Vyhořelá matka - jsem psychicky na dně a odnášejí to děti. Co pomůže?

dixi86
17. únor 2020

Dobrý den, cítím ode dne víc a víc, že mám problém. Jsem psychicky na dně a odnášejí to děti. Vyjma porodu jsem s nimi 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. S manželem jsme bez hlídacích babiček, tet,..do nedávna i manžel byl celý týden pryč, ale od té doby už to ani lepší není..spíš naopak. co vám pomohlo se dostat ze začarovaného kruhu? děti jsou vymodle po letech snažení, malou stále kojím, snažím se, aby měly vše, co potřebují, aby jedly zdravě a měly základ. ALE...přijde mi, že kdyby se o ně staral kdokoliv jiný, bylo by jim líp. Obě děti jsou hyperaktivní, starší nejspíš ADHD. Oba od narození špatně nebo vůbec nespí. Vůbec nic me nebaví, nic pořádně nestíhám a s těma našima satankama je i vylet a nakup ocistec. Pomůže opravdu jen psycholog...nebo se dá vymanit ze všeho i jinak? do práce je to zatím nereálné, mladší je 1,5 roku a jsme na ně s mužem opravdu jen sami. děkuji

denny27
17. únor 2020

Chce to si občas někam vyrazit (nákupy, kino, kavárna) a trochu si odpočinout.
Já mám ty děti 4, hlídací babičky nemáme, alespoň ne na víkendy a na noc. Ale mám chlapa, který mě čas od času alespoň trochu zastoupí a nemám na krku všechny děti, ale třeba jen jedno..

bellaver
17. únor 2020

Dobrý den, zkuste se podívat na www.nevychova.cz ... není to ztráta času, mně/nám, to moc pomohlo. Držím palce 🙂

mikejla13
17. únor 2020

Stačí jednou týdně, třeba hodinka a budete jak vyměněná. 🙂 Přijdete na jiné myšlenky, ale chce to opravdu vypadnout, jinak je to na zbláznění. Kamkoliv. Cvičení, nákup nebo se jen chvilku projít, ale sama. Pokud nemáte příležitost, volila bych odbornou pomoc, není na tom vůbec nic špatného. 🙂 Hlavně věnujte ten čas sama sobě, děti vás potřebují spokojenou. Vy jste jejich středobod, takže i když o ně pečujete dokonale, ale sebe zatracujete, odnesou to pak obě strany stejně. Vím, lehko se to říká.
@bellaver Nevýchova není podle mně pro každého, přečetla jsem od nich spoustu článků a viděla myslím dost videí, ale zde paní potřebuje pracovat hlavně na sobě. 🙂 Nic ve zlém.

zuzangel
17. únor 2020

Tvoje situace mne mrzí, o to víc když jste měli problém a děti jsou vymodlene.
Nemyslím to zle ale přeci když jste děti chtěli, tak jste věděli že nebudete mít hlídací babičky snad. A tedy myslím že to o nich není.
Nevím psycholog můžeš taky zkusit, ale asi nejdřív zkus sama něco změnit. Samozřejmě chápu že potřebuješ mít prostor pro sebe dobít energii. Takže zapoj více manžela a prostě si sama jdi kamkoliv, třeba nějaké cvičení, ať to má i pravidelnost.
Starší dítě je už ve školce? Tak pokud potřebuješ, tak ho tam nech od rána az do odpoledne a s jedním ti vše půjde určitě líp.
A pokud máš možnost nějaké dětské skupiny, tak i to mladší určitě zvládne jeden den na to aby jsi si odpočinula a vyřídila vše co je třeba, a jeden den není ani nijak finančně náročný, že byste to pocítili v rodinné rozpočtu.
Držím pěsti 😊

saphire
17. únor 2020

Jsem na tom dost podobně a plácám se v tom už víc jak rok a zatím jsem se z toho nedostala. Zkouším všechno co se dá, u psychologa jsem byla několikrát, ale zatím to ovoce nepřineslo, navíc je to pro mě dost drahá legrace, nemůžu tam chodit každej tejden. Ted když se mi zvedl rodičák, tak jsem se hned objednala zase, dám tomu určitě ještě šanci. Taky mi nikdo nehlídá a manžel je poslední rok prakticky permanentně nemocný, takže když není v práci a nespí po noční, tak je mu špatně a leží, takže od dětí se dostanu tak dvakrát do roka... Jestli chceš, napiš mi SZ, můžem si zkusit navzájem poradit, vyměnit zkušenosti...

