• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..

24. července 2010 
@kuchy Děkuji za přání...sice si ještě na uzdravení počkám, ale snad to dopadne dobře :slight_smile:
19. čer 2010 v 18:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ruzenkas:Blahopreji ke statnicim z psychologie :slight_smile:
Ygreen: naprosto s tebou souhlasim. Musi se to osetrit od zacatku. Bohuzel to potvrzuje i moje zkusenost :frowning2: Dokud manza byl sam tak byl schopen se starat o svou domacnost, uvaril si, uklidil, ovsem to nebylo dokonaly, ale delal to protoze musel. Ale co zijem spolu tak temer vse je na me..
Filipal: asi zodpovednosti se neuci vekem ale zkusenosti a prikladem z rodiny (vek a zkusenost totiz neni totez). Manza uz oslavil loni sve 35. narozeniny a zodpovednost je pro nej neco co tezce nese, nejradeji by vse nechal na jinych a sam vedl pohodovy "studentsky" zivot.. Jetse mi obcas rika ze by rad byl na materske a ja bych mohla vydelavat, pry uz ho to nebavi a porad mam na taliri jak jso uto tezce vydelany penize :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Kubaka: jsi silna a hodna zena, klobouk dolu ..
19. čer 2010 ve 22:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 fakt je dost stary, uz by mohol mat rozum! :rolling_eyes: :rolling_eyes:
u neho to bude asi povaha! asi aj priklad z rodiny, ako pises. kym ste sa vzali zil sam?.... stretlo sa viac aspektov.
a ty aby si to teraz riesila! :stuck_out_tongue_closed_eyes:
19. čer 2010 ve 22:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty

tak to je těžké, jestli má takovou povahu že zodpovědnost nemá rád atd atd, jednou jste si to ale rozdělili, že jsi doma a on na vás vydělává tak by ti to neměl pořád opakovat, jestli si občas postěžuje ještě to je ok...35 tak to už není nejmladší.. :sweat_smile: no někteří chlapi se umoudří až v důchodu.. :stuck_out_tongue_closed_eyes: ne dělám si srandu, přeju ti at vám to klape.
a ty látkovky že dáváš je super, to ti fandím!
myslím že jsi začla dobře, začala jsi ho posílat na ty nákupy, a byl i na sebe pyšný, no ještě se vyřeší ten kotník, tchýni pošlete domů a pomalu mu pak každý den můžeš říkat udělej prosím tě toto, já musím nakrmit malého, nebo toto....možná bude bručet ale určitě to udělá a časem si zvykne že je doma potřebný...chlapi jsou strašně leniví mimo svoji práci..teda aspon ty co znám! :sweat_smile:
jo a s tebou by na pivo nešel, když máte tchýni doma, tak toho využijte, zajděte si do kina nebo si udělejte společný večer někde třeba mu to taky chybí...
20. čer 2010 v 07:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
jo a myslím že je moc pěkné že si nenadáváte, určitě nepřitvrďuj!! k ničemu to nepovede, jen to bude horší..
20. čer 2010 v 08:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky, moc bych chtela vam vsem podekovat za nazory, prispevky, podporu..Moc mi to pomohlo a ted mam pocit, ze se v tom tolik nepatlam :slight_smile:
Meleri: dekuji, mas pravdu, ono to treba zabere kdyz postupne ho zapojim do chodu domacnosti a nauci se vice pomahat a budeme pak oba spokojenejsi . S tim pritvrdit jsem si delala srandu, chapu ze to nikam nepovede alespon z duvodu ze si uz zvykl na to jak to mame a je navic hodne citlivy na jakekoliv zvyseni hlasu nebo natlaku (mel s tim vzdy problem a u nej to nefungovalo, ani ja nejsem moc na to).. Spise si myslim, ze neni od veci jak pises postupne penechat mu nejakou praci doma a vice ho za pomoc chvalit..KAzdy je rad potrebny a odmeneny, navic chlapi :stuck_out_tongue_closed_eyes: :wink:
Akorat s tou komunikaci si nevim rady, on nerad moc neco rozebira, resi, radsi vse zameta pod koberec, utika a ceka az se to vyresi samo..Takze na me prosby ze bych potrebovala s nim mluvit, probrat situaci, ze je to pro me dulezite reaguje "a je, zase se neco deje..ja na to ted nemam naladu ani chut, nechame to na priste.."a tak dokola, pak to vypada, ze porad za nim chodim, trapim se, on se jen vymlouva dokud ja nevybuchnu a nevypalim mu vse co mam na srdci ale uz samozrejme jinym tonem a se vztekem na nej ze na me kasle a nezajima ho co mi lezi na srdci.
Proste kdyz tusi ze chci mluvit o nas utika.. Je to o neco lepsi kdyz je potreba resit neco co neni spojeno se vztahem a s nim, ale i tady radsi nic neresi.. :angry:
Toto asi uz u nej nezmenim, tyka se to tematu zodpovednosti a s ni manza moc nekamaradi.. :confounded:
20. čer 2010 v 19:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 já taky nemám ráda sprostá slova a velký řev. být "italkou" jde i slušnou formou :wink: . zároveň to stejné chci od muže - nenadává mi a neřve. tedy křičíme vyjímečně, ale zase nemáme tichou domácnost. prostě si to vyříkáme a mluvíme spolu. neztrácíme čas mlčením.
přitvrdit neznamená křičet. stačí si jenom trvat na svých "požadavcích" = kompromis. nejde, aby jeden měl dítě a druhý studentský život. manžovi by mateřská brzy taky lezla na nervy. můj muž si to taky myslel, že je to ok. být doma, pečovat o malou, uklízet prostě pohoda. ale ono to není jenom o tom "manuálním". on sice odjíždí do práce, ale zase z práce odjíždí domů. prostě si od jednoho prostředí ulevuje ve druhém. matky jsou jenom pořád doma a nikam neutečou. (já to mám trochu schizofrenii - když uteču, tak jenom na krátkou dobu. pak je mi hrozně moc smutno :grinning: ).
20. čer 2010 ve 20:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka nedělala bych to, protože chlap má od přírody lepší technické mozkové vybavení a jde mu to mnohem snáž než ženský - to je přece jasný :wink: :wink: :wink: :grinning: .
ale to je moje životní zkušenost. náš táta měl dvě dcery a potřeboval asistovat. takže já jsem vždycky vyfasovala asistenci tatíka a ségra mamky. spoustu věcí jsem okoukala a naučila. chlapa chromého na ruce bych vedle sebe nezvládla :sweat_smile: . a ještě druhou zkušenost jsem si od táty vzala - on si neváží práce druhých lidí. všechno, co můj muž doma udělá, jsem za to ráda a dám mu to patřičně vědět. na druhou stranu to chci i já zpátky. takže třeba za blbý kecy na začátku našeho vztahu, že praní není žádná práce, pere chlapec do dneška (já zcela vyjímečně). když žádná práce, tak žádná práce. ja :grinning: . pak sice chlapec v supermarketu oslňuje jiné ženy, když vykřikuje, že dochází prášek a musíme koupit. :stuck_out_tongue_closed_eyes: ja :grinning:
k jsem psala, nemyslela jsem to nijak špatně. až budu s mým mužem 20 let, taky se ti "pochlubím", jaký to je drahouš. teď jsme spolu necelou polovinu vašeho soužití....
20. čer 2010 ve 20:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vercaberca já ti rozumím - on je to u nás nepoměr i v temperamentu, rychlosti od myšlenky k činu (co já počítám na dny, manžel na měsíce). Já nesnášíl liknavost a nedodělané věci, rozdělanou práci. Kýble s rozdělanou barvou jsme tu obcházeli půl roku !! odřeniny nikdo nezatřel a v pátek jsem je vyhodila. Takže neudělat to se rovná že to prostě není. MM některé věci nezajímají, prostě je nevidí a nepřijdou mu důležité - to je taky rozpor v našich povahách - upřímně - říkám si, čím se k sobě přitahujeme. :grinning: Jeho táta lenoch, co proležel život na gauči, můj tát kutil, pro kterého slovo Nejde neexistovalo. to jsem převzala do svého života.
Dnes jsme koupili konečně po 13 letech novou myčku - navrhla jsem to já, on řekl ano a koupě trvala přesně 10 minut od nápadu k zaplacení. On jen věčně nadával, že ta stará dělá hluk a drnční. Ale přijít s tím jsem musela já - jeho prostě neumořím neaktivitou - akorát jsem z toho na nervy a vystresovaná. Jeho nenapadne, že by ho to mělo napadnout a něco navrhnout. On jen donekonečna nadává a vzteká se - a mě to stresuje.

