Syn nechce chodit na žádný kroužek. Co dělat?
Ahojte, chtěla bych se poradit - syn nechce chodit do zadneho kroužku. Loni chodil do sportovních her, takový všeobecný kroužek, moc ho to bavilo, ale je to jen do 6 let, on už bude mít 7 a berou tam jen mladší děti. Zkoušeli jsme jiny sport - bavi ho fotbal, do krouzku nechce, basket nechce, zkusil pinec, nechce...jako já fakt nevím, ráda bych, aby něco dělal, ale enchci tlačit na pilu. Začal chodit do školy, moc ho to baví, v družině taky mají nějaké aktivity...ale já nevím, ráda bych ho nějak dál rozvíjela a on prostě nechce. Tlačit na něj nebo nechat mu čas?
@moni_12 Měla jsem to doma úplně stejně 🙂. Po nástupu do školy byl syn taky přetížený a na kroužky neměl chuť. Chvilku jsem z toho byla nervózní, ale pak jsem to nechala být – a po pár měsících se sám ozval, že chce zase něco zkusit. Klidně mu nech čas, ono to přijde samo, až bude mít zase energii a chuť. U nás jsme s manželem více vymýšleli program o víkendu, aby to bylo pestřejší, když nemá syn kroužky.
@moni_12 Nám bylo v PPP doporučeno aby měla kroužek kde se bude socializovat a komunikovat ,ze sportovní krouzky jsou pro ni na nic ,tak se dva dny v týdnu chodi starat o zvířata, eden den o hady druhý den o hlodavce a je nadšená. V první třídě chodila na tancování ale nebavilo ji to. V druhý a třetí bohaté stačila druzina a,ted ve čtvrtý ma toto. A každého věc jak moc deti tlačí do sportu ci ne ,ale jen takový příklad, mam kolegyni kterou do sportu rodiče nutili ,dnes ji je prez 40 sport nenávidí a váží cca 170kg ,je s tím spokojená, manžel ji prej říká ať klidně ještě probere.. to jen ať to vaše, "proste musi" se nemine účinkem a nevytvoří to spíš v diteti odpor. Jinak malá ma pohybu dost i tak chodíme plavat na kolo ,naučila sem ji ma bruslích i když sama to neumím, proste chtěla, nebo litá někde po venku na hřišti s detmi.
@kacka1994 Mně se mnohokrat stalo, že mi (omylem) ve školní TV spoluhráč třeba při volejbale shodil brýle z očí. Jen zázrakem si jim nikdy nic vážného nestalo, ale jen díky tomu, že ja pravě měla vyvinutý reflex a pred balonem uhýbala nebo kdyz uz jsem viděla, ze brýle mi letí z obliceje, stihla jsem je rukou nějak zastavit dřiv, než se roztřiskaly o zem. Pro kolektivní sporty jsem byla pravě nepoužitelná, protože podvědomě jsem se vyhýbala balonu, nebyla jsem nikdy aktivní hráč, co se aktivně žene za míčem. No a treba na gymplu u nas volejbal a basket (výjimečně florbal) dělaly 90% z hodin TV. Tělák jsem uprimně nesnášela a prostě nejsem fanda kolektivně řízeného sportu. Přesto nejsem obézní ani nemám nadváhu a hýbu se doma podle svých preferencí (posilování, tanec, turistika...).
@ninive211 syna vedeme i k micovym sportum 🙂 jako at si jednou vybere jaky sport chce, ale brylky ma na snurku na fotbal 🙂
@moni_12 Nám bylo v PPP doporučeno aby měla kroužek kde se bude socializovat a komunikovat ,ze sportovní krouzky jsou pro ni na nic ,tak se dva dny v týdnu chodi starat o zvířata, eden den o hady druhý den o hlodavce a je nadšená. V první třídě chodila na tancování ale nebavilo ji to. V druhý a třetí bohaté stačila druzina a,ted ve čtvrtý ma toto. A každého věc jak moc deti tlačí do sportu ci ne ,ale jen takový příklad, mam kolegyni kterou do sportu rodiče nutili ,dnes ji je prez 40 sport nenávidí a váží cca 170kg ,je s tím spokojená, manžel ji prej říká ať klidně ještě probere.. to jen ať to vaše, "proste musi" se nemine účinkem a nevytvoří to spíš v diteti odpor. Jinak malá ma pohybu dost i tak chodíme plavat na kolo ,naučila sem ji ma bruslích i když sama to neumím, proste chtěla, nebo litá někde po venku na hřišti s detmi.
@lenkaro Taky si myslím, že tlačení do sportu "prostě musí, když my jako rodiče lyžujeme, dítě musí umět lyžovat taky" se akorát může vymstít totálním vzdorem. Od určitého věku navíc jsou velkým vzorek kamarádi na rozdíl od rodičů...a věřím, že naopak pod vlivem nějaké party, kde jedou nějaký sport nebo zájmy, se dítě může dostat k aktivitě, kterou s rodiči nikdy neobjevilo a nebylo k ní vedeno. A naopak, pokud ho rodiče budou nutit do nějakého sportu jen proto, že ho dělají sami, ale dítě v něja nenajde zalíbení, nemá smysl na něj tlačit.
Je dobré motivovat obecně k pohybu, a to jakýmkoliv zpsůobem. Hlavně ale fakt to má to to dítě protsě bavit a nedělat to s odporem.
Syn v 1.tride neměl žádný kroužek. Chodil jen 3x týdně na 1,5h do družiny. Ted v 2.třídě nechodí do družiny a dneškem začne chodit 1x týdně na keramiku. Ale syn je extrém. Špatná socializace, straní se dětí. Ve třídě má jen jednoho kamaráda. Ale jeho kamarád chodí na keramiku, tak bude chodit s ním.
@moni_12 u nás taky musí být sportovní kroužek , můžou si vybrat co chtějí ,ale jeden sport prostě vyžaduji. Letos starší třeba posilko pro holky a mladší bruslení na inline. K tomu si můžou ale nemusí vzít jakýkoliv druhý kroužek, letos má jedna šiti, druhá dramatak. Ale první třídu bych asi tolik nehrotila,je toho pro ty prvňáčky moc.
@gruyerre naprosto souhlasím. Pohyb je základní vlastností a schopností živého organismu a varianta, že dítě odmítá sportovat je pro mě neakceptovatelná. Jsem odpůrce přehlcení dětí ambicema rodičů, jsem odpůrce “tři kroužky každý den”, ale přes chození na jakýkoliv aport nejede vlak. Dcera chtěla plavat, po první hodině kňourá, že nechce. Smůla, dochodí pololetí a pak může skončit, ale vybere si něco jiného. Mě naši ke sportům nemotivovali (a jasně, taky jsem takzvaně sportovali spolu) a vyrostla ze mě tlustá buchta, která se ten vztah těžko hledala, kila těžko hubla i a dneska si musím trochu na sílu zdůvodňovat, že sportovat chci, protože to prostě není přirozená součást mýho života.
@drep Nejsem zakladatelka, ale mám to stejně, jako ty. Naši mě také v dětství nikam nedávali. Neumím na kole, bruslích, plavat jsem se naučila až ve škole. Takže pouze základní styl. Celé dětství obezita, v dospělosti si váhu musím hlídat. Cvičit jsem pořádně začala až v 32 letech a bohužel nemám vůbec vybudovanou svalovou hmotu, cvičím spíš z donucení, jelikož zkrátka už je to u mě potřeba že zdravotního hlediska. A vlastně až v těch 32 letech jsem zjistila, že ten sport je důležitý. Hodně tedy chodím. Ale syna také musím nutit 2x týdně do sportu. Teď tedy si vybral sport 3x týdně. Já nepotřebuji, aby sportoval na vrcholné úrovni. Ale aby ho to bavilo a měl z toho radost. Opravdu to jde znát i v dospělosti, když jdu někam cvičit a jdu na druh cvičení poprvé. Tak oproti jiným, kteří sportují celý život se to nedá srovnávat a stále mám třeba špatnou techniku, nemám takovou výdrž, delší dobu se i učím cvik.
@drep Nejsem zakladatelka, ale mám to stejně, jako ty. Naši mě také v dětství nikam nedávali. Neumím na kole, bruslích, plavat jsem se naučila až ve škole. Takže pouze základní styl. Celé dětství obezita, v dospělosti si váhu musím hlídat. Cvičit jsem pořádně začala až v 32 letech a bohužel nemám vůbec vybudovanou svalovou hmotu, cvičím spíš z donucení, jelikož zkrátka už je to u mě potřeba že zdravotního hlediska. A vlastně až v těch 32 letech jsem zjistila, že ten sport je důležitý. Hodně tedy chodím. Ale syna také musím nutit 2x týdně do sportu. Teď tedy si vybral sport 3x týdně. Já nepotřebuji, aby sportoval na vrcholné úrovni. Ale aby ho to bavilo a měl z toho radost. Opravdu to jde znát i v dospělosti, když jdu někam cvičit a jdu na druh cvičení poprvé. Tak oproti jiným, kteří sportují celý život se to nedá srovnávat a stále mám třeba špatnou techniku, nemám takovou výdrž, delší dobu se i učím cvik.
@anonym_d2e24a To že ti jsou některé věci pomaleji a déle ti trvá se je naučit, vůbec nemusí být vada toho, že jsi nesportovala od mala. Sportuju rekreačně od malička, miluju jezdit na kole, chodit na výlety, hýbat se. Zároveň mi ale dlouho trvá, než se něco nového naučím, cokoliv. Ať už je to technika skákání, nový sport, pohyby v józe, teď zkouším břišní tance, tak mi to jde že začátku hůře a trvá mi déle se to naučit. Mám to tak od vždycky. Po čase už jsem srovnatelná s ostatními.
@anonym_d2e24a To že ti jsou některé věci pomaleji a déle ti trvá se je naučit, vůbec nemusí být vada toho, že jsi nesportovala od mala. Sportuju rekreačně od malička, miluju jezdit na kole, chodit na výlety, hýbat se. Zároveň mi ale dlouho trvá, než se něco nového naučím, cokoliv. Ať už je to technika skákání, nový sport, pohyby v józe, teď zkouším břišní tance, tak mi to jde že začátku hůře a trvá mi déle se to naučit. Mám to tak od vždycky. Po čase už jsem srovnatelná s ostatními.
@anonym_8c66df Tak ona jedna vec je ta, ze nekdo ma talent na sporty a obecne mu to jde vse snaz a rychleji, nekdo nema talent a nekdo ma fakt vylozene dyspraxii. A druha vec je ta, ze kdyz jsi zvykla odmala sportovat, tak se ti snaz sportuje i dal v prubehu zivota a kdyz mas treba vybudovane svaly, tak to telo ma neuveritelnou svalovou pamet. Takze snaz se vratis treba po tehotenstvi, nemoci, jine pauze atd... ke sportu.
@ninive211 syn ma bryle, vysoke dioptrie a normalne chodi na sporty. Proc by nemohl sportovat s brylemi? 🤨
@kacka1994 Mně se mnohokrat stalo, že mi (omylem) ve školní TV spoluhráč třeba při volejbale shodil brýle z očí. Jen zázrakem si jim nikdy nic vážného nestalo, ale jen díky tomu, že ja pravě měla vyvinutý reflex a pred balonem uhýbala nebo kdyz uz jsem viděla, ze brýle mi letí z obliceje, stihla jsem je rukou nějak zastavit dřiv, než se roztřiskaly o zem. Pro kolektivní sporty jsem byla pravě nepoužitelná, protože podvědomě jsem se vyhýbala balonu, nebyla jsem nikdy aktivní hráč, co se aktivně žene za míčem. No a treba na gymplu u nas volejbal a basket (výjimečně florbal) dělaly 90% z hodin TV. Tělák jsem uprimně nesnášela a prostě nejsem fanda kolektivně řízeného sportu. Přesto nejsem obézní ani nemám nadváhu a hýbu se doma podle svých preferencí (posilování, tanec, turistika...).