pavlinar
17. únor 2020

Nejdriv bych zkusila zaridit cas jen pro sebe. I kdyby jsi sla k psychologovi, tak by to byl cas pro sebe.
Ja mam jen 1 dite bez hlidani, a taky toho mam nekdy plny brejle...
Jsi pro ne nejlepsi mama, a s nikym by jim dlouhodobe lip nebylo! Ale voraz potrebuje kazdej
..

konidana
17. únor 2020

byla jsem na tom stejně, byla jsem i u psychologa, ale nemusela jsem tam chodit dlouho, protože jsme se s mužem dohodli, že se na rodičáku vystřídáme. On byl zpruzelý v práci, já doma. Mladšímu byl rok, když jsem šla naplno do práce. Tou dobou jsem ho odstavila. S dětmi byl doma chlap. Nejlepší období. V práci jsem se během roku vzpamatovala a dala dohromady. Bez toho bych asi opravdu skončila hospitalizovaná na psychiatrii - moc mi k tomu nescházelo. I psycholožka doporučovala návšetěvu psychiatra. Nástupem do práce jsem tyto své problémy na čas vyřešila 🙂

konidana
17. únor 2020

@dixi86 svoje první dítě jsem taky chtěla kojit dlouho, ale když jí bylo 15m tak mne muž přesvědčil ,že mám skončit. Nechtěla jsem , obrečela jsem to, ale zpětně jsem zjistila, že mne to strašně vyčerpávalo a já pak byla nervní a unavená a s pocitem, že nic nemůžu, když na mě malá co hodinu visí na prsu. Druhé jsem tak v odstavila v tom roce celkem smířená, že to je pro nás všechny to nejlepší.

corry21
17. únor 2020

No tak já teda nesouhlasím s tím že to není o tom jestli je rodina hlídací nebo ne. O tom je to teda fakt hodně. Nicméně zakladatelce rozumím... Měla jsem depku z toho jak moc jsem si dítě přála a jak moc mě to doma vyčerpává, rozciluje a svým způsobem fakt nebaví... Nicméně mých pár postřehů které se mi mnohonásobně vrátily
- doma nemusí být všechno na 100%, někdy je důležitější si během spánku s dítětem číst než uklízet ( to byl jeden z důvodu mojí rozlady, myslela jsem že když jsem doma tak bych měla mít uklizeno,uvareno nakoupeno a ještě večer čekat v posteli v sexy prádle 😄)
- vrať se k aspoň jedné věci co tě bavila před dětma a na té trvej, jestli nemá manžel časově extrémně náročné povolání,tak musí víc hlídat sám
- když nehlídá rodina, co kamarádky? Nemůže někdo jedinou do měsíce dvě hodinky pohlídat,abyste si zašli s manželem na večeři?
- k bodu výš, je strašně důležité udržovat vztah i mimo děti... I kdyby to byla jedna večeře měsíčně a hodina povídání před spaním
- co soukromé jesličky na jedno dopoledne týdne pro mladší? V tom se mnou asi nebudou všichni souhlasit, ale já jsem dala od dvou let na tři dny a můžu se věnovat i sama sobě. Malá je sice extra společenská ale na jedno dopo by to snad šlo i u vás...
Drž se, je to náročný. Ale nejde jen dávat, musíš i brát

dixi86
autor
17. únor 2020

@zuzangel starší ve školce není, souvisí to s tím ADHD, ale neni realne ho tam dostat. v době početí, narození dětí naše rodinná situace byla jiná, ale samozřejmě jsme počítali, že je chceme my a že se budeme 100%starat. Ale takhle náročný děti jsem nečekala a to jsem vydržela opravdu v životě hodně. Jenže je hlídat 24 hodin denně je prostě náročný, protože ta roční vyleze kamkoliv a ten starší je zase nevyzpytatelný.

dixi86
autor
17. únor 2020

@konidana to kojení budu muset ukončit, malá pije víc a víc a nespí skoro nikdy.

dixi86
autor
17. únor 2020

@corry21 jsme na vesnici a už do školky(i kdyz tam starší nechodi) byl boj o misto. Rekonstruujeme, takže vždy jeden dělá a druhý hlídá. A i nákup nebo práce na domě mně nějak nestačí se uklidnit. Vydrží mi to pár vteřin. Kamarádky jsou daleko a právě částečně souvisí to i s tím, že naše děti nikdo hlídat ani nechce. Resp. hlídání dětí si představuju jinak než posezení u kávy a vína a děti vy si hrajte, někde. A s tím úklidem. Manžel má rád čisto, já také, ale už jsem dokázala hodně rezignovat. Což on ne a to je asi částečně problém. Nemá problém cokoliv udělat, uklidit, jen tedy nevaří, ale mě to pak deptá že to dělá po práci nebo místo věnování se dětem a nebo já jsem s dětmi/vařím a to ostatní řeším okrajově.

konidana
17. únor 2020

@dixi86 malá už je celkem dost velká, odstav ji úplně co nejdřív. To je věc kterou můžeš udělat a myslím, že ti to pomůže. Dneska... nebo třeba o víkendu. Zkus se domluvit s mužem, že mu na jeden den a noc necháš doma děti a někam odjed (se vyspat). Ke kamarádce , k rodičům nebo někam do hotelu/penzionu.

orisek56
17. únor 2020

S timhle bojuju pravidelne. Byvaji to ostre stavy, alespon u me. Pak napisu vic

corry21
17. únor 2020

@dixi86 však já jsem to myslela tak že by kamarádka pohlídala třeba u vás a vy jste vypadli někam ven... důležitá je ta změna prostředí . A rodiče nefungují vůbec? Jakože fakt vůbec, ani na jedno odpoledne v měsíci?
Tak jasně uklidit se taky musí...taky máme barák kde se pořád něco opravuje tak je mi jasný jak je to s časem.
Mluvíte o tom doma? Ví manžel jak se cítíš? Rodina nemůže být spokojená když ty seš na tom takhle. Nejsou to klišé, je to tak. Ale musíš se chtít odrazit i ty

olga_
17. únor 2020

@saphire Zkus si najít psychologa, který má smlouvu s tvojí pojišťovnou, pak je péče hrazenou z pojištění...

dixi86
autor
17. únor 2020

@konidana problém je spánek deti a muž, co pracuje jako řidič. Nemůže nespat. Starší má noční desy a hlavně mladší je 3/4noci vzhůru i kdyz chodí spát až v skoro o pulnoci

dixi86
autor
17. únor 2020

@corry21 já chci, ale oni to fakt nejsou výmluvy a je to psycho. Neříkám že beze mě to nepůjde, to jde, ale musím manželovi připravit jídla a ty dvě tři hodky na nákupu pro mě už nemají nějaký kladný dopad🤦‍♀️😥tchýně chodí jednou týdně na kávu a vinecko. Hlídat nehlida. Sedí a deti v jiné místnosti lezou po stropě a nebo zřídí gauč tak. Ze je možné ho jen vyhodit. Moje matka a rodina dělá, že neexistujeme a sestra, ke které jsem měla ještě před pár lety nejblíž,tak co si postavila dům s manželem, tak je jak vyměněna. Byli jsme u ní párkrát, ale od doby. Kdy se každou vteřinu děsila. Zda ji miminko a dvouletým neznixi dům. Jsme rekla. Ze ona je vítaná kdykoliv.ale my tam už jezdit nebudeme. Takže tak.a kamarádky mám. Ale mají jedno dítě a jsou na tom hůř než snad já a nebo bezdětné a ty se rádi vidi. Ale neradi hlídají a věnují se jim. Jedině člověk z příbuzných. Co by hlídal a je ochotný je jejich prababi ale tě bude 90. A dětem je 1,5 a 3.5.

dixi86
autor
17. únor 2020

@corry21 manžel ví a snaží se co nejvíce pomáhat ale co je po 8 letech doma tak mi to přijde ještě horší. Měla jsem. Svůj systém nebo nevím a teď jsem zralá na dobrany. A opravdu ani na hodinu nepohlidaji. Hlídat jen muž a to já jedu nakoupit potraviny a po úřadech.

