• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Zlomila jsem si kotník, manžel to těžce nese..

24. července 2010 
@kubaka protoze jsem byla mlada a blba a protoze nez jsem se ke svadbe vlastne mohla vyjadrit tak bylo zarizeno, takove o me beze me...

kdyz jsem se vzpamatovala tak pak stacila povestna kapka do poharu a bylo... vubec to neberu jako chybu, ostudu.. ja to beru jako zivotni zkusenost.. kazdopadne kdyz mi neco vadi tak to resim, natolik jsme se poucila.. a o tom to je , ne?

nejsem hrdinka, myslim ze takovych jako jsem ja je hafo - stejne takovych jako ty - nez se rozhodnes a jednas tak stravis x zabitych a neuzitecnych mesicu /let coz je pro me cas, kterej jde vyuzit lip a bez nervu...
17. črc 2010 v 19:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska2x
@brumdinka Dámy, závidím vám - vzhledem k tomu, že dokážete hodně věcí takto rychle a radikálně řešit, musíte mít život o hodně jednodušší než my chudinky bez úcty samy k sobě, které o věcech přemýšlíme a řešíme a snažíme se najít východisko s ohledem i na ostatní a není nám úplně jedno, co máme za sebou. Kdybychom uměly pálit mosty, asi by nám bylo líp...

@beruska2x popravdě řečeno mě Tvé názory zde nepřekvapují, narazila jsem na ně už v několika diskuzích a vždy to bylo v duchu "jedině tak a ne jinak". Docela by mě zajímalo, jestli jsi taková doopravdy a jak se k tomu staví Tvé okolí a zejména ti, kterých se to bezprostředně týká...
17. črc 2010 v 19:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
navic mysli ze vic "hrdinky" si prijdou prave ty druhe - zustavaji s chlapem jen kvuli diteti, ze zvyku, soucitu a pak najednou koukaji a zivot pryc.... a ony jsou chudinky pac si nic neuzily a jeste je nejakym zpusobem "deptal" chlap :sweat_smile:

tohle si kazdy musi rozhodnout v sobe, pro me proste udrzovat umele neco bez citu, zajmu o druheho, nema smysl, ja tak zit neumim a nechci...
17. črc 2010 v 19:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska2x a jak ty prosím tě víš, že trávím neužitečné a zabité měsíce? :confused: zase soudíš něco co nevíš . Já nebyla tak nezodpovědná, abych se nechala do svatby namanévrovat, ale brali jsme se o své vůli a zařizovali si taky všechno sami a platili ze svého. Tak jak sebe můžeš uvádět za příklad rozhodnosti, když ani nevíš, jak se stalo, že jsi v chomoutu?? :grinning: To je snad vtip,ne?
Raději přestaň radit a soudit a přečti si nezaujatě to, co si o svém životě zatím napsala. ... Já bych rozhodně po rozvodu nemluvila o MM jako o "někom, kdo mi za to nestojí" - protože to není jen pablb a onuce, kterou odkopnu, když "se vzpamatuju" - takhle o lidech nesmýšlím a nechovám se k nim. Je mi líto, to, co se mezi námi děje...
Mám s ním dvě úžasné děti, které ho milují a tak se k němu budu chovat i po tom, se ses případně přátelsky rozejdeme. Protože skrze mé děti bude vždycky součást mého života. Což ty rozhodně nejsi schopná pochopit, ani cítit.
17. črc 2010 v 19:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka ale o tom to snad je ne? chybu muze udelat kazdy jde o to se z ni poucit, a jednat...

a jak vis ze se pratelsky rozejdete??? to ti muze budouci ex pekne prekazit :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
17. črc 2010 v 19:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka Ty se s ním chceš případně rozejít přátelsky? Jak fádní :grinning:
17. črc 2010 v 19:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
tady se to rozjelo...ale k horšímu.... :frowning2:

17. črc 2010 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska2x no pokud ke věcem přistupuje jako ty, tak to přátelský rozchod nebude určitě...
17. črc 2010 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@collette budes se divit ale ja se v podstate taky rozesla "pratelsky" - proste jsem odesla, bez scen, naschvalu - jen jsme chtela proste pryc... ja k nemu zast ani nic jineho neg. necitim, proste to beru jako fakt, jako etapu zivota...
17. črc 2010 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska2x zřejmě to byla úleva pro obě strany... jen si uvědom, že nemůžeš vynášet soudy o něčem, co neznáš do všech detailů a trvat na kategorickém řešení, protože každý jsme jiný a to co by tobě mohlo poskytnout úlevu, jinému může podrazit kolena... pro někoho může být ukončení i ne právě dokonalého vztahu větším utrpením než setrvání v něm. A mámy mají většinou tendenci myslet spíš na děti než na sebe a nedělají to proto, že se chtějí jevit jako "hrdinky"... I když nepopírám, že jsou i případy, kdy se dítě může od egocentrické citové vyděračky dovědět, že ona se pro něj/ni obětovala a on/a jí teď tak ubližuje (protože si chce vzít partnera podle své volby, protože nechce jít studovat medicínu, aby z něj byl/a MUDr, aby Máňa v cukrárně čuměla, apod.)
17. črc 2010 ve 20:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
no prave.... ja jsem takovahle urco taky nebyla, jak rika Brumlinka, dospela jsem k tomu, proste jsem uz nemohla a nechtela urcite veci prhlizet ) nejdriv mozna ze zamilovanosti :sweat_smile: ) , ex si taky urco myslel ze me ma jistou, ze bych ho prece nikdy nopustila, vzdyt jsem s i ho vzala ... ale jen o tom to neni, je to i o chovani potom...

pro me to pak byla (a jsem si jista ze po case je to pro kazdou pak) uleva ze stojim na vlastnich nohach, ...

to odhodlani je podle me jen takovy "proces umirani" toho vztahu a cim delsi... tim bolestnejsi i kdyz si to asi neuvedomujou... :wink:
17. črc 2010 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Kubako,
máš dva krásné syny, co se dívám, a určitě i s manželem se milujete, i když se asi často i "vraždíte" ,fakt není nějaká možnost že byste si to vyříkali a snažili to změnit? co nějaká manželská poradna?
17. črc 2010 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka - já ale vůbec nepíšu ze zloby :sweat_smile: - to bohužel spíš ty - viz. tvůj poslední příspěvek a to, že budeš obvinovat celej svět ti taky nepomůže :rolling_eyes:
17. črc 2010 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
jeste jsem chtala napsat posledni -
@kubaka ty myslis ze kdyz nmate posledni 2 roky krizi tak ze deti to nevnimaji?? myslim ze dost a ze je i pro ne kolikrat lepsi mit dva samostane vyrovnane rodice, nez za kazdou cenu rodinu pospolu ale v nervozni nalade, oni jsou vnimave vyciti to a dobre to neni... to se klidne pani psycholozky zeptej....

17. črc 2010 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
collette - a na to si přišla jak prosim tě, z pár řádku -- já osobně sem teda fakt ten poslední člověk co by po sobě pálil mosty :grinning: jen si prostě a jednoduše nenechám srát na hlavu :wink:
17. črc 2010 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
p.s. a ještě něco sama mám dítě takže bych se rozhodovala především s ohledem na něj :slight_smile: protože nejvíc to vždycky odnesou ty děti - na to se taky kubako psycholožky zeptej...

dál to nemínim komentovat, jelikož je to zbytečný hezký den dámy :wink:
17. črc 2010 ve 21:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobry den:slight_smile:

Nejprve me tema prislo jako "kravina"...po precteni vsech prispevku musim reagovat....

KUBAKA naprosty souhlas!!!! Tve dve oponentky naprosto nepochopily o cem to cele je.

Mam v hlave podobne myslenky, bohuzel....
18. črc 2010 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brumdinka
@beruska2x to dávno vím, co moje děti vnímají - ten starší hlavně, malému je to fuk - sama má tři děti a je rozvedená. Děti ustojí rozvod tak dobře, jak ho ustojí rodiče. Nejsem blbá, abych neznala a nezjišťovala si okolnosti. Navíc držet nefunkční manželství kvůli dětem je chyba.
Ale u nás to ještě není tak hrozné - to, co tu píšu, se děje ve mě - MM vůbec nechápe, "vo co gou" Nebo nechce slyšet. Takže to, jak se rozhodnu, jak dlouho mi to bude trvat, jak dlouho mi to v hlavě bude šrotovat je jen moje věc a je to tak jedině správně, protože se to týká jen mě a mé rodiny.

