Život s hodným cholerikem. Co vám pomáhá?

Ahoj, ano, tohle znám, ale jsem to já, kdo má bohužel takovou povahu. Vím to o sobě. Vím, jak je manžel z toho vždy špatný a je mi ho líto, ale neumím to prostě zastavit, ovlivnit. Často když se pak uklidním a uvědomím si, jak je z toho špatný, tak se omluvím, ale za chvilku vybouchnu kvůli něčemu zase. Je to hrozná povaha. A jsme spolu už dlouho jen proto, že manžel je hrozně zlatý a klidný. V takových chvilích se se mnou nehádá. Prostě je jen smutný. Takže to mě právě často přiměje uvědomit si, jak jsem jedovatá a zlá. Ale musí to být pro něj hrozné. Dovedu si představit ten stres co v něm každý den vzbuzuji a upřímně nechápu, že to ještě trpí a je dál se mnou a dál mě má rád. Říkám, že ve mě žije bestie, kterou prostě neumím zkrotit. Radu pro tebe bohužel nemám, sama bych se sebou nevydržela. Ale my zkrátka díky manželovi nějak fungujeme a stále se milujeme. Vždy si řeknu, že s tím už musím něco udělat, že ho utrápím, jenže pak zas najdu nějakou tu maličkost, která se furt opakuje a za kterou nadávám pořád a prostě bouchnu. Je to na palici. Řekla bych, že u tvého muže bude ještě hrát roli klasické chlapské ego, které mu nedovolí přiznat se, že z toho má také blbý pocit, ale pokud je vážně jako já, někde ho to podle mého hlodat bude. Záleží, kolik procent jeho povahy zabírá tohle negativum. Já se řídim podle toho, že nikdo není dokonalý a dávám si pozor, abych se třeba nezaměřila jen na těch blbých 5, 10, nebo 20% toho špatného a nevyměnila to za pouhých například 20% dobrého. Takže abych to lépe vysvětlila, třeba potkáš někoho, kdo sice bude kliďas a ty maličkosti ho nenechají vytočit a tím se necháš zlákat, ale zas nenakoupí, neuvaří a kecne se doma na gauč k telce a už s ním nehneš. A až po čase ti dojde, že jsi vyměnila 80% za 20%.🙂

Cholerik bude vzdy cholerikem,toho nepredelas.No vecne kritizovani clovek asi jen tak nevydrzi,ted to dceri nedela, ale jednou ji to bude delat tez.Proste je to o tom,aby se snazil trochu ovladat a neresit nepodstatne veci,coz treba vylitnout za nakup klobas mi prijde usmevne.Navic ano,jsi neustale doma,tak si to ted vice beres.Takze nejlip se nastavit jako splachovaci typ a rict vzdycky co porad mas a tim ho jemne upozornit,ze to prehani, nebo to proste nebrat vazne,at si brbla,no kdyz to nedokazes tak to pak nevim jak ti poradit,protoze je videt,ze jsi nespokojena.Na druhou stranu po 10 letech to neni jeho nova vlastnost a poridila sis s nim i dobrovolne dite,takze pres noc se opravdu nezmenil,tak by asi nebylo uplne fer tez z toho couvat,radeji bych hledala nejake kompromisni reseni s nim.

@sirinfirst tak to máme velmi podobné, on se většinou mezi ostatními také ovládá, ale sem tam něco utrousi typu že jdu příliš blízko silnice, kroutí nad tím hlavou atp., jako by mi bylo 5 let. Občas mi to přijde vtipné, občas ponižující. A jak píšeš že cvičí s dětmi logopedii, to máme taky podobné, čistí dcerce ouška, pouta ji do sedačky rád sám aby to bylo pořádně atd, vyčistí kočárek atd, stará se řádně o tyhle povinnosti, dobře vaří. Tak jsem ráda že to má alespoň někdo podobne, v těch vyhrocenych situacích googlim byty v okolí, ale pak je mi líto zahodit hezkou minulost, a i budoucnost, snažíme se o druhé, a budeme kupovat ten pozemek. Tak snad se nám podaří nebrat si ty věci tak osobně uf. Já vim že to osobní není, jednak mi to muž říkal a hlavně takhle vybuchuje např. i na sve rodiče, se kterými má ale výborný vztah, stará se o ně a udělal by při ne první poslední. Sem tam vybuchne na podřízené a pak se jim omluví za neadekvátní reakci, lidi ho mají rádi. Tak se mi nechce rozbijet rodinu, máme výborne vztahy i naše rodiny mezi sebou, jen ta vybusnost no, člověka to někdy vyloženě boli a závidí těm co mají klidase☺️

