Vydržet ve vztahu s problematickým manželem?

@kafr Teď si nejsem jistá, jestli to míníte ironicky, nebo ne. Z trollu do idylické rodiny je sakra daleko.. Samozřejmě nevím. Osobně na to mám názor takový, že zásadní problém je v jeho závislostním chování, které nedokáže korigovat a jen se občas transformuje z jednoho bodu zájmu na jiný. V tomto má rodinnou zátěž, podobné znaky vykazoval jeho otec, který nakonec skončil velice špatně. Tuto jeho jedinou zápornou charakterovou vlastnost jsem si uvědomovala ještě v době chození, mou jedinou podmínkou před svatbou byla léčba, s tím souhlasil a chtěl, byli jsme i u psychiatra, měl vyšetření pro zahájení léčby. Ale nakonec k tomu nedošlo, v poslední chvíli jsme couvli, když jsem viděla ten typ lidí v čekárně, bylo mi ho až líto, říkala jsem si, že sem přece on nepatří, udělala jsem ústupek, domluvili se na kontrolovaném pití, ale to nefungovalo, měla jsem být důslednější. Pořád jsem tak nějak počítala s tím, že k tomu někdy dojde. A já bych si přála, aby kvůli jemu samému do toho šel i teď po rozchodu. Ale jak se s tím popere, to už záleží na něm samotném.
Myslím, že další problémy pak vyplývaly z frustrace sebou samým, do toho se samozřejmě změnila i moje reakce, moje nálady, moje frustrace, došla mi trpělivost. Celkově se změnila za ty roky situace, už jsme nebyli studenti, přišli starosti s rekonstrukcí,brzo po tom dvě malinké děti, vše jak jsme si plánovali a přáli, ale výsledek bohužel neslučitelný s žitím.
V poradně jsme byli, ale další návštěvu odmítl, dělá mu problém svěřovat se s takovými věcmi cizím lidem. A já to vlastně chápu. Otázka je, jestli mu to za to stojí, nebo ne..

Pokud takto chcete dál žít a chcete, aby se na to musely dívat vaše děti a jednou byli napadáni vlastním otcem, protože má chudáček problémy s psychikou, tak je to vaše věc, ale u nás to bylo hodně podobné, ale otec s tímhle začal, až byli naší svoji a mě bylo 9 let, do toho byl nevěrný, na každým rohu jedna co chtěla rozvratit rodinu, máti nikam nesměla, nesměla mluvit s chlapama, atd atd. Jednou ji chtěl dokonce vyhodit z okna že 3.patra, zmlatil ji a pak nás vzbudil, aby jsme se přišli podívat na matku jak je ozrala, bylo mi 11, celou dobu jsem byla vzhůru a věděla jsem co se děje, pohled na milovanou mámu, zmlacenou, modraky a podlitiny v obličeji, zhroucenou u topení pod oknem, nemohla mluvit ani se hýbat, sotva dychala, nikdy ten pohled nedostanu z hlavy. Nakonec ho máti milovala i s jeho "chybami", protože za to chudáček nemohl, že měl psychické problémy a odmítal se léčit a chodit do poradny. Když jsme se přestěhovali na barák, tak začal o víkendech i pít a bráchu jednou málem zmlatil do bezvědomí, protože mu někdo navykladal, že prý o něm řekl, že je to vůl. Brácha nic takového nikdy neřekl. A vy chcete s takovým člověkem žít? Sama vidíte, že nemá zájem cokoliv řešit, chcete být slepá a hloupá jako moje máti? Pokud vám tohle jako odpověď nestačí, tak je mi opravdu líto vašich Dětí, protože si ani neuvědomujete, co všechno vidí a slyší. Snad vaše rozhodnutí bude správně a nedopadne jako my.
Jinak matka s otcem žila 30 let, až do smrti, zemřel na rakovinu v 50 letech.

@tehulinka91 Je mi moc líto, co jste si musela zažít. To je opravdu nepředstavitelné.
Ano, dohodli jsme se, odejde, na rozvodu se shodneme, považujeme oba nakonec za výhodu, že děti jsou tak malinké, že z toho, co se stalo, si nebudou pamatovat nic a vyhneme se tím vámi popsaným situacím. To bych si v životě neodpustila. Snad to dobře dopadne.

Držím palce 🍀🌷