7letý syn s ADHD a dysfázií. Jak si s ním porozumět?

Kazdopadne si nemyslim ze to je vec ktera jde zlomit. Nekdy mu vyhovet a jindy zkusit s kamaradem. Do velkych skupin bych ho moc nebrala. Ja to taky nesnasim. Od detsvi si nejlip uziju kdyz jsem s jednim nebo pat kamaradym tak do 5 max deseti, jinak jak to je velka skupina tak mi to teda nijak moc nevadim ale nezapojuju sem bohate mi staci ty lidi pozorovat. Asi to jde nejakym treninkem zlepsovatm ale pujde to postupne. Ono dite muze byt stastne a spokojene i takm pokud ho to teda nebude omezovat v beznem fungovani, jako chodit do skoly s dalsima min.25 detma ve tride

@hanka_12345 Jako kdyby jsi psala o mém synovi. Má diagnostikované úzkostné stavy, ADD a autisticke rysy.Teď je mu 13 let. Asi před rokem a půl jsme začali chodit a cvičit neurovyvojovou terapii (do té doby jsem o něčem takovém neslyšela) a docela dost mu to pomohlo. Hodně situací zvládá daleko lépe. Ale hodně lidí mu dělá stále problém, ale tam už to bude i o jeho povaze. Kolektivní sport začal hrát až v páté třídě kdy mají kroužek ve škole a ty děti ze školy zná.

@j.a.n.i školy se nebojim, vloni jsme chodili do pripravky v mistni ZŠ, byly jsme asi 10x a tak prvni dve lekce sedel otoceny a nic nechtel, zase zavreny oci atd.. pak uz si zvykl a bavilo ho to, pak dostal odklad a jde teda letos. Tu pripravku letos maji s p.ucitelkama ze skolky, berou je do tridy 1x tydne a pracuji s nimi a ucitelka rikala vse ok a zapojujese, ted od brezna bude jeste dalsi a uz s rodici tak taky budem chodit a verim zetoto bude ok ale jak zacnou ze bude plavani od 2. tak to bude podle me hodne velkej horor

@martt prave ze bylo zvlastni ze kdyz jsme nekam prisli a byli tam sami tak ok, za chvili prislo treba 20 lidi a to mu vubec nevadilo ale jak mel nekam vkrocit kde uz ty lidi byli tak pruser

Nebojte se, on hezké zážitky z dětství mít bude - s vámi, s blízkými kamarády, sám... Dítě nemusí být v kupě cizích, aby je mělo (vlastní zkušenost). Zvládá kolektiv ve školce, měl by zvládnout i ten ve škole. ... Je mu sedum, takže má odklad - jste v kontaktu s SPC/PPP které odklad napsalo? Není šance na napsaní asistenta? Mohlo by to hodně pomoct v tom, že by právě měl dospělého za zády, který mu přijde říct to 'je to v pořádku, jdi dělat to, co ostatní' (syn ho má... je to máma autistky a je skvělá).
V zapojování do kroužků u nás strašně pomáhá mladší brácha... nemáte někoho, na koho by šel syn navázat ve stylu "a když tam bude Tomík, tak tam půjdeš s ním"?
Ono to, co popisujete, je trochu o "vcházím na již obsazené území" - to ej vlastně hodně složitá situace. ALe když vás někdo vede, tak to jde snáz.

@cilkat
-do SPC chodime, asistenta uz mame tretim rokem, a ted koncem mesice jdeme znovu a do skoly ho na 100% budeme mit, proto tam vlastne i jdeme, aby nam ho dali a uz vloni rikali ze ho daji
- s kamaradem ktery tam chodi to nefunguje. Ma jednoho strasne velkyho kamarada, az jako bratr, jak se maji radi a ten tam chodil ale nas syn vubec nechtel. Svyho brasku ma ale ten ma teprve rok tak ten mu moc psychicky nepomuze ve stylu ze by sel s nim

Já teda nemám nic diagnostikováno, ale měla jsem to v dětství podobně. Když bylo víc lidí, teré jsem neznala, nesnášela jsem to a byla jsem z toho v rozpacích, seděla jsem a koukala do země...Zlepšilo se to s věkem a při nástupu do školky, školy, kde jsem si našla kamarády, byly tam postupem času známé tváře atp. Teď je mi nejlíp když je někde max 5 lidí, znám je atp. Nemám ráda přednesy před davem lidí atp....ale nijak mě to neomezuje a zkousnu i opak.

Semileté dítě nepotřebuje mraky aktivit, zvlášť když je více ostýchavé. Zkuste vyčíhnout dobu, kdy bude v bazénu méně lidí, stejně tak na bruslení... Na karneval bych se opravdu vykašlala. Zkrátka volila bych aktivity, které mu k něčemu budou, aby se naučil plavat, bruslit, to v životě využije, když v životě nepůjde za nic na karneval, nijak zvlášť ho to neochudí. A musíš počítat s tím, že je to pro něj těžké, takže dobrá příprava, dopředu mu říct, co se tam bude dít, vhodná motivace atd. Příměšťáky, tábory, kroužky, na to je ještě malý, vždyť ještě ani nechodil do školy. A časem to půjde, neboj se, jen toho času bude potřebovat asi trochu víc.

Koukas na to hrozne moc ze sveho pohledu.
Z toho co pises je syn celkem typicky introvert. Ma dobreho kamarada a s nim nebo s rodinoou si tvori krasne zazitky z detstvi. Ale ve vetsi skupine lidi se neciti dobre. Tak ho do ni netlac.
Me tohle delala mamka v detstvi, v dobrem umyslu me porad tahala mezi ostatni deti, na nejake akce, jak se poradaly sibrinky nebo cokoli, musela jsem tam byt abych si uzila deti a ze je to prece tak zabava. V lete jsme musela na tabor, abych nebyla jen sama s babickou na chate, kde nejsou zadne deti a byla bych tam preci sama. Ja ale chtela byt sama. Chtela jsem na prazdne hriste, jit sama do lesa, behat se svoji nejlepsi kamoskou.. Cele detstvi jsme tenhle "spor" vedly, mamka z toho byla nestastne proc jsem takovy soliter. Ja ale mela kamarady, byla jsem i vcelku oblibena, nic mi nechybelo. A jsem uplne normlni a stastna :D Jen proste introvertni, lidi kolem me mi vadi. Dodnes. Sportu je mraky individualnich, s kopanim do mice me teda zrovna nenapada, ale urcite se najde neco co ho bude bavit a nebude muset byt ve skupine

Opravdu ta spolecnost synovi chybi a jen se do ni neumi vclenit nebo je to jen tvuj pocit?

@tereza0111 jak kdy,nekdy ma.den kdy na to hriste chce ale vi ze tam bude 20 deti. Vetsinou ale spis chce bud po rodine nebo po 2-3kamaradech.
Nemyslim si ze mu halda lidi chybi ale spis je mi i lito toho jak se porad boji. Chci mu ukazat ze nema ceho
Takovyhle lidi to maj v zivote nejtezsi. Vecny stres ze vseho ☹

@tereza0111 asi kdyby mi rekl mami neres to ja jsem.takhle spokojenej (na coz je pochopitelne malej na.takovy rozhovory) tak to asi tak neresim ale on se porad vseho tak boji ☹ masopust ve skolce je pro nej uplna hruza,to uz si ho musim nechavat doma ten den. Nechce ani jit s.detmi pruvodem, ani kdyby jsme sli 10m za nimi nebo na druhe strane silnice.
Uz ho nechavam byt ale je mi lito ze se bude asi tezce prat se zivotem

@hanka_12345 vůbec si nemyslím, že se bude těžce prát se životem, zařídí si ho podle sebe a bude spokojený, pokud u rodičů uvidí, že je v pohodě netlačit se do aktivit a skupin, kam se mu nechce 🩷 Tím nechci naznačovat, že něco děláte teď špatně, je vidět, jak moc ti záleží na tom, aby byl spokojený a měl život snadný. Mám taky 7 letého syna, teď v 1.třídě, nemá žádné diagnózy, jen je introvertní (když je s námi nebo prarodiči, tak mele o sto šest, hodně vyhledává kontakt s blízkými lidmi), ale ve větší skupině nebo s jinými dětmi mimo své 3 kámoše moc nemluví (přitom ve školce byl nepochopitelně pro ostatní hvězda, prostě frajer, kterej si vyleze sám na strom a má všechno na háku 😅 ), ve školce měl prostě 3 kámoše a to mu úplně stačilo. Mimo školku má 1 kamaráda syna našich přátel a hotovo, pro něj zcela dostačující 😉 Manžel je taky introvert a je pro něj náročné (s přehledem to zvládne, ale není mu to příjemné a přijde mu to vlastně zbytečné) jít na akci (návštěvu, oslavu, školní akce...), kde jsou cizí lidé a je pravděpodobné, že by se s nimi měl bavit 🤭 Můj muž má taky jen 3 kamarády, pracuje normálně v kanclu, sportuje, žije pro něj zcela dostatečný společenský život, všechno si umí v životě vyřídit (a když potkal ženu svých snů, tak dosvědčuji, že se nechoval jako nemluvný pitomec, ale dokázal mě okouzlit a to já jsem extrovert 😅 ). Jen prostě radši než jít na nějakou skupinovou akci, tak jedou na kolo ve dvou se synem 🩷

Tak si jen myslím, že když takhle to mají introverti bez diagnózy, tak i váš klučík je a bude v životě spokojený, pokud si sám nestýská, že ho to trápí, tak bych netlačila a podporovala v tom, co mu dělá radost ✨

@hanka_12345 jo a ještě jak dáváš třeba ten masopust jako příklad, náš syn se taky nechtěl účastnit takových akcí 😉 Ale umí být samostatný tam, kde si věci zajišťuje fakt sám a nemusí to řešit s někým dalším - konkrétně třeba jezdí závodně na kole a zatímco jiné stejně staré děti rodiče doprovází na závodech až na start a hlídají, do které dráhy si mají stoupnout atd. tak náš si to pohlídá zodpovědně sám, nepotřebuje nás k tomu, spoléhá se sám na sebe 💪🏻

@hanka_12345 Hele, ona fakt je šance, že z toho vyroste. Já byla taky dítě, které utíkalo ze hřiště, když přišlo páté dítě. Ve školce měla asi tři kamarády, ve škole se to potom začalo pomalu nabalovat, ale úplně nejradši jsme byla s lidma prostě po jednom. Uznávám, že tam byly i nějaké pokusy o šikanu, ale vždycky jsem se jim vyhnula tím, že jsem prostě "uhnula" - nereagující cíl je nudný ...
Od osmi let jsem cvičila v Sokole... měli jsem nedostatek trenérů, takže kdo vydržel do cca 12-13 let a jen trochu souhlasil, šel si dělat cvičitelskej kurz... V tom Sokole jsme do dnes, vedu hodiny pro 50 lidí a jsme s tím úplně v pohodě. DOvedu si v klidu stoupnout před "dav" lidí a mluvit a řídit je, ale potřebuju mít pocit, že jim dávám něco, co oni sami chtějí. A Bohužel tenhle pocit "mám, co dát" se dá získat jen tím, že už něco umíš a máš zkušenosti - ty protě v sedmi letech nemáš. Ani ve dvanácti. V osumnácti možná už nějaké jo, ve třiceti snadno. ... Takže třeba z toho fakt vyroste, no (někteří nevyrostou. přesto můžou být v životě dost spokojení - ale musí umět sami se sebou, čemuž dost pomáhá právě třeba to, že nebyli nuceni přes moc, no.).

Já si tedy nemyslím, že to je tou diagnozou. Mám doma to samé. Naučila jsem se s tím žít. Syn je zkrátka introvert a společnost nepotřebuje. Vystačí si sám v pokojíčku se svými hračkami. Také mi to bylo ze začátku líto. Když jsme byli na hřišti a někdo přišel, tak my jsme odchazeli. Dětské herničky nepřicházeli v úvahu. To samé dětské koutky, pokud tam bylo další dítě. I při návštěvách příbuzných je zalezlí v pokoji a vyleze třeba za hodinu. Nějaký masopust, stezky či podobné akce už jsme vzdali, bylo to utrpení pro všechny.

Znám to, synek má opožděný vývoj řeči a do toho své udělal covid, kdy jsme nechodili na hromadné akce, od té doby se nechytáme - děti od kamarádek se vrhají na akcích do aktivit, tvoření, můj synek se drží opodál nebo chce jít pryč. Kroužky mimo školu jsem prozatím vzdala, protože sám nikde nechtěl být, přestože se jednalo o známé prostředí. Ty kroužky mě mrzí dost, protože by ho to víc vedlo k pohybu a třeba by se naučil hrát na hudební nástroj. Jinak je celkem vázaný na kamaráda ze školy, ale ten má své aktivity.

Já jsem chtěla být taková ta máma co chodí mezi maminky děti si zahrají zacviči a podobné aktivity a moje děti to nesnasi tak jsem se na to vykašlala a chodíme na hřiště kdy se nám zachce a pres léto jsme na zahradě.
Když jim to není příjemné že zbytečné je do toho tlačit důležité je že zvládá školku a později i skolu

Treba je tak spokojený. Cítí, že ho někam tlačíte, třeba Vás i slyšel, že je nesmělý, že chcete, aby byl jiný, průbojnější, aby chodil víc mezi děti, ale on to tak teď necítí. Třeba si říká, že ho takového nechcete, že není dost dobrý. Nezkoušejte vymyslet, jak "na něj", ale jak "s ním". Jak by to chtěl on. Zeptejte se ho.
Pro uvědomění si, stačí si přečíst začátek tohoto článku.
https://www.nevychova.cz/blog/tichy-vrah-detske...

Vzpomínám si, že můj syn jako menší, byl taky takový. Koupili jsme kroužek, že tam chce, a pár hodin minut před ním mě skoro prosil na kolenou, že tam nechce, dělal scény... Přešlo to časem samo. Nesměl se nikam tlačit. Bylo to těžké.