@svoja chápu, není to snadné, vˇiď . :frowning2: Ještě s takovým miminkem.
@meleri no my právě chodíme, tam vylezlo napovrch tolik věcí, ze kterých mi je teď nanic. Tušení se stalo jistotou a náprava nic moc Psala jsem to všechno v předchozích příspěvcích.
@collette po ničem jiném než po fádním rozchodu bych ani netoužila :grinning: Dva bytečky na jednom sídlišti, každý s jedním dítětem, ten starší u tát, tedy a každý den může být u mě celé odpoledne po škole s bráchou, přespat, když bude chtít. Děti budou moc být s tím druhým kdykoliv budou chtít. To nejlepší, co by se dalo z toho vykřesat.
T ose mi honí hlavou - mám to promyšlený. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
18. črc 2010 v 11:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
KUbako,

já to měla tak že když jsem se odstěhovala od rodičů, bylo to hned k manželovi, nikdy jsem nežila sama, nezažila jsem co to je mít svůj byt, být nezávislá, pracovat jen na sebe a být vlastně samostatná...tak nevím neměla jsi to i podobné?
Třeba ted i toužíš po něčem takovém....aby ti už nikdo neztrpčoval život.....

jestli to v tobě hodně vře a dlouho to už trvá tak mu to musíš říct! přece jednou nebo později to musí pochopit že potřebuješ trochu citu! ..
18. črc 2010 ve 12:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
no......sice nejsem jeste tak daleko, ale ty strasti mame velmi podobny. je nam spolu ale i krasne a ja si porad rikam, ze kdyz je tam porad to krasny, tak to porad za to stoji....
18. črc 2010 ve 12:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
....nicmene, porad mam v hlave, ze neco je spatne....:frowning2:
18. črc 2010 ve 12:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
svoja,

já měla s manželem taky krize, že jsem si někdy říkala že bych radši odešla...a bylo to i často....ale bylo to jen období, přešlo to a jsme spolu zase štastni, začali jsme se k sobě oba chovat líp, vztah je fakt dřina...nevzdávej to, pokud chcou oba tak si myslím že to může fungovat....
18. črc 2010 ve 12:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
mel...oba chcou :slight_smile: dekuju :slight_smile:

Rikam si, jestli nejsem moc "rozezrana", nebot jsem od nasich byla a stale jsem zvykla na to, ze udelali, co me na ocich videli....je me 26 , nikdy jsem nebyla nucena zit "v nouzi", nikdy me nic "netlacilo". Jsem dost emocni typ. Muz to mel doma jinak, neni na emoce moc zvyklej....nemuzu po nem prece chtit neco, co nezna, co "neumi"....a nebo muzu? Takovy ty kecy jako "kdyby te miloval, tak...." nesnasim, nejsou vubec z praxe. Nechci ho predelavat, chci jeho, takoveho, jakeho jsem ho znala...Ale presto to ve me trochu hloda, nekdy vic, nekdy min.....a kdyz to tady ctu, tak si rikam, ze na tom asi neco je....

U nas se hodne zmenilo prichodem nasi milovane.....asi jako vsude.
18. črc 2010 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
svoja,

tak u nás taky po porodu přišla krize..ne hned, ale asi po tom šestinedělí nebo o něco později..začlo mi trochu hrabat prostě co budu kecat, s malým to byla často nuda, jasně bylo to super, vidět ho vyrůstat atd,a le přecejen byl strašně malinký, nemohla jsem nikam chodit, nic dělat, kojení mě unavovalo a navíc jsem měla kila nahoře.... manžel trochu žárlil že se věnuju jenom malému, atd, no ale po roce se to hooodně zlepšilo, zaprvé jsem přestala kojit a najednou jsem začala i hubnout a taky jsem měla víc energie, a začala jsem se znova cítit jako žena, prostě jsem se tak nějak k manželovi "vrátila"...ted už oba víme že je to situace která pomine, a že počase zase bude vše ok, ty špatné nálady, únava.....že dítě vyroste bude víc samostatnější a všecko bude lepší....zkus to nějak přečkat..

jasně, je to blbost, jo jestli tě miluje tak udělá to nebo ono, jinak tě nemiluje, atd..to je přímo provokace..

jinak jak si vzpomenu jak hezky se o mě mamka starala, když jsem byla nemocná atd, tak je mi někdy smutno, že prostě toto manžel nedokáže, ale hold sem se s tím smířila, přestala jsem na něho tlačit aby byl za každou cenu takový jaký jsem chtěla, a on začal tak nějak víc dělat věci sám od sebe....věci jako že i doma už trochu pomůže, když je mi zle tak i obejme zeptá se co ti je.., postará se o mě, zaveze mě k dr. atd...občas je i romantický...není to furt, někdy je mi blbě a ani si toho nevšimne...ale aspon už ví jak se zachovat když je fakt hůř...

nejlepší je s manželem si o tom promluvit o všem co tě trápí, teda nám to dycky pomohlo,né vždycky byl ochoten mluvit, ale jednou když se zadaří tak i když ta rozmluva trvá jen pět min. tak aspon může dojít k nějaké změně k lepšímu...já tomu věřím, ale musí se mít ti lidi rádi...
18. črc 2010 ve 12:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jako tezko si budeme v klidu promlouvat, kdyz v klidu nejsme...to fraze "promluvime si" funguje jak cervenej prapor. Zpetne jo- ovsem je to porad dokola.

Muz nas skvele zabezpeci, materialne mam vsechno, miluje nas, udela co je potreba. Ale....

Porad si rikam, jestli resim kraviny a je to normalni zivot.....nebo jestli je to vazne hruza:slight_smile: Jasne, manzel se nikdy nepostara jako rodice....neni muj rodic, je muj partner...to si musim opakovat:slight_smile:
18. črc 2010 v 16:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
svoja

nevím co ti poradit, dej tomu čas....

jasně už jsi velká holka musíš se postarat sama o sebe.... :slight_smile: někdy je to těžké....
18. črc 2010 v 19:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
dlho som tu nebola a tu sa zatial tak zaujimavo rozprudila diskusia....


@kubaka ten tvoj prispevok z 15.7. 19:54 je velmi vystizny! to ako pises, podla coho by si si dnes vyberala partnera.
ako by si mi hovorila z duse, len ty to vies tak krasne naformulovat.
len jedno by som poopravila, ze mozno ani nie ten vek je rozhodujuci pri vyvoji kriterii hladania partnera, ale ta skusenost!

Katty, ty uz ani nepises?

fakt ma bude stale prekvapovat, ake vedia byt zeny tvrde, bez kuska sucitu. a to ja si pripadam dost radikalna, ale skor u seba.... s Beruskou 2x som sa uz raz zrazila a stacilo mi, ten 2x si radsej odpustim.....
19. črc 2010 v 09:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska2x
@brumdinka tak pročítám tuto diskuzi a nestačím se divit. Určitě jsou body ve kterých bych se s vámi shodla.Taktéž si někdy myslím,že za lecos si může žena sama,ale abych byla takhle striktní a kategorická bez ochoty diskuze či podívání se na věc z jiného úhlu...... Beruska2x,já jsem taky rozvedená,ale rozváděla jsem se jako ty jako bezdětná a mladá a ono se daleko lépe takhle začíná znovu než když je ti 41,máš dvě děti veškerý společný majetek a už chceš mít taky trochu i svůj klid. Po 20-ti letech se člověk neopouští podle mě snadno. Ale nestačím se divit,kde bereš tu odvahu vynášet soudy nad vztahem,který znáš z pár příspěvků viz. 17.7. v 17,50hod o tom, že když kubaka drží doma náladu,tak vztah už prostě nebude. Ty bláho,něco takového neřekne manželský poradce po několika sezeních a seznámením se s daným párem a jejich problémy osobně. Ono teď už by se ti taky rozvádělo jinak a nebyla by jsi taková "hrdinka" ,když máš dítě a chtě nechtě je manžel jeho otcem a věci už se neřeší tak černobíle. A tvůj příspěvek o svatbě o mně bez mě,mě skoro až rozesmál, minimálně na mě působil dost alibisticky,celou dobu píšeš jaká si radikální,jak by jsi řešila tohle a tohle,jak by jsi nikdy nebyla v takovém a takovém vztahu a pak se vdáš a vlastně to,že jsi se vdala nebyla ani tvoje vinna..... :grinning: Místo,aby jsi si uvědomila,že i ty jsi v životě udělala chybu a neřešila věci,tak jak teď vidíš,že jsi je řešit měla (nevdat se) a vzala si z toho ponaučení a vyjadřovala empatii k ostatním a jejich situacím,tak jsi stále tak striktní,jakože chyba nikdy není na tvé straně a když už by to tak vypadalo,tak je to protože tě do toho uvrtali a ty opět za nic nemůžeš....Píšete jak jste hrdé,že jste se o sebe dokázaly postarat samy a na druhou stranu to postárání se bylo takové,že jste se sbalily a šli k rodičům. Někdo ty rodiče třeba už nemá,někdo nemá existenční možnosti se ze dne na den sebrat a jít,tak by musel na ulici. Jak by jsi beruško, řešila rozvod teď,když jsi na mateřské a neměla kam jít bydlet? Opravdu jsi přesvědčená o tom,že by to bylo tak jednoduché? Nemám ráda lidi,kteří neustále fňukájí, razím heslo každý svého štěstí strůjcem,ale rozhodně nemám dojem,že by Kubaka tady fňukala,prostě má problém a snaží se ho řešit. Z vašich příspěvků o psycholožce vnímám až hanlivost a nechápu proč? Ono je to ve své podstatě jednoduché udělat za vším tlustou čáru a jít dál,když se mi něco nelíbí,ale řešit to a snažit se a zkusit všechny možné dostupné prostředky na záchranu vztahu je podle mě to hrdinství. Třeba to nedopadne,ale pak si člověk může říct,fajn něco jsem pro to udělala,aby to bylo lepší a né jen zbaběle utekla k rodičům po prvním problému. Rozhodně se nechci dohadovat,ale holky zkuste si najít ve slovníku slovo empatie a notabene ho i začít využívat v praxi. A empatií nemám na mysli,to jak píše Brumdinka,ktaové to litování a psaní o chudinkách a strašných chlapech,ale o to tu myslím ani nikdo nestojí.Ale nic není černobílé a pokud se nechcete každé 3 roky rozvádět až se vám chlap s něčím znelíbí,tak i na vás dojde s určitými kompromisy. Nicméně přeji hodně štěstí do života všem zúčastněným a některým i rozum do hrsti.
19. črc 2010 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tetes1 cti porad, rekla jsem ze jsem udelala chybu, a ze jsem se z ni poucila.. k rodicum jsme nesla, nasla jsem si byt vlastni, najit si bydleni i s malym ditetem takovy problem neni, precepulka vseho je i jeji takze bez prostredku nebude....

kazdy at dela jak umi ne?
19. črc 2010 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@beruska2x já četla pořádně a poučila jsi se z té chyby natolik,aby jsi si byla schopná uvědomit, že nic tedy není černobílé a že všichni mohou dělat rozhodnutí, které je podle jejich momentálního přesvědčení to nejlepší? Jak by ti bylo,kdyby jsi měla před svatbou a někdo ti říkal, bože to bych v životě neudělala,abych si vzala takového chlapa,to si nevážíš sama sebe,že si ho bereš? No,tak za to si teda ale můžeš sama.......A k tomu bytu :grinning: :grinning: :grinning: ,když jsi na mateřské dejme tomu se 7 600 Kč + alimenty,tak jistě hned najdeš podnájem a uživíš dítě či děti. A půlka je její,ale ono to chvilku trvá než se byt prodá a manželé se majetkově vyrovnají,to se může táhnout třeba rok a co když ani jeden nebude mít na to,aby toho druhého vyplatil?Takže prodají byt,za jehož cenu dva různé nekoupí,ženská bude na mateřské,půjde tedy do podnájmu byť s nějakými finančními prostředky,ale už si nebude moc dovolit hypotéku,aby si koupila byt vlastní. Nebo byt ve kterém žijí,mohl mít manžel již před svatbou a tudíž z něj neuvidí ani korunu. Takže co pak,jak moc je to jednoduché odejít a živit na mateřské sebe i děti? Já ti tady nechci dávat všechny možné hypotetické příklady,ale byla bych ráda,kdyby jsi se byla jenom trochu ochotná zamyslet nad tím, že jsou situace,kdy nelze všechno řešit jednoduše a musíš ustoupit a slevit ze svých priorit či zásad. A omlouvám se, k rodičům šla tedy Brumdinka,kdyby je neměla šla by taky možná do pr.... a teď by tady takhle nemachrovala.
19. črc 2010 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek