Sourozence ano či ne. Jak jste věděli, že chcete druhé dítě?
Syn 8 let náročnější škola je boj musím s ním pracovat. Já 33 let práce která mě jaks taks baví už mám i nějaký čas pro sebe. Nemám totiž hlídací babičky a chlap taky moc nepohlida tak jsem ráda že syn je už samostatnější. Teď k věci druhé dítě já už nechtěla ale teď syn že by chtěl brášku chlap že by teda taky asi chtěl. Já ale nechci na syna jsem byla sama a bylo to náročné chlap mě náročnou práci. Teď má práci lepší víc času ale když vidím že se moc nevěnuje prvnímu co potom druhému. Jak jste věděli že chcete druhé dítě?
Konečný rozhodnutí bude vždycky na tobě a moc ti přeju, aby ses rozhodla tak, abys sis časem řekla, že ses rozhodla správně ✊🏻 My máme dvě děti, jsou od sebe 4 roky. Já jsem ze 3 dětí, partner ze 2. Partner se sestrou vychází neutrálně, s jejími dětmi lépe. Já se svými sourozencemi vycházím velmi dobře, přestože s bráchou se vidíme zřídka, se ségrou poměrně často. Jsem opravdu ráda, že se máme. A proto má moje dcera sestru. Aby nezůstala na světě sama. Partner není ten typ, co by s nimi nějak závratně pomáhal. Nevstává k nim, mladší zatim nepřebalil (koupe ale výhradně on), nepomůže při balení na cesty apod. To jsem věděla samozřejmě, že tyhle věci jsou na mně. Vim, že jsem udělala dobře, vidím, jak se holky mají rády, jak se vítaj, když se ráno probudí apod. Jasně, v dospělosti to může bejt jinak. Ale podle mě je nejdůležitější to, že tu prostě po nás nezůstane jeden osamocenej člověk, ale dva lidi, který jsou rodina. Ještě podotknu, že nejsem úplně maminkovskej typ, ráda chodim do práce a tak. Jenomže rodina je fakt nejvíc prostě.
Rozhodně neporizivat jen proto, že to chce někdo jinej. Ať syn, rodiče nebo kdokoliv. To je hrozná blbost. Pokud chcete jen jedno dite, mějte jen jedno dítě. Mít dvě a víc dětí jen proto, "aby nebyli sami", je podle mě blbost. Já jsem se sestrou tak naprosto odlisna osobnost, že se od nějakých 15 v podstatě vůbec nebavíme. Nemáme si co říct.
Pokud druhé nechceš, neměj ho. Tečka. 🙂
Vekovy rozdil uz je moc veliky, nebudou si spolu hrat ani mit spolecne kamarady. Starsi syn pujde za chvili do puberty tak ho sourozenec moc zajimat nebude. Navic pokud by to byla holcicka. Je i spousta sourozencu, kteri k sobe nemaji vztah, v dospelosti se spolu nebavi nebo se rozhadaji kvuli dedictvi. Neni to vzdy vyhra.
Já tedy nevím. Skoro všichni píší, že jen kvůli synovi ne... já jsem jedináček a beru to dodnes jako velkou “křivdu”. U nás to tedy bylo tak, že mamka o druhé miminko přišla a pak už to nešlo, což z pohledu dospělé ženy chápu, ale jako dítěti mi to bylo straně líto. Přála jsem si spurozence k Vánocům i narozeninám a i teď je mi hrozně líto, že nikoho nemám. Možná bychom neměli udeální vztahy, to nikdo neví.. ale i tak... navíc už přeci jen myslím i na to, že až naši budou opravdu staří a budou potřebovat pomoc, tak na to budu “sama” a až jednou úplně odejdou, tak taky.. mám dvě holky, občas mě přepadají i myšlenky na třetí, na což asi nedojde 🤷♀️ Ale jsem strašně ráda, že mají jedna druhou a budu dělat všechno pro to, aby jim vydržel hezký vztah a byly tu pro sebe i až vyrostou. Opravdu moc mi na tom záleží.. čili moje rada je, že pokud synovi tohle přání vydrží a vy s partnerem nejste vysloveně proti, tak bych do toho šla.
Asi vše tu už zaznělo, jen bych ještě doplnila, že to, že syn chce sourozence, může znamenat, že mu chybí teď, jako spoustě jiných jedináčků. Osmileté dítě úplně nedokáže domyslet, že "mít sourozence" by pro něj teď znamenalo, že se třeba za rok narodí mimino a než to bude schopné si s ním hrát, tak on už nejspíš bude mít úplně jiné zájmy. Jinak teda mám děti dvě, věkově k sobě blíž, a když přemýšlím nad tím proč, tak mně vlastně nikdy ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Mám jednoho sourozence, manžel také, většina mých kamarádů z dětství to měla taky tak.... Prostě vždy když jsem si představila rodinu, znamenalo to dva dospělé a dvě děti 🙂 Jedináčků mi vždy bylo trochu líto, ale nemohu soudit, sama jsem to nezažila a věřím, že ne všichni tím "trpí", že to třeba může mít i své výhody.