• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vracím se po RD do práce, manžel začal nesmyslně žárlit

20. prosince 2012 
Ahoj. Chtěla bych znát názor jiných žen na to, jak by asi postupovaly v řešení osobního problému v manželství. Jsem s manželem 8 let, z toho posledních 5 let jsem strávila na mateřské a rodičovské dovolené. Teď v lednu mám nastoupit do práce. Všechno bylo doma v pořádku a v pohodě, dokud jsem manželovi neoznámila přesný den, kdy začnu zase pracovat. V ten okamžik jako by mu přeskočilo a začal s nesmyslnýma žárlivýma řečma a s chováním, které mi mozek nebere. Má přiblblé poznámky ohledně každého chlapa, kterého pozdravím ať je to soused, jeho kolega z práce nebo společný kamarád. Prohrabává mi kabelku a myslí si, že si toho nevšimnu, včera jsem ho chytla u toho, jak mi pročítá SMSky v telefonu a dneska jsem si všimla, že mám přehrabané oblečení a prádlo ve skříni. Chystám se, že si s ním hodně vážně promluvím, i když přesně ještě nevím co mu řeknu. Mám chuť poslat ho k psychologovi, připadá mi to jako by u něho propukla nějaká psychická porucha a vůbec se mi to nelíbí. Důvod k žárlivosti nemá. Bez něj nikam do společnosti nechodím, ani s kamarádkama na kafe - to spíše se některá občas staví i s dětma u nás. V kanceláři kam nastupuju je čistě ženský kolektiv včetně šéfové.
19. pro 2012 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@harpagona Ahoj. Já svého manžela nadevše miluju a jsem za něj strašně šťastná, možná jsem naivní, ale mám pocit, že jsem dostatečně vybouřená a nikdy bych mu neprovedla žádnou podpásovku. Bohužel mám specifické povolání, že jsem občas večer pryč a to i během rodičovské dovolené. Můj manžel je o 11 let starší, což asi nebude ten důvod, proč je někdy nejistý, ale spíš to, že je ze stejné branže a ví jak to chodí, takže se mi občas stává, že také "není rád", když opustím brány domova. Teď co jsem po druhé v jiném stavu se to hodně uklidnilo, ale mimo těhotenství se mi bezesporu osvědčilo neustálé chválení, přesvědčování o mojí lásce, obdivu a náklonnosti k němu. Sice někdo řekne, že jsem třeba servilní slepice, ale " miláčku Ty jsi skvělý, krásný a úžasný" mě nezabije a mám klid :slight_smile: a navíc to i tak cítím.
19. pro 2012 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@harpagona nikdo nemá rád, když se mu z ničeho nic svět obrátí vzhůru nohama. Posledních pět let jsi byla doma, k dispozici, zařídila jsi všechno, co bylo potřeba - teď se vrátíš do práce, doma nebudeš, a co děti? To určitě bude vyžadovat jeho zapojení, co když budou nemocný, třeba si bude muset brát dovolenou, no jak to všechno bude?

Tyhle a podobné myšlenky se tvému manželovi teď honí hlavou. Ty určitě něco podobného taky v hlavě řešíš, ale on, protože je chlap, to ventiluje dosti pitomým způsobem. Pokud to fakt vypuklo až teď těsně před nástupem, tak je to s největší pravděpodobností akorát extrémní nejistota, takže místo psychologa potřebuje chápavou ženu, která ho uklidní, že všechno bude v pořádku, že to zvládnete společně, jako rodina, stejně jako doteď. A ono si to po nástupu taky sedne, když uvidí, že to fakt jde.

Promluvit si určitě musíte, tvoje soukromí, jako je telefon, by fakt měl nechat na pokoji, ale zkus ho brát v tomhle případě víc jako vyděšený malý dítě než jako chlapa - vyděšený dítě taky nejdřív uklidníš a teprve potom řešíš zbytek. Takže něco ve stylu "všimla jsem si, že v poslední době jsi trochu víc nervózní, to asi kvůli tomu, že se to teď hodně změní, když nastoupím do práce, viď? Já jsem z toho taky nervózní, to víš, pět let jsem byla doma, tak jsem si odvykla, ale doufám, že to nějak půjde. Ještě že tě mám, bez tebe by to nešlo určitě."
20. pro 2012 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tvůj příspěvek