Zklamaná manželka bez podpory: Jak změnit situaci?
Děvčata ahoj,
potřebují se jenom vypovídat a nemám komu. S manželem jsme spolu nějakou dobu máme dvě dětí. Veškeré péče o dětí a domácnost je pouze na mě, nemám žádné hlídání, od narození syna jsem 24/7 se svými dětmi. Moje mamka je nemocná, ale když přijedete na návštěvu snaží se být s dětmi, ale nemůžu jí nechat samotné. Moje tchánovci, ačkoliv sami měli hlídání obou prarodiče, když byl manžel dítě mě jasně dali najevo, že moje dětí hlídat nebudou, ale nedělá him problém hlídat dětí jiným příbuzným. Já to respektuji a svoje dětí jim dávat už nechci, nevěřím neustále kritizují mého pětiletého syna že moc skáče, jw moc hlučný, když chudák něco vysloví špatně, tchyně půl hodiny v kuse ho nutí to slovo opakovat dokola a dokola a ní se přidá i můj manžel, který když je jeho rodina na návštěvě chovat se vůči nám úplně jinak než když jsme sami.
Manžel chodí do práce to chápu, je to náročné. Ale on vidí a uznává pouze to že on něco dělá, zatím co já podléhá jehož slov doma jenom ležím, ale kdo doma uklízí, vaří každý den, pere a skládá prádlo, stará se celý den o naše miminko a syna, jezdí po kroužkach, on už neuznává pry ➿ mi platí stát. O víkendů jsem řešila adventní kalendář pro děti on přijde " co já" že se starám jenom o děti a co mám pri něj ? Mu říkám že pro mě taky nic nemá, nato mi odpovídá ty jsi ale matka, ty nemusíš nic mít. V sexu už se taky snažím spíš já a to jenom abych jeho potěšila. Už je mi na nic, z ničeho nemám radost, jsem vyčerpaná. Poslední dobou po mě dost vyjíždí a přijde mi že vyvolává i schválně hádky, defacto každý druhý den jwe něco. Nedávno jsem zjistila že mi taky lhal otom co dělal. Říkal mi že je v práci a přitom x-hodin lítal někde jinde. Moje stará já by už odešla dávno, bohužel teď už nejsem sama a zodpovídám za dva malé dětí. Jsem totálně na dně už ze všeho.
@treasurka A jak dlouho to tak vnímáš? U nás to začalo tři měsíce před narozením trojky…
Hele rozvést se můžeš vždy ....začni teď u sebe.Navštiv psychologa/ psychiatra a manžel o tom vědět nemusí.Určite mu nefňukej jak je to doma s dětmi vyčerpávající .Nepochopí to.Zameř se na sebe.Kdyz děti spí,tak relaxuj.Na výlety s dětmi choď sama a on ať se třeba posere.Uživej si sama s dětmi.Rychle vyrostou.A on se buď chytí za nos nebo ne.Odejit můžeš vždycky.
A začni tím,že si kup sama pro sebe něco hezkého pod stromeček.I když za pár korun 😘
Jo a jestli jsem dobře pochopila ,tak chcete kupovat pozemek ...s tím bych nesouhlasila než se to s vašim manželstvím nějak dá dohromady.Spiš si šetří peníze pro sebe.Do budocna.
A co on vlastně dělá za domácí práce? A které z nich dělá sám od sebe a které, když mu řekneš?
Ono je tohle hrozně časté (viz ten odkaz na začátku, taky se tam vidím) a cítí se takto plno žen. Je to prostě hodně práce a často na houby, protože něco poklidíš a hned je zase bordel, dítě umyješ a za 5 minut je zase špinavé, věnuješ mu čas na hraní a ono pak stejně řve...
Jinak muži... plno chlapů se cítí nejistě - někteří třeba ví, že by měli něco s dítětem umět, ale že to neumí, tak jsou vnitřně naštvaní a třeba to i ventilují ven mrzutou náladou. Nebo jsou zvyklí na jiný standard ze svého dětství (a pamatují si, jak jejich dokonalá matka vše zvládala a otec měl jen nohy nahoře). Některým vadí to úkolování, že jim ženský říká, co mají dělat, jim-pánům tvorstva a dokonalým pracovníkům ("pche, já umím prodat neprodejný produkt a ženská mi říká, že jsem blbě uklidil nádobí, proč si to neuklidila sama, že já blbec jí pomáhal?"). Tímto je neomlouvám - naopak by se měli i oni snažit!! My jsme se mateřství změnily a oni musí taky, musí se naučit nové věci, musí si snížit laťky, musí být pokorní a vděční (protože mít rodinu a domácnost není jen tak, dá to mega práce), musí změnit chování a vnitřní pohled na různé věci. Ale oni to většinou nechtějí nebo neví, že to mají udělat. Prostě berou, že tím, že se narodily děti, je to všechno teď na ženské (však ona je nosila a rodila a teď bude mít volno, tak co se do toho mají zapojovat oni, když chodí do práce). A oni se nechtějí změnit, chtějí to mít jako předtím, možná s rozdílem, že si občas pohrají s hodňoučkým děťátkem, ale víc rozhodně neměnit! Rodičovství by mělo změnit oba, nejen ženu, je to nová etapa a nic nebude jako dřív.
