Zůstat s přítelem nebo ne?
Ahojte holky...jdu si k vám pro radu a trochu se vypovídat.Jak začít?!Ve zkratce to asi nepůjde je toho hodně co mám na srdci :( Nevím zda zůstat s přítelem nebo být radši sama!Už delší domu uvažuji nad tím,že už nemám ani sílu něco napravovat nebo se ujišťovat,že to bude lepší.S přítelem máme 2 děti (1,5 a 4).
- na vychovu a domácnost jsem úplně sama!
-má absolutní volnost ve všem(koníčky,koupě motorky prostě když něco chce tak ho v tom podpořím a mě pak vyčítá když utrácím moc pěněz za jídlo)
-chodí často na pivo a když mu naznačím,že by mohl maličko zbrdit,řekne,že se krotí hodně a že přede mnou pil mnohem víc i po práci chodí často.
-s holkama mi nepomáhá v ničem,ale kritizuje co dělám a nedělám dobře(nekrmí,nekoupe,neuspává,nepřebaluje,nechodím s holkama sám ven prostěě vše dělám já,když příjde z práce jen si s nima zablbne a pak sedne k pc a hraje podotýkám,že když ho u toho holky ,,otravují,je nervózní a hnusnej´´.
-do všeho mi mluví (vaření,domácnost,výchová,ale sám nic nedělá)
-nemám žádnou vlnost a když už si neco vydupu,jako jet za kamarádou na sobotu nebo k rodičům,tak mě přemlouvá ať nejezdím,celou dobu mi to znepříjemňuje.
Po 4 letech hlídal holky po prvé jednu sobotu a hned jak jsem přijela,tak se div nehroutil,že holky zlobily a že se nevyspal a já si užívala
-sex ani nebudu popisovat! Nemá v sobě ani kapku romantiky(šup sem šup tam jednou za měsíc a nazdar)
-k rodičům mě nerad pouští,nechce,aby holky hlídala jakákoliv babička,prostě by byl nejradši kdybych byla jen doma a starala se já.
-nerad jezdí jak k jeho tak k mým rodičům,celkově se nechce zapojovat do rodinných oslav atd...má ke všemu nechuť
-odstěhovala jsem se k němu ještě před tím něž jsem otěhotněla.Jsem tu sama,žádná pořádná kamarádka a já se tu cítím na pytel,hrozně se mi stýská po rodině po rodném městě po mé kamarádce.
-Pořád kritizuje mou rodinu i jeho rodinu
-když je doma jsem pořád ve stresu,když je pryč jsem volná,šťastná nikdo mi nic neritizuje a u našich se cítím prostě krásně a bez stresů
Už nemám ani sílu to s ním zase řešit protože už jsme to několikrát řešili a stejně se to vždy vrátilo do stejných kolejí.Mám pocit,že když jsem s ním nere mi veškerou energii.Už ani nevím zda k němu něco cítím,ale není normální když přemýšlím nad tím,že kdyby si někoho našel,že by mi to ani nevadilo nebo když chce někam jít,tak se prostě těším až půjde a já budu sma s holčičkama a budu v klidu.Delší dobu na sobě pozoruji i to,že mi na něm vadí strašně moc věcí blbůstky( to jak si čistí zuby,chrápání atd...úplně nesnáším když příjde po práci a táhne to z něj,jak ze sudu(že si prý odskočil na dvě).
Podotýkám,že jediné co je na něm super,že chodí do práce a snaží se nás uživit.
Já prostě už k němu nic necítím a myslím si,že jsem s ním jen kvůli dětema ze zvyku.Přemýšlela jsem,že mě by vlastně bylo líto jeho kdybych ho opustila.Jsem blbec!!!! Nechci rozbít rodinu a vzít holkám tátu,ale já nejsem takhle šťastná. :(
@monna13 zvedni kotvy a upaluj, to že máš kam jít, stejně jako jsem měla já, je obrovské plus a pomůže do začátku od spousty problémů 🙂 všem vám bude líp..u nás už jsem viděla že "trpí" děti tím šíleným vztahem a to byl důvod to udělat rychle, šancí jsem dala v těch psledních dvou letech kupu a přesně jak píšeš, vydrželo mu to max pár týdnů, přetvářka, faleš, hraní si na štastnou rodinku, už jsem na to neměla.....akorát u nás to první cca tři měsíce po odchodu relativně fungovalo jak se střídáním dětí, financema apod....ale pak jak když utne a začal dělat peklo a dělá doted, asi si uvědomil že se fakt nevrátím a štve ho že jsem si dokázala zařídit nový lepší život, ano dokázala, kvůli dětem i sobě.....poslední dobou je to extrém...jeho chování, bud nekomunikuje nebo na mě sprostě řve, o střídání dětí není domluva, pořád dělá nějaký naschvály...apod takže doporučuju, ikdyž se domluvíte tak dohodu nechat projít soudem s jasně vymzenými pravidly ohledně styku s dětmi, placení výživného apod...my jsme nebyli sezdaní a sepsali jsme dohodu mimosoudní, pouze potvrzenou na matrice....a ted na konci léta jsem podávala návrh na úpravu styku a nový výměr výživného...protože jeho chování je nesnesitelný, původní dohodu má absolutně na háku, domluvit se se mnou na něčem jiném, co by vyhovovalo všem nemá chut ani zájem tak holt nusí rozhodnout soud...což předpokládám rozjede další kolo urážek, hysterie z jeho strany apod...ale já se nedám a neustoupím 😵 moc ti držím pěsti, tři čtvrtě roku co jsem byla sama jsem se krásně zregenerovala, hodila do klidu, našla sama sebe a ted jako bonus jsem našla štěstí 😵 žijeme a mladé jsme jen jednou a myslím že nemá ztrácet čas a promarnit život s člověkem, co za to nestojí a co o to nestojí 😉
První tři body a mám dočteno, dál nemá smysl číct víc. Život je moc krátký a vzácný na to ztrácet ho s někým takovým, byť je to otec tvých malých dětí a byť se tím "rozbije" rodina.
@moulinkaa Jsme spolu 5 let a začal se měnit postupně,ale poslední 2 roky je to horší a horší...Ale je to moje chyba,že jsem měkká a nedupnu si. Snažila jsem se ho v ničem nějak moc nebuzerovat,nechat ho dělat si své koníčky,když chtěl jít do hospody nebo kamkoliv jinam nebránila jsem mu.Nechtěla jsem ho otravovat s domácností když příjde z práce.Na oplátku jsem já hloupá čekala,že si třeba řekne to mám skvělou ženu :D tak já teď půjdu a jednou jí umyji nádobí,aby si taky odpočinula :D a toho je mnohem mnohem víc...Už jsem ho varovala několikrát,naposledy před půl rokem už jsem mu říkala,že kdybych byla sama,tak jsem na tom mnohem lépe a on mi na to odpověděl,že jestli mu ještě jednou řeknu,že chci být sama,tak ať si jdu na mesic bydlet k mámě :D že já hloupá to neudělala hned.
Nevím,jak napsat nebo popsat ,jak se to ve mě najednou zlomilo...nejsem ten typ ženský,která ječí každý den a peskuje,teď nechci urazit ty dámy,které to třeba tak mají :D ...ale já to v sobě prostě držím a držím a pak jednou za rok bouchnu a líta to,když se to stane a všechno mu vpálím do obličeje a pak se rozbrečím obejmeme se on mi slíbí,že se polepší atd...Jenomže teď jak se to stalo v tu sobotu,jak mi vyčetla,že já jsem se byla bavit a on se staral o děti a že jsem nemohla zůstat o hodinu déle u rodičů jenom kvůli tomu,že musel jet na motorce se někam podívat,tak v tu chvíli se to ve mě zlomilo...nemám chuť dál s ním být,nemám ani chuť mu něco vyčítat ani plakat se mi nechce,prostě ve mě zabil všechny city a úctu co jsem k němu chovala a to je konečná.
@monna13 uplně jako bych to psala já, jak moc ti rozumím! U mě to bylo naprosto stejně, do puntíku jako u tebe. A pak přišla ta poslední kapka a utla jsem to. škoda že jsem nenašla odvahu dřív ale nikdy není pozdě začít znovu a lépe ikdyž sama s dětma 😉 ted opravdu čerpám z vlastní zkušenosti že není všem dnům konec a vše zlé může být pro něco dobré 😉 držím ti pěsti!
Holky chtěla bych mu to říct už dnes až příjde z práce,ale nevím zda je to dobré hned po práci to na něj vybalit...nechce se mi čekat,chtěla bych mu pak i navrhnout,aby si třeba holky nechal na dva dny,stále ho mám ráda a nechci ho tím úplně zabít a hned mu vše během pár minut vzít a když bude mít holky,tak to zvládne třeba lépe.Já nevím třeba je to hloupost co tady píšu,ale nikdy jsem nic podobného neudělala...
@monna13 hele nevim jako ale rict mu odchazim a nechat mu deti když se o ne ani neumi a nechce starat ... ja bych spíš odjela a nechala mu tam max dopis... ani na rovinu bych mu to nerekla protože jak sama píšeš on tě bude zase ukecavat a přemlouvat... a ty e samozřejmě necháš zlomit a bude to pořád dokola.... lepsi když uvidí že doma nikdo....
takhle...abych zase z něj tady neudělala psychopata...když už je hlídá,tak se postará a zvládne to a na holky vím,že by nikdy nikdy nesáhl není to psychopat jen je prostě sobeckej,línej atd...
já osobně bych se odstěhovala sama bez něj, neřešila to na místě, nevíš, jak bude reagovat, ať si mezitím vychladne hlavu a rozhodně bych mu nenechávala děti, to je nejhorší scénář, nakonec si i rozhodnutá, už tím, že pokud máš na něj alergii, není cesta zpět, co víš, možná ani z toho hotový nebude..
presne tak..nechala bych jen ten dopis... a ani nepiš kde jsi,i když to mu asi dojde ... a rozhodně ten první den bych s nim ani nemluvila ...fakt až vychladnete oba... snad to dáš...
@monna13 prozivala jsem to same co ty.. zila jsem s ex cca 7 let, problémy jsme meli uz od začátku vztahu, byla jsem hloupa, ze jsem si s nim vubec neco začínala, ale to je ted vedlejší. Z toho vztahu mam ted uz osmiletou dceru. Jeji otec mi delal to same co tvůj, kdyz jsem chtela jit s kamarádkou ven, nejenze se mi to snažil co nejvic znechutit, abych nikam nešla, ale take mi kazdou chvili volal, kde jsem, s kym jsem, co dělám.. strasne zarlil.. kdyz jsem byla s nim, byla jsem nesva, neklidna, nebyla jsem v pohodě. Kdyz jsem byla u rodičů, všechno ze mne spadlo, byla jsem vesela, klidna.. proste uplne jiny clovek nez s nim. Jeste horsi to bylo po narozeni dcery, hadali jsme se, bohuzel i pred ni ☹ několikrát jsem od nej i s dcerou odešla, ale vzdy jsem se nechala premluvit a vratlia se ☹ nekolikrat mi sliboval, ze pujdeme do poradny, vzdy kdyz jsem po nem chtela termin, tak couval.. me pomalu dochazela trpelivost a došla mi ve chvili, kdy jsem zacala chodit do prace a zase jsme se hadali pred dcerou (3roky) tak, ze ta odesla brečíc z loznice do obýváku a tam brečela... v tu chvili jsem si uvedomila, ze takhle zit nechci, ze pro dceru to neni dobre,ze chci aby vyrůstala v klidu. Jakmile jsem si s pomoci rodicu nasla podnájem, sbalila isem sobe a dceři par osobnich veci, knizky, hračky jsem tam nechala.
Tento krok byl to nejlepší, co jsem pro sebe a dceru mohla udělat. Dcera se v soucasne dobe se svym otcem vida a ja jsem si pred dvema lety nasla skveleho muže, pred rokem a ctvrt jsme se vzali a mame spolu rocni dceru.. jsem moc rada, ze jsem sebrala odvahu a tehdy odešla..
To je muj příběh.. jestli se ve společnosti sveho partnera a otce necitis dobre, nepomaha ti ani s dětmi ani s domácností, zakazuje ti kamarády, rodiče, nevahej a odejdi.. sice je to těžké, ale zvladnout se to dá 🙂
Moc děkuji za tvůj příběh...hodně mi to pomáhá a dnes udělám rozhodující krok jsem přesvědčená,že takhle žít nechci.
@monna13 držím ti pěsti, ale rozhodně bych mu to neřekla a potom mu nenechávala děti. Udělej to jak píšou holky, napiš dopis a než se vrátí z práce, buďte pryč. On si to aspoň sám v klidu přečte (koneckonců říkala jsi mu to už asi několikrát, že chceš, aby se změnil, že to takhle dál nejde) a bude mu to šrotovat v hlavě a sám si promyslí co a jak. A až vychladne, můžete se sejít někde na neutrální půdě a probrat to. Drž se!!!!
Taky ti rozumím, snahy několik let,nahoru dolů a pak poslední kapka v podobě dvojího metru, on mohl,já ne,proč?prostě proto, prý nemám být na mateřské z čeho unavená,tak proč bych měla někam jezdit a sobecky opustit děti. No jela jsem a po návratu to skončila. Tak se mi ulevilo.
Drž se. Děti mu nenechavej, může to použít proti tobě.
souhlas s @eilat4 pokud to budeš oddalovat ničím si nepomůžeš, na tohle sdělení vlastně nikdy není správná doba...vem si mě, bylo ráno den po vánocích, ale ve mě všechno buchlo....kdekdo by si řekl, že jsem mu naložila po Vánocích.....ale nikdo v mé situaci nebyl, nežil v tom tak netuší a netušil....udělej to a děti mu nenechávej, řekni že s nima odjíždíš, navrhni kdy a jak si je budete měnit a mezitím to dořešíte paírově...s mým ex jsem to tak udělala, děti bych mu nenechala v den odchodu. držím pěsti! doporučuju mluvit věcně, stručně jasně, nic nevyčítat, fakty sdělit že nejsi štastná, že odcházíš, že ikdyž nebudete partnery, zůstanete rodiči vašich dětí a že budeš ráda když se na všem kvůli dětem především rozumně a v klidu domluvíte. neboj, jde to....já jsem se klepala jako ratlík než mi to vypadlo z úst...ale pak už jsem byla v klidu, obzvlášt když jsem viděla jak laxně to přijal, v podstatě bez komentáře.....jediný co teda řekl, jak to jako bez něj budu zvládat????(myslel finančně) řekla jsem mu že budu 😉 jinak nic, žádný pokus o nápravu, nebo nějaký kompromis, za což jsem v té situaci byla vděčná, ikdyž už by mě to stejně nenahlodalo zůstat.....asi půl roku předtím jsme měli krizi, když jsem řekla že takhle to dál nejde, že musíme fungovat oba, snažit se pracovat na nás všech že jinak odejdu jediný co řekl at si sbalím kufry a jdu, s naprosto ironickým smíchem a úsšklebkem, tenkrát jsem to měla udělat.....ale nakonec jsem to přeci jen zvládla a jsem štastná jako blecha že jsem si "strachy" z toho co bude, nenadělala do gatí 😉
@renca_hanych :D trochu mě to,jak jsi to napsala pobavilo :D a dodalo ještě větší odvahu 🙂 díky moc a hlavně přeji ti ať se tě to štěstí drží a už nikdy nepustí ;)
@monna13 děkuju, to samé tobě! odvahu a věcnost! at jste zdravé a spokojené 😵
Tak jsem mu to vše včera řekla...nejdříve bylo,že to čekal a ať si zbalím věci a odjedu zítra s dětma a pak zavolá kdy by si je chtěl vzít,tak mi spadl kámen ze srdce,že to takhle vzal,ale při mé smůle jsem neměla nikoho kdo by zrovna včera pro mě přijel,takže se mu to stačilo všechno rozležet v hlavě a začal brečet a že nás nechce ztratit a že si vše uvědomuje jaký byl kretén,že tentokrát ví že se musí změnit od základu,celý večer brečel a teď když odcházel do práce,tak mě pořád přemlouval,že nemusí být konec,že přeci jen tak neskončíme jako rodina a že si nedokáže představit život beze mne atd. atd.no div se nezhroutil a stále u toho brečel.Jen jsem mu dokola opakovala,že je to trochu pozdě se začít snažit a že už to ani od něj nechci a chtěla bych být sama.No prostě konec jsem hotová a nevím co dělat.Dnes s holkama odjíždíme a nechám tomu volný průběh...měla jste to taky některá takhle,že se vám chlap hroutil a brečel a přesvědčoval vás?
@monna13 Nastesti u nas to tak nebylo... jednou me premluvil, abych se od mamy vratila (i kdyz bez takovych scen), neco nasliboval, ale vydrzel to presne tyden, tak to byla konecna.
Musi to byt tezky :( Ale ted urcite neustupuj, jdi pryc, nechte si to oba rozlezet, ted jsou emoce moc vypjate...
naštěstí mám kam...to je velké plus