lpch
17. únor 2020

U nas je to dost podobne, mame dve male deti, babicky daleko a kdyz uz k nim dojedeme (k nam ony nejezdi, protoze je to daleko a sbaleni a cesta se dvema malyma detma je prece jednodussi..), tak si hraji pouze s jednim ditetem a druhe mam stejne na krku. Hlidani pres noc neexistuje, starsi je na me zavisly a mladsi kojim. Uprimne uz jsem kousek pred sesypanim, ted deti byly tri tydny v kuse nemocne a celou dobu jsme museli byt doma. Manzel chodi z prace vecer, vetsinou v sest. V ten okamzik mu je nejak zkusim hodit na krk a aspon na 15 minut se nekam zavrit, vetsinou bez efektu, deti me nenechaji. Vyuziju vetsinou kazdou chvilku, kdy muzu jet treba nakoupit, jednou za dve mesice si zajdu ke kadernici.. no je to boj mit deti, ale zvladneme to 🙂 jde o to najit si aspon chvilku pro sebe, pred par dny jsem mela moznost jit sama se jen tak ven hodku projit a bylo to super! A ted jsem obe deti uspala a misto uklidu proste jen lezim a cucim do mobilu 🙂

dixi86
autor
17. únor 2020

@lpch jenze me ty deti prave nespi :/ a mladsi uspim posledni mesice nejdrive v deset vecer a celou noc stejne je pak vzhuru nebo si cuca... a jak nespi tak jsou unaveny a na ranu a to jsme pak na ranu vsichni tri

konidana
17. únor 2020

@dixi86 muž není nikdy 2 dny v kuse doma? To je pak hodně blbý, ale zkusila bych to. Odstavit. Prostě se musíš kousnout, dítěti to vysvětlit, že maminka je moc unavená a nemocná a mlíčko už nebude. A pak tedy přijde to nejhorší. Vydržet. U nás to byly tak 2-3 dny. Pak už to šlo. Zkus to. Dej si závazek vydržet aspoň 4 dny bez kojení, pak už se to musí zlepšovat a budeš za vodou. Nevím jestli se odstavením zlepší spánek, ale ta šance tam je. Mě se taky oba budili tak 2-3 x za noc i po odstavení, ale nebylo toi že každý 3 h kojim a pak než usnu tak se vzbudil ten druhej 🙄 Z vlastní zkušenosti vím, že mne to kojení už hodně s.alo, i když jse si to vůbec vědomně nepřipouštěla. Ale bylo to tam, tak vnitřní nespokojenost.

když muži hodíš deti nakrk a nefunguje se nekam zavřít, tak holt musíš ven. Na procházku nebo já si klidně šla sednout v paneláku na chodbu na schody. Prostě pryč z bytu, abys fakt od těch dětí měla půlhodiny klid. Půlhodinu bez tebe vydržej. Ne se vyplížit, i když to taky někdy funguje, ale zkusit si zavést rituál "tatínek přišel maminka na půl h odchází a nebude" časem aspoň některé dny protáhnout na hodinu. Teď už bude hezky tak se prostě jít projít ven, zaběhat, nebo sednout na lavičku do parku a klidně jen čumět doblba , pospávat nebo zkusit knížku nebo cokoli.
@lpch

@dixi86 Když děti nespí tak je zkus pořádně utahat. Dopoledne ven, a odpoledne taky, delší procházky, odrážedlo, hřiště, .. No a nebo zkusit najít jesle vrazit tam obě děti a jít do práce. Od září by už mohla klapnout školka, pro starší určitě a kolik bude mladšímu?

corry21
17. únor 2020

@dixi86 chápu, nemáš to jednoduchý, ale sama víš co je u vás zrovna reálný. Jinak na všechno odpovídáš že nic nejde. Pak se z toho asi zcvoknes. Nicméně děti dva roky od sebe a do toho rekonstrukce domu nezní moc jako skvělej nápad, samozřejmě je to zcela vaše věc a znám spoustu lidí co mají děti po sobě a nemají moc hlídání, ale je to i o povaze... Já bych to nedala. Zvlášť teda pokud má první nějakou poruchu chování ... Bude líp! Jen je to t d těžký vidět

kacenka115
17. únor 2020

@dixi86 diskuzi jsem nečetla, ale co zkusit najmout chůvu/kamarádku/spolehlivou slečnu z okolí? Třeba aspoň jednou týdně ;)

jaajum
17. únor 2020

Děti jsou fajn a máme je rády, ale nedá se s nimi být 24 hodin denně 7 dní v týdnu a každou minutu z toho být šťastná a naplněná. Je to hodně o hlídání, i když chápu, že maminkám, které ho mají, to podstatné nepřijde...🙂
Taky jsem měla takovou krizi a asi rok jsem si na mateřské připadala vyhořelá. Nejdůležitější je asi to, že ta krize PŘEJDE, přestane a bude ti líp. Něco pro to můžeš udělat sama, něco se změní samo, jak děti porostou. Je fakt těžké, jak jich máš víc brzy po sobě, ale časem se to může proměnit ve výhodu - mě rodičovská pomalu končí, mladší dvě děti jsou se mnou doma a většinu dne si hrají spolu a mě u toho ani nechtějí, hodiny o nich pomalu nevím, vystačí si spolu - být tu jen jedno, tak je pořád se mnou.
Co z krize vysvobodilo mě:
Dost jsem snížila nároky na úklid, vědomě jsem nechala děti ať i něco zničí, na čem mi nezáleželo a zbavila jsem se i dost věcí, protože co nemám, to děti neroztahají a nemusím to uklízet.
S druhým synem jsme koupili myčku, s třetím synem jsem přestala žehlit a jen skládám (dobře, v nouzi i vytahuju pomačkané z kupy), plánuju sušičku
Omezila jsem vaření na rychlejší a jednodušší jídla - už ne polévka, jídlo, příloha, ale na oběd klidně jen polévku - ne že bych děti odbývala, ale dřív jsem si na sebe sama pletla bič...
Několikrát denně jsem musela s dětmi ven, protože zavřená s nimi doma, to mi bylo nejhůř. Venku jsem je vypustila a oni se tak nějak víc zabavily, rozptýlily a daly mi pokoj.
Taky jsem se několikrát obrátila na RODIČOVSKOU LINKU, dobře mi poradili, podpořili.
Taky mi pomohla moje oblíbená knížka o výchově Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, přestala jsem dělat některé vyloženě chyby a ušetřila zbytečně vynaložené síly.

A jak tu ostatní hodně píší, je potřeba dělat i něco pro sebe, co máš ráda, co tě těší - jestli manžel pohlídá děti, abys šla nakoupit - ať hlídá o hodinu dýl a ty jdi do kavárny, na brusle, cokoli tě těší. Držím ti palce, abys tu krizi brzy překonala a bylo to u vás dobré🙂

dixi86
autor
17. únor 2020

@konidana maly ve skolce byl v zari dny a byl to ocistec. Pak uz jsem ho nedostala ani do auta. Je komplikovane povahy. Je mu 3,5 a dceri 1,5. My tu jesle nemame :/ denne jsme venku na kolech odrazedle, doma litaji a skacou po skrinich, oknech. Jsme na vesnici, takze o pohyb nouze neni. Mame i svoje hriste, ale syn je prakticky unaveny co vstane, ale jak je pretazeny postupem dne vic a vic, tak je to s nim psycho. Dcera neposedi nikdy. Chodi a beha od 10. mesice. Mela jsem nabidku prace, jak ja bych rada sla a i se penize vzdycky hodi, ale starsi je opravdu neschopny nekam dochazet a mladsi je sebevrah. Zkusim ji dat pristi rok do skolky misto bratra, ale syn je narocnejsi a ne tak jednoduche s nim vyjit.

dixi86
autor
17. únor 2020

@konidana malej i dcera kolem roku a ctvrt nejdele, zvladaji nekolika km prochazky, takze nesedi na zadku doma :( a prave venku je jediny muj unik, kdy mi je dobre, i kdyz je to psycho, protoze mala lita jinam schvalne nez jdeme a maly zase je jak ufoun, takze resim jen auta a je.

dixi86
autor
17. únor 2020

@kacenka115 to jsem zkousela, bohuzel se mi ozvala jen jedna slecna, ktere bych dite nesverila.

konidana
17. únor 2020

@dixi86 venku nekde mimo provoz, v lese to je nejlepší. Děti nikomu nevadí a nemá se jim moc co stát. Taky jsem s nima byla nejradši v lese

dixi86
autor
17. únor 2020

@corry21 ted vim, ze deti, hlavne takove povahy, je blbe mit u sebe. ale je to tak a nepujdou kvuli tomu z domu. na vse rikam ne, protoze bydlime daleko od velkeho mesta a v tech malych pobliz tolik moznosti neni. Rekonstrukce bohuzel byla nutna. Ale ja si nestezuju na to jak to je, povahu/nemoci/deti neovlivnim. Ale rada bych se zbavila alespon z casti svych stavu. KDyby byla moznost realna, co mne napadla, davno s tim neco delam :/