Soud asi rozhodne o střídvé péči, já jsem zásadně proti. Co teď?
Ahoj holky, jdu si pro radu. Soudím se s ex partnerem o dítě. Otec trvá na střídavé péči, já nikoliv, jsem zásadně proti, malý má 6 let, je předškolního věku a citlivé povahy, prozatím je více u mě, měli jsme dvě stání a řekla bych, že jsem doslova pohořela tím, že jsem nešla s otcem k psychologovi přestože to bylo jen doporučené nechtěla jsem se s ním tam potkat, dle toho ospod odvodil, že nemám zájem spolupracovat a navrhuje střídavou péči, zvyklal i soudkyni, která doposud navrhovala rozšířený styk, žádný verdikt ohledně malého ještě nepadl, soud je odročen na neurčito až budou psych. posudky dál se bude pokračovat v jednání, soudkyně pořád mluví a nenechá prostor ani k vyjádření, samotnou mě to štve, dokonce mi bylo řečeno, že jsem dítě otci já unesla, když jsem se od něj stěhovala, přitom ví, že to bylo z důvodu fyzického a psychického napadání a nevěry (to jsem měla syna nechat v tomhle prostředí a když byl zrovna otec na odpolední doma sám?)..měla jsem opravdu dost..a jsem v šoku s toho co se dozvídám, předběžko nám nikdo nedá, jedno jsme dostali o prázdninovém styku a soudkyně říkala, že ted je to na domluvě nás rodičů a dítě je u toho kdo si ho zrovna utrhne, protože nikdo ho prozatimně nemá péči..v dnešní době nehraje už nic na stranu matky jak to bylo kdysi, že aspon dítě patřilo matce do rozhodnutí soudu, ted jsou práva na obou stranách..s otcem jsme proto podepsali dohodu u ospodu střídavé péče pouze na 1 měsíc, (přes můj velký nesouhlas) protože žádnou jinou domluvu v potaz nebral a paní z ospodu dost tlačila na pilu a nutila mě do toho taky... mám obavy, že jak řeknou, že to tak fungovalo, tak to můžou ponechat..přitom jsem mu nabízela rozšířený styk což mu je málo :/ z ospodu pracovnice mi příjde taky zaujatá a nestranná..připadám si fakt už zoufale, soudkyně se mi akorát vysmála..když by otec byl svina nechá syna chodit do staré školky a třebas mi ho nedá a já s tím neudělám nic...taky se může stát, že ho dostane do péče on..kde pak stojí pravda a zákon? Uvažuji i o změně právničky, v téhle situaci mi moc nepomohla, ona sama nezmůže nic, rozhodnutí je na mě.
Asi klíčové je, zda je otec opravdu tyran a ubližoval - pak je tedy otázkou, jak je to s těmi záznamy policie, u lékaře a podobně (neexistuje moc, že by policie přijela a nebyl o tom záznam u té policie, může to být teoreticky promlčené, mě se takto policie ptala, zda to "chci hlásit" = podat trestní oznámení, nepodala jsem, ale určitě mají záznam o výjezdu, kam jeli a pokud to není dlouho poté, tak by to určitě šlo dohledat, policie jsou svědci a podobně - já bych měla i lékařské zprávy a další věci, takže ač jsem trestní oznámení nepodala, toto by bylo možno bývalému prokázat poměrně snadno).
Otázkou je, zda ubližuje dítěti - nechápu, že otec na dítě řve, hrozí, že ho bude týrat, ale když přijde pro dítě po kroužku a zeptá se, zda půjde dítě s ním, tak kluk řekne, že ano. To mi popravdě moc nehraje. Dá se jít k psychologovi a zjistit, co a jak, ale nejsem si jistá, zda by soud jen nezjistil, že kluk více tíhne k tátovi. Mimochodem - dítě tíhne k matce tak do 6 let, ale potom už je vidět, že kluk potřebuje toho chlapa-otce (koneckonců v mnoha kulturách by za pár let prošel rituálem přechodu a byl naplno počítán mezi muže).
Tzn. v 6 letech už to beru, že matka a otec mají na dítě v podstatě stejné právo. Ideální je, pokud to nemusí řešit soud a domluví se (viděla jsem třeba, že kluk "bydlel" u mámy, ale kdykoli táta neměl směny a byl doma, tak byl u táty, kde měl pár osobních věcí a byl tam, když nebyla doma ani máma ani táta a přišlo mi, že to je v pohodě). Od 12 let už dítě samo může říct, kde chce být "doma" a jak ta péče má vypadat. Pokud se rodiče nedomluví a není tam prokazatelná obava, že by se otec neuměl postarat nebo by dítě trápil, tak mi přijde, že standard soudu by měla být právě střídavka. Pokud ji někdo z rodičů nechce, měla by být snaha se domluvit na něčem jiném.
Proto vidím tu střídavku na měsíc na zkoušku - zda kluk po skončení toho měsíce, bude spokojený a bude to vypadat, že i on sám by to chtěl tak nechat. Zda to otec zvládne.
BTW víc vadí to napadení nebo ta nevěra?
@andelka pokud to ve vaší rodině funguje a děti to přijaly, pak je to skvělé.. Ano, to na co byly děti zvyklé už není... děti si zvyknou na vše, i na koncentrák, ale je skutečně nutné je nechat zvykat na to, co jim nedělá dobře? A to jen proto, že mají oba rodiče stejná práva? "Tatínek na tebe má tento týden právo, to že ses začal počůrávat a před každým odjezdem zvracíš je sice těžké, ale zvykneš si.." Není to v některých případech místo zvyku spíše rezignace ze strany dítěte? A ano, těžké to je, téměř vždy a pro všechny. Máte pravdu, že nelze říkat "žádné to nezvládne", ale taktéž nelze tvrdit "zvládnou to všechny". Píšete, že si vzájemně neděláte schválnosti, protože nikdo z vás nemusí bojovat o své místo v životě dětí. Opět vám blahopřeji, bohužel, je hodně případů, kdy jeden rodič usiluje o svěření dítěte do střídavé péče právě z důvodu, že jeho prostřednictvím druhému rodiči právě může dělat schválnosti nadále. Já bych třeba u 1,5 roku starého dítěte se svěřením do střídavé péče nikdy nesouhlasila, máma je prostě v určitém období dítěte nenahraditelná a dítě ji potřebuje.
@bucifalek já vím že v těch začátcích je hodně o přístupu rodičů. Hlavně otce. Někteří nejsou moc empaticti a myslí si,že silou toho dosáhnou..kolikrát je za tím prostě jen snaha nepřijít o dítě,strach, netrpělivost,bojí se že když ustoupí,už ke změně nedojde. My jsme si naštěstí s ex byli kvit, zpočátku malý nechtěl k němu a starší zase ke mně ( ten prvních 14 dní spal u otce fakt každý den). Též to psychicky a emočně nebylo nic moc. Srovnalo se to během 3 měsíců,a trošku i na sílu ( lhala jsem třeba že v týdnu k otci jít musí,protože já nebudu doma), někdy ta možnost výběru není úplně pozitivní. Ale musí se znát míra.
My máme teda oficiálně společnou péči,od 2 a 4 let věku dětí.
Samozřejmě že potřebuje,ale otce taky.
Já bych třeba i místo formulace střídavá péče používala sdílená péče. Přijde mi že ta střídavka,jak se vžilo označení, příliš nutí mít představu,že dítě si rodiče střídají,jako balík,v jasně daných určených přesně stejných intervalech. A to je jako hadr na býka.
@ivular Pak je ovsem na zvazeni, jestli by si rodice nemeli uvedomit, jak vlastne mela puvodne fungovat stridava pece - deti = jeden domov, rodice u nich maji pendlovat. Chapu, ze mi budete namitat, ze to neni mozne atd.. Ale dite si tuhle situaci nevybralo a kdo rika, ze "vyhradni pravo" ma matka jen proto, ze zjednodusene receno, byla s ditem doma. Muz se zase podilel financne a dle tehle logiky by se tedy mel financne podilet nadale, ale deti vidat pouze "2x mesicne o vikendu"? Mozna by si rodice meli take uvedomit, ze problemy se maji resit, napr. prave tou navstevou psychologa a ne se hned rozvadet, coz se bohuzel deje dost casto.
