Jak na výchovu 7leté dcery?
Milé maminky, měla bych na Vás otázku ohledně výchovy. Mám 7-letou dcerku. V jádru hodná holčička, ale jsou dny, kdy kvetu… ☹ Možná to bude její flegmatickou povahou (kterou nemá po mně 😀 ), na vše má čas, ale třeba ranní chystání do školy, kdy na to máme cca půl hodiny, jsou nekonečné. Něco 10x? řeknu a neudělá to. Takže u nás probíhá neustále: spěchej, oblékej se, jez, jdi si čistit zoubky,… nic není samo od sebe, vše se musí připomínat a je to ve stresu. Nemluvě o tom, že se dost často u toho začne odmlouvat a dělají se „obličeje“ s průpovídkami typu „bla, bla, bla“ a zřejmě si myslí o …. 🤐 Takže v tu chvíli, nevím, co si počít? Ve vzteku by jí člověk jednu vlepil, ale na to jsem měkká, takže začnu se zabavováním jejich hraček, ale nakonec zjistím, že ona je ani nepotřebuje, neshání se po nich,… Už z toho začínám být docela zoufalá a děsím se její pravé puberty… Předem děkuji za jakékoliv Vaše rady a zkušenosti. Klára
ahoj, přečetla jsem si vaše příspěvky a vidím, že to je u dětí 7+ asi normální nebo co ...Vikimu bude v březnu 9 let, je to skvělé dítě, hodné, chytré, ve škole si ho chválí, je cílevědomý, na svůj věk rozumný, ale šíííleně nepraktický. Totální mimoň. Kdyby bylo na něm, i kdybychomráno vstali ve čtyři, budeme dobíhat do školy na poslední chvíli. Řeším to tak, že mu od vstanutí dávám časové limity, ve kterých musí splnit jednotlivé úkony, např. od 6,30 - 7,00 oblékání, atd.. ale je to fakt někdy o nervy. Chystám mu věci, protože je schopný jít do školy bez trenýrek; sedí, oblíká se, vedle sebe má kupu hader a ptá se, kde má ponožky. Přitom stačí jen kouknout vedle sebe. Nebo mu nachystám tělocvik, třikrát ho upomenu ať si ho s sebou nezapomene vzít, jdu kojit, děcko mezitím odejde a já najdu tašku s tělocvikem v kuchyni. Stále mu musím stát za zadkem jak dráb a připomínat mu co a jak. Když mi něco oznamuje a já mu hned neodpovím, je schopný mi to stokrát zopakovat než zareaguju. Když mu ale něco řeknu já, je to jako do dubu, někdy se ho ptám, jestli mu v té hlavě vůbec něco z mého oznámení uvízne.. a tak tu žijeme 😀
Já určitě nemám radu, nezabralo mi nic. Mám stejně starou a asi stejně naladěnou princeznu.
Bohužel nám ani finty,že odejdu sama nepomáhají, si jdi! Zákazy, vyhrožování čímkoliv-nic není prostě pro ní důležité,hnací motor. Maximálně když chci zakázat kroužky,tak to jí vadí,nicméně se kvůli tomu jedině rozbrečí a rozhodně věci neudělá rychleji,naopak.....
Dávám si prostě na vše víc času a neřeším,že jí musím stále popohánět a kontrolovat,zda zase nečučí do zdi..... Už se tomu jen směju a je to o poznání víc v pohodě. Je taková,má svůj svět a náš ji nezajímá.......
Pevně věřím,že buď z toho vyroste nebo se s tím bude muset naučit sama žít..... Je vlastně šťastný člověk,který si nepřipouští shon a stres 😀
@klara1504 - takhle brzy se budil syn, když ještě chodil do školky - ať bylo volno, nebo školka, tak nejpozději kolem 6h byl vzhůru 🙂, ale s věkem to prodlužuje a teď ve druhé třídě se sám od sebe budí tak mezi 7 a půl osmou, když může spát jak dlouho chce....jinak do školy vstává těsně před 6h, spát chodí cca v půl deváté, někdy v devět...i o víkendech.....sám zatím do školy ještě nějakou dobu jezdit nebude, jezdíme dvěma autobusy a metrem a zatím nemám odvahu ho pustit samotného, i když by bezpečně trefil, to vím, ale je trochu poděs a občas nedává pozor, někam se zakouká, zamyslí, na cestě máme pár větších přechodů bez světel, takže zatím jezdím s ním....
@kittym - s tím opakováním je to fakt 🙂 , aspoň u nás.....zjistila jsem, že čím víc mu něco opakuju, připomínám, popoháním, tím víc to ignoruje 😉 , takže obvykle to řeknu jednou nebo dvakrát s tím, že upozorním, že znova už to připomínat opravdu nebudu....a jdu si dělat svoje.....ze začátku to párkrát selhalo, ale pak brzy pochopil, že to fakt myslím vážně a začalo to fungovat....a teď to máme ráno bez stresu oba 🙂 , jinak já se snažím, aby snídani právě stihl, protože pak svačí až o velké přestávce a on když je nenajedený, tak rychle ztrácí energii i pozornost a chytá hysteráky, všechno ho rozbrečí apod....a k tomu všemu je odmalička ještě takový, že ho jídlo moc nezajímá....takže o to víc to musím hlídat, aby se během dne pravidelně najedl.....
@klara1504 ja mam takovouhle holcicku v druzine, ve 3. tride, kdy my jsme všichni nachystani jit na obed a ona si teprve sklada věci do tasky, pak ještě umyt ruce, no trva to vecnost. Rikam ji, holka jak ty to delas, abys to stihala rano. A pry vstava v 6. No tak jedine poradit drivejsi vstavani. Ale ted po novym roce prekvapila a uz nebyla u oblikani poslední. Tak chvalit, chvalit a chvalit. Jinak muj kluk do skolky je to samy, porad musim popohánět nebo pomoc s oblikanim nebo bysme nevysli nikdy. Je to spis individualni, někdo na to prijde dřív někdo později.
@kittym já ji nehodlám měnit,já ji přijala takovou,jaká je! Jak jsem napsala, beru to tak,že to s ní je takto, počítám s tím a jsme obě spokojené 😉
Toto byly pokusy na začátku, vyzkoušet se má všechno- a tresty bych tomu neříkala! Zkoušela jsem,jestli je něco,co by s ní pohnulo-není. Psala jsem i,že jsem jen zkoušela-nikdy jsem nic takového neudělala...
A mj.jsem též zkoušela i ty odměny, ani to s ní nehne. Ani o ně nestojí, protože jí to prostě nejde-to není její nevůle, to je její povaha... Syn je od přírody naprosto jiný, neplatí vše pro každé dítě....
@marcinek ano,můžu potvrdit,že jde o čas a lepší se to
@klara1504 -- mně starší holky kolikrát řeknou "mami, já vím". A mají pravdu -- kolikrát jim něco opakuju úplně zbytečně. Ony vědí, co mají dělat, jen prostě to nechtějí udělat teď hned nebo si to chtějí udělat jakoby samy od sebe.
Myslím, že je to hodně o tom naučit se dětem předávat zodpovědnost a najít tu hranici co jim v který čas předat. A rodič (nebo aspoň já) se musí naučit dívat i na to, že dítě udělá chybu, špatné rozhodnutí a musí nést nějaké následky. U nás jsem se třeba s holkama dohodla, že už si samy chtějí vybírat oblečení, ale holt pak musí zvládnout, že je jim třeba zima. To samé, když jdou na kroužky -- samy si chystají věci a když si něco zapomenou, tak to musí zvládnout bez toho nebo se vrátit, apod. Od začátku školního roku si něco každá z nich zapomněla jednou a už si to hlídají.
Všimla jsem si, že fungují líp, když mají něco samy na starosti a ne když jim já pořád věci připomínám a "úkoluju" je. A i pro mě je to úleva, že něco můžu pusti ze zřetele 🙂
Je těžký některý věci nechat fakt na dítěti -- když mu to nepřipomenu, neudělá si úkol, bude mít ve škole průšvih, atd. Jako rodiče máme pořád snahu dětem pomáhat a nechceme, aby třeba dostali poznámku, apod. Ale myslím, že děti se musí naučit, že za některé věci jsou zodpovědné ony a že jim maminka nebude pořád stát za zadkem 😅
@helabella - naprosto souhlasím 🙂 , jinak s těmi úkoly do školy - syn občas provokuje, když ho pošlu dělat úkoly, že si je neudělá apod...tak vždycky stačí říct, že mně je to vlastně jedno, protože ON bude vysvětlovat paní učitelce, proč ten úkol nemá, nebo že on za to dostane špatnou známku....a jdu si dělat svoje....obvykle během chvilky sedí u stolu a píše 😀.....a stejné je to i s tím ranním vypravováním - párkrát jsem mu připomněla, že je mi celkem jedno, v kolik hodin vyjdeme, protože pracuju až od 9h....ale že on to bude muset vysvětlovat ve škole....atd.... a přesně, takové to "já vím!" ve chvíli, kdy mu něco opakovaně připomínám, taky moc dobře znám 🙂, takže už to dělám čím dál míň a přesně, je to fakt úleva, když člověk nemusí pořád něco opakovat....
@pavly Tak to máme opravdu hodně podobné 😀 Přesně jak píšeš, je prostě taková... V pátek jsem měla diskuzi s její paní vychovatelkou ze školy a ona mi řekla, že je Nelča moc hodná, ale že to je hyperaktivní flegmatik 😀 😀 prý hrozná kombinace, ale snad z toho vyroste... Okolí ztrácí nervy, ale ona je v pohodě.. Takoví lidé se mají nejlépe...
@klara1504 nemáš doma náhodou moji dceru? To je jak přes kopirak !! Slovo od slova 🙂 Akorát ji je 6. Já se snažím co nejvíc v klidu,ale jsou dny,kdy ji chytnu za krkem jak králíka a dovedu ji tam,kam se snaží už třeba 15 minut dojít.např v umyvadlo s kartackem.🙇 a to u nás není všechno,nejhorší je,že neustále pobrekava,ale opravdu pořad a kulí všemu.
Už jsem ji to zakázala,nevím co to je za období,ale jestli brzo neskončí,skončil já v petraku 😅
http://www.nevychova.cz/nevychovatv/jak-byt-ve-...
zkuste kouknout na toto
a jinak u nás platí, že to mám většinou špatně načasované, je třeba je vzbudit dříve, říct, např. v 7 musíš byt po snídani, v 7.15 musís byt oblečená, v 7.30 se musí odcházet, tak musíš mít boty, bundu atd..... kdyz na tom trvám, jde to, pokud to jen bez čas.omezení rozkazuju, tak je to jako u vás....
prostě chce to přenést zodpovědnost na ně
Holky zásada je, nerikat nic desetkrát. Proč se má dítě snažit něco samo dělat, když ví, že nemusí, protože ho k tomu dokopete? Ráno vstante dříve tak, aby byla reálná šance stihnout vše bez popohaneni, řekněte dítěti v kolik se odchází (a odchází se ať stihne snídani nebo ne) a nerozcilujte se. Naopak UPRIMNE ocente, pokud se dítě snaží a i jen trošičku zrychli.. Ale důležité je, aby první snaha vzešla od dítěte a vy to mohli podpořit, pochválit, odměnit upřímně a tak, aby z toho to dítě mělo radost! Tady musíte vymyslet sami, zda bude dítěti stačit že jste na něj pyšní, nebo že půjdete po škole tam a tam. Důležité je, aby odměna zazněla až když se dítě začne snažit. Ze začátku to půjde pomalu, tak nechtějte moc, ale jde z toho udělat soutěž - dnes se povedlo vše krásně stihnout, tak co dát zítřejší budík o pět minut dříve? Za měsíc můžete být na původní půl hodince a se zcela jinou náladou! Vynikající kniha o psychologii výchovy je např. Karen Pryor, svého psa nestrilejte.