Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..

Ahoj holky, nejak se dnes potrebuji vypovidat a jinou moznost nez to napsat tady v podstate ani nemam. Jsme s rodinou v cizine, kamosky tu jeste nemam.. :-|
Ted prochazim neprijemnym obdobim, pred par dny jsem si na vylete s rodinkou zlomila kustku v nartu a mam zasadrovanou nohu na ktero nemuzu stoupat 😞 Manzel je cely den v praci a ja jsem doma s rocnim deckem co zacne za chvilu chodit.. Je to prvni moje zlomenina a je to dost neprijemne, jsem odkazana na pomoc manzela, nemuzu se dostatecne starat o sve dite, sotva se pohybuji po byte o berlich (zvykam si) |-|
Kdyby jen to, tak toto sem nepisi a neresim. Ale co se to stalo tak mezi mnou a manzelem je odcizeni 😞 Zacalo to tedy jeho reakci na to co se se mnou stalo.
Od chvile co se to stalo byl bez nalady a zamraceny, odcizoval se.. Popisi vse podrobne aby to nebylo vytrzene z kontextu .
Byli jsme na prodlouzenem vikendu na vylete s kamarady co prijeli k nam na navstevu. Posledni den dovoleny, tesne pred odjezdem zase k nam domu jsem si blbe slapla na schudek, uklouzla a zlomila jsem si kustku v nartu. Tenkrat ale jsem si myslela ze je to jen vyvyrtnuty kotnik, nic vic.
Bolelo to moc, udelalo se mi nevolno a mela jsem zavrate, takze me manzel odnesl si sednout a jsme to ledovali pres hodinu (diky tomu vlastne se pozdrzel nas odjest z rekreace). Pak jsem uz nebyla schopna se postarat o naseho maleho a tak vse musel zaridit manzel (sbalit veci, prebalit maleho, odnosit vsechny veci do auta a jeste nakonec i me odnest do auta). No, od chvile co se mi to stalo manzel byl zamraceny, zamysleny, odtazity..
Ale delal vse potrebne. Pak nasledovala 4hodinova cesta domu. Vecer jsme tedy byli uz u nas doma a nohu jsem mela moc oteklou.. Kamaradi se balili na cestu do Cech, protoze druhy den uz se vraceli do CR. Proste bylo pylno..A ja jsem do toho rekla, ze je potreba jet se mnou do nemocnice, noha nevypadala dobre. MAnzel tedy me odvez, kamaradi zustali doma s malym. V nemocnici nam tedy rekli ze mam zlomeninu, dostala jsem sadru..Po ceste z nemocnice manzel se stavil v lekarne a koupil mi berle. Domu jsme se z nemocnice vratili pozde, manzel byl uz uplne "hotovy" totalne bez nalady, zamysleny, podrazdeny. Ovsem chapu, ze pro nej to nebyla prijemna situace, bylo take jasne ze sama se o maleho nepostaram.. bylo treba neco podniknout a nejak to resit.. tak jsem navrhla, ze by mohla k nam prijet jeho mama pomoci.. Na co on necekane ryhcle vypalil, ze to nepujde, protoze by nemohl chodit pak do hospody (jeho mamaodsuzuje hospody ,on proto nerad pred ni dela neco co se ji nazamlouva).
To me tedy prekvapilo.. Ale nic .to neni podstatne.. Nakonec jsme se ten den na skypu domluvili s babou ze prijede. Manzel tedy musel zaridit letenky.. Pro nej to byla take palka a dalsi starost.. Vse co citi a proziva bylo videt na jeho vyraze (otraveny, zniceny).. Nicmene to vse zaridil. To ocenuji, ale vadi mi to jak k tomu vsemu pristupoval a ze se vubec nezajimal o tom jak mi je, nestaral se vlstane o me pokud jsem ja o neco nepozadala (o maleho naopak se vzorne staral). Nevim, nemela jsem z nej dobry pocit, pripadala sjem si na obtiz a vycetla jsem z jeho chovani jen to ze mu zpusobuji dalsi starosti, zadny soucit a pochopeni jsem nepocitla 😞 To bych ani tak neresila dokud mi vecer nerekl, ze valstne za svoje zraneni si muzu sama, ze sem neopatrna, detinska, nezodpovedna apod..(vlastne proto se tak i chova ke mne). To mi rikaval i drive, ze sjem naivni a nekdy se chovam detinsky, ze to ho rozciluje a vadi. Ten vyrok me trochu zklamal a hodil do lehkeho smutku. A vecer si manzel sel spat do jineho pokoje sam, ja zustala s malym v loznici 😞
Druhy den vecer kdyz jsme po koupani prevlikali maleho do pizama na prebalovaku jsem skoro spadla, a abych se udrzela tak jsem se chytila toho brebalovaku ze jsem ho posunula dopredu svou vahou. Na to manzel hned neprijemnym tonem zareagoval "jeste mi tady spadni, tohle jeste chybelo".. Nepamatuji si presne ten vyraz ale neco v tom smyslu.. Toto se me uz dotklo...takova necitlivost vuci me a memu zraneni..
Rano si me ani nepozdravil kdyz sel do prace, jen kluka 😞 tvaril se vazne a jako cizi.. Na a v noci toho dne jsem si sla na toaletu a udelalo se mi nevolne, ztratila jsem na chvili vedomi a spadla na chodbe. Manzel vybehnul, odnesl me do loznice na nasi postel kde uz spal maly (obycejne maly spi ve sve postylce, porad kojim v noci. Jelikoz nemuzu stoupat na jednu nohu neumim si ho dat do postylky, tak jsem ho nechavala u sebe ). Kdyz manza uvidel ze maly spi v nasi posteli tak mi to vycetl a rekl at ho davam do postylky..(manza je nekdy az moc uzkostny a opatrny a mysli si, ze maly muze z postele spadnout). Zase ten neprijemny ton a to tesne po te co se mi udelalo spatne a jsem byla mimo, tocila se mi hlava..
Druhy den rano zase odesel do prace jako by byl cizi, s vyrazem otravenym. To uz me nastvalo a to byla posledni kapka. Vse jak se choval ke me doted po urazu jsem si pretpcila v hlave a bylo mi smutne. Pak v tomto smutku a hnevu jsem mu napsala na skype do prace vse co si teda o jeho chovani mYslim.Neco v tom smyslu ze je sobec, necitlivy apod. No a vecer kdyz on prisel z prace tak byl nastvany, nemluvil, a kdyz sjem se ho zeptala proc tedy nemluvi a ani nejde za nami do obyvaku rekl ze jsem mimo, ze ho porad jen kritizuji a ze si nevazim toho co mam apod.. Pohadali jsme se..
Utkvelo mi v hlave jen to ze rikal ze sjem mimo a ze mam neco delat se sebou, ze sjem vztahovacna a jen osocuji..
Ted jsem tak trochu na rozoacich, jestli treba nejsem opravdu mimo.. proto to pisi sem..
Pripada mi nespravedlive jeho chovani ke mne, navic kdyz jsem ted takova "bezmocna" a potrebuji peci a pomoc. Vubec jsem necekala ze takle zareaguje.. Nikdy se tak nechoval kdyz jsem mela zdravotni problemy. Navic zrovna ted uz dlouho jsme meli klidny a spokojeny obdobi. Spoustu problemu jsme prekonali ve vztahu, ovsem ne bez me ochoty, toleranci a snahy.. Ale prece. Nechapu takovou zmenu u nej, vadi mi to, mam i svou hrdost a je to neprijemne byt nekomu koho milujes a veris na obtiz, neprijemne kdyz je nekdo v okamzik me slabosti nepekny, kdyz milovany clovek neprojevuje vrelost a pochopeni..
Ovsem chapu, ze jsou to malichernosti, drobnost, ze hadky a nedorozumeni do vztahu parti..Jen mi bylo z toho dnes hodne smutno, potrebovala sjem se z toho vypovidat a hlavne vedet vas nazor, jestli treba neprehanim, jestli jsem opravdu precitlivela..
Dekuji za nazory
brumdinka
16. črc 2010
kubi - no fajn, ale já nikde nepsala, že se tim dá vyřešit vše - jen tím, že si ty hranice stanovíš si mnohem ulehčíš život, holt když nechceš tvůj problém |-|

p.s. zkus si přečíst knížku proč muži milujou potvory a hodnym holkám zůstávají oči pro pláč a další pokračování proč si muži berou potvory atpod..... je to dost o tom co mám na mysli, stanovení jasných hranic s tim, že jsem žena se svojí hrdostí a jasnou hodnotou svý ceny, kterou si nenechám za žádnou cenu snížit ! A když ty hranice někdo překročí dám mu to jasně najevo a je mi uplně šumák jestli je to manžel, tchýně, děti nebo kdokoliv jinej a představ si, že u mě to funguje a vyřeší to spoustu věcí kvůli kterym sem se dřív zbytečně trápila - zkus si to přečíst je to mnohem lepší a levnější než nějakej psychoterapeut 😉
meleri
16. črc 2010
Kubako,

to je mi líto..."znám" tě už nějakou dobu a měla jsem za to že to máte doma v pohodě....jestli je to jak to píšeš, tak fakt asi odejít! jenže zas děti! to je fakt těžké ach jo....podle toho co píšeš tak je asi i šovinista.....celkem dost lidí se rozvádí třeba i po 30 letech a když se člověk zeptá proč, tak řeknou protože chci mít už konečně KLID. je to smutné, jak to někdy dopadne... s manželem asi nemá moc význam si popovídat? držím ti palce at to přecejen ještě dobře dopadne..
kubaka
16. črc 2010
@brumdinka tak to děkuju za radu, jednostranné populistické knížky, které dávají zaručené návody na život jsou určitě lepší než individuální řešení situace s odborníkem, který tě vidí. Jestli svůj vztah a život řídíš podle jedné knížky, tak to odpovídá tomu, že pořád opakuješ jedno a to samé, aniž by se reagovala na tu různorodost, co jsme popsaly.
Ty bys byla prostě schopná říct i oběti zneužívání, že si za to může sama - uvědomuješ si,kdo všechno to tu může číst a jaké pocity viny můžeš někomu způsobit?, ženy submisivní, ponižované, sbírající odvahu - a ty jim tu vmeteš do tváře, že je to jejich vina , když si to tak zařídily. Řekni tohle všem těm ženám, které se konečně odhodlaly odejít od tyranů - přesně to potřebjí slyšet.
Já tvé soudy vklidu ustojím, protože v tom mám jasno a takovéhle úzce zaměřené soudy a rady na mě neplatí - vím, že věci mají svůj kontext, vývoj a není to prostě černobílé.


@meleri to je prostě krize po 20 letech, když zjistíš, že tušení se ukáže pravdivé, ztráta iluzí - prostě buď to přejde, a zjistím, že pořád je to vlastně chlap, se kterým chci být nebo zjistím, že už fakt chci mít klid. Možná se přestanu zlobit a zjistím, že to třeba půjde Je toho mnohem víc, co jsem nepopsala, protože v každém vztahu je spousta poloh a nedá se to tu popsat ani vyjádřit. Jsou důvody i být s ním, protože to, čím mi imponoval tehdy, mi mponuje i teď - akorát člověk ztratil iluze. tohle všechno uvádím jako příklad, že nic není Buď a nebo - stanov hranice a bude to OK.
beruska2x
16. črc 2010
@kubaka vis co nechapu??? ty uz dlouhou dobu vis ze tvuj manzel ti dela v zivote jen zle, ze te nerespektuje, ze ti zavidi podnikani, ze je ma xxxxx spatnych vlastnosti atd atd atd.. a porad s nim ses :-o
to radsi budes zbytek zivota chodit po cvokarich, poradnach a ja nevim kde, kdyz stejne vis ze s nim nechces bejt, ze ti to nic dobreho nedava, nez abys odesla?

brumdinka
17. črc 2010
kubaka - já neřídim svůj život podle knížky 😃 😃 já ti jenom chtěla pomoc, když holt nechceš, když furt kolem sebe kopeš tak holt tvůj problém :-N dál viz IP

souhlas s beruskou - sorry ale v tom případě máš bejt vážně dávno pryč 🙂
kubaka
17. črc 2010
@beruska2x nemůžeš to chápat, protože taky nepíšu logicky všechno, je to mnohem míň vyhrocené navenek, než píšu. Ale tady nejde o mně - Katty psala svůj příběh a já s ní soucítím, protože ono uvědomit si určitá fakta o milovaném člověku, se kterým jsem chtěla strávit zbytek života a zestárnout není vůbec příjmené, jednoduché a člověk se v tom motá, protože si prostě něco nechce připustit a když je před to postaven, tak se zdrává uvěřit atd atd.
Vy jste příliš kategorické a nemáte soucit a pochopení - kdybyste ho měly pro sebe, měly byste ho i pro druhé. Vy to vidíte jen buď a nebo...
collette
17. črc 2010
Ten můj je taky na větvi, když mi něco je a nadává, když tahám těžké věci. Za posledních 8 měsíců jsme si toho užili až dost. Ale je to proto, že má strach.

Myslím, že je to hlavně o tom strachu, ať už pramení z čehokoliv - jsou lidé, kteří se prostě nemoci druhých bojí, někdo má strach, že péči o druhého psychicky nezvládne a bude za vyvrhela, někdo se, bohužel, prostě starat nechce, ale ví, že by měl, někdo že sám všechno neutáhne, někdo že by taky o toho druhého mohl přijít. A někdo taky žije na růžovém obláčku, kam problémy nesmějí a on jim je tam najednou přitáhne někdo, s kým ten obláček sdílejí.

@kubaka - jsme to asi vzaly přes kopírák. My se doma moc nehádáme, ale když jo, tak to přijde většinou po rozhovoru typu:
Já: Je potřeba...
On: Já vím, já už se na to chystám dlouho, ale udělám to až...
To zahrabu kopýtkem, vypustím páru z nozder a už to jede, protože to je jako když si pustím CD na smyčku.
Teď máme nějakou dobu klid, protože jsem už byla tak vytočená, že jsem mu řekla, že mu na jeho "až" s**u, protože ono mu do toho pak vždycky něco přijde, co je urgentnější a že se věci prostě budo dělat tehdy, když řeknu. Ale že mu nic nebrání v tom, aby velel taky, jen nesmí být překvapen, že ho při jeho reakční době v 99 % předběhnu. Sice pyskuje, ale stačí, abych loupla očima a udělá to.

Musím mu dát body za to, že to opravdu nedělá schválně, ono mu do toho opravdu vždycky přijde něco nečekaného, co nemůže ovlivnit, ale proto trvám na tom, aby věci dělal hned. Kdysi jsem k tomu přistupovala tak, že to jako udělám a on se třeba chytne za nos. Výsledek? Jé, tos neměla, já bych to udělal. A jede se dále, kočárem černým kolem bílých skal... Tak s tím jsem skončila, protože to efekt nemělo veškerý žádný.

Nedávno jsme měli menší výstup: zase se k něčemu "chlapskému" neměl, tak jsem mu řekla, že to udělám já, ale onať si pověsí prádlo, že tam jsou stejně jen jeho fusekle a trenky a že pokud se to nepověsí, nemá jít v čem do práce, a já rozhodně obojí dělat nebudu. Jo, věšení fuseklí je velkej strašák 😃

Ale jinak je zlatej, s malým pomáhá jak jen to jde, myje lahvičky, koupe, chodí ven se psem, cestou z práce nakupuje. Byla jsem párkrát v nemocnici a o malého se zvládl také sám postarat. Má mě rád. Jen mu prostě trvá sto let, než se pustí do něčeho většího. Teď ho čeká třídění papírů v pracovně. No, máme se na co těšit. Ale při vší úctě, ROZVÁDĚT SE kvůli tomu NEBUDU!!!
kubaka
17. črc 2010
@collette hi hi - pyskuje - to je pěkné slovo, si musím pamatovat 😃
vlastovka385
17. črc 2010
@kubaka Souhlasím s Tebou, tady na koníkovi jsem si všimla, že se velice často stává, když někdo napíše o partnerském problému, že mu ostatní začnou radit, aby odešel, že má svoji hrdost, atd. Takže ta chudera získá pocit, že je úplně blbá a neschopná, když si vybrala takovýho chlapa, že si nechá s*át na hlavu, s prominutím, a místo rady získá ještě mindrák. Přitom je to přesně, jak píšeš, nic není černobílý. Když jsem naštvaná na MM a stěžuju si kamarádce, tak jí povykládám přesně ty negativní věci a, protože mám vztek a chci se o nich bavit a dostat to ze sebe, a ty pozitivní nezmiňuju, přitom je jasný, že existujou.
Jako největší problém bych viděla tu neúctu, nerespekt a přezírání emocí a potřeb toho druhýho. Ono to ale svědčí o něčem. Myslím, že TM má mindrák, a to docela velkej, že má vedle sebe schopnou ženskou, takže ti to dává sežrat právě přes ty ženský hormony a hysterii.Snižuje tě, protože cítí, že máš navrch. To není partnerství, to je soupeření. Má možná pocit, že ho fakt v životě nepotřebuješ. Ono někdy je potřeba tomu chlapovi trošku pochlácholit ot jeho ego a dát mu najevo, že něco bez něho nezvládnu (i když samozřejmě zvládnu, levou zadní 🙂 ). Nevím, jak je to u vás, možná jsi to zkoušela, ale takhle to fungovalo u mé ségry. Má manžela o 8 let mladšího a je typ, kterej musí pořád něco dělat, plánovat, vyvíjet činnost, jinak se nudí 🙂 . A ona zařizovala veškerou organizaci svatby, dovolených, rekonstrukce, protože měla pocit, že on to nikdy nezvládne tak dobře jako ona. Výsledkem bylo, že on nejenže se přestal o cokoli snažit, ale navíc ji začal ponižovat, došlo i na nevěru, padaly urážky atd., a to kvůli tomu, že mu obrazně "uřízla koule". Pak to dali nějak dohromady, ale ona se celkem poučila a nechává ho převzít iniciativu a zjistila, že on spoustu věcí zvládne, zařídí, udělá.
A to je taky trochu rada pro Katty, možná jsi to chytla za nepravej konec. Tys čekala, že tě manžel bude litovat a ofufávat. Já bych mu to možná odkývala, že je to moje neopatrnost, že jsem si zlomila nohu (a myslela bych si v duchu svoje), ale podkuřovala bych mu stylem ještěže tě mám, ty to určitě zvládneš, a chválila a chválila. Hoky mě to taky nebaví hrát s těma chlapa furt divadlo, ale zjistila jsem, že to jinak nejde. Kdybych měla jednat na rovinu a říkat, co mi slina na jazyk přinese, tak bych musela žít se ženskou 😉 .
collette
17. črc 2010
@kubaka souhlas, nikdo, kdo toho není sám účasten, nemá právo vynášet soudy. Poradit, vyjádřit svůj názor, v pořádku, ale kategoricky říkat co bys měla nebo neměla... Nic nikdy není jen černé, nebo bílé...

Je rozdíl mezi "zvaž" nebo "já bych možná udělala" a "udělej" nebo "musíš" - vztahy nejsou podle šablony...
collette
17. črc 2010
@vlastovka385 Jj, věty typu "Ty jsi taaak šikovnej" dokážou zázraky. Používám to doma a manžel to moc dobře ví, ale jak sám řekl, chlap to potřebuje občas slyšet, stejně jako ženská, že jí to sluší, a používala jsem to i na svého šovinistického šéfa a po kanclu se neslo, jak ho mám zmáknutýho. Jen pár kolegyň vědělo, jak mám rozkousaný jazyk. Byl sice hovádko, ale já si ve většině případů dosáhla svého. A nevidím důvod, proč se zakyselovat maličkostmi, se kterými stejně nic neudělám...
beruska2x
17. črc 2010
@kubaka ale to je bud a nebo, bud se s nekym zit da a nebo ne.. vim to z vlastni zkusenosti, jsem podruhe vdana, proste muj ex udelal neco co jsem ja nezkousla, rekla jsem dost , sbalila si tasku a sla, pak uz jsme tam byla jen pro zbytek veci.....

a to si taky myslel ze jdu "trucovat" k rodicum, az pul roku nato mu s rozvodovym papirem konecne doslo ze to myslim vazne a nenecham si vse libit... byl to nejlepsi pocin co jsem udelala...
zacala jsem znova, sama, bez niceho a jsem na sebe sakra pysna ze se o sebe u mim postarat a i kdyz ted ma super vztah, tak vim ze kdyby neco, tak to zvladnu, nesesypu se....

ale zit s nekym jen proto ze se to ma, protoze jsem si ho jendou vzala ale neni na tom zadne pozitivum, tak to fakt nechapu... hlavne ani pro tebe ani pro dite to napeti nemuze mit prinos, to se nedivim ze pak pulku zivota travis po cvokarich, ale v tomhle pripade si za to muzes fakt sama....

uz jsi mohla mit davno klid...
brumdinka
17. črc 2010
kubaka - naprostej souhlas s beruskou 😉 a můžeš se zas rozčilovat 😃
vlastovka385
17. črc 2010
@beruska2x
@brumdinka Holky, vy nechápete, že k tomu třeba člověk musí dospět? Že se 20 let života neháže jen tak za hlavu? Že Kubaka nemá zodpovědnost jenom za sebe, ale i za děti? Tahle situace je nejhorší, kdyby chlap pil, zahýbal, měl nemanželský děti, mlátil ženu, tak není co řešit, pryč a honem, i okolí to pochopí. Ale když si dva lidi přestanou rozumět, ne, blbost, když ženská má pocit, že si už s mužem nerozumí, navíc ten chlap si odmítá připustit, že udělal něco špatně, všechno hází na ženskou a na její hormonální nálady, ale jinak se stará o děti, vydělá peníze, chová se slušně, to se hůř odchází, navíc po 20 letech. V takovým případě ženská potřebuje čas, aby si to zdůvodnila, co udělá a proč to udělá. Takže si tady netahejte triko, jak vy byste to řešily řezáním do živýho. A není to ostuda, když se jde Kubaka poradit k psycholožce. Je to úplně normální, že člověk potřebuje nezaujatej pohled zvenčí, a hlavně pohled odborníka, kterej má na to vzdělání a hlavně už takových párů viděl X. Já to znám z naší rodiny, moje máti se rozvedla s otcem, mně bylo 5 a ségře 4, v podstatě z podobných důvodů, jako Kubaka. A taky šla k psycholožce a ta jí řekla, že to radí málokomu, ale jí že říká, aby se rozvedla, že to nemá smysl. A máti se rozhodovala rok. Rozvod je vždycky prohra, ať za to může kdokoli.
vlastovka385
17. črc 2010
A rozvod se táhl na 3 stání, protože za hlubokýho socialismu soudce nemohl pochopit, proč chce máti rozvod, když se jí vlastně nic tah hroznýho neděje. To, že pro otce byla vzduch, že jí s ničím nepomohl, akorát ji využíval, to holt nebyl ten správnej důvod.
kubaka
17. črc 2010
@beruska2x
@brumdinka vážené dámy, jediný, kdo tu kope do druhých, vynáší soudy a odsuzuje něčí situaci kterou vůbec nezná nebo dokonce obviňuje druhé z neschopnosti, a jako beruška nakonec i uráží jste jedině vy dvě. Takhle se ani nediskutuje, ani nechová v reálném životě. Já dávala příklady a snažila se vysvětlit, že je to prostě složité. A někdo, kdo sám studovat psychologii a psychology odsuzuje (brumdi) - tak to fakt už no comment.

souhlasím s @collette vztahy nejsou podle šablony a sem se nevejde ani zdaleka všechno, takže vaše kategorické soudy a rady na mou adresu jsou zcel mimo mísu.
Doufám, že katty to nějak zvládne - dej vědět. 🙂
beruska2x
17. črc 2010
@vlastovka385 to chapu ale pokud k tomu clovek nedospeje za x mesicu, mozna let co tu situaci ma "prohlidlou" vi ze to lepsi nebude, tak to neni o prohlidnuti ale o zbabelosti, nekdy mi ty zensky prijdou jako masochisti, :-N malinko....


a pro me byl rozvod vitezstvi ne prohra, zelezi co od zivota chces.. kdyz se to toho zahrabes a budes se litovat, tak fakt nic jinyho uz neni.....
kubaka
17. črc 2010
@vlastovka385 psaly jsem současně - naprosto jsi to vystihla - MM dalece a stále převyšuje ty ostatní chlapy v různých věcech- ale zbytek je jak jsi přesně popsala. 🙂 Vlastně se mi zas tak moc neděje - navenek - uvnitře je to něco jiného. Jsou to křehké věci. No prostě popsala jsi to přesně tak, jak jsem to nedokázala popsat já - protože to vidíš zvenku, pěkně jsi to shrnula. To je ta výhoda sezení s odborníkem - opravdu vidí hromady takových a dokáže se v tom vyznat líp než my. Je to neocenitelná pomoc - zvlášť když ji dělá empatický člověk - mám na ni štěstí. 🙂
beruska2x
17. črc 2010
@vlastovka385 jeste.. chlap te nemusi hned mlati, dom. nasili ma spoustu podob,, psych. teror neo prehlizeni staci, jde jen o to co kdo si necha libit a vydrzi....

kazdy sveho stesti strujce 😉
kubaka
17. črc 2010
@beruska2x Měli jsme léta, kdy bylo všechno parádní - krize je poslední dva roky a vyvrcholila před pár měsici, týdny, kdy vylezly při sezeních navrch už zjevné věci, odkryly se, protože MM nebyl schopný je ventilovat dřív. je to čerstvé a brzo na nějaké kategorické řešení. Takže fakt, netahej si triko - nevíš, jak bys to řešila.
Teď dostal, co chtěl, v rámci domluvy, co mu chybělo ke štěstí (...) prostě to mnou otřáslo a zranilo. Teď je nutné počkat, až se to usadí a vyjasní. Těžko říct, co se v introvertovi děje...
beruska2x
17. črc 2010
pokud ja vim resis to v ruznych dis. tady uz nekolik mesicu 😉
kubaka
17. črc 2010
jistě, ale věci mají nějaký vývoj, gradují, otevírají se, vyjasňují...
.
A taky koneckonců nevím, co je ti do mě 😃 Chtěla jsem snad radu? Chodím se radit tam, kde to považuji za relevantní.

POkud si vzpomínám,. nikde nežádám radu a ani žádnou nečekám, protože to tímto způsobem není možné. Jde jen sdílet podobné věci s lidmi se stejným problém, kdy může příběh jednoho pomoct cosi pochopit tomu druhému v jeho situaci. Proto jsem uváděla taky v tématu katty svůj příklad, protože to, co prožívá a co ji zraňuje chápu. Nevím, jak to řešit, ale chápu to a rozumím a naprosto ji neodsuzuju ani ji neříkám, že si za to může sama a že se nimrá v blbostech. Protože pro někoho to mohou být blbosti, někdo to už ale nevydýchá. To, že se někdo bez mrknutí oka rozvede neznamená, že druhý k tomu nemůže dlouho sbírat odvahu a pečlivě vážit plusy a mínusy.
...co mě osobně děsí je žena-matka bez laskavosti, soucitu a empatie

:-p 😃 :-N
vlastovka385
17. črc 2010
@beruska2x A tobě to nepřišlo jako prohra, že ses rozvedla? Že sis nevybrala toho správnýho člověka? Teď to vidíš optikou nového vztahu, že to bylo vítězství v tom smyslu, že sis otevřela prostor pro spokojenej život. Pokud to chápu správně, tak jsi neměla děti, máš dítě z druhého manželství, mám pravdu? Ono pak je to o hodně jednodušší, člověk má zodpovědnost jen za sebe. Když člověk uzavírá manželství a odpovídá na tu otázku, tak by si měl uvědomit, že říká ano jen pro tento okamžik. Ano, teď cítím, že s tímto člověkem chci strávit zbytek života, pokud bychom se já ani on nezměnili. Ale to je nereálné, samozřejmě, člověk se věkem mění a ustát ty změny ve vztahu, vykomunikovat, co komu vadí a jít na kompromis, to je fakt práce, na celý život. Někdy se ten člověk změní tak, že to prostě dál nejde, ale každej má tu hranici jinde a musí si sám odpovědět na to, co už nebude tolerovat. Pro mě by rozvod byl určitě prohra a asi bych se stokrát sama sebe zeptala, jestli jsem opravdu udělala všechno pro to, aby to fungovalo. Samozřejmě kromě případů popsaných výše, tam není co řešit.
vlastovka385
17. črc 2010
@beruska2x A ještě jedna věc, proč nečteš pořádně? Přečti si příspěvek od Kubaky z 22:38 včera a pod tím svoji reakci. Jasně píše, že jsou věci, kterými ji manžel imponuje. A ty jí hned pod to napíšeš .... když víš, že ti manžel dělá jenom zle... na to jsi přišla jak, že jí dělá JENOM zle?

A nezlob se, musím to napsat, to, že tys vyřešila sovje manželství rozvodem, protože Ti manžel udělal něco, co jsi nechtěla dál tolerovat, z Tebe nedělá žádnou hrdinku ani nemáš být na co hrdá a vyvyšovat se na základě toho na jiný ženský, který to mají doma jinak, mají děti a váhají, jestli všechno rozbít nebo ne.
brumdinka
17. črc 2010
vlastovka - tady ale nikdo nepsal, že k tomu člověk nemusí dospět :-N a že je to jednoduchý ---- jasně, že to chvíli trvá, tak prosím zas nezveličovat :-N

já jen prostě nemám ráda takovýhle stěžování, kdy se čeká jak hned budeme dotyčnou litovat a říkat jakej je ten její parchant - tak prominte ale tohle vážně dělat nebudu :-S
kubaka
17. črc 2010
@vlastovka385 no jistě, je o dost jiné rozvést se po pár letech bezdětného manželství než po 22 letech vztahu, s dvěma dětmi 14 a 3,, hypotékou na byt, který je plný věcí nastřádaných za celou generaci, zahradou v kolonii, autem, společnými zážitky dobrými i špatnými....
už k tomu nemám víc co říct, ale zajímá mě, jak se katty srovná doma s mužem - třeba něco okoukám.
😉
kubaka
17. črc 2010
@brumdinka to je ale jen a jen tvoje interpretace - nikdo a já tuplem, o nic takového nestojím a ani to s tím nádechem nepíšu. Já si ho vzala, vím proč, vím i co mi vadí a budu si to řešit jak uznám za vhodné.
popisovala jsem to proto ne abych si stěžovala, ale abych ukázala, že to není ojedinělé a proto katty zcela chápu. Zastávala jsem se jí, protože to znám a vím, že to jsou ctlivé věci.
Tak čti to, co je psáno a ne to, co si myslíš, že je napsáno a neinterpretuj si to po svém.
Tady na MK a vůbec v životě nejsem ta, co si stěžuje a hořekuje - to doma zastane MM a já se jsem ten, co zvedá náladu a atmosféru v rodině,
brumdinka
17. črc 2010
kubi - tak jestli tu někdo něco interpretuje po svém, tak seš to jedině ty - viz zas rejpnutí do mě a berusky v příspěvku z 13: 12 :-p radši se drž toho, co si napsala ve 14:30 že už k tomu nemáš co říct ------ všem se nám uleví 8-( 😃
beruska2x
17. črc 2010
@vlastovka385 ne neprislo mi to jako prohra a brala jsem to tak od te doby co jsem si uvedomila, ze bez toho cloveka se mi bude zit i dychat deleko lip nez s nim, ..... mmch podle toho ze kubaka pise ze naladu a domacnost drzi ona, tak nechapu co nema chut rozbijet.. tam uz zadny moc vztah nebude :-S


@kubaka to je vsechno pekny, ale ne neresitelny a zit dalsich 20 let ze vzpominek, kvuli hypo atd.. ve vztahu kery nefunguje...

ja mam zivot jen jeden a nebudu ho mrhat a ni minutu s nekym kdo za to nestoji, na to si moc vazim sama sebe....
kubaka
17. črc 2010
@brumdinka mluv jen za sebe a tu svou zlobu si nech patentovat. Platí pro vás obě. Vy toho nechápete dost a dost na to, abyste tu poučovaly a odsuzovaly ostatní.
Když sis beruško brala svého prvního, evidentně ti za to stál, že? Brala sis ho z lásky,že? Byl bezvadný - teď mluvíš s takovým pohrdáním "mrhat ani minutu s někým, kdo za to nestojí" - to ses teda hodně spletla před svatbou. Tak co si tu hraješ na hrdinku? Proč jsi to neviděla dřív a vůbec sis ho brala?