Právo otce na dítě
Ahoj, vubec nevim jak to chodi, kdyz bych v tehotenstvi odesla od partnera, jaky ma naroky na dite atd..Kdyz od nej odejdu, neuvedu ho jako otce, on bude mit zajem o dite i presto, ze nas vztah neklape, necha si udelat geneticke vysetreni a soudne se neco vyresi, jako stridava pece, atd...??..Ale kdyz je cerstve narozene, tak musi byt preci u matky,ne??..A jak by to bylo, kdybych se odstehovala mimo mesto kdse ted od bydli??Dekuji moc
Taky bych odjela k rodine, uvidis, jak se bude chovat po tvem odjezdu. Treba se tim probere a veci si ujasnite pro dobro všech
Nedivim se, ze mi nikdo rika, ze si furt stezuju.Je pravda, ze jsem,casto sama, ted jak jsem doma,tak se to nasobi a mam cas premyslet, jak to asi bude vypadat az se dite narodi.Muj partner ma spoustu konicku, nerikam ze je nemel i pred,ale i v prubehu si nove poridil a je kvuli tomu velmi casto pryc, i vikendy, ktere patrily driv nam.Pak ma narocnou praci, kdy jezdi casto pryc, ruzne meetinky, konhresy, firemno vecere apod, dale jo zajima fotbaly, hokeje, vse v hospode..od noveho roku mi prijde, ze to graduje..skoro kazdy vikend je pryc a na me to proste pada.Jasne, ze muzu jet k nim, ale jsem straspirel a nechci zatim nic proflaknout, coz si myslim,cze nani tak uplne mimo misu.On uz ma skoro naplanovanou vsechnu dovcu, samozrejme velke party a kdyz se zeptam jestli aspon tady nekam na chatu, co pronajimaji znami, kde bych mohla uvest do neschopenky presne bydliste kvuli pripadne kontrole,tak mi odveti, ze by se unudil,tak je mi to pak lito, hlavne ze on uz zije svyma budoucima zazitkama a niceho se vzdat nechce.A jit na grilovani taky muzu, jenze to me pak boli mnohem vic, kdyz jdu skoro jen na stojaka a hned zase zpatky.Dite chtel on vic, ja bych treba jeste pockala, nevadi, ale cekala jsem vetsi uctu, touhu pomoci, vice traveni spolecneho vztahu, nerikam ze ma byt semnou kazdy den do doby vychazek..ale takhle je se mnou jedno odpo a ja se zbytek trapim.A on mi jeste rika, co vysiluju,a co bude az se to male narodi?uz nebudu byt muset doma,ale furt budu "sama"
@ustaranaholka No a nemůžete na tu chatu vzít třeba kamarádku, myslím že takový týden, nebo dva by to mohlo být fajn. Vy si pročistíte hlavu a partner si zkusí jak to vypadá když nikdo doma nebude. Ale podle toho posledního příspěvku je to fakt sobec. Jednou by tu budu zkoušet mohl.
@ustaranaholka a je přítel aspoň ochotnej až se malý narodí z nějakého sportu ustoupit? Nebo aby jste aspoň víkend, trávili jako rodina? Nebo se nehodlá vzdát ničeho a ty budeš permanentně sama s dítětem. To bych se klidně odstěhovala za rodičema a on může 4x do měsíce přijet.Nebudete tak omezovat jeden druhého. Tohle bych zkusila říct partnerovi a uvidíš jaká bude jeho reakce.
@ustaranaholka - asi bych se na cca měsíc nastěhovala ke svým rodičům. U lékaře můžeš nahlásit změnu pobytu.
U rodičů nebudeš sama, rozptýlí tě a ty budeš mít možnost o současné situaci více reálně přemýšlet. Doma na tebe všechno padá, jsi pořád sama, hormony taky nepřidají ... takže vidíš všechno černě. Netvrdím, že to váš vztah zachrání, ale tobě to určitě pomůže. Sama uvidíš, jak se k tomu postaví budou otec tvého dítěte.
Ahoj, jsem v obdobne situaci jako pisatelka, nicmene v mem pripade obtiz spociva v agresivite partnera. V pripade neshody, kdy se pokousi prosadit svou a nedari se mu me presvedcit, pristupuje k nadavkam na moji osobu, triskani s vecmi, jejich poskozeni ci zniceni, jednou po me ve vzteku i neco hodil. Co jsem slysela (nejen od nej), tak prudke reakce, kdy neco znicil, poskodil ci nekoho malem necim zasahl nejsou prvni, a to se tyka soukromeho i pracovniho zivota. Obecne o lidech ma nedobre mineni, neustale se do nekoho navazi a vulgarne nadava. Dalsi vec je ztrata duvery v nej a pocit moji jistoty v jeho pritomnosti, protoze casto meni sve nazory a vypovedi tak, aby se mu to hodilo, neveri mi, proveruje si me u jinych osob. Nejak mi to neda spat, moje hranice je zdaleka prekrocena, nicmene nevim, jak mam postupovat, na koho se obratit a s kym se poradit ci zda dat jeste sanci vztahu pred rozchodem ...
Diky za nazor. Vse bylo v poradku, dokud se randilo. Tohle se bohuzel prihodilo az v dobe, kdy bylo treba resit vazne veci ohledne spolecne budoucnosti
Dekuji Ti za SZ 😉. To, co pises, pro me a prip.rodinu opravdu nezni moc dobre ☹.
@zoubkova1 Tvůj příběh připomíná můj a dopadlo to katastrofálně. Začíná to nadávkami, ponižováním, manipulace (nemohla jsem téměř nikam chodit, snažil se mě oddělit od rodiny a přátel, tahal ze mě peníze), pokračuje rozbíjením věcí, nábytku a končí to fyzickým napadením ženy (v horších případech i dítěte). Zdrhej dokud je čas. Tyto manipulátoři se nikdy nezmění a svoje chyby (i když třeba rozbijí nábytek ze zlosti) dá za vinu vždy druhé osobě.. Nevěř jeho omluvám, manipulátor se umí velmi dobře omlouvat a slibovat, že tentokrát to bylo naposledy.. rozhodně nebude.
Jak procitam Vase nazory, tak zadna nadeje na zlepseni ci napravu. Mate nekdo pozitivni zkusenost, ze se partner zasnazil a sve chovani zvladal dlouhodobe ovladat v klidovych i streresovych situacich?
@zoubkova1 V dobách, kdy jsem si myslela, že (teď už) expartner má "jenom" impulzivní poruchu jsem byla párkrát u psycholožky. Ta se tehdy sice snažila dát mi pár rad, jak s tímto nakládat, nicméně zároveň zdůrazňovala, že pokud si tento problém nebude plně uvědomovat i parner, nebude chodit na terapie a opravdu tvrdě pracovat na "nápravě", bude se to jenom horšit.
U nás to konec dobrý nemělo (a nemá). Jenže jak se později ukázalo, impulzivní jednání je v jeho případě jen důsledek mnohem závažnějšího problému.
😢. Muj partner je takovy vztekloun od dectvi, ale ze pry se naucil ovladat a u jeho vylevu nikdy nikdo neni. Nicmene ja u nich uz byla...😔
@zoubkova1 Tak kdyby on sám si tento problém uvědomoval a byl ochoten chodit na nějaké terapie a třeba i brát nějaká psychofarmaka, možná bych tomu zkusila dát šanci (ale mám samozřejmě málo informací).
V našem případě to ale byl přesně ten typ, který popisuje @guinea "partnerku, děti atd. považují za svůj majetek a jsou přesvědčení, že oni mají právo určovat pravidla a trestat". Prostě diktátor, který si dá záležet, aby tvrdě potrestal každého, kdo se opováží vzdorovat..
Dítě ještě není na světě, takže bych neměla výčitky a přestěhovala se klidně za rodinou, která ti bude oporou nejen v těhu, ale i po porodu. Otce dítěte bych o tom informovala a uvidíš, jak bude aktivní do porodu (jestli se bude zajímat o zdravotní stav, případně ti pomůže financovat a zařizovat věci pro mimčo). Otec má právo na dítě, ale často chlapi využívají jen práva a jakoby se jich povinnosti netýkaly. Já měla vedle sebe před porodem i po porodu chlapa, ale financování a zařizování ohledně mimča bylo na mě. A to měl ještě ošklivě zlomenou nohu, takže jsem ho pár měsíců živila a platila alimenty za něj na jeho dceru. A po rozchodu u soudu předváděl takovou komedii dokonalého otce..hnus..do dnes na dítě neplatí, jen využívá práva.. Dobře si to zakladatelko rozmysli, podpora rodiny je podle mě důležitější než nespolehlivý chlap..