Vypovídání se - stěhování

@jancazao jak ses vešla do 1+1. On ten 2+1 není moc ideální a bude to taky dočasný než najdu něco lepšího, ale aspoň ušetřím za nájem. Nejsou tam skoro žádné úložné prostory, malý sklep. Vlastně nemám kam dát ani koš na prádlo. 😕

Taky sem zažila to samé. Akorat sem měla jen jednoho syna a byl celkem malý, ale během jednoho roku sme se stěhovali hned 3x 🙄 nejdřív od ex k rodičům, pak od rodičů do najmu do garsonky a pak se asi po měsíci našel lepší pronájem tak sme šli tam 🙂 ex tenkrát neměl vůbec zájem o dítě ani rodinné aktivity, jít s nama i na hřiště byl hrozny problém, natož třeba nějaký výlet nebo nedej bože dovolená. Pak bylo blbe období, tahání po soudech, hádky, nějakou dobu malého nechtěl vůbec. Teď se to uklidnilo a je zas akční moc, malého rozmazluje, bere ho porad někam, teď ho má třetí týden v kuse a každý den něco podnikají ze malý ani nechce domu. Mě to taky štve, nedokážu mu konkurovat ani finančně, ani časově, ale nenadelam nic no. Syn už povyrostl a sam si rozhoduje kde chce trávit čas, občas to zamrzi, ale když je šťastný, tak to preziju 🙂 Ale ex bych zabila, kdyby byl takhle akční když sme byli spolu, mohlo všechno dopadnout jinak.

Tohle zamrzí. Oceňuju, že jste byla natolik silná, že jste odešla s dětma. Děti si zvyknou kdekoli, když to řeknu blbě. Máte toho za sebou teď hodně, snad si už odpočinete a dostanete se do nějakých zajetých kolejí co Vám budou vyhovovat. )

@pampeliska1313 tak ono nic moc jiného nezbývá, když mi řekl, že má rád někoho jiného. Jen se mu to za tu dobo jaksi rozleželo v hlavně. Děti taky povyrostly, je s nima větší sranda, dá se s nimi dělat víc věcí. Měl je vždycky rád, jen ho najednou "omezovaly" a na to asi nebyl připravený. Nebo nebyl připravený se změnit v rodiče.
@krisstina93 u nás soud naštěstí proběhl vklidu. Všechno mi podepsal. Jak snášíš tak dlouhé odloučení? Děti byly poprvé pryč 14 dní a myslela jsem, že se zblazním. Do té doby jezdily max na 2 noci.
S tím konkurováním taky nemám šanci. Peníze mám výrazně menší, nájem mnohem vyšší. Na druhou stranu jsem schopná něco málo ušetřit, narozdíl od něj, který měsíčně nevychází 🤦🏼‍♀️
Jsem teď ze všeho strašně zklamaná. Vidím jak jsme se mohli mít dobře (vždycky jsme si plánovali,co všechno budeme dělat, až nastoupím po rodičáku zpátky do práce), děti by měly všechno a místo toho jim každý týden balím batůžky 😔 on to všechno prostě strašně pokazil.

Já odloučení snasim celkem dobre, sem zvykla a navíc už teď mám další dvě děti se současným manželem :D děti dou zvykle byt třeba i týden- dva u babiček, takže je doma nemám půlku prázdnin, aspoň využívám čas pro sebe, ale jsem zvykla, ze takhle jezdí od malička, nejen k otci, ale prave i k babickam, moji segre atak. Ale teď je pryč skoro 3 týdny a už mi chybí no :D

Když to tak čtu, doporučila bych najít si psychologa (nebo i bez něj) a vyřešit si to že on to pokazil. U nás se ex ke mě choval jako k onuci (i kdyz pro malou byl super táta vždycky), ale až když jsem si vyřešila to že "to on", tak jsem začala být konečně šťastnější. 🙂 Navíc u vás, jestli to chápu správně, to bylo jen o jednom přešlapu, a už si srovnal v hlavě, že i on to vidí jako přešlap (nebo ne?), zatímco u nás to byly minimálně tři ženské bokem a celkově některé věci nebyly ok. Ale je to vyřešeno, odpuštěno, jako kamarád je fajn a táta je super. A největší problém s ním (když neberu neplacení alimentů v asi 50% protože nemá z čeho) je, že se při předávání zakecame a přijdeme tím o spoustu času. Takže vlastně super. A cítím ohledně jeho osoby obrovskou vděčnost - za dceru, za stejný pohled na výchovu, že je takovy fajn, a hlavně taky že je pryč 😁😁😁 (na vztah s ním vzpomínám ráda, polepšila jsem si a to porovnání miluju 🙂)
Doporučuji dostat se do podobného stadia 😊

Kdyz se "zamiloval jinde" a ted by to chtel zase s tebou... Spadly ruzove bryle? Uz je ta nova okoukana, nebo z nej nebyla az tak odvarena, nechtela s nim vazny vztah? On ten chlap asi nebude takove terno, kdyz pro nej deti byli omezovanim, kdyz byli mladsi, a jednodussi, nez soustredit se na rodinu, pomahani tobe - i kdyz jake pomahani, proste spolecne starani se, domacnosti i deti prece sdilite oba... Tak radsi utikal za jinou. Ono stav zamilovanosti muze byt poblazneni hormony, ale pokud clovek ma vztah, rodinu, zenu, na ktere mu zalezi a kterou miluje.. tak to nenecha dojit tak daleko a tune to hned v zacatku. A laska - to je spis nez emoce vedome rozhodnuti spolecne na vztahu s druhym clovekem pracovat tak, aby vam spolu bylo hezky, budovat stastny zivot ted a tady i pres nedokonalosti, problemy a prekazky, ktere vam zivot postavi do cesty. Zpatky bych ho nechtela - presne, on to pokazila. Ne pokazil, spis primo do's*ral. Soustred se na sebe a na deti, deti spis nez situace a stehovani urcite stresuje ten neklid a pochyby, ktere citi z tebe.

@jerrabina ono je to složitější. Těch přešlapů bylo víc. U mě je problém to celé nějak přijmout, smířit se se vším. Vždycky jsme na všechno měli stejný názor - na výchovu, na život... Jak sám řekl, po narození dětí se neuměl srovnat s tou změnou (omezením?). Úplně se mi teď hnusí z toho, jak se choval a vlastně chová. Sice ze všeho prý vystřízlivěl a chtěl by rodinu zpátky, ale za celou dobu nebyl schopnej ukončit druhý vztah. Bože, vře to ve mě, jen si to uvědomím.
@blackblue když jsem s ním naposledy mluvila, tak jsem mu říkala, že kdyby mu na mě, na nás záleželo tak jak tvrdí, tak se nikdy takhle nechová. Není schopnej Mi na to ani nic říct. A máš pravdu, že láska je hlavně o tom budovat hezký společný život. To on očividně nechtěl. Jen se teď neumím na sebe soustředit. Soustředím se na děti a když nejsou doma je to blbý. Mám vůči nim obrovský výčitky. Potřebovala bych se nějak "hodit do klidu", ale netuším jak.

Rozumím tomu, a bude to asi trvat nějakou dobu, to si samozřejmě dovol být smutná, naštvaná, zhnusená, cokoli. Ale uzavřít, srovnat si to v sobě je super, to si pak časem dovol taky 😉 A ne kvůli němu, ale hlavně kvůli sobě i dětem. Jasně že to podělal on, ale až teprve to nebudeš potřebovat vyřvat do světa, bude Ti líp. Nebo spíš až Ti bude líp, nebudeš to potřebovat vyřvat do světa. Ale jasné, všechno má svůj čas. Jen chci nabídnout výhled do budoucna, tu cestu kudy se teď ubírat.