Desetiletá dcera vyžaduje spánek s rodiči. Co Dělat?

Zjisti PROČ vyžaduje spaní s rodiči. Bojí se? Cítí se osamnělá? Na co kouká v televizi/tabletu (protože i z toho se může bát nebo být nervózní - vlastní zkušenost). Nebo jiný důvod? Podle toho bych to pak řešila.

Ve chvili, co je to pro ni natolik dulezite, ze je schopna si vyvolat zvraceni, tak bych to urcite nebrala na lehkou vahu jako schvalnost nebo jen vynucovani za kazdou cenu, ale jako opravdu silnou potrebu.
Proc to tak vnima muze mit milion duvodu. Blizi se do puberty a je celkove rozhazena ze svych pocitu a emoci. Citi, ze jste chteli miminko a ma strach o svoji pozici, muze si byt proste jen celkove nejista a s rodici se citi zase jako malo, kdy svet byl takovy jednodussi...

Mam take 10 letou dceru a obcas si taky rada vleze k nam do postele. V tydnu se domluvime, ze abychom se dobre vyspali je lepsi kdyz ma kazdy svuj prostor, o vikendu ji tam pustim. Ale ona neni v pokojicku sama, ma tam mladsi segru, takze je to o to jednodussi. Sama by tam taky byt nechtela.
Ja jdu rada cestou nejmesiho odporu a dite v loznici mi vlastne nijak nevadi. Takze bych zvazila, zda ji neni mozne presunout postel k vam do loznice? Chapu, ze to nemusi byt reseni pro kazdeho

Jestli je to pro tebe neprijatelne tak 1/ proc vlastne? 2/ proc dcera nechce spat sama - mluvit mluvit, mluvit, hledat cestu co ji vadi, ceho se boji. o co ma strach, jestli je pro ni prijatelne spat s lampickou a otevrenymi dvermi, aby vedela, ze jste blizko... Ale sla bych na to postupne. Jestli je z toho kazdodenni trauma, tak je vystresovana uz 2 hodiny dopredu kdy vi, ze zase povedete diskuzi, kdy ji budete nutit spat samotnou a to je bod, kdy se pohnout neda. Fakt bych ji ustoupila na nejakou dobu, aby se uklidnila, aby z bliziciho se vecera nebyl stres. Az bude v klidu (14 dni, mesic?, uvidite), tak bych se vzdycky domluvila 1 noc u tebe v pokojiku, druha zase u nas v pokoji

@aklin myslím, že se cítí osamělá, možná se bojí a asi nechápe, proč maminka nemusí spát sama, tatínek nemusí spát sám, i když se ani jeden z nich sám nebojí a necítí se osaměle a ona, která by z vás tří nejvíc potřebovala nebýt sama, je k tomu nucená.

@tereza0111 přes den se dcera nechce ani tulit, když odchazí do školy nechce už ani obejmout natož abych ji na rozloučenou dala pusu na líčko. S manželem když je venku, prochází sídlištěm nechce aby se jí dotkl, ale jakmile zajdou za sídliště vmžiku ho chytne za ruku. Kolikrát mi řekla, že jsem trapná a že ji ztrapňuji.
To spaní ve svém pokoji necháváme na ni, ať se rozhodne. Sama přijde s tím, že dnes chce spát sama a pak to dopadne tak, že ji něco bolí a nakonec skončí v ložnici. Postel nemáme zase tak velkou, abychom se tam vešli 3. Dcera se dost roztahuje i napříč celou postelí.
Zkusíme, co jste poradila. Věřím, že ta doba se překlene.

@gruyerre my ji netlačíme, aby spala ve svém. Nechaváme to na ní. Dáváme ji možnost volby. Pokud se sama rozhodne, že bude spát v pokoji a zanedlouho si přivodí potíže. Nakonec skončí se mnou nebo s manželem v ložnici. A to jí přečteme pohádku, já si k ní lehnu dokud neusne. Většinou usnu i já. Pokud ležím s ní v její posteli, k sobě se přitulíme.

Upřímně tvé myšlenkové pochody vůbec nechápu. Ona přece nic z toho nedělá se záměrem, aby tě ochuzovala o partnerský život. Ona má zcela evidentně nějaký problém, pro který se v noci bez jednoho z vás necítí bezpečně a proto chce spát u vás. Mohou za tím být noční můry, myšlenky spojené s tím, co se kolem ní děje a co jí rozrušuje, může za tím být problém ve škole, může za tím být problém i doma. Já v jejím věku měla noční můry, kdy se mě pokoušel věčně někdo zabít, nebo jsem měla různě pod postelí či ve skříni mrtvoly či zombíky a samozřejmě je pro takové dítě strašné peklo, když se v noci z takového snu probudíš a jsi sama. U mě to třeba byl odraz šikany ve škole a nevyhovujícího rodinného zázemí.
Na tvém místě bych přestala řešit v tento okamžik to, co to bere tobě, ale řešila bych, proč potřebuje k pocitu bezpečí vaši přítomnost...

@aklin z toho co pises dal, tak verim, ze to nebude na dlouho. A ze je to zmatenost pod vlivem te puberty. Rodice uz neeee, jsou trapni. Ale vecer, kdyz je sama tak preci jen jeste prevazi ta detska stranka a "honem za maminkou". Asi bych dala postel (nebo alespon matraci, mi mame tu) do loznice at se vyspite a uzivala bych si jedny z poslednich chvil, nez se rozhodne, ze uz je vlastne dospela 🙂

@miryp bez pár jízlivých připomínek se to neobešlo, že? Věděla jsem, že se někdo najde. S manželem jsme pobraly rady, které tu již byly napsány.

A co se stalo ke konci roku/v lednu?

@tereza0111 to by mě nenapadlo, že už by to mohlo být tzv. předpubertální období. Mockrát děkuji.

@aklin prosím tě, co je v mém příspěvku jízlivého? Pokud považuješ za jízlivé mé konstatování, že tě nechápu, pak sorry, ale já tě fakt nechápu... Nebo snad má být jízlivé mé doporučení, abys přestala v tuto chvíli řešit sebe a zaměřila se na potřeby svého dítěte? V takovém případě už bych si musela pomyslet opravdu něco jízlivého...

@aklin já se teda nechci @miryp nějak zastávat, ale co napsala kde jízlivého? Naopak si tu tiše pročítám a říkám si, jak se mi diskuze zdá vlastně fajn, všichni se zastavají holčičky, žádný výkřiky, jak už je velká a měla by mít rozum (což jsem popravdě očekávala). Asi úplně nejvíc se ztotožňuji s názorem @gruyerre, ta to aspoň pro mě, napsala moc hezky. Ráda bych přidala taky radu, ale bohužel žádnou nemám. Když jsem byla plus mínus v podobných letech, měla jsem strašný noční můry, vidiny... strašně jsem se ve tmě bála a to jsem tam měla sourozence. Ze spaní jsem volala mamku, bála jsem se vůbec vylézt z postele, protože na protější posteli jsem pořád viděla někoho sedět. Až později jsem pochopila, že kříčím a volám jen ze spánku. Tak jen mě napadá společně s ní vymyslet, jak udělat pokojíček bezpečnější: může pomoct nějak ohraničit postel, ať už nebesa nebo takový ten "tunel" na postel, ohraničit otevřené strany postele, aby měla pocit, že se k ní nikdo nemůže dostat. Nechat otevřené dveře, spát se světýlkem... nechat otevřené dveře i do ložnice... Někdy pomůže i malé zvířátko (morče apod.), že se necítí být sama.

A jinak, pokud to začalo až teď, se hodně přikláním k tomu, že někde něco viděla - třeba i ve škole mohly děti ukázat kousek hororu, zombie, vyprávět si o tom... tý dětský představivosti stačí málo.

@aklin Ahoj, napíšu moji zkušenost. Nejsme zastánci spaní dětí společně s rodiči, nejmladší byl tak vyškolen od mimina, že byl schopen v půl roce nechat se položit do postýlky v dětském pokoji, chvíli si povídat a sám usnout 😎 pro rodiče značka ideál. ALE všechny naše děti ví, že kdykoliv by cítili potřebu spát s námi, nebo usínat s námi, tak můžou. Občas to má někdo jednorázově, ale občas taky třeba týden v kuse. Rozhodně není dobré v tomto dítě odmítnout...dá se dělat třeba to, že jsi u něj v pokoji než usne. Nebo říct, že budeš každých 15 minut chodit za ním na kontrolu, dokud neusne (a opravdu to dodržet). Rozhodně nedoporučuji tlačit dítě k tomu za každou cenu spát samo, protože tím to období, kdy to zrovna akutně potřebuje, pravděpodobně akorát prodloužíš. V deseti letech to tipuju na takové ty první otázky ohledně smyslu života, smrti, války apod., což tu dětskou psychiku, ač je to přirozené, obvykle docela rozhodí. Takže další věc, kterou můžete dělat, je pátrat po příčině, resp. myšlence, která nedá děťátku spát. Snad jsem aspoň trochu pomohla ☺️

@angelinie dcera v ložnici spí od ledna. Čteme ji pohádku, chvilku s ní poležíme. A pak odejdeme. Jakmile dcera přišla ze školy, zeptala jsem se jí, co jí trápí. Odpovědět: osamělost.

@prochi dcera spí v ložnici od ledna. Kdy si přivolala svalové křeče. A včera byla rozhodnutá, že bude spát ve svém pokoji, ale pro změnu že stresu zvracela. Dnes nám aspoň řekla, že jí trápí osamělost.
Dcera je v tom stejná jako já. Když mě něco trápí taky to neřeknu. Je blíženec jako já. Pár dní po mě má narozeniny. Dcera je moje kopie.

Ja som dlhodobo spala s rodičmi . Ked ocko zomrel spala som dlhodobo s mamou. Ale to bolo z dovodu ze vtedy nebolo inde miesto..
Teraz uz spim sama v izbe. No mam veľmi velku fobiu z nočných búrok tak to som aj v dospelosti rada s niekym. Mozno to ma tvoja dcerka z toho ze sa to nepodarilo s tym babetkom.

Inak ja bozkávanie od malinká neznašam.

Zvieratko by ste mohli mať?

@aklin Já jsem si v plus mínus jejím věku začala uvědomovat svoji smrtelnost. Zacala jsem přemýšlet o smrti a o tom, že tu nikdo nebudeme navždy. Mela jsem z toho strašně úzkosti. Nemohla jsem spát, mela jsem tezko na hrudi, kolikrát mi bylo i na zvraceni. V pokoji jsem byt sama nechtěla, a tak jsem chodila spat ke svym sestrám do pokoje. Treba ji trápí i tohle.

@aklin Když je to ta osamělost, napadají mě tři možnosti - jeden z vás s ní počká v pokojíčku než usne a pak se vrátí do ložnice, nebo pořídíte nějaké zvířátko, nebo zkuste jestli by na ni i v tomhle věku nezapůsobila nějaká panenka, plyšák atd... Čistě na spaní a dle jejího výběru, ať se má ke komu tulit 🙂

@ree_zi dcera má plyšáky. Postel je obložená všemi zvířátky, potvůrkami. Má i polštářek, který dostala ode mě. Vždy se jí přečte pohádka, pak ještě s ní poležím. Sama mi řekla, že cítí osamělost. Přes den si hraje na velkou holku a večer je ještě jako malá holčička.

@aklin Nemáte ve škole možnost školního psychologa? Jenom pro jistotu.

Asi tě nepotěším, ale u nás to trvá už přes rok. Vzdala jsem to, ale se*e mě to. Ona si usmyslela, že prostě chce spát v ložnici a jak není po jejím, dokáže si to zařídit.

@te_reza toho se taky obávám.

@aklin Přes den už chce být velká holka, puberta, kamarádi, vzpoura od rodičů. Večer si vzpomene, že ji je jen deset a ještě je vaše dítě. Zpracovává to v sobě, buď ji oporou, neber to z její strany jako manipulaci a nebuď na ni naštvaná.

Jednoducha odpoved - umoznit ji to, nevycitat, nevyhrozovat, mluvit... Za par let budeme vzpominat, jak to bylo super i kdyz nas to ted "stve", unavuje a stresuje.
Za me, ten system mama a tata maji narok na spolecne spani, kontakt a blizkost... ale deti at koukaji zvladat solo postel sami v pokoji, mi prijde k nicemu.
U nas syn nema problem spat sam, ale vzdycky vyuzije nabidku mit nas vedle sebe, tak min o vikendu tu moznost ma.
Dcera ma noci tezke uz od narozeni, pres otoceny den a noc, rustove bolesti, priserne nocni desy, srazy bubaku a vychovne metody babicky pri hlidani, ktere nas hodi vzdycky zase zpatky... Takze u ni bych solo spani spocitala na jedne ruce. Vyzkouseli jsme snad vsevhno pro jeji klidnejsi spanek. Jo, je to tezke, ale verim ji co proziva a ze nas potrebuje. Ma svuj pokoj a svoji postel, ted uz treba zvladne obcas usnout s vedomim, ze my odejdeme. Plus spi hodne malo, takze nez nocni boj ji radsi dame sanci pro klidne spani vedle nas.
Kazde dite je jine, taky "zavidim" kamaradce, ze od porodnice polozi dite do postele v sedm vecer a rano v devet pro nej prijde.

Pokud už spala sama a najednou potřebuje vaši společnost, tak bych řešila, co za tím vězí? Něco se stalo ve škole? V rodině? Nějaké změny? Nemá noční můry? Neviděla strašidelný film?
Pokud je to pro ni natolik důležité, že si dokáže vyvolat zvracení a křeče, tak bych se spíš trápila jejím psychickým stavem, než pocitem odloučení od manžela. Vy jste dospělí a jistě si to mezi sebou dokážete vyřešit s vynahradit si to jindy. Ona je dítě, které očividně něco trápí.
Jinak já občas spala s rodiči v posteli i v pubertě. Když táta nebyl doma, tak jsem spala s mamkou do odstěhování se od rodičů ve 20.