ALe úplně chápu, co myslíš a neberu to zle, ani osobně, když druhý není osobní.. S některými povahami to je prostě potíž- nebo na to nejsem povaha já -jednu dobu mi vyčítal, že jsem "až moc hodná". Dnes mám za to chuť ho nakopat do jeho dokonalého pozadí :grinning: :grinning:
20. čer 2010 ve 22:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka to by mě z liknavosti taky hráblo :wink: . ale buď v klidu. mého by taky nenapadlo koupit novou myčku. za to barvu bych tak dlouho neobcházela. kdyby se dlouho nic nedělo, tak bych se začala vyptávat, jestli vydělá tolik peněz, abych mohla najmout řemeslníka. blbý je, jestli vydělá :grinning: :grinning: :grinning: . a nebo bych mu řekla, ať vaří a hlídá děti a já jdu zamalovat zdi. to by taky nepřežil :grinning: .
21. čer 2010 v 00:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Vercaberca: Tak to muj manza by pezil, kdybych sla malovat zdi a on by sedel s deckem nebo uvaril :grinning:
Kubaka: nekdy jsem fakt hodne pekvapena jak jsou nektere jedince podobne :confused: ten muj asi take zije ve zpomalenem case :confounded: co jini udelaji za par dnu jemu to trva mesice.. (myslim opravarske a zkraslovaci prace v byte).
Nekdy se neshodnem, ja chci zutulnit byt, vymalovat, dokoupit obrazky,nabytek, koupit nove zaclony apod, po nej je to zbytecnost. Proste chlapi to nezajima, jsou schopni docela spokojene zit i v jeskyni :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Nekolik takovych sutuaci jsem vyresila tak, ze jsem to proste zaridila sama, podle sebe. Vymalvala jsem, koupila jsem obrazy, nove zaclony. On se pak divil jak se bytecek zmenil k lepsimu a dekoval..
21. čer 2010 v 11:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Z vlastni zkusenosti vim ze nekteri muzi nesnaseji nemocne zenske :unamused: Proste se jich nejak boji ci co. Muj tatka byl vzdycky vyjukanej kdyz byla mama nemocna, nechapal jak je to vubec mozne ze lezi a nic nedela a on se jeste musi starat. Staral se vzdy vzorne, ale bylo videt ze je mu to proti srsti. Take rikaval "kdybys nedelala tohle tak bys nebyla nemocna, nikdy mne neposlouchas" atd. Nekteri chteji proste vedle sebe videt vzdy veselou a usmivajici se zenu. Ja si myslim ze to ma puvod v detstvi - babicku s tatovi strany jsem nikdy nepoznala, ale po smrti manzela zustala sama se trema detma, musela se starat o ne a jeste pracovat, zili z ruky do huby, ale i tata i jeho sestry vystudovaly a nekam to dotahly. Jeho maminka musela proste makat a fungovat na plno i kdyz byla nemocna, jinak to neslo. Nikdy v zivote nevidel aby zena byla doma a nemocna, proste bud je zdrava a ma dobrou naladu a vari a uklizi nebo je v nemocnici :slight_smile: Mamka se to snazila zmenit, ale brzy poznala ze s tim nic nenadela. Vzdy kdyz byla nemocna tak tata varil a uklizel a chodil do lekarny, ale vzdy s kyselym ksichtem a narikanim. O mne se ale staral vzdy vzorne.
Pritom ale vsichni vime co je to za utrpeni kdyz je nemocny muz...ten muj ne nesnesitelny uz kdyz ma jen rymicku :grinning:
@katty6
21. čer 2010 ve 12:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Lidiab: kdyz popisujes sveho otce tak jakobys popisovala meho manzela :stuck_out_tongue_closed_eyes:
Prijde mi, ze to pochazi hlavne z rodiny, mam ka manzela je moc hodna a optimisticka zena, co maka jako kun ale s usmevem. Presne takova jak popisujes svou babicku, manza byl vymodleny a vymazleny dite, jeho mamka to nemela jednoduche, cely zivot makala v zamestnani a kdyz prisla domu tak makala na zahrade nebo v domacnosti (meli sve male hospodarstvi, slepice, kraliky, prasata k tomu velka zahrada). Manzeluv tatka travil cele dny v zamestnani a skoro nevidel jak vyrustali deti, o vychovu se nestaral, vse bylo na jeho manzelce :astonished: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :unamused: A ona to zvladala vse s usmevem a nikdy si nedovolila stezovat, pac je velmi verici a pro ni je to hrich.. Takze manza si zvykl ze je o nej postarano a bere to jako samozrejmost, ale kdyz se musi postarat on o partnerku tak to je problem, zacne brucet, byt otraveny, poucovat "prece on varoval a rikal ..bla bla." Ale nakonec pomuze, o dite se postara..
21. čer 2010 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
lidiab, Katty,

