Ignorace dítěte. Jak jej přimět, aby poslouchalo?

"Posílám ji sednout na židli, ona maximálně řekne, že ne" a ty na to reaguješ opakováním pokynu... Mě přijde, že ona si asi taky připadá ignorovaná. Zkus polevit v počtu pravidel a požadavků. Promysli si, ketré jsou důležité a které ne. O nepodstatných klidně diskutuj a klidně jí nech její pravdu a nesplnění toho
Navíc upřímě "jdi o sobě přemýšlet o samotě" není vůbec respektující přístup, ale naopak tvrdá manipulace. Defakto říkáš "budeš sama do doby, než uznáš, že mám pravdu a přijdeš mi to pokorně říct". - Posíláš vlastní dítě doma na hanbu. Fakt je to to, co dělat chceš?

@michaela666
@michaela666 ne, takova je od narozeni, vzdy se vsim bojovala, s prichodem sourozence se to nijak nevystupnovalo

@cilkat ten pokyn byl na zidli byl protoze fakt nevim, jak ji donutit, aby udelala co musi, to premysleni o samote je blbe vim, ale kdyz se takhle chytnem, tak reknu, ze potrebuju byt chvilku sama a premyslit, jak dal. Mam doma 3 deti ve veku 6 skoro 4 riky a 8mesicni. Resim fakt jen dulezite veci, ale kdyz rano vstanem na pul 8 a chceme jit v 11 ven a ona stale pyzamo, nenasnidana, neucesana, protoze ji davam volnost, kdy si to udela, tak ve finale ona jeci, at na ni pockame, doma zustat nechce a vetsinou ani nemuze

@lobella
a to nechodí do školky? Do školy?
Přijde mi, že chceš po ní strašně moc, k čemu tě, žene ta "umanutost", že už je najednou velká??? Ne není 🤷‍♀️
Mám 6,5lete dítě, syna, co je prostě mamanek, nic neudělá, všechno mu trvá, ale já prostě beru jaký je, a to chodím do práce, ráno to je celkem o nervy, ale co už...
Přijdeš mi vystresovana, po nejstarší chceš XY pokynů, kterým ani nerozumí, ale ono nechápe, co ti najednou vadí???
Já bych se snažila "nádech, vydech" a připomenout, co jsi chtěla, věnuješ se jí dostatečně? Necítí se odstrcene...

@lobella jinak respektujici výchova? to, co popisuješ tedy rozhodně není 🤷‍♀️ ty jsi autorita a neuhnes ani o píď, takhle mi to připadá, a odmitas si přiznat, že počet dětí byla jen tvoje volba a to teď nezvládáš...
Ale kříčením po dětech, teda po nejstarší, a dáváním nesmyslných nařízení, ničemu nedocílíš, tak tě bude akorát nenávidět 😏

Hodně lidí se vysmívá matkám, které čtou knihy o respektujícím rodičovství, že jako neumí vychovávat vlastní dítě nebo co? A přitom, kdyby byli upřímní, občas by museli přiznat, že sami si nevědí občas rady. Ale proč vymýšlet dávno vymyšlené. Ano, existují i jednoduché postupy, jak komunikovat tak, aby sítě mělo chuť se s námi domluvit. Ale hlavní přínos vidím v otázkách, na které tě ty knížky donutí hledat odpovědi. Třeba první otázka, která mě napadá, je hned u tvého prvního příkladu: co je pro tebe důležitější, klidný spánek miminka, nebo sourozenecká láska, kterou starší projevuje? Kdyby sis musela vybrat jedno z toho, opravdu bys byla raději, kdyby mimčo klidně spalo, protože by ho starší ignorovala? Taky mám tři děti, dobře vím, jaký masakr to někdy je a jaký otloukánek je občas nejmladší pod přívalem lásky starších sourozenců. Ale když jsem si ujasnila priority, tak jsem raději pořád dokola kojila, abych mimčo uklidnila, když mu starší projevovali lásku. Věř mi, stálo to za to, dneska mají krásný vztah. Ai to není to, co tě pálí nejvíc, ale je to začátek, proto ti doporučuji začát odtud - urči si priority. Když to bude klid, pohoda a vzájemná láska, spousta věcí ti začne připadat nepodstatných a spousta začne být podstatných i pro tvé dítě.
Nenech v sobě vzbudit představu, že to děláš špatně nebo že to nezvládáš. Blbost, výchova takovéhle partičky v tomhle věku je otázka přežití nebo nepřežití, ne hraní si na Naomi Aldort. Ale pomáhá ujasnit si, k čemu směřuješ a co je pro tebe důležtié. A když upřednostníš pohodu a lásku, můžeš je mít.

Někdy není špatný, dát najevo (na oko, protože jasně, že mimino a 4leté dítě potřebují pozornosti a péče víc) to, že je super, jak už je velká, že nebulí jak mimino a umí se obléct/dojít si na záchod/dosaď co chceš, co ti malý neumí. Že tě to někdy štve, nebaví, když se musíš věnovat jim. Udělat si z ní jakoby spojence, spiklence. A dopřát si čas jen a výhradně spolu, i kdyby ti měl někdo vozit kočár před domem. Ono to různý počkej, teď ne, udělej, musíš je na ní moc.

@rebe tvuj nazor beru, u nas je to vetsinu casu o klidu, spoustu veci neresim, ale nezlobte se na me, dite v 6 letech by melo chapat,ze kazdy ma pravo na odpocinek a nebudi se, ji by taky nebylo prijemne, kdyby spala a nekdo se s ni chtel v tu chvili mazlit a budil ji

@veruuu_kubesovic a v cem mam uhnout? Ze se jde do skolky a pujde bud v pyzamu nebo se oblekne? Do skoly jde ted od zari, je podzimni, a snad nechci moc, aby rano po probuzeni se prevlekla, najedla a vycistila zuby, jsou to jeji jedine povinnosti, krom uklizeni si hracek po sobe

@veruuu_kubesovic ano decka jsem si nadelala sama a je toho obcas moc, na koho ne byt s jednim deckem ze? od urciteho veku ty deti neco zvladnou sami, tak proc to delat za ne? Kazdy ma v rodine svou roli kterou prispiva k chodu domacnosti, chteji se mnou vyrabet, pect, hrat si, a ja zase chci neco po nich, aby to cele fungovalo

@lobella mám jedno dítě, podobného věku a stejného přístupu jako tvá dcerka. Ráda bych si řekla, že je to jen období, ale spis to bude povahou a přístupem. Sama mi někdy říká, ať se k ni nechávám jako k miminu, ale ona se samozřejmě není schopná chovat jako velká. Některé dny tak bývají náročnější, i když jinak říkám, že je to dítě za odměnu. Radu nemám, jen jsem tím, co píšu ti chtěla říct, že chápu tu frustraci a držím palce a přeji pevné nervy 🍀

@lobella Ne, tohle dítě v šesti letech opravdu nechápe. Proč myslíš, že by mělo? Vykašli se na své představy, co by tvé dítě mělo zvládat, a pracuj s tím, co opravdu zvládá, uleví se tobě i jemu.

@rebe takze dite v 6 letech nechape, ze kdyz nekdo spi, tak ho nebudime? Nebudime ho, protoze potrebuje si odpocinout, aby pak bylo vesele a mohlo si s nami hrat? Nebo je lepsi ho vzbudit, aby plakalo, hrat si nechtelo a mama, aby se mohla venovat i starsi, tak chova nevyspale mimino,ktere place?

@garfa4 ona je jinak taky uzasna, je moc chytra, zvedava, porad neco resime o neco se zajima, ted u zapisu na ni dost hledeli, jak je dopredu, rada se mazli, potrebuje kontakt, je hodne aktivni, tak se snazime vymslet aktivity a byt hodne venku na hristi v prirode, ale toto neustale opakovani, pripominani, je tak vycerpavajici, bohuzel ani kdyz nepripominam, neukoluju, ze to necham na ni, tak se nikam nepohneme

Respektujici vychovu tohle teda nepotkalo ani z rychliku. “Ty chces neco po me a ja chci na oplatku neco po tobe” je vymenny obchod, ne vychova. V laskyplnych vztazich neobchodujeme… respekt neni, ze ty neco reknes a dite nakluse, udela to a splni pokyn. Aby to fungovalo, ten respekt v respektujici vychove musi byt vzajemny. Dite respektuje tvoje potreby (napr ted potrebuju byt sama a premyslet), ty respektujes jeho potreby (napr ted neco delam a prijdu na leky az to budu mit hotove).
Zakladnim kamenem respektujici vychovy je vzajemne POCHOPENI. Diky tomu, ze se mate radi, je mezi vami spojeni, napojeni. Kdyz pestujete tohle napojeni, tak si vzajemne rozumite, chapete sve svety, protoze se znate na hluboke urovni a zajimate se o sebe navzajem. Pak je mnohem snazsi se vzajemne respektovat. Kdyz diteti vyjadris pochopeni jeho pocitu a myslenek, bude se citit videne a vyslysene a bude ochotné s tebou spolupracovat.
Situace v posteli, ja bych jasne rekla: miminko jeste spinka, nebudeme ho budit. Vidim, ze se chces mazlit a pusinkovat, chces se zatim pomazlit se mnou? Nebo muzeme potichoucku vstat. Bratricka/sestricku muzes pusinkovat, az se probudi.
Situace v kuchyni - podivas se, co dite dela, hraje si, premysli o necem? Oslovis ji, zeptas se na jeji cinnost, navazes kontakt a spojeni. “Potrebuju ti ted dat leky, pojd se mnou do kuchyne prosim. Pak muzes pokracovat v tom co delas.” Jo stoji to vic usili nez stoupnout si rovnou do kuchyne a zacit ji opakovane volat na leky, ale je to efektivnejsi. A hlavne, respektujici. Ty chces aby ona respektovala tvoje pozadavky, ale myslis tim aby poslechla. A neukazujes ji zadny respekt k ni - to neznamena ze si muze delat co chce, ale ze o ni projevis uprimny zajem a respektujes jeji svet.
Posadis ji na zidli a cekas ze tam bude sedet? Asi nechape proc by mela, lehne si na zem. Logicka otazka, proc lezis na zemi? Ne manipulativni, jako ze aby si uvedomila ze nema lezet, ale uprimnej zajem, co tam dela? Mozna ji tam neco spadlo? Nebo jeste nechce snidat? Je unavena? Vola po pozornosti? Vis to vubec, nebo jsi proste jen byla tak vytocena ze “neposlechla”, ze te ani nenapadlo, ze muze mit pro svoje chovani nejaky duvod?
Abyste mohli mit vzajemny respekt, musite mit vzajemny pochopeni. A protoze ty jsi dospela a ona dite, tak se o to, abyste se v tomhle vztahu pochopily, musis postarat ty. 1) pochopit ji, jeji potreby, jeji pohled na vec, jeji vnimani. 2) vysvetli ji svoje potreby, svuj pohled na vec tak, aby to zvladla pochopit. Pak vam to spolu muze fungovat.

@lobella
...roli??? Výchova dětí je velmi náročná, a že o tom něco vím, mám 2 děti s vývojovou dysfazii, starší dcera má ještě cukrovku, beru je takové, jací jsou...hold nejsou zdraví, ty máš děti zdravé, což je největší dar❤️ já jim musím pořád něco vysvětlovat, nebudu po nich ječet..proc? Že už jsou mé deti velké a mají to vědět🤔
Ale jen ty máš k tomu nesmyslné představy a velmi náročné požadavky, co by 6,5lete dítě bezmezně mělo vědět...ne neví to...a víš proč? Pořád je to dítě, které si může dovolit něco nevědět, od toho jsi ty maminka, která má být dostatečně trpělivá, jemu/ji to znovu zopakovat, ale ono se ti bojí to vůbec priznat, proto zlobí...no totiz neví = aspoň tím, na sebe upoutá tvou pozornost...
Já bych doporučila, zmirnit frustraci, prostě si přiznat, že nejstarší není dokonale, jak bys chtěla, ale přijmout to...dětství je krátké, děti velmi rychle rostou...I jejich nedokonalost však může být fajn 🍀🍀🍀

Možná ji zkus udělat tabulku, jak tu někdo radil. A např za splnění úkolu si může dát samolepku. Z tvého příspěvku mi přijde, že hodně volá o tvoji pozornost. I v případě, že ji má dost, tak ona to vnímá jinak. Zkus to s ní víc probrat. Případně zajděte za odborníky. Někdy změna pár drobností udělá divy.

@lobella tak to jsou naše holky naprosté kopie.... včetně toho zápisu 🙂 Tak abychom se nezblaznily musíme si říkat, že holt mají v určitých věcech rezervy 🙂 Ono se to třeba s nástupem do školy zase o něco posune, budou se cítit o něco více dospěle, možná zapůsobí i davovy efekt, že se holky začnou předhánět, která co umí.... A nebo ne, a pořídíme si diktafon, kam ty věty nahrajeme a budeme to jen pouštět 🙂 PS. To je samozřejmě nadsázka, když čtu některé komentáře 😉

@lobella Tvoje šestileté dítě to naprosto zjevně nechápe. Respektující výchova znamená, že své dítě přijmeš i tak.

@lobella Mimochodem, respekující výchova také dost vyžaduje pravdivost ve vyjadřování. Nezlob se, ale "ze kdyz nekdo spi, tak ho nebudime" je naprostý blábol, samozřejmě spící lidi budíme často a běžně, například děti ráno do školky. A taky spousta lidí se naprosto běžně mazlí se spícími miminky, není to nic, co by automaticky muselo dítě vzbudit, jen malé dítě nedokáže odhadnout míru. To, jak se tomu podivuješ, ukazuje velkou míru nerespektu a nepřijetí vlastního dítěte. Jako kdyby ho snad budila naschvál nebo co. Zamysli se nad tím.

Píšeš, že chceš jet respektující výchovu. Co vlastně podle tebe respektující výchova je? co sis o ní přečetla? Protože tvůj přístup se respektující výchově moc nepodobá. Jedeš klasickou výchovu rozkazů a trestů a dítě zase klasicky této výchově vzdoruje.

@cilkat nám třeba říkal psycholog, že když cítím, že už mi tečou nervy a že bouchnu, tak je pořád lepší vzít dítě, odnést ho a zavřít do pokojíčku, než začít řvát nebo ho praštit. Proč by to mělo být pochopeno jako posílat dítě na hanbu? Je to oddělení dítěte a rodiče za účelem uklidnění obou dvou stran. Až se strany uklidní, může se situace řešit v klidu, protože v afektu se stejně nevyřeší nic.

@lobella možná bych se smířila s tím, že každé dítě a každý rodič nezvládá respektující výchovu. My máme jedno velice vzdorovité a tvrdohlavé dítě a druhé vyloženě klidné a za odměnu. Mladší stačí říct jednou a ona jde a bez řečí to udělá. Starší má ke všemu otázky a průpovídky - a proč to mám udělat, mě se nechce, udělám to jindy, uklidí to ségra za mě, proč mi pořád rozkazuješ. Snažím se jí vysvětlovat, že abychom doma mohli všichni fungovat a abychom měli čas a prostor na výlety a hraní, musí každý splnit své povinnosti (což považuji za tu respektujících část), ale když vysvětlování selže, tak zkrátka dostane zákaz pohádek a sladkostí a to klidně na 2 až 3 dny. Nestačí, že dostane na půl dne zákaz a pak to udelá, tak já jí hned ustoupím. Musí to trvat delší dobu, aby si prožila, že nepříjemnosti z její strany, jí přinesou akorát nepříjemnosti i jí. Hlavně se nenechat vtáhnout do emocí, že to chce a prostě s klidem vysvětlit, že neustoupím, protože se mi její chování nelíbí. Párkrát zopakovat, vztekání je kolem toho šílené, ale už to chápe a doma šlape. I když kolem všeho má poznámky a výlevy stále, to už asi lepší nebude. 🙂

@cherie24 Záleží o tom, co k tomu dítěti řekneš, větou "Jdi o sobě přemýšlet" mu říkáš, že je s ním či na něm něco špatně. Větší smysl beztak dává, aby odešel rodič, přemýšlel o sobě, a vrátil se, až se zvládne ovládat.

@mysh_me nemame to nastavene jako vymenny obchod, ale tak ze kazdy mame sve potreby, ktere potrebujem uspokojit a kdyz si treba chteji se mnou vyrabet, dobre, ale potrebuji, aby si po sobe treba uklidili ze stolu od snidane, abychom meli prostor, chteji si hrat jen se mnou, kdyz mimino spi, tak nebudu ho budit a budu mit mamu pro sebe, rano jsem ji nabidla mazleni se mnou, chtela brachu, takze si vybiram mezi mrzutym miminem a uspokojenim potreby starsi se s nim ted mazlit

@lobella Já chápu, že je to těžké. JO, taky na svoej deti kolikrát řvu (skoro každé ráno), že pro "ponožky, boty bundy a hned!" a to mám dvě. Taky občas na děti zařvu "vypadněte z tý kuchyně" nebo "zalez do pokoje, než se uklidníš" . ALe je rozdíl, když opadnou emoce a přijdu za dítětem do pokoje, kde zjistím, že si v klídku hraje, tak se ho zeptat "a přemýšlelas, cos udělala špatně" nebo říct "víš, co mi vadilo? Vadilo mi to a to. Opravdu potřebuju, abys ty léky brala, takže jak to uděláme?"

@cherie24 Vlastně to teď přesně odpovídám autorce: je rozdíl "oba potřebujeme vychladnout" a vyžadovat aktivní a ještě navíc i verbální sebereflexi a uznání chyby. To druhý je sakra těžký a neumí to ani většina dospělých.

Jinak tu situaci s pusinkováním spícího sourozence... Mno... Už ji chápe i ten můj šetiletý... ale je to zrovna jedna z těch situací, přes které u mě nejede vlak. Prostě když řeknu, že spíme, tak mě mají všichni nechat bejt. ... Ale ano, šestiletému musím otevřít oči a jasně mu říct "nech mě spát" ... desetiletý se vytratí sám, když vidí, že ty oči mám zavřené.

@lobella Citace z tvého úvodního příspěvku: "Zopakuju to jeste nekolikrat vcetne upozorneni, ze vecer je bez ctene pohadky. Kdyz ona nevyslisi me, nebudi ani ja ji." Chápu, že ti není příjemné to poslouchat, ale poslouchej, jinak se nikam neposuneš. Takováhle slova dítě nevnímá a nikdy nebude vnímat jako snahu se domluvit s respektem k jeho potřebám. Je to výměnný obchod, vydírání, manipulace nebo trest za neuposlechnutí - a to všechno jsou věci, které v dítěti zvyšují frustraci z toho, že ho vůbec neposloucháš a nechápeš, takže se o to víc staví na odpor a vzdoruje ti. To, že si teď, ráno, nechce sednout na židli, bude zanmenat, že jí večer nepřečteš pohádku, to nemá nic společného s přirozeným důsledkem, to je trest spojený s citovým vydíráním, kdy jí za trest odpíráš svou láskyplnou pozornost. Tohle opravdu není cesta k napojení se na dítě.
Máš to těžké, chápu, že se snažíš a jsi frustrovaná z toho, že to nefunguje. Problém je, že se snažíš úplně špatným způsobem, a pokud nenajdeš sílu si to přiznat, budete se točit v kruhu vzájemného nepochopení a lepší to nebude.

Pisu sem zkracene scenare, detem se snazim maximalne venovat a mluvit s nimi jinak, rozhodne po nich nestekam prikazy, ctu knizky jak mluvit umerne jejich veku, starsi spatne slysi, takze s ni takrka vzdy mluvim tak, ze jsem u ni a drzim ji treba za ruku, rameno, chapu, ze tu ted muzu vypadat jak vztekla ustekana matka plna frustrace, ano dnes je toho na me moc, hlava jak strep, nevyspala, od rana do vecera sama s detmi, chlap je momentalne velmi vytizeny domu chodi az v noci, tak rano pomuze jen s odvezenim deti do skolky