Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Zkušenosti s navrácením důvěry po nevěře.

restartzivota
3. bře 2020

Ahoj,
v loňském roce jsme si s manželem po 16 letech vztahu prošli silnou krizí, která vyústila v manželovu nevěru. Detaily nejsou podstatné, důležité je, že jsme se rozhodli jít životem dál spolu.
Náš vztah je teď znovu na začátku, je to všechno jiné, hezčí, silnější.
Manžel se mi tisíckrát omluvil, je si vědom toho, jak mi ublížil, o co vše mohl přijít, snaží se mi vše vynahradit, věnuje se mi, chová se ke mně úžasně... V ideálním případě bych se tedy asi vznášela kdesi na obláčku zamilovanosti a užívala si to.
Jenže asi většina lidí, která si prošla nevěrou, ví, že to není tak lehké. Jako bych se bála si manžela naplno pustit k tělu, naplno to prožívat, neřešit. I když nemám žádný důvod ho podezírat, že by se s milenkou dál jakkoli kontaktoval, plná důvěra z mojí strany tam zatím není.
Nechci tady rozebírat, zda jsem se rozhodla správně (v tom mám jasno), co by v mojí situaci udělal někdo jiný atd., ani dostávat nevyžádané rady.

Chci reálné zkušenosti lidí, kteří byli/jsou ve stejné situaci jako já, ale už trochu dál. Kteří partnerovi nevěru odpustili, zůstali s ním, vztah se jim podařilo zachránit. Ráda bych dostala dávku optimismu, že to půjde. Že to chce jen čas - zajímá mě i konkrétní doba ve vašem případě. Jak dlouho vám trvalo, než jste se přes tu nedůvěru přenesli. Kdy jste se konečně mohli volně nadechnout, kdy jste si jednoho dne uvědomili, že neřešíte, kde partner je a s kým, že mu věříte, že víte...
Já už to teď po roce taky neřeším nijak intenzivně, mám svou práci, koníčky, přátele, daří se mi se zabavit. Jsou dny, kdy na to už nemyslím skoro vůbec, a když, tak spíš jako na něco vzdáleného, co se sice stalo, ale nevzbuzuje to ve mě už skoro žádné emoce.
Ale pak zase přijde na pár dní krize (obvykle v době menstruace), kdy se mi to v myšlenkách vrací, znovu si to v sobě rozebírám, znovu si působím bolest.

Tak prosím, jestli je tu někdo v mé situaci, kdo to celé ustál a je teď s partnerem dál šťastný, aby mi napsal svou zkušenost. Jak dlouho to celé trvalo, případně co vám pomáhalo to lépe/rychleji překonat.

Díky a hezký večer.

fandysek_1
3. bře 2020

@restartzivota my jsme se dokonce rozešli. Dlouho jsme se snažili o děti a nešlo to. Pak si přítel našel někoho jiného, já odešla. Hodně těžká doba. Pak jsme se k sobě po 3 měsících vrátili, vzali se a máme 2 krásné děti. Je to asi 4 roky zpátky a bohužel se mi to občas vrací(většinou na podzim, protože se to semlelo na podzim), ale jemu nic nevyčítám. Když někam jde věřím mu. Nechce přijít o děti a naší rodinu. Občas se sice poštěkáme, ale vážnější problémy spolu nemáme. Chce to čas.

restartzivota
autor
3. bře 2020

@fandysek_1 Díky za odpověď 🙂
Máš teď po 4 letech pocit, že už je to za vámi, že už ses s tím srovnala, že život je jako dřív?
Já se někdy trochu bojím, že už to nikdy nebude úplně dobré, že ve mě ten strach, nedůvěra bude pořád, a říkám si, jestli se s tím dá žít. Jestli si budu schopna ještě někdy ten vztah naplno užívat.

fandysek_1
3. bře 2020

@restartzivota je to za námi. Sice si občas vzpomenu, ale tím, že by mi manžel snesl modré z nebe a máme 2 skvělé děti, neřeším to. Nikdy ten život nebude jako dřív. Manžel o tom mluví jako o minulém životě. Musí se udělat tlustá čára a žít přítomností. To si musíš ty sama v sobě vyřešit. Zda ti tvůj manžel stojí za to abys to překonala. Začít opět věřit a neřešit to. Máš třeba někoho s kým to můžeš pořádně probrat? Opít se s kamarádkou a pořádně si poplakat? Někdy i to pomůže.

restartzivota
autor
3. bře 2020

@fandysek_1 Manžel se snaží, hodně moc. Vlastně tu nevěru beru jako šanci pokračovat spolu dál, nerozbít rodinu. Pro nás oba to byl takový kopanec. Náš vztah se řítil kamsi do černé díry.
Kromě tohoto je jinak úžasný, nemám mu absolutně co vytknout, předchází si mě, kolegyně v práci mi ho závidí 🙂, takže bych byla sama proti sobě, kdybych to zahodila.
Byli jsme asi třikrát v manželské poradně, kde nám psycholožka řekla, že máme vše mezi sebou krásně vyřešeno, vyříkáno, víme, kde bylo jádro pudla, problémy jsme odstranili, působíme šťastně a zamilovaně, takže nám nemá moc co víc poradit, jen to, abychom se toho drželi a dali tomu čas.
A mám dvě blízké kamarádky, se kterými jsem to intenzivně řešila od prvních hodin po zjištění, a další asi čtyři "na drátě", na které se taky můžu obrátit a vypovídat se. Skoro všechny navíc prožily nebo prožívají podobnou situaci, takže si opravdu rozumíme a podporujeme se.

petulejan
4. bře 2020

Já se s tím naučila žít,jinak by to prostě nešlo. Nejhorší je se tomu podat a přemýšlet kde je a s kým atd. A to jsem si prošla o hodně horším scénářem 🤦‍♀️

spiny
4. bře 2020

@petulejan Jo, tohle mám taky, snad už alespoň z větší části za sebou: kde je, s kým, proč se zase zpozdil. Zatím ta důvěra není zpátky na 100% a nevím jestli ještě někdy bude. Ono ne nadarmo se říká, že ve vztahu vyhrává ten, kdo miluje míň. Ale snažím se. Důležité je začít žít sama za sebe. Snadno se to říká, kdo neprožil nepochopí. A scénář taky tedy trochu horší, než zadavatelka.

petulejan
4. bře 2020

@spiny ano jak píšeš a já opravdu miluju míň. Nezjistit tenkrát,že jsem těhotná,už spolu nejsme,ale taky bych teď neměla tu mou malou prcku za odměnu 😊

amazonkajanik
4. bře 2020

My to též překonali. Taky byly problémy,nedařilo se nám dítě,pracovně to bylo taky na dvě věci. Těžší to bylo v tom,že slečna dělala vlny,ale pak to utichlo a nám se do 3let od toho zadarilo. Ono by k tomu z jeho strany zřejmě nedošlo,kdybych dva roky před tím neselhala já. Dali jsme si pauzu a já natrefila na takového,co rád zranitelné . Takový ten "kamarád " co nastaví rameno na vyplakani se a má vedlejší úmysly 😣

restartzivota
autor
4. bře 2020

@spiny
@petulejan
@amazonkajanik
Upřímně - moc optimismu jsem z vás nenačerpala 😀
Ale děkuju za vaše komentáře, vážím si toho. Jsem ráda, že jste to překonali a daří se vám v manželství dál. Těší mě, že takoví lidé opravdu existují.
Většina názorů je totiž opačných, typu - udělal jednou, udělá znovu, už bych mu nikdy nevěřila apod.

Já se právě nechci dostat na úroveň - no jo, tak jsme to nějak přežili, ale už si ho držím od těla.
Ráda bych našla někoho, kdo žije plnohodnotný vztah, oboustranně, s důvěrou. Třeba někoho, kdo bere nevěru jako nový start, komu nevěra vztah naopak posílila, nakopla, posunula někam dál, a je za to třeba spíš vděčný.

spiny
4. bře 2020

@restartzivota Ty okolnosti byly u nás trochu jiné. Úplně pitvat na veřejném fóru to zas nechci. Ale samozřejmě pokud si opravdu je vědom chyby, pokud byla nevěra čistě fyzická a pokud jste si mezi sebou vyjasnili, proč k tomu došlo a co dělat, abyste byli spokojení oba - tak bych byla optimistická.

maybe72
4. bře 2020

Pěkný den, podobnou situaci jsem prožila těsně po narození naší první dcery... Nejtěžší nebylo odpustit, nejtěžší bylo právě najít znovu důvěru v člověka, který mě tak zklamal... byla to opravdu velmi těžká situace, spadla jsem až na vlastní dno, ale překonali jsme vše zlé, náš vztah to posílilo a od té doby oba víme, co je pro nás důležité...
Takže za mě ANO, jde to... ale stojí to strašně moc...
Musela jsem manželovi začít znovu věřit, neplašit se při každém pípnutí mobilu nebo při menším zpoždění při návratu z práce... lezli jsme opravdu po velmi malých krůčcích, ale zvládli jsme to, k první dceři si pořídili i druhou a ještě jsme adoptovali chlapečka z kojeňáčku...

baruz
4. bře 2020

@restartzivota ahoj, taky máme za sebou s manželem velkou krizi a nevěru. Bylo to nejhorší období v mém životě (i v jeho troufám si říct). Je to už 8 let zpátky. Tehdy jsme spolu byli 7 let, ale nebyli jsme manželé, nicméně jsme spolu žili už delší dobu. Detaily rozebírat nechci, ale trvalo to tak půl roku určitě. Já jsem tenkrát byla na pokraji sil a když už jsem se odhodlala, že jakmile najdu podnájem, tak odcházím, tak se tenkrát probral a rozhodli jsme se zůstat spolu.
Popravdě musím říct, že nás to posunulo určitě dál. Teď vím, že jsme oba opravdu rozhodnutí udělat pro náš vztah všechno a myslím, že už všechno zvládneme. Nicméně těžké to bylo hodně a trvalo to hodně dlouho než jsem začala věřit. Asi půl roku po našem rozhodnutí mě přítel požádal o ruku a to mě asi definitivně utvrdilo v tom, že to myslí vážně. Teď jsem ve stavu, žemu věřím, ale zároveň vím, jak rychle a nenápadně se může všechno pokazit, takže na našem vztahu víc pracujeme a jsem víc otevřená i v tom, že si říkáme, co nám vadí hned a nenechávalme v sobě nic kvasit.
ALE.... nebudu lhát, pokaždé, když si vzpomenu, bodne mě to u srdce. Ta bolest zůstane asi navždycky.
Domluvili jsme se tenkrát, že už jsme všechno probrali, všechno jsme si vyříkali, omluvili se i jsme si vyčetli všechno, co nás trápilo a už o tom vůbec nemluvíme. Prostě děláme, jak kdyby ten skoro rok v našem životě nebyl.
Myslím, že je důležité si všechnomóravdu upřímně vyříkat... abys mu to někdy v afektu nevyčetla. Já třeba vím, že jemu by to hrozně ublížilo.

amazonkajanik
4. bře 2020

@restartzivota jako ono to ode mne možná vyznělo jako "mno,tak jedeme dál " ale my jsme se fakt semkli, zjistil, že ve mě má mnohem větší oporu,než si myslel. Chtělo to takové to sebeuvedomeni, že nikdy není tak zle,aby nemohlo být ještě hůř,ale za to si můžeme už sami. Dnes by na nás nikdo nepoznal,čím jsme si prošli,dokud to sami nerekneme

restartzivota
autor
16. bře 2020

@spiny Čistě fyzická nebyla, trvalo to pár měsíců, a bohužel část z toho i po tom, co jsem to zjistila a co jsme se dohodli, že on to skončí a budeme zkoušet manželství zachránit. Což je ve skutečnosti ta moje největší bolest ohledně toho.
Zpětně mi teď říká, že byl prostě zblblý, že to nedokázal v tu chvíli ukončit (vím, že to byla i její aktivita, takže chápu, že to často nejde ze dne na den), že měl hrozné výčitky. Jsem si jistá, že toho lituje, že už k ní nic necítí a že ho to mrzí a vnímá to jako chybu.
Ale jinak platí, že jsme si vše vyjasnili a oba chceme být spolu. Myslím, že jsme nikde neuvedla, že máme děti. Ty jsou taky obrovským důvodem, i když ne největším.

@maybe72 To je úžasný 🙂 Přeju, ať se vám daří 🙂
A děkuju moc za nalití optimismu do žil! Přesně to jsem si potřebovala přečíst.

@baruz Jako bys popisovala i moje pocity! U nás to bylo velice podobné (s tím rozdílem, že jsme již manželé a máme děti). Také se to zásadně zlomilo ve chvíli, kdy jsem mu řekla, že je konec a ať odejde (a pár dní jsme opravdu byli každý sám). V tu chvíli v sobě teprve našel sílu to s ní razantně ukončit, a najednou z něj byl jiný člověk. Ukončil to s ní přede mnou, přijde mi, že v tom okamžiku naprosto dospěl. Několikrát mi za tenhle krok děkoval.
Vnímám to stejně - ukázalo mi to, jak rychle se ten vztah může sesypat, a že je potřeba na něm neustále pracovat. Počítám s tím, že zapomenout se nedá. Zase na druhou stranu - jako se vším - mám pár podobných bolestivých zážitků za sebou a vím, že paměť nevymažu, ale za čas už to nebolí, je to prostě jen vzpomínka, součást minulosti. Tak k tomu se upínám, že to půjde.

@amazonkajanik Ano! Zvlášť v současné situaci. Ono už to u nás teda ustávalo, ale teď momentálně šly už všechny (čím dál míň časté) rozhovory o minulosti stranou.

Děkuju moc vám všem za to, že jste si udělaly chvilku, sdílely svoje osobní zkušenosti, podpořily mě. Omlouvám se, že reaguju až teď, ale dřív jsem se sem nedostala.
A moc vám přeju, ať je u vás vše dobré, a zvlášť vám teď přeju hodně zdraví a pozitivní mysl! 🍀

baruz
16. bře 2020

@restartzivota držím palce, ať to hladce zvládnete a jste šťastní. 🍀❤️Opravdu to jde. My jsme. A v téhle době, hodně zdraví.

papousekpaja
17. bře 2020

Napisu svuj pribeh, jen nedopadl uplnym happyendem. Ted v lete to budou 3 roky, co mel muj manzel opravdu velice vazny uraz hlavy a malem mi umrel. Mel masivni krvaceni do mozku a zapichane kousky lebky v mozku. Po tomto uraze, nez prosel dlouhou rekonvalescecni se zmenil, byl ke me zly, ne agresivni, ale byl proste zly, mohl za to ten uraz, to vim, protoze to zasahlo prave centrum citu. A prave v dobe rekonvalescence se mu na podzim ozvala na fb jeho davno ztracena laska. Najednou zi zamkl telefon i tablet a byl na jednom nebo druhem temer porad. Pak, nekdy na zacatku brezna Vladenka prijela za "nami", bydli v Nemecku, cca 400 km od ČR. Pepa s ni stravil temer nepretrzite vele 3 dny, co tady byla, kdyz jsem je videla spolu, bylo evidentrni ze u povidani o tom, jak kazdy prozil temer 30 let v odlouceni od sebe (ex je o 17 let starsi), to nezustalo. Ale uprimne? Ja to neresila, proste jsem si rekla, ze ona je daleko, tak si uzil, zavzpominal na svych 18 let a nas spolecny zivot jde dal. Jenze ejhle, muj bracha nam chtel dohodit praci v nemecku, ja odmitla po spatnych zkusenostech, ale Pepa po tom skocil. Rikala jsem si, at si jede, ze odlouceni zvladneme, stejne to melo byt jen sezonni, ikdyz byl 500 km daleko. Jenze jsem si neuvedomila, ze to bude mit k Vladence ani ne 100 km 😞. Tam mi Pepa, chvili po nevere jeste v breznu odesel do SRN, ze zacatku bylo vse fajn, ale pak zacal nas vztah chladnout, vedela jsem, ze je v tom Vladka a jeste jsem mu v kvetnu pripominala, at nezapomene, ze Vladka je Vladimira a ma svatek 23.5.,ze je mi jasne, ze se uvidi a rypla jsem si "To mas ale hodnou zenu, kdyz ti pripomina svatek tve milenky." Rozesli jsme se druheho cervna, ja se s nim rozesla, uz nemelo smysl o nej bojovat, jeho srdce patrilo jine, rozvedli v prosinci. Ale navzdory tomu vsemu jsme po rozeprich a hazeni spiny, jak to na zacatku byva, nez se srovnate se zradou, zustali skveli pratele. Takze je to takovy smutny, ale i zaroven stastny konec, neveru jsem mu odpoustet nemusela, i kdybychom spolu zustali, proste bych si rekla, ja jsem ta, co vyhrala, no, bohuzel, jsem ta co prohrala. Musela jsem mu odpustit jine veci, abychom byli aspon pratele, ty me boleli mnohem vic nez nevera a to byli lzi v nasem vztahu, nic jineho nez lzi, ty boli mnohem vic. O hodne vic nez nevera boli to, kdyz vam rekne, ze vas vlastne nikdy nemiloval, jen vas mel rad, ze si vas vzal, protoze jste si to zaslouzila za to, jak jste mu pomohla a ze vlastne ani rodinu uz nechtel. Tyhle priznane lzi vam vytrhnou srdce z hrudi a zadupou do bahna. Takova normalni nevera je jen takovy psychologicka pomoc s bonusem odlozeni telnich tekutin, ale zit 8 let ve lzi s nekym pro koho byste i umrela, jak jste ho milovala, kdyz vam malem umrel v naruci, to mi verte, ze je mnohem horsi.

Sem začni psát odpověď...

Odešli