Žiji s manipulátorem? Jak poznat manipulativní chování ve vztahu?

Ahoj holky, omlouvám se za anonym, ale mám tady ženy z rodiny a úplně nepotřebuju, aby věděly, co mě trápí.

S manželem jsme spolu 11 a půl roku, z toho 10 a půl manželé. Celou dobu to byla láska jak trám. Celou dobu mám slíbenou dovolenou u moře, ale ani před dětma jsme na žádné nebyli. Před třemi lety (po 7 letech manželství a 2,5 roku po narození 1.dítěte) přišla první krize. Já se zabouchla do jinýho, ale nic jsem s ním neměla. Jen mi imponovalo jak mi nadbíhá, jak mi lichotí, atp. Prostě věci, který už manžel nedělal. Nu doma jsem o to třetím v našem vztahu neřekla, ale vykomunikovala jsem s manželem, že si připadám už pro něj neatraktivní, když mi nelichotí, nepřinese mi jen tak kytku, neděláme nic jen spolu. No změnilo se to, a tak jsem se znovu zamilovala do manžela a s tím druhým utnula veškerý kontakt a k obnově ji nedošlo. Počali jsme s mužem druhý dítě a zhruba před půl rokem jsem začala pozorovat jisté změny ve svém i v mužově chování. Asi opadla ta další vlna zamilovanosti a nějak mi dochází pár věcí. Celou dobu co jsme spolu si třeba nesmím bez jeho svolení změnit barvu nebo střih vlasů, protože on nemá rád změny, a vždycky když to udělám bez jeho vědomí, tak je schopnej bejt na mě klidně 14 dní naštvanej. Když doma řešíme nějakej problém, a já se o tom bavím s kamarádkou, nebo i jeho sestrou, abych získala další pohled na věc, asi to dělá každá z nás, tak on se děsně vzteká když náhodou vidím věci víc jako kamarádka/švagrová, a honem mi začne vysvětlovat, jak to co dělá on je „to jediný“ správný, a holky tomu přece nerozumí. Měli jsme sen, ještě před dětmi, že si postavíme zeměloď (energeticky soběstačný dům), ale já se za posledního půlroku odchýlila od tý touhy stavět a nakonec v tom i žít. Došlo mi, že to byl jeho sen a já se nadchla, když mi popisoval to hezký, jak budu mít zahrádku, a slepičky pro čerstvá vajíčka, co mi ale neřekl je to, že krom slípek a záhonů na mě bude ještě kompletní péče o naše dvě děti, protože on přece chodí do práce a vydělává abychom měli co jíst a za co žít. Už ale není schopný přinést domů tolik, abychom si mohli užít ty peníze, když už je teda furt v práci.
Vždycky, když je problém, tak mi řekne přesně to co potřebuju slyšet ve chvíli kdy to potřebuju slyšet, a pak druhý den už je všechno zase jak to bylo a změny se nekonají, i když jsme se den předtím domluvili na tom, že něco bude jinak. Podařilo se mi narychlo sehnat psychologa, a moc se k němu těším. Došla jsem k závěru, že bych se chtěla rozvézt a co jsem si tohle ujasnila, už nedokážu chlapovi říct nic pěknýho, dát mu pusu jen tak, sahat na něj… během jedinýho dne poznal, že se něco děje, a já mu fakt nechci říct, že mám pocit, že žiju s manipulátorem. Už totiž vidím, jak mě zase ukecává na všechno to pěkný, co mi nasliboval už kdysi dávno. Kdykoliv si stěžuju na jeho práci (je podnikatel - tesař/truhlář) a že mi doma nepomůže s dětmi, tak je mi slíbena náprava, nebo vpáleno, že on chodí do tý práce aby přinesl peníze, ale domů přinese maximálně tak na pokrytí potřebného, nic navíc. Když mi slíbí, že vezme děti ven, abych si taky odpočala, obvykle trvá 3-6 týdnů, než se slib stane skutečností, a vždycky k tomu dojde až když už řvu a brečím, že mi to slíbil už kdysi. Dneska si celý den stěžoval na to, že „necítí“ mou lásku, ale jakou? Já z toho vystřízlivěla a s takovým člověkem nechci být.
Když jsme měli rande k 10. výročí svatby tak jsme měli pro sebe celou restauraci a my neměli o čem si povídat. Vážně ne, furt jsme sklouzávali k provozním věcem, k dětem, k tý zemělodi, ale nic, co by nás skutečně spojovalo a měli jsme to jako společný koníček/téma. Prostě nic. Přitom on je chytrý člověk, sečtělý, pořád si udržuje a aktualizuje všeobecný přehled, ale já jsem jak psí čumák, protože se prostě bojím, že je to manipulátor. Když jsem mu před měsícem řekla, že ten dům stavět nechci, tak se spustila vlna výčitek, a co jako s tím pozemkem a co když už takovej nenajdeme, apod. ale vlastně vůbec nevzal vpotaz, že to prostě nechci stavět. Dál si počítá na kolik ho co vyjde, apod. Teď se schyluje k prodeji našeho bytu, aby bylo za co postavit ten dům, a já bych mu po prodeji nejradši řekla, dej mi půlku peněz a tady mi podepiš rozvod. Vnitřně se bráním tomu se zase nechat ukecat.
Vím, je to dlouhý, a asi i nudný čtení, ale co myslíte, žiju s manipulátorem? Podotýkám, že nás nebije, nekouří, nepije, nefetuje, nesází, a já nevím co ještě. Ale to má být přece standard každého jedince, ne něco, kvůli čemu se mám snažit udržet vztah, ve kterým už nejsem šťastná, nebo ne?
Díky všem co dočetly do konce a dají mi zase jiný pohled na věc, který já nejsem schopna vnímat. Odsouzení není na místě, nikdo nežijete můj život. 😉