Dítě náhle přestalo mluvit po změnách v rodině. Jak reagovat?
Ahoj maminy, prosím.. jsem zoufalá a potřebují vědět, zda ma někdo podobnou zkušenost.
Malé bude pět let, v průběhu minulého roku od nás odešel tatínek. Rozhodl se jít za mladší milenkou, s kterou čekal dítě. Ta naší nemá ráda, bohužel. Upřednostňuje jejich malého.
Mala je od mala taková citlivější, všechno vnímá, za to velmi šikovná a chápavá.
V září jsem se tedy musela vrátit do práce s tim, že malá nastoupí do školky.
Těžko to nesla, pořád mi říkala, ze nechce ode mě pryč, ze se bojí abych neodešla jako tatínek. Daleko a pryč. Bolí mě z toho prostě srdce, ale jinak to nešlo.
Ve školce to nezvládala, tak jsem se rozhodla, ze ji budu dávat Segre, kterou má ráda na hlídání. Holky jsou takový parťáci, malá ji má moc ráda.
Jenže s mým nástupem do práce, přestala i skoro mluvit.
Nemluví, je urážlivá, když má odpovědět huhňá si pod nosem.
Přitom když se na ni nikdo nekouká, zpívá si krásně písničku, říká si čísla atd.
Přijde mi jako kdybych najednou měla doma snad dvouleté dítě.
Jako kdyby už to nebyla moje malá. Když se ji zeptám na barvy řekne "nevím". A mlčí. Čísla nic. Jméno nic.
Nechce se oblékat, nechce sama jíst.
A já z toho šilim. Přijdu si jak kdyby přišla najednou o všechny dovednosti, huhňá blbosti.
Na vše říká ne, nechci.
Najednou nemluví v krátké větě. Dříve řekla " maminko, mohu dostat něco papat?" A teď přijde hukne na mě "jíst". Opravím ji, ze takhle ne.
Ze to má říct celou větou, a ne na mě tak huknout, ze se mi to nelíbí.
Tak mlčí.
Já nevím, co mám dělat, jsem zoufalá... má někdo prosím radu?
Rada? Psycholog
@barulina, nic co bych nevěděla, jdeme tam v pondělí. To jsem psala.
Spíše bych chtěla slyšet nějakou radu z čeho to může být.. 👍🏻👍🏻
@barulina chápu, ze toho bylo na malou hodně. Ty změny atd. Ale jsem z toho nesvá a zkušenost od někoho kdo si tim třeba prošel, by mi neskutečně pomohla.
Poradím odborníka určitě a na nic netlačit, evidentně má v sobě hroznou bolest s trápí se, přijmi to, netlač na ni, obejmi ji a řekni, že to nevadí, že nemluví, že počkáš a že jsi tu pro ni.. teď potřebuje mámu a ochranná křídla, cítit se v bezpečí.. držím palce
Domnívám se, že by mohlo jít o toto: Posttraumaticka stresová porucha u dětí: Děti své prožité trauma vytěsňují. Tím, že se vědomě snaží vyhýbat myšlenkám, rozhovorům
o traumatu. Tím se snaží uzdravit svou duši a působit zdáním, že vše je v pořádku. To, že
s dítětem není něco v pořádku, nám můžou dát tyto signály:
Nezdravé lpění na dospělých – obává se, že i kratičké odloučení může být trvalé
Stažení se do sebe a zabývání se traumatem – izolace od přátel rodiny, apatie, bez energie, pasivita.
Regrese – dítě se vrací ve vývoji o několik stádií zpátky, např. začne si cumlat palec
Poruchy chování – zlobí, jsou podrážděné, popudlivé
@dashyyy, děkuji moooc.
Čekáme na ten termín právě od listopadu.
Dětský říkal, ze se to může stát, když je dítě ve stresove situaci, ale aspon doma kde se cítí v bezpečí, by mělo mluvit normálně.
Jenže ona přestala mluvit i se sestrou, semnou a logicky mě to trápí.
Kamarádovi se stalo podobné a našli synovi nador v hlavičce, tak jsem z toho všeho vyděšená.
@urtica, děkuji moc.
O tom jsem si též četla.. :( snad bude líp..
hodně lidí čeká od psychologa zázraky, ale tak v 99% je to vždy práce rodičů 😉 chápu, že je to stres i pro tebe a to se všechno odráží v té malé hlavičce, která neví, jak se s tím poprat.. snaž se uklidnit sebe, poskytnout jí láskyplný a bezpečný domov a určitě se to zlepší.. určitě teda dobré vyřadit i případné strašáky přes pediatra, aby ses mohla i ty uklidnit
Píšeš, že když si myslí, že se nedíváte, zpívá si atd. - to si myslím, že nádor vylučuje. Ten regres bývá často voláním o péči (o malé děti se více pečuje). Souhlasím s holkama v tom, že ona teď zřejmě ze všeho nejvíc potřebuje zažívat pocit bezpečí o který přišla.
@dashyyy
@urtica moc díky holky. Asi je fakt, ze na ní i hodně tlačím.. a teď si to plně uvědomuji.
Díky moc za Vaše přínosné komentáře, jsem za ně ráda. Škoda, ze jsem tu nenapsala dříve.. určitě se o to více zaměřím na malou, je fakt, ze ja tu situaci pořád těžce nesu, co teprve ona.
Jen jsem se pořád bála, abych něco nezanedbala a jak bude vypadat, když nechce mluvit.
Abych nebyla jak neschopná máma, co začala chodit do práce na úkor dítěte až jsem úplně zapomněla, jak se to odráží na ní, že ona ještě nemá tolik rozumu aby se s tím poprala jako já.
Díky moc za pochopení.
hlavně nekoukej na okolí, nikdo vaše boty nenosí, co si kdo řekne je fakt úplně ale úplně jedno, pro tebe je důležitý, abyste byly obě v pohodě 😉
Ze stresu
Zkuste si přečíst něco o tomhle: https://cs.wikipedia.org/wiki/Elektivní_mutismus
Začala bych z toho tou radou: netlačit do komunikace, naopak chválit za jakoukoliv snahu. Takže minimálně neopravovat že "Jíst" "tak takle teda ne, řekni to hezky"... Ale pokud ti nejde z pusy "jsem ráda, že to říkáš, aspoň se můžeme domluvit, co bys chtěla", reaguj aspoň konstruktivně: "a co by sis dala? Jogurt nebo toast?"
Zkus být pozitivní. Netlačit ji do toho, aby byla "vzorná holčička", ale ať může doma dávat najevo "není mi dobře, svět bolí, chci někam zalézt" - ať může zalézt aspoň doma. Já vím, že to není zrovna snadné zvlášť ve chvíli, kdy zároveň není úplně dobře tobě, ale zkus zahodit společenské normy a prostě znova postavit svět, ketrý se tomu dítěti zjevně rozpadl pod rukama. A v tom světě mají platit vaše pravidla, ne nějaké "ale slušné holčičky říkají prosím" ... ono... kolikrát jste řekli tatínkovi "prosím zůstaň"... a kolikrát vám to pomohlo, že. ... Tak proč ona má najednou prosit? ... Asi nějak tak se nejspíš cítí, že...
Doporučuji nastoupit s malou na terapii. My chodíme z jiného důvodu na terapie hrou. Určitě bych to nenechala jen tak. Může to mít psychické důsledky i v budoucnu. Chodí tam děti z různých důvodu, i třeba z důvodu rozvodu rodičů. Naše malá je také velice citlivá, je mi jasné, že to co prožívá je těžké.
@dashyyy práce rodičů to je na 100% ale my chodíme na terapie a nemůžu si vynachválit. Hlavně i mě terapeutka pomáhá hlavně s tím, co a jak vůči malé dělat, je to odborník a díky ní mám na věc jiný pohled.
@lucieevita nám psychoterapie u klasické psycho nepomohly vůbec, všechno hodně všeobecné, nic konstruktivního, chodili jsme na soukromé terapie, trošku ezo a to nám tedy pomohlo moc.. byla tam práce i dítka, míval své úkoly, proto to 1% pro něho 😉
@dashyyy já mám zkušenosti jen s Terapií hrou. Jinde jsme nebyli, šli jsme rovnou na doporučení. Takže klasického psychologa jsme nezkoušeli. Ale terapie dobrá, hodnotím, že to pomáhá 👌
Já jsem přestala mluvit, když umřela máma. Upnula jsem se na tátu, musela jsem mu být pořád blízko, spali jsme spolu v posteli. Mluvit jsem začala, když jsem zaslechla paní ze sociálky, jak říká tátovi, že mě evidentně nezvládá a pokud se nesrovnám, tak půjdu do dětského domova, abych se dala dohromady. Začala jsem mluvit a pro změnu jsem byla pořád veselá a vysmátá, abych nepřišla i o tátu. Je to dávno, psychologie se nějak nekonala a už vůbec pro děti ☹
@cilkat, určitě se na to zaměřím, díky za typy. Je fakt, ze jsem ji tim asi nepřidávala, když jsem ji opravovala. Takže díky moc.
Uvědomuji si teď co čtu, ze jsem spoustu věcí dělala špatně a hlavně zbytečně.
Důležité je aby se cítila ona dobře, když se ji rozpadl její malý svět (odchod táty, ja do práce) aby se cítila bezpečne, než aby mluvila.
Prostě jsem tuhle ťafku potřebovala dříve.
Jen dodám k doktorovi jdeme v pondělí odpoledne. ☺️