to mě právě třeba šokovalo na mém kamarádovi, stejně tak popisoval když jeho matka byla nemocná (nemají otce) a on se o ni musel starat, nebo ted jeho manželka ( a to jsou krátce spolu)že ho to prostě štvalo...přitom když on je nemocný tak mi to pak v detailu popisuje jak mu bylo strašně, jak trpěl, co to bylo za hrůzu..atd.....nikdy jsem nevěděla co mu na to říct, že prostě nemá jaksi pochopení pro někoho kdo je nemocný, jenom pro sebe.....můj manžel když je nejhůř tak nejde do práce a pomůže mi, a snaží se to brát s humorem, a častokrát mi to psychicky hodně pomůže, ale nemůžu se spolehnout na to že by tady poklidil nebo tak...
moje mamka si taky na mého taťku dost stěžovala, že když jí bylo zle tak kolikrát se na ni vybodl, ale pak asi po té 40cte se změnil a např. ted je moje mamka těžce nemocná a on se oni stará, a dokonce uklízí, umývá, vytírá, o čemž se mi může jenom zdát... :frowning2: ale je fakt že nevím jak by se zachoval můj muž kdybych byla opravdu vážně nemocná....
21. čer 2010 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte tak sem si přečetla téma a doufám, že už v pohodě oni chlapi občas jsou jak z jiné planety na druhou stranu jim to v mnohém uanadnujeme. Já se na svýho chlapa můžu spolehnout, ale taky má občas "blbý" kecy na který sem ale již zvyklá a nedám se - takže pokud má kecy na vaření řeknu mu, ž ekdyž je tak chytrej at´ vaří sám atpod..... :grinning:
5. črc 2010 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
p.s. - jinak k tématu souhlas s oblou - katty promin nechci snižovat jak to doma máte ale příde mi, že to moc zveličuješ - oni chlapi opravdu nejsou telepati a spoustu věcí se jim musí říct polopatě a logicky - což většina ženských neumí :sweat_smile:

to co u vás spíš vidim jako problém je tohle -take necekane odchody do hospody a velmi pozdni prichody, ja jsem kolikrat nevedela kde je, proste rano odesel do prace a pisel druhy den rano pritom nebyl dostupny na mobilu, ignorovani mych proseb, neochota mluvit o problemech ktere zasahuji do naseho vztahu, poucovani, kontrolovani nakupu, kritizovani, v neposledeni rade i odmitani me jako sexualni partnerky.. :angry: tohle všechno je problém, ten kotník už je jen poslední kapka :rolling_eyes:

ono základem vztahu je především úcta a obyčejná lidská slušnost a tu u vás bohužel postrádám :pensive: ale držim palec aby se to zlepšilo a dostávala si to co nabízíš, hodně štěstí :wink:
5. črc 2010 v 09:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj holky, tak po dlouhe dobe se ozyvam.. Sadru uz mam dole a uz pomalu chodim :slight_smile: je to prima, jen s tim manzou tak ruzove to neni.. zatimco noha se uzdravila vztahu to trva dele :(
Brumdinka: souhalsim s tebou, za jinych okolnosti to jak se choval manzel je pochopitelne a malicherne.. u nas je to trochu jinak.. Take posledni dobou postradam ve vztahu dost zasadni veci, ucta k druhemu, nesobecka laska..
Uz jsem pripravena psychicky na samostatny zivot single :unamused: promluvila jsem i s manzou.. On si vubec nic neuvedomuje, podle nej je vse ok a on je vzorny tatka a ja jsem jen precitlivela zenska ktera se moc na nej vaze :angry:
Take podle nej ridim se ve svem zivote emocemi a ne rozumem jako on a to on nechape, to vidi jako zasadni nas problem, ze bych mela vice uvazovat a myslet rozume a ekonomicky. KDyz si mysli ze nemam duvod byt smutna, byt nastvana, mit obavy apod tak to naprosto nerespektuje, netoleruje.. Tohle je pro me zasadni problem, nerespektuje me city :frowning2: takze pak je velmi slozite mu neco vysvetlit, velmi slozite ho primeju ke spolupraci nebo podpore kdyz si mysli ze na to nemam narok.. Takhle to bylo ted s tim zlomenim nohy, mysli si doted ze jsem si to zpusobila sama diky sve neoptrnosti tudiz za to musim zodpovidat jen sama a on nema s tim pochopeni, soucit a je pro nej otravne se jeste o starat o me a okoli kdyz si to nezpusobil on ale ja.. pry proc mam resit problemy ktere jsem nezpusobil, at je resi ten kdo za to muze.. S takovou logikou ja nepohnu a hlavne nechci mit nic spolecneho, uz vzdavam nas vztah, jsem porad hodne zklamana a nevim jak dal.. hlavne kvuli synovi, nebyt jeho tak uz se s nim rozejdu :angry:
Takhle momentalne to je.. smutne..
11. črc 2010 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
katty - jej to mi mrzí, ale snad to nebude tak zlý tedy jinak řečeno ------- pokud tam nebude to co sem psala výše s tou hospodou atp..... tak to nemusí být ještě tak beznadějný :slight_smile:

jinak co píšeš to je klasika, my ženský více prožíváme přes emoce, chlapi víc logicky a někdy opravdu sme přecitlivělé - tim se tě nechci dotknout taky sem bývala taková a na Jirkovi furt visela - ted´už dávno ne mám ho občas hezky na háku :grinning: prostě sem si v tom vztahu vytvořila svoje místo na který si nenechám šáhnout a to ani manželem a představ si najednou to funguje asi tim, že jsem začala myslet víc jak chlap --------- Jirka mi nadává furt, že sem chlap a né ženská :grinning: na což mu odpovídám, že kdybych nebyla, tak už dávno od něj uteču :grinning: ------- prostě to chce najít tu pravou střední cestu a nevrtat se zbytečně v maličkostech, nečekat od druhýho, že se zachává tak jak zrovna já chci - třeba se zachová jinak, ale to apriori neznamená, že je to špatně --- prostě svět není takový jaký ho chceme my ---- nevim zkus to nejdřív timhle směrem a až kdyby to opravdu nešlo a vše co si psala s tou hospou, nezájmem atp. přetrvávalo - pak teprve jděte od sebe ----- zkus nejdřív všechno kvůli malýmu - držim palec :wink:
14. črc 2010 v 11:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katty,

nevím asi by to byla škoda se kvůli tomuto rozcházet.....mě to taky někdy štve že když řeknu manželovi že mám depku nebo je mi smutno tak řekne jako jo aha nebo at toho nemám že proč bych měla depku mít....a víš co, začla jsem mu oplácet stejnou mincí...když je mu blbě, nelituju ho, neskáču kolem něho....aby viděl že to mám stejně na háku jako on...a fakt to celkem funguje....myslím že to časem přejde, nesoustřed se na takové věci, ale zkus uvažovat pozitivněji, zkuste spolu prostě normálně žít, mimo práci si snad můžete hezky užívat života, spolu nebo občas i každý zvlášť...zkus si udělat každý den nějakou radost, chce to fakt jen zkusit...neroztrpčuj se vůči manželovi, vím že máš na to asi právo, ale nepomůže to....vzpomen si na ten den kdy jste se brali určitě jste se velmi milovali a myslím že je to tak i nadále? jen to už asi nedáváte najevo..
14. črc 2010 v 11:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
brumdimko,

pěkně si to napsala...hold to je asi realita no...
14. črc 2010 v 11:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brumdinka
toto je fakt pravda :slight_smile: u nas to funguje uplne rovnako a poznam pary kde to tak funguje tiez :slight_smile:
14. črc 2010 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@katty6 to co naposled píšeš o té jeho netoleranci problému, který nezpůsobil a td. Znovu píšu, že mám podobný vztah a po 20 letech jsem došla k tomu, že tohohle ponižování, přezírání mých emocí, zesměšňování mé emocionality mám plné zuby a jsem naprosto připravená být sama.
Nesdílím názor ostatních, že si s tím nemáš dělat hlavu a nepitvat to. Naopak - to jsou zásadní odlišnosti, které se časem jen zhoršují a jednou odejde veškerá zamilovanost, což znamená, že má zůstat respekt, slušnost, úcta a ta, když nikdy nebyla, tak nezbyde nic. Zbyde jen to protivné a řekneš si, proč vlastně mám s tímhle člověkem zůstáváat - nechci vedle protivného morouse zestárnout.
Není to selhání, nenít to tragédie - jen se člověk vdává mladý a strašně zamilovaný a to skřípající považuje za banalitu a nedpodstatnost, protože "hlavní je, že se máme rádi a láska hory přenáší." Bohužel to tak není. Teď bych se seznamovala s rozumem a moc dobře bych si všímala prvních náznaků čehosi negativního - už ze zkušenosti.
Ve dvaceti se člověk vdává z šílené lásky a s iluzemi, ve 40 a výše se vdává z lásky a s rozumem.

Teď bych se zaměřila hlavně na sledování, zda ten muž by měl stejné koníčky, stejné životní priority a hodntoy, bude se mnou jezdit na výlety, dovolené, tancovat, zahrádkařit, bude nadšený z vymýšlení dobrodružství, bude rád s mými dětmi a bude se mu líbit mít domov, rodinu.

Dost o tom přemýšlím, protože má deziluze z našeho vstahu dosáhla kritického bodu rozhodnutí, co teď.
Jsem jako ty hluboce zklamaná, zraněná, smutná...
Věř své intuici, emocím a ty pak prosej rozumem a představ si, jak ti bude za 20 let vedle člověka, který tě už teď emočně zraňuje, ponižuje, ignoruje.... Já tě nebudu utěšovat, že se to zlepší. Nezlepší - ale je dobrý si pro sebe rozhodnout, zda s ním chci být a snášet to a nějak se s tím srovnat, nebo mám o svém životě jinou představu.
15. črc 2010 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka...naprostej souhlas....ale jsem smutná..fakt je to už tak daleko???? :confused:
15. črc 2010 ve 23:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka --- já to na jednu stranu chápu ano bude to jen horší - na druhou stranu si to kolikrát děláme sami - prostě si to nenechte líbit to poniživání a nejde jen o partnera jde i o ty tchýně ---------- ono kolikrát si to opravdu zbytečně znepříjemnujete sami :pensive:

a pak když si pořád necháte s prominutím "srát" na hlavu tak to skončí katastrofou :pensive:
16. črc 2010 v 08:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brumdinka to jde jen když ten druhej je naladěnej obdobně a přístupný. Pokud má postoje jako psala katty, tak s ním nic nehne. Každé tvoje vzepření vezme jen jako vrtoch, zlehčí ho, ingoruje, protože prostě nevidí důvod, abych si na něco štěžovala. To je jeho povaha a proti té se nevzepřeš - leda tak, že odejdeš. S tchýní když nežiju, tak můžu poslat do háje třeba i drsně, mohu se s ní nestýkat, nejezdit tam. S manželem mám ale intimní vztah, má to být má opora, záchrana, jistota a pokud je to sobec, ignoruje přání a emoce druhého, tak s tím naprosto nic nenaděláš
Má svůj způsob, jak si věci vysvětlit a přeformulovat, cituji "KDyz si mysli ze nemam duvod byt smutna, byt nastvana, mit obavy apod tak to naprosto nerespektuje, netoleruje.. " - MM dělá to samé a můžu říct, že je to obravdu zásadní a velký problém. A to si opravdu neděláme sami. !!!
16. črc 2010 v 09:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka - já nepsala, že to není problém, jinak ale promin já se nebojim poslat do pr..drsně...... i manžela když to přežene - možná proto nám to funguje, takže se na mě nezlob, ale částečně si za to můžete :pensive:
16. črc 2010 v 10:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
mě to tak funguje s tchýní že když jsem hodná slušná tak ona je sprostá. jakmile přitvrdím, odsekávám nebo je hádka, tak se třeba měsíc nevidíme ale pak přijde a je najednou slušná a hodná ona.....
je fakt že já s manželem moc problém nemám tak se mi to asi lehce radí....ale taky byly doby kdy to mezi náma skřípalo, hlavně po porodu, asi jako u hodně lidí...
možná to chce trochu přitvrdit, ani né jako sprostá slova ale prostě stanovit si hranice, kam až manžel může zajít....já byla zezačátku strašně romanticky založená, nechala sem si všecko líbit ale časem sem jaksi na toto přišla....
Ale chápu Kubaku že jestli to tak pokračuje tak by radši odešla....když ten chlap je takový tak si ji asi nezaslouží...
16. črc 2010 v 11:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brumdinka tvou jistotu bych chtěla mít - když má někdo nějakou povahu, tak se můžu vztekat, nadávat, vycházet vstříc, ale jeho způsob vnímání druhého nezměním. Já fakt nemůžu za to, že je kupř. MM sobec, vztahovačný, všechno si vykládá tím nejhorším možným způsobem, ve všem vidí manipulaci, je permanentvě negativně naladění a je to morous od kosti - za co z toho si asi můžu sama, prosím tě? Mohu ho donutit, aby se třeba zhruba choval slušně, ale pak je na pováženou, zda se s tím smířím, když vidím, jaký ve zkutečnosti je. Ty pořád vycházíš z toho, že v principu ti tvůj muž vyhovuje, ostatní jsou detaily. Tady se bavíme o tom, že ten druhý je úplně jinak založený a jeho způsoby partnera urážejí a ponižuji. že není oporou v krizových situacích. Což MM nikdy nebyl. A co jsem se navysvětlovala ... pokud neví, co je to podpora a táhnout za jeden provaz, tak si to nevymůžu ani kdybych ho poslala do pr... Což jsem už taky udělala. Akorát utrousí vždycky něco o ženských plných hormonů, které on nebere vážně. Další urážka. A o tom se hádáme celých 20 let - výsledek směrem k respektu nulový.

Zřejmě máš lepší přehled o lidských charakterech a fungování v manželství než psychoterapeutka, ke které chodíme a s kterou jsem se sešla sama. Řekla mi vše, co jsem psala o MM výše - mám si představit, jak by to vypadalo, kdybych zůstala sama. Vidí naši rozdílnost a nesoulad. je na mě, zda se rozhodnu zůstat nebo se rozhodnu žít jinak a spokojeni a ne v neustálém napětí, co naštve mýho chlapa, poslouchat jeho lamentování, vztekání a nadávání na to, že náš malý dělá binec a nenechá ho vklidu.
totéž manžel katty - vidím styčné body. Jeho matka z něj toto vychovala, ta za to může
16. črc 2010 ve 14:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka - sorry tak v tom případě nechápu proč sis někoho takovýho brala když je tak děsnej a psychoterapeut ti s tim sotva pomůže :sweat_smile: to odejdi rovnou

jinak sem to myslela přesně tak jak psala meleri prostě stanovit jasný hranice v jakymkoli vztahu i v tom s manželem pokud tohohle nejseš schopna tak si pak nestěžuj a promin, že tě nelituju jak si asi tim, cos tady psala čekala :pensive:
16. črc 2010 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
to se pleteš, vůbec nemám zájem o lítost, to není řešení a na to jsem moc stará. Jen oponuju tomu jednostrannému a kategorickému soudu, že si za to můžou ženský sami a že dá všechno vyřešit stanovením hranic. Dospělého nepřevychováš, ten už je dávno vychovaný, není to malé dítě... Každý se vyvíjí, v 23 myslí, chová se a jedná úplně jinak vyspěle, než ve 41 a 43 letech. To je prostě fakt a proto se lidé rozcházejí třeba po těch 20 letech.
V zamilovanosti se ledacos přehlédne, nebere vážně - časem se to ovšem ukazuje.. Tak
16. črc 2010 v 18:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek