedine, žeby to bolo nevyhnutné a musel by. Pritom sa majú veľmi radi, ale presne ako tvoj, aj môj manžel je introvert a synovi by bolo za mnou smutno. Stačilo, keď som išla s kamoškami na kávu a už bolo vyčkávanie na okne, kedy príde mamka?
@blanick pri cteni prispevku zde me napadlo Slunce seno.... hodnej je, do hospody nechodi, auto ma, byt ma tak co vic by si chtela..... tohle vsechno si musis rozhodnout sama. kazdy je jiny a kazdy ma jinak nastavenou miru toho, co je ochoten vydrzet pro zachovani rodiny. me vzdycky babicka rikala, holka uvedom si, ze deti vyrostou a budou mit svuj zivot. jediny co ti pak zbyde, bude ten chlap, takze pokud si s nim nemas co rict uz ted, tak jak to asi bude vypadat v budoucnu, kdy se z neho stane nerudnej dedek.
@blanick abys ho mohla respektovat, že je jiný než ty, je k tomu potřeba to, aby on dělal totéž, tedy respektoval, že ani ty nejsi jako on. Umím si představit, že to bude fungovat ve smyslu, on svůj klid, ty své zájmy. Ale musíte oba chtít. Pokud budeš ty tolerovat a on ne, ty předstírat štěstí před dětmi a on se tvářit, že je vše v pohodě, bude to špatně nakonec i pro děti. Nejsou hloupé. A podle mé osobní zkušenosti nebudeš volit mezi štěstím děti a tvým. Protože dřív nebo později i děti zjistí, že nejsou šťastné. Až přejde ta dětská naivita a začne jim spousta věcí docházet. Opravdu jak jsem to četla, jsem měla pocit, že vidím ten náš život (i táta měl "jenom" učňák, vím, proč si to psala a vím, že jakékoli zprávy o tom, že si ho nevážíš, když tohle napíšeš, jsou kecy, kvůli tomu si to nepsala. Fakt strašně podobný příběh. Jenže ten náš už skončil. A ne šťastně. Bohužel.
@antoinet to co popisujete, je přesně to co mě v manželství drží. Já tohle nechci udělat, navíc nejsem nešťastná, ale spíš zpruzelá, naštvaná a protivná už i sama sobě. A bojím se, že to jednou vygraduje tak, že to už vedle sebe nevydržíme. Opravdu blízké kamarádky, které znají můj příběh od svatby, mi říkaly, že mě z toho může dostat třeba nevěra. Ať už má nebo jeho. V ten okamžik si uvědomíme, jaká je cena našeho vztahu. Jenže toho já se bojím jak čert kříže. V životě jsem nikdy nikomu nezahnula, ani za svobodna. Jsem hrozně zamilovávají a pak jsem schopná udělat i hroznou blbost.
@blanick Nemůžu absolutně radit, ale mám podobnou zkušenost. Sice jsme spolu jen chodili, ale nastala doba, kdy se mi přítel začal protivit, nesnesla jsem, aby na mě sáhl... Bylo by to na dlouhé povídání, ale za sebe můžu říct, že už se to nezmění. Snažila jsem se skoro dva roky být ve vztahu z rozumu a přesvědčovala sama sebe, že on je přece úžasný, skvělý, hodný. A pak jsem někoho potkala a šlo to ráz naráz. Ukončila jsem vztah, přestože nastaly horké chvíle - ex proti mně poštval moji vlastní rodinu, jeho rodinu, x přátel. Na vesnici paráda. Ale to už zacházím jinam, každopádně svého rozhodnutí nelituji, když se potkáme, je to fakt hezký chlap, ale ten odpor je tam pořád. To jen za mě...vy to máte každopádně o něčem jiném, jsou v tom zainteresované i děti, majetek atd. Jen bych ti poradila, abysis to pořádně promyslela, vyzkoušela možné a nemožné, aby to bylo lepší a zařídila se tak, abys byla fakt šťastná. Jsi mladá a život je opravdu krátký.
@blanick Jako kdybych cetla o svem vztahu s mym ex. S tim rozdilem, ze jsme nemeli deti, jen psa. Byli jsme spolu 12 let a nemeli jsme nic spolecneho. Jen jsme spolu bydleli. V posteli hruza, mimo postel taky. Zakoukala jsem se do jineho a to mi dodalo odvahu to ukoncit (i pres novy byt a spolecnou hypoteku). S tim novym objevem jsem sice nezustala, ale diky nemu jsem sebrala silu se vysvobodit z mrtveho vztahu. Bylo mi 27. Radim ti, odejdi od nej. Deti to budou ze zacatku nest tezce, ale ber to jako investici do jejich budoucnosti. Pokud budes v nefungujicim vztahu, odnesou si do sveho zivota informaci, ze je v poradku takto zit. Ne, neni. V poradku je, kdyz jsou spokojeni oba a pokud nekomu neco nevyhovuje, tak se to spolecnymi silami resi. Drzim pesti.
PS reaguji na uvodni prispevek, diskuzi jsem necetla
@niki1107 to musel být psychopat, když proti tobě poštval vlastní rodinu, kamarády. Tímhle by se mi zprotivil ještě víc.
Ublizis deckam jen z rozmaru. Pokud si nespokojená, změn to. Změn sebe a neocekavej, že se změní ten druhý. Nemůžeš chtít po někom, aby se změnil proto, abys ty byla šťastná.
Koho si bereš jsi věděla! A ejhle, už ti není dost dobrý. Vzal si tě, udělal ti děti. A stal se náhle nepohodlným. Jen proto, že se tu začly zapalovat lejtka.
Já si to přečetla a napíšu ti to úplně jednoduše... Jsi šťastná? Pokud ne, jdi hledat štěstí jinak, protože život je hrozně krátký a stojí za to si ho užít a být šťastná. Je to možná sobecké, ale mě se osvědčilo, že na prvním místě jsem vždy já. Ano, přiznám se, že nemám děti, tak se mi to asi lehce říká. Ale jak bylo řečeno, mám spoustu kamarádek, kdy spolu jejich rodiče jsou jenom ze zvyku, nemají vůbec nic společného a prostě jde vidět, že ani jeden není šťastný. Já osobně bych takto žít nechtěla... Naši se rozvedli (mě byli 2 roky a do mých 15 se k sobě pořád vraceli a rozcházeli).. Nevyčítám jim to, teď mají každý nového partnera a skvěle jim to pasuje, všichni se společně setkáváme a nemohlo to dopadnout lépe 😉 Dělej co chceš ty, ne co by bylo podle nás nebo společnosti vhodné/nevhodné 🙂
Zkus zabojovat. Stastna se muzes udelat jen ty sama. Necekej to od nekoho jineho. Komunikujte. Vic. Bud teda iniciativni ty kdyz on neni.
Vymysli nenarocne aktivity. Pokazde to zhodnot-podivej milacku jak to bylo super, deti se vyradili, my jsme se pokochali vyhledem,... ( aby videl ze trosku jeho namahy stalo za dobry pocit vas ostatnich).
A bylo by super kdyby si nasel treba konicka v cetbe. Mojeho muze to uplne zmenilo. Nasel se v tom a nikdy neni pozde... Zacal lepe komunikovat, zajimat se o vselico....
Zacnete chodit aspon na kratke prochazky.
A vecer si zkuste pustit porno
@blanick Me pripominas me a moje kamosky. Proste zvykly na zabavny zivot se zajimavymi nebo i zvlastnimi lidmi.. spousta nepouzitelnych chlapu..no a pak s obycejnym chlapem je vlastne nuda. Je fakt, ze deti nejsou hloupe, nema cenu aby zily v nefunkcim vztahu. Mozna by ti fakt bylo lip s nekym jinym. Myslim, ze takove vztahy casto konci odchodem k nekomu jinemu.
@odula Prosímtě klid... Tě někdo dneska naštval že jsi tak výbušná? Tazatelka se zeptala, já dala svůj názor... Dej jí taky názor a buď v klidu, přece se nebudeme rozčilovat nad internetovou diskuzí 😉
@odula napadlo mě něco podobného. Já jsem opravdu tachypsychická, Pracovala jsem na třech místech, i 350h měsíčně, jezdila na koni s trenéry, trénovala na půlmaraton, chodila ven s kamarády, četla, dělala vědu a vlastně jsem od ukončení školy v životě Snad vteřinu neseděla na gauči a jen tak nekoukala, jen jsem občas odpadla nevyspáním, spala den a zase se vrátila. Můj muž neudělá rychlejší pohyb, ani snad resuscitovat nepoběží, ale možná jen natáhne krok. Když jsme spolu pracovali na jednom pracovišti (on jako staniční sestra a já jako sice neatestovaný, ale defakto vedením stanice pověřený doktor), tak jsem měla tisíc plánů a vizí. A on jim dal tu praktickou podobu, sehnal věci. Já to ráda vysvětlím, jednou, dvakrát, třikrát. On to vydržel sestrám opakovat rok, než se to fakt zaběhlo. Když jdeme po horách, tak já ho vleču dopředu a on mě brzdí. Jdeme tempem, které je na mě trochu málo výkonnostní a podle něj trochu málo kochací. On mě ze vzduchu chytá zpátky k zemi. Taky nemá milion koníčků, taky nemá potřebu organizovat (má hodně dominantní maminku a přede mnou měl hodně zlou a panovačnou ženu), taky to radši nechá na mě a mně to vlastně občas štve, ale v základě moc dobře vím, že mám doma poklad.
@evka_slovenska porno :D tak to by můj muž fakt nedal. Vlastně mi to připomnělo, že jsem kdysi na počátku naťukla téma nějaké ne úplně obvyklé sexuální praktiky a manžel vypadal, že se pozvrací (a nebylo to fakt nic nechutnýho). Možná už v té době začalo odcizení v posteli, protože jsem stále přemýšlela, jestli ho něčím neodpuzuji.
To je větší šance třeba ta četba... to bych mohla zkusit. K Vánocům mu dávám vždycky knížku, vždy ji přečetl a většinou se mu líbila. Asi ho budu víc zásobovat.
@klokanka31 no, ty :D. Ale už jsem chilled out. Myslím že se zakladatelkou jsme celkem v pohodě ;)
@asinehri jenže ona inteligence nemá co dělat se školou. Jsou velmi inteligentní lidi, co jsou "jen" vyučení a pak se najdou i tupci mezi lidmi s diplomy. Důležité je mít nějaký přehled,ktery.tady manžel nemá a ani nemá zájem to změnit. Já paní rozumím. Dřív jsem chodila s klukem a ten na všechno odpovídal "to jo, no".. Protože nikomu a nicemu nerozumel. A byla to ostuda. Teď mám může, kterej se nechal vyhodit z prumky. Ale je inteligentní. Zajímá se o dění ve světě, historii, atd.. Bylo to velké osvěžení oproti tamtomu..
Za mnou přišla tehdy má 5 letá dcera, se slovy maminko najdeme si být jen holky když se s taťkou tak zadáte....děti vidí mnohdy víc než si dokážeme domyslet... důvěrujte procesu , můj bývalý se choval stejně, a můžu říct že jediné co stačilo bylo udělat ten první krok....nebát se a vesmír se už pak postará...nevěřila sem ale je to tak
@odula ano, může to být všelijak. Ale základ je, že musí ti dva mluvit. Spolu. To jsi psala. Pokud tohle nefunguje, nemá to dle mého dobrou budoucnost.