• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..

24. července 2010 
kuchy - ze které planety přiletěl? Prozraď - vyšlu tam požadavek a třeba mi taky nějaký takový exemplář pošlou:slight_smile: :wink: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

katty5 - taky jsem ve fázi zklamání a ani se mi nejde udobřit - neleze mi to přes duši :frowning2:
17. čer 2010 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Kubaka, psala jsi ze chodite s MM do poradny, muzu se zeptat, jak jsi ho tam dostala? a jestli pozorujes nejaky efekt poradny? Myslim tim nejen efekt na vzath ale i zvlast pro tebe a neho? Vim, ze uz zasahuji do jineho tematu ale neda mi to. Uvazovala jsem ze bych take vyhledala pomoc odbornika :unamused:
17. čer 2010 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka: já jsem si myslela, že tohle by mělo být oboustranné....jako starost a péče o druhého :astonished: Nějak mi hlava nebere, že to někde funguje jinak a podle mě je to špatně. Já bych si připadala jako sluška, která když potřebuje někdy volno, dostane padáka :angry: ....ale vím co je láska, z té se ledacos přehlédne....ach ty růžové brýle. Co já dělám pro něj, očekávám nazpátky , taky někdy zlobí, jak jinak je to chlap,ale hodný a pozorný teda je :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: Tak jsem moc ráda.

katty: nevím, jestli je poradna to pravé, Já bych si s ním v klidu promluvila, řekla mu hezky, jak na obtíž se cítím,jak mě mrzí to jeho chování a že se nemůžu o vlastní mimi ted postarat. :pensive: Chlap si totiž myslí,že žena musí zvládnout všechno a zapomíná často a to, že ona je to něžné pohlaví :slight_smile:
A pak taky, to co doporučují ostatní viz výše, hooodně chválit, za každou pomoc ,za péči o prcka za všechno, chlapi jsem samolibí a tohle plácání na rameno je moooc těší a povzbuzuje.
Já mu raději pochválím každý přitlučený hřebík a on se pak cítí být králem a je klid.... :sunglasses: :sunglasses: :sunglasses:
17. čer 2010 v 18:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
omlouvám se za ty hrubky.....nj, mimina zlobí...jedno zvenčí a jedno zevnitř :grinning:
17. čer 2010 v 18:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 Snad mě neukamenuješ.. ale beru to trochu z racionálního, neafektovaného a neinteresovaného úhlu pohledu :wink:
Já myslím, že si to moc "škrábeš" .. mluvíš o zlomené kůstce na noze jako o těžké operaci páteře (teď to beru nadneseně v nadsázce). Přečti si to po sobě fakt ještě jednou.
Jasně, každý máme práh bolesti někde jinde, ale myslím, že jsi z celého úrazu a situace udělala asi něco jako komár vs. velbloud. Pro příklad já jsem po akutním s.c. z důvodu eklampsie hned po převazu z ARO na lůžkové začala chodit a odmítala jsem opiáty, abych mohla být malého u sebe, upozorňuji, že jsem měla velmi vysoký tlak i "po".
Každý jsme jiný, ale se zlomenou nohou fungovat lze.. hůře, ale lze .. Já si v únoru zlomila ruku .. dokonce jsem s ní i šila :slight_smile:

Co se manžela týče.. oni se s tímhle mužští vyrovnávají hůře, padá na ně veškerá zodpovědnost, cítí se nejistí a obávají se toho, zda-li to zvládnou.. pokud možno ještě lépe než my, resp. se nám to snaží dokázat (to ta ješitnost).
Já mám doma naprostého superhrdinu, co se staral o nás oba, když jsem dostala anginu a ležela jak mrcha s horečkama. Nutno podotknout, že byly chvíle, kdy toho měl také plné kecky.. a je celkem logické, že je byl podrážděný, když mě musel nosit ponožky s octem a malej se v tom lavoru s octovou vodou ráchal.. :grinning:

Zkrátka .. pasovala bych to na malichernost a myslím si, že mimo určo nejsi .. jen spíše trochu citlivější.
Žádné poradny a hádky, .. já myslím, že bych se snažila večer dobelhat ke svíčkám, zapálit je.. když nemůžeš vařit, tak objednat pizzu.. a udělat si hezký večer. Ty nachviku zapomeneš na nohu, on na chmury a bude zase dobře.
Co myslíš?

Přeji hodně štěstí a hlavně, ať je Ti brzy co nejlépe a máte doma pohodu.
:wink:
17. čer 2010 v 19:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@obla asi najlepší príspevok, aký som kedy tu na MK za tie tri roky čítala... Bravo...
A úplne súhlasím.. kočka ,ty sa len ľutuješ... Mm mal tiež zlomenú nohu a normálne fungoval, šoféroval, chodil do posilovne, na nákupy... Keby nebolo toho, že kríval, ani by som nevedela, že má sadru...
17. čer 2010 v 19:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monkula Ono kdo ví, každý jsme jiný, ale myslím, že kvůli noze bookovat letenky pro (maminku, tchýni) ..asi bych taky nebyla zrovna nadšená. Představa toho, jak se mi nakvartýruje do domu tchýně .. nebo jiná osoba, sic pomáhající a já do toho vše pod stresem plnit požadavky všech .. :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Na druhou stranu .. pokud žije v zahraničí, bez rodiny, přátel.. je jasné, že první taková věc je trochu těžší. Člověk si připadá neschopný, odkázaný, nemotorný .. naštvaný sám na sebe. Vím, jak mě štvalo, že si kvůli mé angině musel vzít manžel na mě paragraf .. a dělal všechno .. připadala jsem si blbě, i když vím, že to dělal s láskou - bez výčitek.
A vím, že mi pomohl třeba telefon ségry, jestli něco nepotřebujeme, nebo jestli se Ondrášek nenudí, že si ho vezme.. I když jsme toho nevyužili, tak ta jistota v pomoci od blízkých byla podporující. Takže chápu, že to třeba Katty chybí, přesto si však myslím, že to fakt trochu přehání.

17. čer 2010 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@obla my síce na Sk sme, ale tiež sme v cudzom meste, odkázaní len a len na seba... musíme fungovať, aj keď sme napríklad chorí, niekedy ma t oštve, ale zase na druhej strane ,som na seba hrdá, že všetko zvládam bez pomoci...
17. čer 2010 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
jasně holky - hrajte si na hrdinky, dokažte všem, že ustojíte i nemožné, že se na vás může všechno navalit a všechno zvládnete. Jasně, zvládnete a pak zjistíte, že děláte všechno sami - vrtáte, obkládáte, jednání s dělníkama - protože váš muž si zvykl, že všechno vždycky zvládnete - i se zánětem ramene, kyčle, po císařském řezu, po probdělých nocích, po lumbální punkci. Pak se k vám klidně otočí zadkem v posteli a prohlásí, že tak zle vám není, abyste si tu vodu a jídlo nemohli dojít udělat sami. Taky jsem byla hrdinka a vím, že jsem měla chtít víc účasti a trvat na pomoci - tohle jsou pak konce.

Jasně že není třeba se zbytečně litovat - ale chtít adekvátní ohledy. Ono něco jiného je mít čerstlou zlomeninu jakkoliv mrňavou, na kterou ovšem tak jako tak nesmíte stoupnout - a mít později chodící sádru, se kterou se můžete už normálně pohybovat. Já měla ruku v sádře kvůli zánětu šlach, přesto psala na počítači články a chodila do práce - šéfovi přišlo děsně legrační, jak pravou píšu a levou ťukám do klávesnice koncem tužky s gumičkou -Ha ha - jak jsem byla vynalézavá a nestěžovala si a dřela (uhnala jsem si zánět v té druhé ruce). Nikdo by to za mě totiž neudělal - byla jsem opravdu nenahraditelná.
17. čer 2010 ve 20:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@monkula Úsměvný až úplně uhozený mi přišlo srovnávání někoho s rakovinou (jeden z prvních příspěvků) .. nebo, výkřiky některých, že je muž sobec a nevím, co všechno : ))
Pokud vím, jak napsala, všechno plní ... Katty šlo jen o empatie a slova útěchy. No, já nevím, jak všechny.. ale já bych z pocitu veškeré zodpovědnosti (pokud jsem svědomitá), finanční ztráty (pokud si beru paragraf, platím letenky..), přítomnosti a drobnohledu jiné pomáhající osoby.. a navíc trochu ufňukané manželky a batolete, co vyžaduje alespoň zbytek mé energie .. taky nehýřila úsměvy. Navíc muži .. obecně nejsou telepati .. a často smýšlí jinak než my. Takže nevycítí, že zrovna teď u toho seriálu chcete obejmout, nebo by bylo vhod, kdyby Vám donesl SÁM OD SEBE teplé ponožky, protože PRÁVĚ TEĎ je vám zima.

Ženský.. sakra ale vzpamatujte se. Jsou i superhrdinové (jako ten můj) .. ale i ten občas usne a chrápe mi s otevřenou pusou a rozvalen, na gauči u filmu, který bych ráda viděla, schoulená u něj v náruči. Nikdo není dokonalý ..
17. čer 2010 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka A to je právě zase ten extrém .. já nejsem hrdinka, jen mluvím racionálně. Zrovna já nejsem typ, co by byl celý dny s mlaďasem na krku sama a odkázaná jen na sebe. Můj muž je naprosto spolehlivý, tolerantní, vstřícný a zlatý. Já také nemluvím o globálu .. mluvím o konkrétním příepěvku konkrétní katty.
A také podotýkám, že každý jsme jiní .. jen myslím, že tohle už je trochu sebelítost. :slight_smile: Vyhrocená emocemi ..
Tím to nijak nesnižuji.

Mrzí mě, pokud se Tvůj muž k Tobě otočí zadkem a MUSÍŠ pracovat se sádrou na ruce .. ale uznej, to už se bavíme o úplně jiné situaci. :wink: Já jsem pouze neafektovaná a konkrétní.
17. čer 2010 ve 20:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
obla - možná právě proto, že máš doma superhrdinu, nedokážeš si představit, že by se některý muž mohl chovat tak odtažitě a sobecky a neempaticky jako kattyn nebo můj. Jakoby popisovala toho mého. Na mně je všechno, on se ze všeho vyvlíkne. Takže konkrétně já jsem vzpamatovaná po 20 letech až až.
Ujišťuji tě, že nejhorší rána pod pás a do citů je, když fakt nemůžeš, potřebuješ aby se o tebe někdo konečně postaral a chlap ti vmete, že ať si nevymejšlím, že mi tak zle zas není. Nevěří ti. Zkrotl až když mu doktor na neurologii, kde mi byl pro léky proti bolesti hlavy řekl, že nesmím ani sedět - jen dojít na záchod a zase si lehnout. Trochu koukal - pochopil, že jsem nepřeháněla. Tak ponižující pocit ti fakt nepřeju zažít... Řekla bys patrně: vzpamatuj se, je to jen bolest hlavy - jenže ona je to bolest hlavy, kdy omdléváš v leže, točí se ti všechno okolo, že neudržíš rovnováhu, oči se ti tlačí do hlavy kvůli sníženému nitrolebnímu tlaku až nevidíš a máš chuť si hlavu přirazit mezi dveře, aby to přestalo.
17. čer 2010 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@obla možná jsi neafektovaná a konkrétní a racionální, ale shazuješ pocity druhého, které nedokážeš pochopit ani si je představit. Máš to doba ideální, takže pak se ti to - s prominutím :stuck_out_tongue_closed_eyes: - mluví :grinning:
17. čer 2010 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
pardon - věta měla znít "máš to doma..." :slight_smile:
17. čer 2010 ve 20:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka Ale já fakt neshazuji to, co říká, žádný její pocit .. jen myslím, že je to trochu moc .. ptala se na názor, tento je můj .. možná i díky tomu, jaká jsem, je to doma ideální .. a možná díky tomu, že to mám doma ideální (i když ono co je ideální) je právě tohle tak nějak upřímný. Já o katty nesmýšlím vůbec špatně .. naopak snažím se to přejít a omluvit návalem emocí, ale nemyslím, že by jí manžel nechal odkázanou samu na sebe doma a šel kvůli tomu raději s kamarádem na tenis. On to plní .. a stejně tak, jak ona nechápe citový postoj jeho.. on nemusí chápat její.
Nebo se pletu..?
17. čer 2010 ve 20:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka Promiň, teď jsem si přečetla ten delší.. (první) příspevěk pod tím mým ... přehlédla jsem to.
Mrzí mě, že máš doma dřevo.. které Tvé pocity a POTŘEBY ignoruje a nesdílí. Ale záleží, kde přesně problém nastal.. pokud jsi mu to dovolila a vše automaticky odnesla na zádech sama.. dnes už (i po stereotypu) se fakt nezajímá. Což je smutný, blbý, hloupý, ale skutečnost :( Pokud takový je jen v krizovkách,.. sama bych ho v krizovce jednou nechala, ať si čumák vyráchá. Pokud nepomáhá doma.. bude se divit, až si bude prát věci sám a žehlit košili.
Já myslím, že manželé si mají být rovni, ve všem.

Ale opět ke Katty.. ještě jednou .. ona si nestěžuje na to, že by ji v tom nechal.. a nestaral se.. jen jí nepřipadají citový reakce adekvátní. A já se snažím říct, že obě strany asi mají něco, co jim nesedí.. ale když to shrnu, je to malichernost .. a naco si tím otrsvovat jinak pěkný vztah a život. Proto pizza, svíčky.. neohrabaný sex .. a všem bude lépe. :wink:
17. čer 2010 ve 20:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty,

po porodu to po jisté době bylo mezi náma taky nic moc...aji sme se hádali, prostě krize....někteří lidi říkali že dítě i rozdělí...no ale pak se to vyřešilo...souhlasím s Oblou co píše o té pizze svíčkách atd... :sweat_smile: chce to fakt asi toto!

Oblo,
nechcu zas nějak vrtat, ale císař zas není taková hrůza.... jako jasně bolí to hooodně:stuck_out_tongue_closed_eyes: taky sem to zažila, utrhla se mi placenta...taky sem odmítla léky abych mohla kojit, ale zas nemůžu měřit ten kotník, podle mě to musí být celkem záhul ne?
17. čer 2010 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ted sem si to trochu pročetla,

Katty tak se mi zdá že možná oba trucujete, tak se na to vyprdni, ničíte si nejhezčí chvíle v životě...jak si ted vybavuju, tak u nás ta krize začla nějak když měl malý 9 měsíců a trvalo to tak do roka a dívám se tvůj malý má taky rok, prostě to bude nějaká krize taková..všimla sem si toho u více párů...
17. čer 2010 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri
Já si myslím, že jsem právě dala císař a celou tu zdravotní situaci v pohodě.. a to jsem měla fakt maso, který tu řešit nebudu, ale pro mě se 168 cm bylo slejzání z té postele fakt celkem saďárna.. než já dala tu nohu dolu, myslela jsem, že mi to utrhlo břicho :grinning: :grinning: :grinning: Ale dalo se .. fakt v poho.

Jsem zdr. sestra, nic nesnižuji .. práh bolesti je individuální .. nesnižuji to, co cítí, to vůbec (po několikáté) .. jen myslím, že o tom přehnaně přemýšlí :unamused: Přesto musím podotknout .. že babička po výměně kyčelního kloubu po třech dnech chodila, je jí přes 80 let. A spoustu lidí se zlomenou nohou ( i bércovou kostí) třeba řídí automobila chodí tak do práce. Zvláště lidé, kteří musí :unamused:
17. čer 2010 ve 21:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri Přesně tak, kvůli jedné sádře, trochu pitomé atmosféře.. ? Vyprdnout se na to, oklepat., usmířit, navečeřet, pomilovat a definitivně přejít, nevytahovat, nevyčítat. :dizzy_face: Bude dobře.. :dizzy_face:
17. čer 2010 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
obla,

ani mi nemluv, byl to záhul to jo, ale myslím že ten kotník je taky sado maso...zas si říkám že přirozený porod asi taky nic moc!!

mě přijde že kolikrát jsme se hádali kvůli blbostem a pak trpěli tyto tiché domácnosti hoodně dlouho...pak jsme na to přišli že je to zbytečné..teda doufám že nám to tak dál vydrží...
17. čer 2010 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@meleri Přesně.. taky jsme se dohadovali kvůli prkotinám. Já ublížená, on naštvaný .. a pak jsem pochopila, že on není telepat, já dokonalá .. :grinning:
17. čer 2010 ve 21:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, no nedá mi to...abyste se nehádaly, co je horší......

já upadla ve 37.tt, sedla si na svůj kotník, totálně si ho rozštípala na salát, rychlou do porodky, celá nemocnice auf a současně operace kotníku a sekce. po 8!! dnech další operace kotníku - šroubování. berle, rozřezaný břicho,nepředstavitelná bolest prošroubovanýho kotníku z obou stran.
tak mě se ptejte, co je horší, jestli císař nebo kotník.... :grinning: :grinning:

p.s. miminko se narodilo zdravý, osm týdnů jsem měla berle a nechodící sádru, kojila jsem a kolem malého hopsala na jedné nose, poponášel ho ten, kdo byl zrovna doma. v nemocnici jsme byli 4 týdny, na nadstandardu, postýlku přiraženou u sebe a 24h jsem tam prcka měla, kojila jsem, přebalovala, jen koupání mi nešlo :stuck_out_tongue_closed_eyes: .
17. čer 2010 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a od téhle zkušenosti jsme s přítelem obrněný proti všemu :wink: :wink: :wink:
17. čer 2010 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
bereniko,

no teda to ti nezávidím! musí to být síla.....já teda neměla nikdy v životě nic zlomeného.

ale zase sem si slušně užila vcestnou placentu.... :confounded:

koupání mi taky nešlo!!!

jo asi si ten pár musí projít něčím horším, i když jak kdy, někdy asi nepomůže ani to..spíš zakopat válečnou sekeru..snad se to Katty a jejímu brzo podaří...
17. čer 2010 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 Smekám obdivuji a přeju spousty zdraví :dizzy_face: CELÉ rodině.
17. čer 2010 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
jj, tohle jsem uplatnila úspěšně u staršího syna - párkrát jsem ho cíleně nechala lidově řečeno nabít ústa, pak se mu všechny problémy zdály řešitelný levou zadní. prostě se musí nějak poskládat, co je zádrhel, co je problém a co je průser....
17. čer 2010 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@obla děkuji. je to paradox, ale nám všem to moc pomohlo. za ty týdny v nemocnici jsem měla dost času se s malým v klidu sžít, měli jsme jen jeden druhého. mezi mnou a partnerem se ukázalo, jak strašně moc se o sebe bojíme, jak moc si můžeme věřit, důvěřovat, spolíhat se na sebe, prostě jsme se oba ukázali v tom pravým světle. mám z té doby neskutečně emotivní zážitky, který neumím popsat, a budou mě provázet celej život - jako memento, prostě nej.... zážitek v životě. a za to nej.... se dá dosadit cokoliv.
17. čer 2010 ve 21:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nie, nie som hrdinka, u mňa je to proste nevyhnutnosť... Horúčka ,nehorúčka ,nakúpiť a navariť musím... :stuck_out_tongue_closed_eyes:
17. čer 2010 ve 22:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak to koukam jak se to tu rozjelo..MAm z toho protuchudne pocity a vidim, ze kazdy chape neco jen z poheldu svych zkusenosti a moznosti...
Obla, dekuji za prispevek a nazor. Ovsem reagujes na muj konkretni prvni prispvek, neznas zadne jine podrobnosti naseho fungovani v partnerstvi, snazis se byt racionalni.. Pak samozrejme cela vec se da pojat a pochopit jinak. Jenze emoce a clovek jsou neoddelitelne a to i v pripade kdyz se snazime byt co nejvice racionalni.. :sweat_smile:
MYslim si, ze pokud bys zazila s manzou neco podobneho tak i ty bys se nechovala tak racionalne jak popisujes, take by se te dotkla reakce a vztah blizkeho cloveka k veci, k tobe.
Uz jsem psala, podporit se a politovat umim sama, kvuli tomu to jsem sem nepsala. Jen jsem chtela vase nazory, vypsat se z toho a mozna ziskat nahled na situaci.
Nerikam take, ze bych nemohla fungovat se sadrou apod. To se da zvaldnout i kdyz ja na svou sadru nesmim stoupat az do konce (jak jsem byla poucena v nemocnici), protoze by hrozilo ze by se rozlomila a take bych zatezovala zraneni a hrozilo by uplne zlomeni kosti..Mimochodem to ani nejde, strasne to boli. Ale problem neni v tom ze bych nebyla ochotna nebo schopna fungovat pokud by to bylo potreba. I toto se da zvladnout. Jen me nemile prekvapila reakce manzela na zraneni, ze nepomohl v obchode a popohanel me, mimochodem nestezovala jsem si ze to nezvaldnu ci nezvladam, naopak, byla sjem rada ze muzu se zapojit a fungovat jak umim..
Obla, jsem zvedava jak bys ty reagovala na toto chovani? Zustala bys i v tento okamzik racionalni? A pak jeste bys vystroila manzovi veceri se svickami a s usmevem?
Chapu ze i on ma toho dost, ocenuji ze funguje a pomaha, ale to neznamena ze si necham libit ironicky poznamky, budu na nej mila kdyz on na me mily neni, budu se na nej usmivat zatimco on bruci a vyhyba se kontaktu se mnou.. To teda ne. A to z jednoho prosteho duvodu, ze take funguji, staram se o nej kdyz je nemocny, jsem pritulna a mila kdyz je mu smutno a nikdy si nedovolim byt na nej hnusna kdyz je nemocny a potrebuje peci..
Je to malichernost pokud to nekomu ujede ve stavu vycerpanosti , ale pokud se to opakuje a ten dotycny neni schopen pochopit ze mu to ujizdi nejak casto a ze by se mohl alespon jednou omluvit, tak to podle me neni v poradku..Takove chovani u manzy pozoruji uz od zacatku, kdy jedna tak jakoby zil sam, bez ohledu na druheho.
To jsou i zivotni rozhodnuti na ktere nepotreboval muj nazor (prijal nabidku prace v zahranici aniz by se poradil se mnou) , take necekane odchody do hospody a velmi pozdni prichody, ja jsem kolikrat nevedela kde je, proste rano odesel do prace a pisel druhy den rano pritom nebyl dostupny na mobilu, ignorovani mych proseb, neochota mluvit o problemech ktere zasahuji do naseho vztahu, poucovani, kontrolovani nakupu, kritizovani, v neposldeni rade i odmitani me jako sexualni partnerky..
Nepisi si to tu abych si na nej postezovala a politovala sebe, jen chci podrobneji seznamit s mym kontextem. I presto jsem si ho vybrala, miluji ho a ziji s nim. Zvladli jsme nekolik krizi a zdalo se mi ze posledni dobou nam to klapalo. Moje nynejsi zklamani je mozna vysledek dlouhodobeho problemu v komunikaci a nedorozumeni mezi nami. Mozna take po letech si uvedomuji jeho meze a nedostatky ktere jsem si drive nepripoustela nebo splachla a sla dal, byla jsem sobestacna a vse zvladala jako i vy. Pokud to slo. Jenze ve chvili kdy jste zranitelne a nejakou dobu opravdu nemuzete fungovat o to vice vas zamrzi ze milovana osoba vam da najevo ze jste mu na obtiz, chova se k vam jako ke stroji, lituje jen sebe a vasi docasnou neschopnost bere jako omezeni jeho svobody, a jeste chce po vas obdiv a pochopeni za to co zvlada a zvladat musi (myslim tim peci o sveho syna). .
Mozna mame problemy v manzelstvi ktere sjem si drive nepripoustela a ted me to mrzi, mozna bych jinak ted tolik neresila co a jak mi rekl a vice se soustredila na to co teda zvaldl a zaridil. Mozna i on ma nejake vyhrady vuci mne, jinak by nereagoval na me tak jak zareagoval. Mozna, pokud by bylo vse vskutu dobre tak by to kazdy splachl, podporili bychom se navzajem a sli dal. Ale nejak to nejde, vazne to..
Jen ted nechci byt jako drive, vse omluvit, pochopit, udobrit se s nim a delat ze vse je fajn. Kdyby se v obchode zachoval jinak, tak nejspise jsem zase spokojena. Ted ale chci byt prisnejsi a vyzadovat to same co nabizim, nebo alespon slusne lidske jednani...Verim, ze to zabere a pochopi to.. Budu referovat.
17. čer 2010 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek