• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..

24. července 2010 
@katty6 mas moje sympatie! :wink: :sunglasses:
17. čer 2010 ve 22:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Obla, prepac, ale preco tak zdoraznujes, ze pises neafektovane? :fearful:
17. čer 2010 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 mluvíš mi z duše - líp bych to nenapsala - zvlášť to o přehlížení nedostatků.
17. čer 2010 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, tak mám sice doma ten lepší exemlpář muže z jiné planety,jak se tu píše a doufám,že mu to vydrží navždy, ale ty které nemají takové štěstí moc lituji. Budou se muset vždy spolehnou samy na sebe. :unamused: A rozhodně nesouhlasím, že je to u katty přehnané. Být imobilní a nesoběstačná je pro mě strašné a důvod je fuk znám to dobře a kdybych nenašla oporu u partnera, tak u koho? Taky jsem spíš hrdinka, :slight_smile: kvůli prkotinám nemrčím, u porodu jsem byla taky hrdinka a bez léků jsem i s kříž. bolestmi porodila bez jediného pípnutí :slight_smile: . Je to o člověku, každý snáží bolest a nemoc jinak, někdo pomoc potřebuje., někdo dělá ramena a vystačí si sám :stuck_out_tongue_closed_eyes: Jenže když se takhle partner chová kvůli tzv. prkotině, co by dělal, kdyby třeba kvůli svému hrdinství přišla o nohuuuu????
No nevím, těm supermankám moc gratuluji :slight_smile: a přeji jim,aby nikdy své chudáčky mažílky nemusely zatěžovat převzetím běžných povinností a nechaly je v klidu pohodlně žít.
18. čer 2010 v 07:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
obla: ty jsi veselá kopa :grinning: :grinning: :grinning: Máš stejně jako já štěstí na partnera a tak to pochopitelně úplně jinak chápeš. Být sama, bez rodiny nemocná a ještě se cítit tak strašně nemožná a neschopná . A každý chlap je svým způsobem sobec, ženy jsou naprogramované jinak, tj. to mateřství , prostě pro své blízké překousneš více, chlapi jsou jiní, mnohdy jim souvislosti nedochází. :slight_smile:
18. čer 2010 v 07:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kuchy vyborne si to vystihla. :slight_smile:
inac muzi budu robit (alebo nerobit) len to, co si my zeny nechame.
18. čer 2010 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, téma mě zaujalo hlavně zlomeným kotníkem, protože jsem to taky zažila. A když jsem si přečetla názory některých, jak to vlastně skoro nic není a dá se při tom dělat skoro vše, musím se smát. Zlomený kotník se musí většinou operovat, aby se kosti daly k sobě, a tím pádem sešroubovat.
Takže vám tu hroznou bolavou oteklinu (noha oteče, udělají se na ní podlitiny a zvětší svůj objem asi tak třikrát) rozříznou, sešroubují a zašijou....První dny šílená bolest, která se musí tlumit opiáty a i potom to bolí jako sviňa. Nejméně 6 týdnů nechodící sádra, na nohu nesmíte opravdu ani lehce došlápnout, aby se to zase celé neschrulo....Takže jsem chodila zezačátku pouze o berlích, o jedné noze (zkuste si to, neujdete v kuse ani 50 metrů), i na sebemenší trasu z postele na záchod. Sama jsem si nebyla schopna ani uvařit čaj (jak taky, když v obou rukou máte berle) později, když bolest trochu polevila, jsem se naučila skákat po jedné noze. Neumím si představit, starat se při tom o dítě.
A že se s tím dá řídit?? Hmm, zkuste si dát na nohu sádru, kterou máte od chodidla (takže pod chodidlem vrstva tlusté sádry) až po koleno, posaďte se do auta a zkuste se rozjet.......Možná by se tak dalo řídit, pokud by byla zlomená levá noha a auto mělo automatické řazení, takže nemusíte šlapat spojku. Ale i tak by to bylo asi dost obtížné.
A co na to můj manžel? Taky měl tendence mně obviňovat, že jsem si to zavinila sama (stalo se na horách při lyžování bez jeho přítomnosti - na hory nejezdí, byla jsem se známými), nicméně se docela staral - ráno mi udělal čaj do termosky, připravil snídani, večer přinesl jídlo z hospody (neumí vařit). Dítě nemáme, takže to vlastně bylo jednoduché.
Neříkám, že je to největší tragédie na světě, jsou stokrát horší úrazy a hlavně má člověk velmi dobré vyhlídky, že se to prostě za 2 měsíce zahojí (než jsem o tom přestala vědět však trvalo asi 5 měsíců) a bude zas dobře. Ale je to velká nepříjemnost a dovedu si představit, že když je v rodině dítě, tak je to pro všechny velmi náročné.
18. čer 2010 v 18:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Veria, s tim co jsi popsala oheldne neschopnosti se obslouzit, dojit pomalu na zachod ze zacatku apod. uplne souhlasim..NEmam kotnik sesroubovany ale i tak je to zahul po strance sobestacnosti. Nemuzu si nic prenaset (obe ruce jsou obsazene berlemi), takze jim na lince abych si to podala sama a mohla zase dat spinave nadobi do mycky, nez prebalim maleho tak to trva pekne dlouho, musim doskakat pro plinu, pak za malym a pak musim ho jeste chytit (on je strasne rychly), udrzet nez mu nasadim cistou plenu. A kdyz je pokakany tak ho nemuzu umyt, jen otru vhcenym ubrouskem ktery si take musim donest, protoze tady uz se podrizuji malemu kde zrovna je a ne naopak, pac ho nosit nemuzu :angry: ..nemuzu s nim ani jit ven..skoro ve vsem jsem odkazana na pomoc. Nez udelam jednoduche veci jsem vycerpana.. A prani pradla je take horor (pouzivam latkove pleny), nez po kuse odnosim pradlo do a z pracky tak to take pekne trva. Jeste ze tu mam babu, ketra mi se vsim pomaha..No jak se rika, kdo nezazil nepochopi :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Jsem ale moc rada ze se mi nestalo nic horsiho a jsem v pohode, muzu presto nejak fungovat, jsem se svym ditetem a mam dobre vyhlidky, za par mesicu budu zase fit. Jen si nedovedu pedstavit jak by zareagoval manza v horsi situaci..
18. čer 2010 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty, četla jsem jenom začátek a teď tuto poslední stránku.
a nechtěla by sis život alespoň trochu usnadnit a teď po dobu úrazu používat jednorázové plenky? to že malému zadek utřeš jenom ubrousky není žádná tragédie. večer ho stejně vykoupeš (nebo babička).
to, že je tvůj manžel neempatický je bohužel váš partnerský problém, ale v mých očích to taky není žádná hrůza. je fajn, že se aspoň stará o malého a je k němu super.
ber to i z té druhé strany - on je celý den v práci, domů přijde taky unavenej a tam druhá směna o chlapečka a holčičku, která se v jeho očích zranila nešikovností a tím pádem jí odmítá pomáhat.
my jsme fyzickou neschopnost obou (mojí i manžela) řešili tím, že jsme se všichni vykoupali, navečeřeli a mazali spát. v posteli jsme ještě pokecali, malá si spokojeně usla a my vlastně taky. na začátku mého těhu to bylo krušný - bylo mi zle, celý den jsem měla potřebu spát. takže jsem tady ležela, malá si hrála. večer došel vyřízenej manžel. naštěstí to po 3 měsícíh ustoupilo a jsme zase fungující rodina.
18. čer 2010 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty,

obdivuju tě jak to zvládáš s látkovýma plenama, já je používám taky takže vím že je to přecejen práce navíc, jsi fakt statečná! chápu tě že chceš pro malého to nejlepší.

a jak dlouho to tak ještě budeš mít? a malý v roce už musí taky celkem vážit...ale super fakt ta tchýně že ti pomáhá..možná je to i tím že to manžel nechává víc na ní když tam je...já sem si to všimla u nás...taky žijeme v cizině a když tu přijede mamka, tak manžel prostě na všecko prdí, nechává malého s ní a se mnou, ale jakmile odjede pryč tak už zase běží všecko po starém...

právě sem si říkala že s tím kotníkem to nebude žádný med, a jak to Veria popisuje tak si myslím že ten císař je lepší než toto..protože první tři dny to strašně bolí ale pak už se dá víceméně fungovat, kromě nějakých těžkých zvedání...aspon má člověk ty ruce volné..
18. čer 2010 ve 21:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 teď čtu tvůj dlouhý příspěvek ze včerejška. to vás čeká dlouhá cesta - tedy hlavně tebe, jestli vydržíš trvat na svých zásadách. sice bych s tvým mužem žít nemohla, ale to neznamená, že ty bys brala toho mého všemi deseti :wink: . s takovým partnerem bych byla pečená vařená u maminky :grinning: .
jinak mám pocit, že tě tvůj partner nikdy nebral jako partnerku, které by si vážil. rovnocení partneři si nedělají věci, jakože vezmou nabídku práce, která ovlivní život jich obou. nebo si neumím představit, že bych o manžovi nevěděla - celou noc už vůbec ne. ale já jsem temperamentní "italka". po noci mimo domov bez info, by se domů prostě nedostal. bez pardonu.
a myslím si, že obla a spol jsou taky temperamentnější.
@kubaka tohle nikdy nepochopím, že ženská doma vrtá apod. taky umím vyměnit kolo u auta, posekat zahradu, přišroubovat apod, ale proč bych to dělala? ty sama sebe jsi pasovala do "služtičky" a pak se div, že tě tak bere i rodina - manžel. nechci ti spílat, jen to je pohled z venku. rozhodně můj komentář neber špatně, prosím :wink: .
@berenika39 s tvým rozsouzením císař vs zlomená noha jsem se tady posmála :wink: :grinning: :grinning: :grinning:
18. čer 2010 ve 21:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vercaberca no já už to ted 22 měsíců po akci taky beru tak nějak s úsměvem, ale zase tak veselé to nebylo. psala jsem to sem jako že fakt, vím, jak to chutná obojí současně :wink: . ale už jsem to říkala, pro nás všechno to groteskní kolem mělo nakonec ohromnej přínos - my jsme se prostě tím průšvihem našli. všichni čtyři.
hodně taky záleží na povahách zúčastněných, na pohledu na život, pesimista nebo citlivější osoba se třeba hroutí, a nemyslím to špatně, každej jsme jinej, tak to je.

měla jsem děsnou kliku na oddělení šestinedělí, super personál, nosili mě na plastový židli do sprchy ostříkavat sprchou jak slona, byla jsem slabá jak moucha. pak mě rehabka učila po chodbách chodit s rákoskama, s tím rozpižlaným břichem to bylo :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: . byla jsem tam za exota, se sádrou a miminem. vlastně jsem ze šetinedělí byla na propuštění, prcek ok, sekce v pohodě, a oni mě tam nechali na nadstandardu, abych mohla být s malým, na ortopedii by to nešlo, jsem jim za to vděčná a sestřičky dělaly děsnej kus práce navíc.
18. čer 2010 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bereniko, kotník a jizva po císaři, to muselo být maso. Klobouk dolů. Ale člověk zvládne hodně, když musí, viď :wink:
18. čer 2010 ve 22:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
jenže tam bylo to malý štěstí, takže zcela narovinu - bylo to hnusný, ale hormony pracujou a přitulení petáska bylo nad všechny analgetika.
p.s.ani nepíšu, že jsem byla ošizená o dost léků na tlumení bolesti, abych mohla kojit. jo a narkozu na 2,5hodinové šroubování kostí mi taky kvůli mlíku nedali, jen spinál. ale musím říct, že jak jsem se toho bála, bylo to v klidu.

takže ženy, všechno se dá nějak přečkat, hlavně když to má řešení, jsou jiný hnusný nemoci, proti kterým není lék, hlavně se tím moc nesžírat, oklepat se a užívat si života dál :wink: :wink: :wink: :wink: :wink: :wink:
18. čer 2010 ve 22:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty: mě tvůj muž přijde jako sobec a hlavně že má jiné zájmy než ženu, potažmo rodinu. Něja mi přijde, že má raději společnost kamarádů z hospody, nebo někoho jiného :frowning2: Já si vůbec nedokážu předstvait že by mi muž řekl, ať pohnu, že už má na večer jiné plány :angry: o našich plánech spolu mluvíme dopředu. Minimálně mi třeba zavolá z práce, že si skočí s kámošema na pivko a že bude doma v deset a půjdou tam a tam do hospody. A taky se mě zeptá jakmi je, co malej, a jestli mi to nevadí a nemám jiné plány.
Trochu mi přijde, ž etě muž bere jako "paní" co porodila jeho milované dítě,ale to může být jen můj pocit. Každopádně nesouhlasím s názory, že jsi moc "ublížená" a šťouráš se moc v pocitu slabosti. Podle mě to přímo souvisí s tím že ti ten kotník dal od začátku manžel "sežrat". Chápu že může být rozladěný, ale ten pocit by měl po chvíli ustoupit pocitu starosti o tebe. A i když by ani můj manžel nedělal věci "sám od sebe" na požádání by udělal cokoliv.
18. čer 2010 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty, musíš to prostě teď vydržet a na ty látkovky bych se teď vážně vykašlala.....Nikdo po tobě nemůže chtít, abys s tímto ještě prala. Mimořádná situace vyžaduje mimořádná opatření, ono se klukovi ty 2 měs. v papírovkách nic nestane. Nesmíš být chtít za každou cenu dokonalá, a už vůbec ne teď, když máš tuhle polízanici s nohou. Mysli taky na sebe. A manžel to jistě nemyslí nijak zle, jen ho nová situace zaskočila a musí se s tím taky nějak poprat.
18. čer 2010 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bereniko, já jsem na operaci měla taky jen spinál. Necítila jsem nic. Jen jsem před tím brečela ze šoku a prosila anesteziologa, ať mi dá k tomu nějaký oblbovák. Asi dal, nějak mi ty dvě hoďky uběhly, ani nevím jak. Ale nespala jsem. Operovali mi to v Rakousku.
18. čer 2010 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Vercaberca: tak to jsem se zamyslela kdyz jsi pala ze by u tebe manzel se nedostal vubec do bytu kdyby tak dlouho coural a nedal o otm vedet..mozna proto tvuj manza si to nedovoli, vi co by ho cekalo.. :grinning:
A ten muj mi jeste obcas rika ze jsem hysterka..:stuck_out_tongue_closed_eyes:
Jsem teda dost temperamentni ale u me je tabu sprosta slova a chovani ktere by ponizovalo nebo omezovalo druheho..Takze jedine co mi pak zbyva jen ferove a slusne trochu vice nahlas rici co si teda myslim, jak se citim a co vyzaduji..To si nenecham ujit a necekam az prijde ta prava chvilka, pekne hned pokud je to cerstve :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Evidentne bych mohal pritvrdit, co myslite? :sweat_smile:
A ted vazne, po letech vztahu si uvedomuji hodne veci o tom jak jsme fungovali apod.. Mozna je to pravda, ze me nikdy nebral jako rovnocenneho partnera :unamused: Je to beh na dlouhou trat..
Latkkove pleny uz sidim a davam i jednorazovky.. Ted mi ale hodne pomaha se vsim baba, takze porad latkovky vedou
:wink: je to filozofie, techhle se jen tak nevzdam..
18. čer 2010 ve 23:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Bereniko, mas pravdu, vse se da pekonat, ale ve dvou je to mnohem lepsi, jednodussi, veselejsi :wink:
Mileri: je to presne nas scenar, ted jak je tu baba, tak nas tatka se skoro nezapojuje, jen ty nakupy..Dokonce ani s malym netravi tolik casu, spise si uziva pohody nekde s kamosema mimo domov :( Dost se izoluje.
18. čer 2010 ve 23:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
ano, jedna vec je kriza vo vztahu z dovodu nejakej zatazovej situacie - ako napriklad u teba Katty tvoj uraz,
ale druha vec su postoje tvojho muza, ktore uz signalizuju, ze niekde je chyba. osobne si myslim, ze ludia sa az tak velmi nemenia a v tvojom muzovi to muselo byt uz predtym. v case dvorenia, zalubenosti a pod. sa to este akotak da, ale ked vytriezveme, objavime partnera v novom svetle.

kolko ma rokov? mne pripada velmi mlady....uteka od rodiny ako sa len da. to ze ta nazyva hysterkou, je rana pod pas.
to sa nerobi. jasne, ze zeny reaguju emotivnejsie, ale podla tvojho prejavu, ty mas od hysterie daleko.
Katty, pytas sa, ci mas pritvrdit....ale ako? je ochotny napriklad obmedzit ponocovanie s kamosmi? ked nebude ochotny spolupracovat, co mozes urobit? vies, bud mu na tebe a vasom vztahu zalezi ( vtedy sa bude snazit), alebo nie (nespravis s tym nic).
19. čer 2010 v 06:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
filipal: ne vždy je to věkem, s manželem jsme stejný rok výroby :grinning: Je jen o pár měs. starší a takhle se nechová, :stuck_out_tongue_closed_eyes: je pravda, že je taky ještě dost za mnou, spostu věcí se teprve učí chápat,ale zodpovědnost a starost o rodinu pochopil ihned. .....myslím,že je to i výchovou.... :wink:
19. čer 2010 v 07:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@radka.m. Souhlasím s tebou...ve chvílích, kdy jeden z rodiny onemocní, se ukáže, jak je vztah pevný. Já mám ve svých 23 letech rakovinu a manžel je mou velkou oporou. Vím, že kdyby to byl nějaký jiný chlap, že by mě taky mohl nechat samotnou, ale také proto jsem si ho vzala a ukázalo se, že vztah je opravdu pevný a ještě jsme k sobě našli daleko bližší cestu a pouto je silnější. Manžel doma uklízí, bylo období, kdy pral a žehlil a nikdy mi nic nevyčetl...
19. čer 2010 v 07:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kuchy mas pravdu, nie je to len vekom. ani neviem, ci vychovou.... niekto je proste zodpovedny odmalicka.
nieco sa da trochu skresat vychovou ( ale ciastocne som uz v tejto oblasti stratila iluzie! :grinning: )
ALE, stava sa, ze niektori jedinci casom dozreju. (hlavne medzi 20-30) tak nejako vykvasia :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sweat_smile: a viac si vazia niektore hodnoty.
@ruzenkas tesim sa, ze mas muza, ktory ti je oporou. s jeho pomocou to urcite zvladnes. :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
19. čer 2010 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ruzenkas : držíme pěsti v brzké uzdravení, :wink:spolu to zvládnete, hodný manžel je k nezaplacení :sunglasses: A miminka se taky dočkáte , máš ještě spoustu času, já jsem chtěla stihnout do 25 první a nakonec budu mít do 26 dvě :grinning: :grinning: :grinning:
19. čer 2010 v 09:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 Reaguji jen na to, co přesně jsi napsala.. nic víc z toho vyčíst nemohu. Nežiji s Vámi. :wink: Podrobnosti jako popohánění v obchodě a podobně jsi v úvodním příspěvku neuvedla.. Takže jsem na ně nemohla reagovat. Pokud je to takhle, též bych byla zklamaná .. Ale snažila bych se o tom promluvit konkrétně a přímo s ním. Naše názory Ti koneknonců můžou být volné, stejně si z nich vybereš jen to, co je ti sympatické.. viz ten můj. :slight_smile: (To je normální.. to neber vztahovačně) Takže bych se asi na chytré rady, názory a připomínky ostatních (včetně těch mých) asi vyprdla.. a promluvila bych si o tom se svým manželem. Protože tohle si musíte vyříkat vy sami. A asi je mezi Vámi málo komunikace, pokud o problémech nemluvíte hned, upřímně a narovinu. Pak se spoustu takového dušení vyhnete. Buď přímá, konkrétní, ale ne s postojem (mám navrch a pravdu) a zeptej se ho na jeho postoj .. On sám bude nejlepší odpovědí.

Jinak doporučuji knihu Respektovat a být respektován. :wink:
19. čer 2010 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vercaberca proč bych to dělala? protože když jsem požádala, aby něco udělal odvětil: to je to tak složitý, že si to nemůžeš udělat sama? :grinning: Na zahradu odmítl chodit jednou pro vždy, takže trávník si taky sekám sama. Ale vrtat jsem se věru nenaučila - to byla jen řečnická promluva. Než poslouchat kecy, tak si to raději udělám sama...
Opravdu se ale jako ušlápnutá služtička necítím - byla jsem vždycky schopná a samostatná, ale taky si umím vydobýt to své a přes něco prostě vlak nejede - ono to napsané vyznívá přeci jen trochu jinak, než jak to je v celé své šíři. Tož tak :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile: Jsou ovšem situace, kdy to dojde do extrému - jak jsem psala výše a fakt to zabolí, když je člověk bezmocný a potřebuje obstarat. Když ten chlap v sobě nemá altruismus a potřebu pečovat o druhého, tak já to do něj nenaleju, ani si to nevymůžu, když to nejde z něho. Pak se v něm akorát hromadí vztek, který pak přeteče a je to hnusné. to je zkrátka povahou - navíc viděl mého otce pod pantoflem, svého otce a matku generála a tak se podvědomě proti tomu už a priori brání. Je to jeho problém, který stále není schopen si připustit a řešit a já tak akorát můžu se snažit nedělat vlny, chci-li aby byl doma klid. Což až tak není, ale pracueje se na tom v manželské poradně, kam jsem ho já nahnala a on ochotně chodí - to já jsem hybatel většiny toho, co se doma děje - takže prakticky opak služtičky. Je to složitější. :slight_smile: :slight_smile: :slight_smile:
19. čer 2010 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka: já bych taky doma většinu věcí zvládla s přehledem, ale když mám fajn muže a jednou jsem se rozhodla, že nám to prostě klapat bude :grinning: :wink: tak jsem se taky rozhodla nedělat vše, ale zapojila jsem ho do všeho. Hned jak dojde z práce, má syna, hrajou si, blbnou, okoupou se a tak. A třeba velký úklid máme jednou týdně a hezky fifty fifty. Já něco, manža něco. Třeba jen s malým uklidí barák od hraček a pak jdou na zahradu. Každopádně manžel ví, že jsem soběstačná ženská, ale taky ví to, že on tu není jen na parádu. A "péruju" ho dost tím, že jsem po celém dni s malým už večer docela líná a teď v 7 měsíci mě už dost bolí záda, takže miláčku přines mi prosím tohle a tamto :grinning: a manža to udělá, ale to samé dělám i já, když chce něco on. Na nákupy taky jezdíme společně, prostě jsem ho hned na začátku našeho vztahu zapojila do všeho - to nebyl takovej problém, bylo nám 22 :grinning: ale dodnes si to pamatuju - bydleli jsme v přízemí domečku a manžel čuměl na Slunce, seno, a pár facek a rozvalenej na gauči ve spodkách a děsně se řehtal a já pucovala kuchyň a to jak se řehtal mě nasralo :grinning: tak jsem se postavila mezi futra a říkám mu " tak hele, hned teď si vybereš věci, které tady doma budeš pravidelně dělat, na tohle já prdim". NO a vybral si praní, vytírání, odpadky, luxování a sekání trávy. Dnes už jen seká, vynáší odpadky, a příležitostně vytře a vyluxuje, ale to je jedno. Naučilo ho to hned od počátku, že nejsem služka a vzal normálně za svý, že když někde bydlíme oba, tak taky oba na tom našem hnízděčku pracujeme.
A s malým to bylo to samý. Když přišel z práce a já byla grogy, prskla jsem mu píďe do ruky, vzala jsem si špunty do uší a adios alespoň na 1,5 hodinky :grinning: nebo jsem prchla s knížkou do vany, apod.

Můj názor je ten, že chlapi si dlouho neváží žen, které doma vše udělají, zvládnou a zařídí. Protože si na to zvyknou a přijde jim to jako standart. Pak to vyžadují, ale nepoděkují ani to neocení. Naopak - jakmile dojde k posunu k horšímu, tak ženskou akorát zdrbou, že kde je teplá večeře a proč je tu bordel. A zároveň si myslím, že chlapi si potřebují připadat důležití a tak se na nich musí také něco nechat. Chodit do práce není vše :wink: Musí mít svou zodpovědnost a ta se týče i takové blbosti, jako pravidelně vyvést popelnici :wink:

Já nikdy na pořádek pes nebyla a manžel, když jsem fakt vygruntovala, když přišel z práce div nepadl na kolena a pak mi třeba z procházky s malým přinesli zmrku nebo dortík za odměnu :wink:
19. čer 2010 v 09:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ygreen : souhlasím, mě doma manžel od začátky taky s běžným úklidem pomáhá , já teda uklízím hodně.....vynáší koše, obsluhuje myčku, koupe Matýska od prvního rizik. těhu plně převzal žehlení.... já žehlení nenávidím a hrozně mě z toho bolí záda...jeho to prý docela baví,tak proč ne :slight_smile:
Důležitá je dělba povinností, s dětmi se člověk i tak dost nadře, jenže narozdíl od běžné práce je směna celodenní a nekonečná :sweat_smile:
19. čer 2010 v 10:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si myslím, že mu to dává i určitý pocit nepostradatelnosti a důležitosti, i když to nazývá třeba otravným :wink: a zároveň se tím stal mohem více zodpovědným. A já jsem ale taky pěkná držka, takže když se mi něco nelíbí, hned je to venku a než aby manža měl doma čumět na můj otrávenej xicht a poslouchat moje rádoby vtipné sarkastické poznámky, tak pěkně poctivě volá, když chce někam jít, ptá se jestli mi to nevadí (jen v rámci slušnosti, stejně by šel :grinning: :wink: ) a tak.
19. čer 2010 v 10:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
@filipal Děkuji, já jsem za to taky moc vděčná :slight_smile:
19. čer 2010 v 18:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek