Nezvladatelné dítě, muž chce odejít

@sarihy me doma nikdy nebyli a od prirody jsem takovy neagresivni typ (fyzicky) smerem k detem, ale verbalne je to horsi a kontrolovat se musim porad a mnohdy to nevyjde.

@sarihy nebILi samozrejme :D

@sarihy jak jsem psala, chyby dela kazdej a deti nam to (snad) odpusti, kdyz je umime priznat ;)

@sisstin to znám to verbálno 🙂))

Ja treba paradoxne mam komplikovanejsi vztah k diteti, ktere je to hodnejsi a klidnejsi, ale o to vic zamlklejsi a nepristupnejsi. Dcera se hodne vzteka a "zlobi", ale taky hodne dava najevo lasku a radost. Syn se strasne moc kontroluje v obou polohach.

@sisstin

presne si to vystihla. Na vztahoch treba pracovat a rozvijat ich. Mne tiez deti naucili takym veciam a takej trpezlivosti, ze niekedy sama nechapem. A tiez mi velmi pomohla dobra literatura, hlavne v klucovych obdobiach vyvinu. Ja proste potrebujem veciam rozumiet, pomenovat ich. Zatial sa mi to oplatilo.
Vychova ja fakt jedna z najtazsich veci, ake mozno zverit cloveku. Preto mam pred tym respekt a snazim sa vedome nerobit vecci, ktore detom ublizuju a su neefiktivne.

@dendasubaristka napsala jsem pouze slušne svůj názor oproti Vasemu "honu na carodejnice/deti". Neskončila jsem a přikláním se ke zdejší většině, ktera ti mimo jiné Vám píše polopaticky. Ostatne Vase jednání je také odrazem výchovy. Já jsem mela desnou výchovu a snažím se mnohem napravovat. Nikdy bych nechtěla, aby me deti meli ke mně takový vztah,jako já k rodičům. Nelze si vazit někoho, kdo si vybíjí svou slabost/neschopnost na bezbrannem diteti. A zlehčovat silu biti či psychicky nátlak není ok.

@marion2017 slusne? Ale vase urazky na muj ucet ohledne vychovy,coz urazite i moje rodice nebo urazky ohledne memu primitivnimu chovani? To vam prijde slusne? Ja jsem vam neco takoveho napsala? Jste jen ubohá zenska ktera se navazi pres internet,ale chtela bych.vas videt ve skutečnosti v realite. Jste uboha a nic jineho. Moje rodina je moje rodina a budte rada ze jste na tom internetu. Nechtela jsem tu nic psat uz,ale tohle je moc. Kdyz jde o urazeni moji osoby zasmeju se vasi inteligenci,ale kdyz uz jde o moji rodinu to je moc.

@dendasubaristka Pevně doufám, že jednou to u svého dítěte uvidíte trochu jinak. Bít 7leté dítě, které už uteklo z domova, fakt není ta správná cesta. I kdyby šlo jen o plácnutí přes zadek.

@dendasubaristka a když by tě tvůj manžel - člověk, od kterýho nejvíc čekáš pochopení a lásku, mlátil, taky by ti to přišlo v pohodě? přispívalo by to k tomu, aby ses líp chovala k ostatním lidem (každej se máme co učit, celej život), i k sobě? abys ho víc milovala, a sebe a ostatní lidi a svět? bylo by ti líp? líp bys chápala svoje problémy a uměla se s nima vypořádat? 🙂))))))))))))))))

jojo a nejlepší jsou rady ohledně výchovy od člověka, kterej ještě žádný děti nemá:D

A víte, jak to synovi jde ve škole? jak vychází s ostatními dětmi? Mluvíte s učitelkou? Problémů může být daleko víc, vyzkoušejte kvalitního psychologa. Kluk toho má beztak až nad hlavu- nová ségra, stěhování, které obnáší nové kamarády, školu... nemá vlastně žádnou stabilitu, na co byl zvyknutý, to je všechno jinak a dost rychle. Navíc je asi rozmazlený a pokud na nějaké "ne" reaguje takto a prochází mu to, tak proč by to nedělal dál.

@dendasubaristka vztahovacnost a jiné jsou také výsledkem výchovy. Nikoho neurazím, pouze konstatuji. Jsem rodič dvou děti a dělám spoustu chyb. Snažím se je minimalizovat, ale do velké míry jsem také ovlivněna a poznamenaná výchovou. Hledám v knihách, diskusich, nejvíce mi pomohly jiné modely rodin a zkušenosti při hlídání děti. Zkušenosti psychologů, co je čeho příčinou, našla jsem spoustu odpovědi na to, proč jsem jaká jsem. Vy mate univerzální klíč na výchovu a chyby "neděláte", tak fajn, ale prosím neradté někomu, kdo hledá radu, aby mlátil dítě. Pro Vás je to přirozené, ale v pořádku to neni (nejsem na téhle diskusi jedna, která si to mysli). Pouze jedete v radě a ne hledáte důsledky/ nasledky/ příčiny. Porodit děti neni težké, ale dobře je "vychovat" je opravdu težké. Uz mi nepište, jelikož se vracíme zpět na začátek: kdo nechce či nemůže pochopit (nechce hledat řešení), nepochopí. Ať si to uz vztáhnete jak chcete. PS: vaše generalizovani ohledně americké výchovy by mohlo také Američany urazit. Většinou mají tento názor lidé, kteří s Američany nepřišly do kontaktu. Já jsem s nimi přišla do kontaktu na tisíc způsobu, stejně tak jako s českými dětmi. A mnohdy byly americké děti výchovanejsi než ty české. Uměly poděkovat, poprosit, omluvit se, ale tohle je pouze povrchní sdělení v rámci napsání par vět do diskuze. Uvažujete ve velmi uzavřené rovině a věci hodně pausalizujete a generalizujete. Ale je to pouze můj názor a Vy ho nemusíte číst.

Tak opět se debata zvrhla do boje dvou názorově odlišných skupin. Jen tak pro zajímavost jsem nedávno četla výzkum o dětech, které měly rodiče vychovávající je respektující cestou a vtipné bylo, že své děti chtěly naopak vychovávat tvrdě v mantinelech🙂
Jinak pokud byl někdo mlácený v dětství řemenem, tak i obyčejné plácnutí přes ruku se mu zdá jako týrání a pokud byl někdo psychicky deptaný, tak i okřiknutí je pro něj neúnosné. Každá matka má nějaké negativní zkušenosti z dětství a to chce kompenzovat na vlastních dětech - paradoxně tak stejně vytváří zase jiné komplexy, které si dítě ponese. A knížky o výchově? Fajn, pokud jsou inspirací, ale vyčtené a naučené postupy, pokud nevycházejí z nitra člověka vedou akorát tak k výchově nekonzistentní-jednou tak a jednou tak a ve výsledku u děcka zmatek. Toho vidím teda v okolí spoustu...
Nehledě na to, že každé dítě je jiné a chtít aplikovat na všechny děti a ještě v různém věku jeden a ten samý výchovný režim je dle mého naprostá blbost. Ať se každý řídí svým a nenaváží se do výchovných metod ostatním. Autorka chtěla rady a také je dostala - z různých pohledů, a to je jenom dobře.

Ahoj holky , dekuji Vám všem za Vaše rady.

Psychiatričku jsme samozřejmě navštívili . Mluvila se synem . Žádnou nemoc , nebo další poruchu jak je ( ADHD- což máme diagnostikované od 4 LET kdy nas na vyšetření poslali z MŠ )
Opravdu se jednalo o žárlivost na mladší sestru . Jde o to že jsme nějakou dobu byli s otcem od sebe odloučení a klučina tím zaujal jakousi roli toho , že on byl chlapem v rodině . Ted jsou tu dva , a už není ten první . Sestře závidí to že se o ní více pečuje , což je logické když je to dítko které se teprve naučilo chodit . Zkoumá svět , tak musí mít člověk oči na pozoru , což ostatně znáte .
Snažím se ho zapojovat do všech aktivit . Jsou dny kdy mi hraje strašně na nervy . Ale z toho mi ukazuje jak velky chlapec z něj je , že dokáže sestře nachystat snídani , pěkně si sní ted i pohraje . A dokonce co me překvapil . Nesla jsem odkpadky do popelnice a on mezi tím sestře napustil do vany trochu vody a vykoupal ji . Máme tu i pokrok , že sam od sebe přišel a přebalil ji počůranou plínu .
Ale zase ve škole to dost vázlo , neuměl se vypořádat že má povinnosti , tak v hodinách nespolupracoval , domácí úkoly mi nosil domů . Ted se mu venuje misto matematiky na kterou je moc chytrý paní asistenka , a musím říct že jsme všichni společně udělali veliký pokrok . Matematiku se učí s tátem . Není to už tak hrozné . Začali jsme praktikovat věci , když na nás budeš drzí nebudeš nás respektovat ,neplnit si své ukoly a ubližovat sestře , sebereme mu věc kterou má rád . Musí být v pokoji . A ostatně ho to dost rychle přejde . Poprosil mě že by chtěl být někdy doma sám , že jeho spolužáci už doma bývají také sami . Vyzkoušeli jsme a dokonce si i pokojík porovnal . Jsem z toho všeho tak nějak ještě rozčarovaná , ale vzdávat se nebudu .
Připadám si někdy jak histerka , ale bude to ještě běh na dlouhou trat .
Každopádně jsem Vám všem chtěla moc poděkovat za rady a oporu a zároven se omluvit že jsem dlouho nepřikládala k tomuhle vláknu .
Jste báječné .

@minislee Jsem ráda, že se to zlepšilo....
ale nedá mi to, a trochu si rejpnu.....pocitově, trest jako "jdi do svýho pokoje", aby byl sám....no to mi úplně nesedí. jako je fajn, jestli to funguje, jako ta výhružka, a ani na to nemusí dojít. ale....je to přecijen jakýsi odmítnutí. chováš se blbě, tak tě odmítám. ukazuju tím synovi, že má po druhejch chtít, aby se změnili podle něj, a když se nezměněj, nezasloužej si jeho pozornost, respekt, toleranci, přiejtí. nezapomínejte, že příklad strašně moc učí. daleko silnějc, než záměrný učení. to dítě do sebe úplně nasaje to, jak se vedou partnerský i jiný vztahy, jak se komunikuje, jak se vypořádává s problémama, jak sám v sobě, tak s druhejma... atd. taky ho tím třeba učim, že lásku si člověk musí zasloužit. tak by to ale bejt nemělo, žejo🙂 ať už ve smyslu, že se druhý musej zasloužit o jeho lásku, ale hlavně že se on druhejm musí zavděčit, aby tu lásku dostal.

Tak na něj to prostě funguje , protože chce být snámi , chce mít stejnou pozornost jako mala . A zlobí o to mín .
Nepřijde mi to jako odmítnutí , pošlu ho do pokoje přemýšlet nad tím jestli je vhodné se k nám takhle chovat , že my se k němu taky chováme slušně .
Je to zkrátka lepší .

Ahoj, dávám hlášení skoro po dvou letech. Na vaše rady jsme tedy zašli ke specialistovi. Chlapec má diagnostikovane ADHD s poruchou pozornosti a chování s počínajícím autismem. Máme za sebou léčebný pobyt. Za tu dobu jsme se vypracovali tak že nemusím křičet, ve škole je to premiant. Doma se vztahy také uklidnili, je to úplný opak než bylo před tím. Spolupracuje, snaží se. Zapojuje se doma do praci. A problém s tatínkem je také pryč. Zarlil na mladší sestru, nedokázal pochopit, že tím že byla miminko potřebovala hodně pozornosti. Teď jsou spolu jedna ruka. Sdílí společně pokoj, vymysli spolu různé kulisarny. A náš vztah s tatem? Posunuli jsme se tak že se v září bereme. Vztah nám to akorát upevnilo a naučili jsme se spousty situaci řešit jinak. Všem Vám co jste mě podpořili, dali typy na literaturu či mě odkázali na specialistu veliké díky.

Ano i mě psycholožka řekla, že nejvíc se vše odehrává do šesti let! Já byla s dcerou která měla ruzné fobie. Šla jsem si pro radu. Řekla, že i fobie v člověku kořeni už do těch šesti. Naplacani na zadek se taky nebojím. Já naopak nemám ráda ty uřvané maminky co snaží svým dětem "rozumně domlouvat " tady na vesnici když jdeš na procházku tak přesně slyšíš kde se takhle domlouvá. Rozhodne domlouvat v klidu, všechno probírat, dávat druhé možností a když i tak si dite dovoli do dospělého kopnout ... lup ta sedla!

@minislee Je super že to takhle skvěle dopadlo. Gratuluji ❤

Mam fakt radost! To je tak skvělý tu jednou taky číst takovejhle happy end! Gratuluju a obdivuju vás jak jste to zvládli 👍

@odula Je to někdy trochu náročný, ale to nejhorší jsme snad překonali 🙂 i my máme radost