Já si třeba cením svého manžela za to,že dokázal udržet a rozvíjet vztah s dítětem v situaci,kdy se matka sebrala a odešla k rodině,dítěti byly 2 roky. Myslím že i počítala s tím že to vzdá,nebyli spolu dlouho, dítě malé a otec náročnou práci..ale nedal se a mají krásný blízký vztah dodnes,i když v situaci kdy měl určené 2vikendy v měsíci nebylo úplně snadné mit výchovné působení a nebýt jen rozmazlujicim strejdou. A to vztahy zpočátku taky byly emočně vypjaté. Už je to víc než 10 let, a za pár let u nás bude dítě bydlet, našlo si školu v našem městě. Manžel je dost citlivý, empatický, děti miluje,umi to s nimi a vím jak mu je líto,že nebyl s dcerou víc,že o spoustu věcí přišel.
@ilonne Jeden muj kamarad to tak se zenou praktikuji. Maji tri deti, rozesli se az v pozdejsim veku. Deti bydli v jednom byte a rodice se proste u nich stridaji. Myslim, ze jeho zena ma noveho partnera, nejsem si jista, jak to tam teda funguje, on zije sam.
Ono to ve finale je asi jedno, jestli stridavka, nestridavka, cokoliv. Kazdy rozchod rodicu je slozity. Jedine, na cem opravdu zalezi, je jak jsou ti lide vyspeli a nakolik jsou schopni dat sve plany pomsty a nespravedlnosti bokem a soustredit se na to, aby diteti zustali oba milujici rodice. Clovek to muze vyresit jako @andelka a @michele30, proste jako vyspely rozumny clovek, nebo jako spousta ostatnich rodicu, kterym jde nejvic o to, aby nad tim druhym vyhrali. Jediny, kdo potom v takovem boji bez vyjimky prohraje, je dite.
@bucifalek
@ivular Holky, ale dle vasi logiky otce pasujete v podstate pouze do role "darce spermatu" a pak tedy pouze jakousi "penezenku". Nemyslim to zle, ale tak na me vase prispevky pusobi. Samozrejme se muze jednat o nepochopeni psaneho projevu. Ale proc by melo dite "prijit" o cas traveny s otcem kvuli tomu, ze otec ho neporodil a neodkojil? Ale zase jeho a matku financne zabezpecil.
Mně se před časem dcera ptala,proč jako jsem se s dětmi nepřestěhovala k jejímu otci? Jako logika ne? Však jsem matka a děti moje a můžu jít kam chci a bylo by to jednodušší. Sama to zažila takhle a jinou variantu neznala ( dneska už jo,už je toho v okolí víc) Řekla jsem prostě že to bych nemohla, že klukům by zbyl táta jen na víkend,to že by on nechtěl,že by z toho byly problémy a soudy a že to prostě není fér. Docela jí to pak šrotovalo.
@ilonne takto to rozhodně myšleno není, já nesouhlasím se střídavou péčí nastavenou 50:50... kdy dítě musí být týden u jednoho rodiče a týden u druhého, kdy je taková forma uspořádání pro dítě zátěží a nezvládá jí.. kdy např. v nízkém věku právě s ohledem na dosavadní permanentní péči matky není schopno zvládnout dlouhodobější odloučení.. Nikde jsem nenapsala, že by otci mělo být bráněno ve styku.. ať si tatínek vezme děti několikrát v týdnu na odpoledne, ať je tam má na prodloužené víkendy... ať si tam starší děti chodí každý den odpoledne po škole, ať spolu cokoli podnikají.. Já obecně odmítám stav, kdy je střídání po týdnech nebo po 14 dnech... Otázkou, zda třeba dětem svědčí to, že jsou dva dny u mamky a dva dny u táty..
@bucifalek to je asi též individuální. U nás to tak bylo,dokonce nějakou dobu to bylo obden ( po,st a pak víkend) pak jsme vytvořili delší úseky (2-4 dny), k režimu týden/ týden se dopracovávame. Teď už by to reálné bylo myslím. Déle než týden jsem bez dětí nikdy nebyla. Otec myslím taky ne.
@bucifalek A není to občas trochu tak, že do té roli malinko pasují ty matky? Stačí se podívat tady všude možně po diskuzích a jak je tu nějaká, že by otec chtěl na RD, tak se nesou odpovědi v duchu "no, pokud chceš jít do práce a budeš tak spokojená, tak mu to dovole, ale jinak ani náhodou, nárok na to být doma máš ty", tak se pak ale nedivme, že se otec moc nestará, on se stará, ale jinak, on nosí peníze, ona pečuje, ok. Ale rozchodem se tohle mění, ona musí víc nosit ty peníze a on pečovat, to tak je, nebo snad by bylo po rozchodu OK aby otec každý den přišel najedl se tam pohrál si s dítkem a pak si tam dělal svoje věci, ale při tom byl s dítkem v kontaktu? No to by se asi nemuseli rozcházet...
@ilonne Nikoliv, ani dárce spermatu, ani peněžka. Jen se prosím nesnažme ty děti roztrhnout na dva kusy, tak aby se dostalo na oba rodiče. Kvůli tomu, aby dítě neztratilo otce, není nutné (a dle mého by mělo být zcela zapovězeno) brát dítěti domov. Protože právě takto ty děti často roztrhány jsou - na duševní úrovni, samozřejmě. Poto by si měl uvědomit každý, kdo se ohání "zájmy dítěte".
@uzjetotak ne a mela bych byt na to, abych zmenila nazor? Nemyslim si. Jedno vim jiste, pokud bychom se s manzelem (nedej boze) jednou rozvedli, tak dcera (u synu zatim nevim) bude chtit byt u obou, miluje nas oba dva stejne, manzel je jako otec suprovy a nechtela bych, aby k nemu jezdila jen na navstevu 1x za 14 dni. Chtela bych, aby nas oba mela jako plnohodnotne rodice a nebyla u jednoho jen sporadicky jakoze “na navsteve”. Prozatim tento nazor nezmenim.
@ilonne No, asi nejspíš protože to dítě má povětšinou jen ty rodiče, tedy cestuje jedno či dva, pokud jsou sourozenci, ale ti dospělí mají často partnera, někdy i s dítětem či dětmi, takže jak by se to pak řešilo, ano, v zájmu prvního dítěte je, aby cestovali rodiče, ale to už zas není zájmem toho dalšího dítěte, neb to by bylo nuceno cestovat taky. A to se raději nesnažím představit situaci, kdy má každý z těch dospělých ještě nějaké dítě z původního vztahu, co by byl slušný cestovatelský guláš.
Jo a druhým důvodem budou finance, neb kdo ten třetí byt pořídí a kdo bude platit jeho provoz...
@j.a.n.i no u nás by to byla fakt komedie. Nový manžel,jeho dítě na víkendy, prázdniny,moje dvě ve střídavce a k tomu mimino společné. To je úplná fantasmagorie. A ještě řešit sdílenou domácnost s ex,no to určitě,to by byla atmosféra jako víno. Takhle mají v jednom domově otce jen pro sebe,žijí v jeho prostoru,jeho domácnosti,a v druhém mají jakoby úplnou rodinu,kde jsou právoplatnými členy a podílí se na běžném našem životě. Žádná upravená realita.
Tak já bych to teoreticky zvládla asi, pokud by to finančně šlo,mít tři byty. I když nevím jak by to fungovalo,mít v podstatě pořád společnou domácnost s ex. To mi přijde jen jako zbytečně další semeniště konfliktů a to pro děti dobře není. Zvládla bych to ale dočasně,když bych byla sama. Totéž ex. Ve chvíli kdy rodiče mají nový vztah,domácnost sdílí s novým partnerem,mají třeba další dítě,už mi to přijde na hlavu. Jako odklonem dětí od jejich běžného života, reálného. Lpění na jednom bytě. Děti lpí na lidech a chtějí s nimi sdílet běžný život,si myslím já teda.
@alcar Ano, opravdu si myslím, že byste názor změnila. Já z rozvedené rodiny jsem, oba rodiče jsem milovala stejně, ale představa, že mám dva domovy mě v dětství naprosto děsila. Že chodím po škole každý týden jinam, že mám dvě postele, dvoje hračky, dva stoly na úkoly a že třeba týden nebudu v kontaktu s kamarádkami z baráku.... Když mají oba rodiče tak strašně rádi svoje děti a nejsou schopni se dohodnout, mají nechat dítě bydlet v domově, na který je zvyklé, každý si najít svoji garsonku a po týdnu se střídat u dítěte v domácnosti. Ne aby bylo dítě kvůli rozmarům rodičů jak kočovník, týden tam a týden tady. Střídavka je nejpohodlnější řešení pro rodiče, ne pro dítě.
A pro ty, kdo se cukají, jak jdou dvě domácnosti současně strašně špatně dohromady s novým partnerem... Tak buď se vzdejte dítěte, a nebo si aspoň uvědomte, že vám tohle dvojdomácnostní období zabere jen pár let vašeho dospělého života, po které upozadíte svoje aktuální potřeby. Ale pro vaše potomky to stejně dlouhé období znamená celý zbytek jejich dětství.
Máme střídavou péči týden a týden.Děti jsou doma tam i tady.Brát si garsonku po rozvodu a tam se střídat?😊Pardon ale to je teda nesmysl.To bych měla čekat v garsonce až mi děti vyrostou a do té doby bych neměla mít vlastní život?Založila jsem novou rodinu a děti budou mít další dva sourozence.Exmanžel taky založil rodinu, kde partnerka má taky dvě své děti.Nikdo nestrádá a naše děti jsou úplně v pohodě.😊
@uzjetotak pár let jo? Když jsem se ve 30 rozvedla a děti ani nechodily obě do školky? To je blbost přece. Kdybys viděla jak mají děti rády strejdu a těší se na sourozence ( ano,tady je potřeba opravdu dobře volit aby to fungovalo takhle a koukat na všechno, nejen na sebe,když člověk dál chce žít). Střídání v bytě dětí je podle mě upravená realita,kdy děti nejsou součástí dalšího života rodičů a to mi nijak přínosné nepřijde.
My jsme to aspoň trochu rozdělili,napřed se odstěhoval ex ( až půl roku po rozvodu,takže jsem věděla že se postarat umí,míval je na víkendy sám,jezdila jsem pryč, delší dobu hledal byt v blízkosti našeho bydliště), a já zůstala tam kde se děti narodily. Do většího s novým partnerem jsem se přestěhovala až po 3 letech. Oba byty, pokojíčky se zařizovaly společně s dětmi. Školka zůstala stejná. Pořád bydlíme všichni v určitém známém okruhu.
@uzjetotak No, tak za prvé 99% střídavek má jednu školu, jedny kamarády atd. a za druhé určitě 80% dětí z rozvedených rodin má 2 poslete, 2 stoly a to i v případech, kdy se tomu říká styk. A těch 20%, co má jen ten tu jednu postel ji má protože se druhý rodič nezajímá. Jo a pak jsou ještě děti z úplných rodin, které světe div se, taky mají třeba 2 postele a 2 stoly, pokud tráví přes léto spoustu času někde na chalupě a někteří z ní dokonce i dojíždí do školy.
@michele30 u nás podobně ( až na tu milenku,ale zase byly jiné věci), syn též adhd a vd,dneska je ve 2 třídě. Většina lidí ani neví že jsme rozvedení. Nějaké tipy jsme dostali v rodinné poradne,nějaké od synova psychologa. Mladší se veze,teď zpočátku k otci vůbec v týdnu nechtěl,on je víc maminčin. Ale už dávno je to v pohodě. Po týdnu zatím nemáme,ještě nám to přišlo dlouho,ale možná na to najedeme,pokud nevymyslime něco jiného,když jsou oba ve škole,je toho víc a je těžší se vypravovat od obou,a mít všechno ohlidane.