@pavlina00000 to si právě také říkám, hlavně se obávám, že by mi jiný chlap v porovnání s tím mým přišel neschopný, co se týče výkonu, nastavil můj muž latku vysoko😁 stíhá toho zaridit opravdu hodně, a tím mi imponuje, on i sám tvrdí že vybusnost je pak toho vedlejším produktem☺️ když se o mě v minulosti ucházeli takový ti vyloženě hodní kluci, nechtěla jsem je. Tak to teď mám, kdo chce kam... 😁 Držím palce, je fajn že si to uvědomuje, když to budeš manželovi vysvětlovat, určitě mu to taky hodně pomůže, mě moc pomáhá když mi muž řekne že za to nemůžu, že ví že to přehnal, že se neumí ovládnout atd. ON by prý šel i klidně k terapeutovi se poradit, ale obáváme se že mu na to leda tak napíše lexaurin😁

Ahoj,cholerik sa nezmeni ale moze sa naucit ovladat tak,aby tie vybuchy boli menej caste a nue tak dramaticke.Pomaha yoga,sport,hypnoza,meditacie a hlavne spravna zivosprava.Spanok a sport a cas na seba osamote pomahaju.
Podla toho,co pises mate ale ovela viac problemov,nez manzelova vybusna povaha.Mam v rodine tento typ chlapa,co mysli,ze bue vsetko najlepsie a vsetko kontroluje a kritizuje....Pozor na to.To su dva odlisne problemy.Takze odporucam zajst do manzelskej poradne a zacat to riesit.
Najprv tu jeho potrebu vsetko kontrolovat a kritizovat.Tato jeho vlastmost je cesta do pekla.Je sanca,ze vam navrhnu iny sposob fungovania a budete musiet obaja vystupit zo svojich zauzivanych modelov.
No a potom riesit tie vybuchy...Je to beh na dlhu trat,ale da sa s tym pracovat....Netvrdim,ze po toku psychoterapie budes mat doma "baranka"ale tu zmenu uvidis.
A este posledna rada:neklam samu seba a nepodcenuj to,ak si nestastna a vracias sa domov v strese,ze co zase bude.Su zeny,co su splachovacie,potom du take,co mu vratia a potom sa doma dohadaju a niekedy aj pozabijaju no a potom su zeny citlive a pre tie je cholerik cesta k psychosomatickym chorobam...
Ak chces,napis mi SZ.

Neboj,nenapise

@trdelnik234 Ano, tak to je přesně problém, který vnímám u mého muže - nejde mi ani o ty výbuchy, jako o tu potřebu mít vše za všech okolností pod kontrolou a kritizovat.. Pak třeba jde, a ačkoli má jinou práci, začne uklízet kuchyň, ve které já vařím, protože v tom bordelu nemůžu vařit (jo, mám kolem sebe při vaření bordel, ale mně to neva). A pak je naštvaný, že musí uklízet můj bordel místo dělání své práce.. Já vůbec nechápu, proč si to dělá - dělá něco, co nemusí, nikdo ho o to nežádal, a ještě se kvůli tomu naštve.. já to jako vyloženě racionálně nedokážu zpracovat..

@sirinfirst To uplne chapu :D Minuly tyden jsem delala s dcerkou michana vajicka, kdyz pracoval. Slysela jsem ho jak brbla, ze jestli nebudou nadychany jako je dela on, tak ze je nebude jist. Rekla jsem mu nastvane at si je tedy udela sam, kdyz rovnou zacina s tim, ze to nebude dobry. Rekl, ze si tedy uvari sam. Potom si odpoledne 3x stezoval, ze nedostal najist, kdyz pracuje cely den jak blazen. Pritom mi dvakrat rekl, ze jist nebude. Nechaapl,proc ho beru vazne a ty vajicka jsem mu neudelala...:D

Hmm....Mas to tazke s nim a myslim,ze aj on to musi mat tazke sam.so sebou.Nic racionalne v tom.nehladaj,toto je schema spravania,ktoru ma v sebe.Je to utrpenie aj pre neho.Proste on si takto predstavuje a takto to musi byt.Tazky zivot...
Potom odbieha od rozrobenej cinnosti,nestiha a vnima ta tak,ze si neschopak.....

I když to není k smíchu, musela jsem se usmát, jelikož toto je přesný model našeho manželství. Manžel je jinak zlatý člověk, ale toto je hrozná vlastnost.
Jelikož jsem hrozná citlivka, jsem už alergická na jakékoliv zvýšení hlasu a každý jeho výbuch obrečím. Trvá mě třeba půl dne, než to zpracují, přičemž on za pět minut přijde a normálně se baví a diví se, co mi jako je... Nejvíc mě vadí, když křičí na děti. Já se jich vždy zastanu v tom smyslu, že přece nemusí na ně křičet, že to jde řešit v klidu, jenže to ho vždycky naštve a pohádáme se i my dva. Musím přiznat, že už jsem několikrát polemizovala s myšlenkou, že to už nedám že odejdu, ale ve skrytu duše vím, že to stejně neudělám, protože ho mám ráda. Vím, že cholerik zůstane cholerikem, ale asi by si měli hledat splachovací povahy 😄

Tohle je přesně do puníku můj táta co píšeš. Upřímně, jako malá jsem se ho často bála, právě jakákoliv situace typu naskládat věci do kufru auta byl stres, protože to každý dělal blbě, táta byl strašně netrpělivý, furt jsem se snažila předvídat jak jakoukoliv věc udělat správně. Teď v dospělosti mám pocit, že je jeden z nejhodnějších chlapů na světě, pro rodinu by se rozdal (ať jde o jeho rodiče, vnuky), nicméně takhle "vysírá" kvůli maličkostem pořád i jako starší člověk. Můj manžel je naprostý opak, flegmatik a jak to mám zakořeněné z dětství, tak mi občas naopak pije krev svou nelogičností a uprdelismem, protože to je fakt opak mého táty.😄 jako rada na to není, tohle nejde předělat, odstranit, záleží, kdo takového partnera zkousne. Já třeba tátu zbožňuju, ale v dospělosti bych s ním už společnou dovolenou nedala, protože fakt tím stresuje všechny kolem...

Máme to doma docela hodně podobné... když to s malými dětmi bylo náročné, tak jsem si ty jeho řeči najednou začala brát a společně s mojí únavou a pod. jsem z toho byla zdeptaná... úplně strašně. Naštěstí mne zachránila kamarádka, a donutila mne jít na psychiatrii, když jsem se rok nebyla schopná objednat k psychologovi... Hele 2 roky terapie, a moje deprese jsou pryč, řeči pouštím jedním uchem tam a druhým hned ven, případně to převedu do vtipu. U mě to má také prapůvod v dětství, moji rodiče se hodně hádali, a já si to brala... Nesnesla jsem být ani v práci, kde šéf ve vedlejší místnosti furt řval do telefonu (na jiné) a ve zkušebce jsem odtamtud odešla. Takže ti velmi doporučuji nějakou psychoterapii, pomůže ti se přes to přenést.

a co nám pomáhá? no máme domácnost tak trochu na směny😉 takže spolu nejsme furt. A pak taky čas. Letos jsme spolu už 15 let dost jsme si jeden na druhého zvykli 🙂

Tohle byl přesně jeden manazer v práci. Byl hrozne sladkej, okouzlující, energickej. Pak vybuch, vyblil ze sebe co mohl, o 5 minut ani nevedel, co vlastně řval. A zase byl ťuťu. 😁 No nejlepší bylo si to nepoustet k tělu. Jen to přijmout jako fakt, že to má jako ventil.

@95newmommy2020
No,tak to se divim,ze si nikdo nestezovalManazer by na tebe v zadnem pripade rvat nemel.

Můj chlap je taky takový. On je extrémně chytrý a výkonný, což je vykompenzováno tím, že se snadno rozčílí kvůli prkotinám (minule se rozčiloval kvůli Kabátům), ke všem je smrtelně upřímný. Na mě má též komentáře, protože já spoustu věcí řeším jinak než on, takže "špatně". Jenže já jsem jiná povaha, na drtivou většinu jeho výbuchů nereaguju a nebo počkám a pak mu v klidu řeknu, že se mi jeho chování nelíbilo, že takto se mnou mluvit nemá, nebo mu řeknu, jak mi má danou věc říct příště. Ale bojuju s tím, protože mě to mrzí, to nebudu lhát že ne.

Máš to těžké. Já si myslím ale, že problémem není ta jeho cholericka povaha, výbuchy, to je až logické vyústění skutečného problému, kterým z mého pohledu je jeho snaha vše kritizovat a kontrolovat, touha po dokonalosti a pak kdyz neni neco tak, jak si zrovna maluje, nastane vybuch. Takže já bych klidně k nějakému terapeutovi zašla, může vám to jádro problému pomoct rozklicovat a pomoct navest na správnou cestu. a ještě, když ti to sám nabídl! To bych po tom skočila 😀 Zároveň si myslím, že to pro dceru není hezký model chlapa, jak má fungovat v rodině. To, že na tebe vylitava a buzeruje te za malickosti, pak se hádáte... bude mít pak tendenci hledat si stejný typ muže. Což zase ano, jak píšeš, pro rodinu by dýchal, to je super, stará se, ale z hlediska psychicke stránky to moc ok není a věřím, že se takto těžko žije. Opravdu si myslím, že psycholog, psychoterapeut, nejaky dobry by opravdu pomohl 😉

Takový byl a je můj táta. Je v jádru hrozně hodný člověk, vždy mi pomohl, když jsem potřebovala, ale žít se s ním moc nedá a čím je starší, že je to jen a jen horší. Upřímně se divím, že ho moje máma už dávno nekopla do..... Myslím, že mě to hodně ovlivnilo v mých dalších vztazích a životních krocích. Doma jsem si neustále připadala jak idiot, když se něco nepovedlo, tak jsem to měla na talíři měsíc, když jo, tak pochvala na půl pusy. Doteď když přijedeme na víkend tak jsem ve střehu, jestli je všechno ok, jestli jsem nedala šunku na poličku kam patří sýry..... Nikdy nenadává nám, ale přesně jak píšeš, tak do vzduchu a dělá kolem sebe strašné dusno. Kolikrát jsem mu to jako dospělá říkala, obvykle po nějaké sklence. Vždy to uznal, omluvil se, ale pak jede zas to samé.... Pokud s tím člověkem chceš být, nenechala bych to jen tak a přinutila ho, ať se ovládá, nebo ať zkusí nějakou terapii.

Proč mám pocit, že je to snaha o jeho obhajobu, abychom ti řekli, není to tak zlé, jsi moc vybíravá, on je fajn.

Za a) Pokud je ti z jeho přítomnosti úzko, když bouchne kvůli prkotině, tak to není normální.
b) Všimla jsi si, že jsi si našla variaci svého otce, co tě kritizuje, neděláš věci dobře.
c) Jste oba zralí na psychoterapii, ale každý zvlášť, klidně zkusit třeba i nějakou alternativu, záleží v čem se najdeš
d) Práci si na sebe naložil sám, tak ať si i sundá a nervozitu si nevylívá na tobě.
e) Pokud chce, abys doma fungovala víc, co se týká péče o domácnost, ať se smíří s tím, že máš svůj jedinečný styl.
f) Když ti tvrdí, že to tak nemyslí, tak to nemusí říkat.
g) Pokud nedokáže pochopit, že svými slovy někomu ubližuje, má problém on.
h) Já bych ho vykázala za dveře, kdyby mě začal kritizovat skrz nějakou kravinu. Ať se vrátí, až to bude schopen řešit v klidu.

@levandule_k vesměs máš pravdu, ale bod h) tedy praktikuji obráceně. Odcházím já, když ho nechci poslouchat, protože to je v tu chvíli jediné možné řešení...
g) má sice problém on, ale nikdy si to nepřipustí a už vůbec to nepřizná druhému, že má problém ...
Ten zbytek naprosto souhlasím a u nás jsme si to už tak nějak porovnali...

@levandule_k To mě ani tak nejde o to slyšet, že je fajn, ale spíš jestli někdo, kdo žije s podobným typem člověka, se naučil být víc splachovací. Děkuju za shrnutí, v některých bodech souhlasím, ale např. práci si na sebe naložil on, naložil si ji proto, abychom si mohli dovolit pozemek, já se svým příjmem bych sotva zaplatila nájem v garsonce při dnešních cenách nemovitostí. Není to ideální, z výbuchů mi bývá smutno, na druhou stranu si neumím představit žít třeba s flegmoušem, který neuvaří, nenakoupí, všechno se mu musí stokrát opakovat, a nikam v životě nesměřuje, takový je např. můj bratr a v porovnání s mužem bych se s ním utopila v nudě...Cholerici bývají "tahouni" což mi imponuje, jsem poměrně chaotická bytost a můj muž ten můj zmatek v protipólu ke mě zas příjemně uzemňuje. Když jsem chodila do práce, přes den poklidil (pracuje na HO), večer jsem měla na stole výborné jídlo, ať si odpočinu. Staral se o mě hezky, proto chápu, že i on při nynějším pracovním vytížení by rád čas od času teplý oběd, za to se na něj rozhodně nezlobím 🙂 Můj otec je také cholerik, ale jiný, vybouchne, nedá se s ním mluvit, urazí se na několik dní, je ublížený, s nikým nediskutuje. Můj muž je otevřený, za 5 minut ani neví, že něco plácnul, umí se omluvit, umíme spolu mluvit o čemkoliv, není to stejný typ člověka, i když v tomhle jsou si podobní. Ale děkuji za shrnutí!

@lazuli35 To je pravda, právě o to víc mi to asi vadí, že v tomhle to není vhodný příklad pro dcerku. Je na některé věci puntičkář, ne ve všem, co se týče stavu domácnosti, záleží mu jen na uklizené kuchyni kde se vaří, jinak je mu náš momentální bordel úplně jedno, přitom z domova je zvyklý na 2 teplá jídla denně a naklizenej bejvák :D V tomhle kupodivu vůbec nevyšiluje, nevadí mu např, ani zmačkané prádlo, hračky po bytě atd, což puntičkáře obvykle rozčiluje. Psychoterapie nevypadá špatně, on tam i půjde, ale spíš, jak má tendence všechno kontrolovat, bude podle mě kontrolovat i toho psychologa :D Protože v našem městě jsou opravdu vyhlášení tím, že předepisují antidepresiva jak lentilky, což je nám oběma spíše k smíchu/pláči....🙂

@irmamala A mamka je splachovací, nebo ji to trápí?

@konida Já jsem jsem hodně citlivá na to, aby mě někdo peskoval jak malé děcko. (Btw. to peskování mi nepřijde teda normální ani u těch dětí.) Já jsem si tu práci rozdělala, tak ji chci dodělat a nemíním ji přerušovat, protože někdo chytne hysterák, že tohle není dle něj vhodný postup. Já bych o sebe víc bojovala. Kdyby autorka začala o sebe víc bojovat, asi bude doma pěkná Itálie 🙂 ale víš, co mě se to lehce píše, mě manžel tohle nedělá.

Ale tak nějak mě fascinuje, že se on chová dost necitlivě, sobecky, ale trpí ona a má se nadto povznést. Jak by reagoval on, kdyby mu dělala věci, které ho zraňují a jsou mu nepříjemné.

Ono je jednodušší odejít do jiné místnosti a nechat ho vztekat se, brblat. Zá pár minut to přejde, ale tady se člověk musí naučit si to nezabírat.

ad g) Jasně, že si to nepřipustí, ale tak aspoň tady fóru si nalijeme čistého vína 🙂

My jsme s mužem cholerici oba dva. Taky mi to začalo po porodu vadit. Zatímco já jsem se s malým zklidnila, manžel pod náporem stresu z práce, snahy mi doma pomáhat, věnovat se malému, začal prudit kvůli každé blbosti. Na mateřské, v sociální izolaci, navíc covid, jsem byla i mnohem víc přecitlivělá a z jeho chování opravdu špatná. Co pomohlo bylo, když jsem se tomu vzepřela, že to tak nechci, nejsem tak šťastná. Bylo pár ostřejších hádek, kdy jsme si vymezili hranice, zakázala jsem mu kecat mi a kritizovat domácnost. I rozvodem jsem pohrozila a ono to docela zabralo. Vycouval a už zase kritizuje jen kolegy z práce. A když doma ujede na mě, hned ho upozorním. Zatím to funguje. Asi to chtělo vymezit si doma s novou rodinnou situací nové hranice.

Já si někdy neberu servítky 😉 Já doma potřebuji klid a pohodu.
To, co popisuješ, nevaří, nenakoupí, není akční, nemá tah na branku, je z mého pohledu lenoch, to mít doma, tak je to vopruz.

Já oceňuji u muže pracovitost, ale nebaví mě výbuchy vzteku, nezvládnuté emoce a dělání hromosvodu.

Když mu chceš udělat jídlo, tak prostě dej zákaz vstupu do kuchyně, vařím já, tebe moje organizace irituje.

Psycholog léky nepředepisuje, tam je rozhovor, rozbor situace. Psychiatr předepisuje léky, když je třeba, ale nepřijde mi, že ho potřebuješ.

Dá se naučit vnitřní odstup, že tě ta situace nezraňuje, ale chce to trocha práce na sobě, trochu cviku, zaměřit se na osobní rozvoj a klidně si i s pomocí psychologa zpracovat určitá témata v sobě.

Správně píšeš, je mizivá šance, že se on změní, pokud nebude chtít a on nechce, on je spokojený (teda aspoň ti to říká).

Taky mám doma takovýho..

@levandule_k Tak tak, ten vnitřní odstup je přesně to, co hledám. Je pravda, že když jsem sportovala nebo chodila do večera do práce, tak mě to tak zas často nevytočilo, nebyl čas ani chuť si kazit den, když z něj zbývaly 3 hodiny :D Co jsem doma na RD tak mám spoustu času přemýšlet a trápí mě to víc. Zákaz vstupu do kuchyně bych dala hned, akorát my máme 2KK a on pracovní stůl hned vedle linky, takže mu to nedá a občas sleduje po očku postupy vaření :D Pro ty kdo neznají to zní šíleně, u choleriků je tohle taková běžná praxe, všechno si kontrolovat a remcat, když se jim to nezdá. Co mi vypráví kamarádky, nedala bych asi žádného z jejich partnerů, flegmatici mě neoslovují, jinej zas pořád kouká po ženskejch, další nemá zájem o sex, no, nezdá se, že by v celkovém měřítku byla tráva u sousedů zelenější, a kolikrát si právě říkám, jak jsem za svýho muže ráda, leč někdy to není sranda nebrat si osobně ty bláboly..🙂

Zkusenost uplne nemam, takze asi neporadim jak byt vice splachovaci. Jenom jsem si vsimla, co se vyberu chlapu tyka, ze nekdy ty super skvely vlastnosti (hodny, schopny napr) jsou doprovazeny temi ne moc chvalihodnymi. Teda kdyz je nekdo v necem fakt uzasny, zas treba mu toho dost chybi v jine oblasti. Bohuzel vztahy se hrouti na tech slabinach a to v cem je clovek vyjimecny to vetsinou nezachrani. Postupem casu jsem dosla k tomu, ze je lepsi si vybrat nekoho “prumerneho”, s kym to ve vsech aspektech alespon trochu klape (holt to nebude buh v posteli, genius apod..). Takze spise nesledovat ty vyjimecnosti, ale ty chyby jestli jsou snesitelny. To co pises je narocne, zkusila bych na tom zapracovat, zvlast jestli je ochotny k terapii, tak to muze vyrazne pomoct. A pak taky travit vice casu kazdy svymi aktivitami treba 🙂 Jinak si myslim, ze jiny chlap nemusi byt treba uplny lenoch atd, proste opak tveho manzela, ze to neni cernobile, muze byt treba mene aktivni a hodny, ale porad dostatecne na to aby se s nim dalo zit.