@daasqua asi je to dany i povahou a ruznym nastavením "muzi z marzu a zeny z venuse" , myslim ty pocity zmaru z komiksu nahore. Ja je mam taky, prestoze myslim mame prace doma tak pul napul. Prace. Ale ne ty starosti uz....On nakupuje a vari, ja uklizim, ale k tomu resim komplet doktory a skolu deti, to on ma naprosto na haku a moc to neresi jako nepodstatne..... Nejvic vyrovnane to bylo a byli jsme oba v pohode(hlavne ja) , kdyz on byl na rodicaku a ja naplno v praci😉
@konidana Přesně, taky mě to po dopsání napadlo... Ženy mají asi v genech, že se musí postarat o rodinu stůj co stůj (tj. všechno tomu obětovat, sama se změnit, nic nenechat "jen tak být", o všem mít přehled...), zatímco muži, ti když v pravěku odplodnili ženskou, tak běželi dál na výletování a lov a za oplodňováním dalším samic a ničím se netrápili 😀
Souhlasím s posledními příspěvky, navíc ono hodně si to dělají ženy samy. Před dětmi a s prvním dítětem jim vyhovuje mít všechno pod kontrolou, zvládá se to většinou bez problémů. Pak přijde druhé a je to docela šok. Manžel to narovinu přiznává, že ten skok mezi prvním a druhým dítětem byl pro něj hodně náročný. Víc než pro mě.
Manžel si zakladatelky neváží a je otázka, jak to měli dříve. Jestli to postupuje celým jejich vztahem, jestli za to může aktuální stres v domácnosti a nebo má ještě jiný problém, který takto ventiluje (deprese, milenka).
Jo a jinak rady ať mu nechá na víkend děti... Za prvé si nemyslím, že je autorka dost silná, aby toto rozhodnutí skutečně ustála a obhájila si s pak můžou nastat tyto scénáře:
1) chlap povolá rodiče
2) chlap posadí děti k TV, objedná pizzu a bude si libovat, jak jde všechno v klidu
3) děti díky změně režimu budou samy od sebe ty dva dny spolupracovat, oni si to užijí a zakladatelka bude za neschopnou.
Já bych si tento krok hodně rozmyslela.
@eviicka proto píšu, ať zkusí jít do práce a ne jednorázově na víkend. Protože chlap objedná pizzu 2x, pak zjistí, že to leze do peněz, děcka se taky k televizi nenechají posadit věčně. Prarodiče nechtěj hlídat už teď, takže pochybuju, že je bude povolávat 3x týdně. Navíc má žena argument, že taky pracuje, tak ať se chlap pěkně chopí zodpovědnosti. A když to holt nepůjde, tak práce může po pár týdnech nechat, ale zkušenost, že chlap není schopný se o rodinu postarat, jim zůstane. 🤷♀️
Napíšu jen svou zkušenost, u zakladatelky mi přijde přístup manžela dost ošklivý. Úplně takový můj muž neměl/nemá, ale princip furt to samý (MD pohodička, já chudák dřu a živím, ty máš jen nároky atd atp). Přijala jsem svou roli, je mi v ní dobře, ulehčuju a zpříjemnuju si to jak to jde. Elektropomocnici, čas od času paní na úklid, výlety, kafíčka, návštěvy, jídlo objednávám. Ať si v klidu pracuje, cestuje, cvičí, no jo, vana se holt sama neumyla, co naplat, oplachni se ve stoje. Zase párky? Holt nebylo kdy vařit, nazdar. Jo a sex? Vybornej nástroj. Chceš? Tak to ale nemůžu být unavená nedejbože vyčerpaná. Teď to u nas funguje, zatím.
Ahoj, taky jsem takhle žila, tedy spíš přežívala. Vlastně mi paradoxně pomohla vážná nemoc, uvědomila jsem si, že takhle už nemůžu dál. A že nechci dát dětem takový vzor do života. Odešla jsem se třemi dětmi, když bylo nejmladší dva roky. A je mi mnohem líp. Cítím se jako člověk, ne už jako hadr na podlahu, protože tak se ke mě choval. Není to lehké, ale dá se to zvládnout. Klidně napiš SZ. Drž se, bude líp!
@treasurka Promiň, špatně jsem koukla… takže máš ještě taky samé malé… my jsme zrovna teď v karanténě a už deset dní jsem sama i když je muž doma. Je to na palici… vylézá jen když v kuchyni nikdo není, slyší půl hodiny pláč (malý mi plakal v náručí) a nevytáhne paty a pak zjistím, že v tu dobu postoval něco na FB. A tak pořád dokola. Někdy si říkám, že nemůžu přežít vlastní život. 😞 Nejhorší na tom je, že když jsem s dětmi sama, tak je mi nejlíp. 🥺 A Tebe muž třeba ještě někdy obejme, dá pusu nebo nějaký náznak citu? U nás ne.