• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Chteli jste někdy ublížit svému díteti?

18. června 2014 
@anysek85 nj ale teď si představ že to mimčo nemáš komu dát - rodiče několik set km daleko, druhý rodiče za oceánem... a manžel 2 týdny z každýho měsíce na služebce... takže jedeš permanentně opravdu...
nejlepší chuťovka když to dítě onemocní a nemůže ani spát a člověk je na to sám... já si takhle užila 5 týdnů s malým nemocným mimčem sama.... taky jsem pak několik týdnů promarodila, se mi to sčítlo :confounded:
když už jsem nemohla, tak jsem mu to řekla (byl miminko ale měla jsem tak z toho lepší pocit) a šla jsem počítat na balkon... většinou než jsem se dostala ke 100 tak to bylo lepší... a někdy holt pomohly jen špunty do uší, on ten pláč je vyčerpávající, to už kolikrát člověk brečí taky jak želva, i jak mu je toho dítěte líto

ono fakt každý nemá možnost hlídání :unamused:

u nás je to možný jen že bysme si někoho zaplatili (což jsme občas dělávali, aby nám z toho nehráblo definitivně), ale teď přišel muž o práci a je smolík i s pár hodinama volna za měsíc....
31. led 2012 ve 20:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lu777 fakt je to napětí. Já byla s jedním dítkem úplně v pohodě. Se dvěmi je to trochu horší, nemám žádnou pomoc stran babiček, ten první rok jsme malou k cizím dávat nechtěli. Přijde mi, že je teď fáze, kdy jen dítko hlídám, aby si neublížilo a taky po něm uklízím :grinning: Upřímně vzato, ve středu chodím do práce na celý den a vracím se méně unavená než po "směně" doma :grinning:
31. led 2012 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 Jo tak já myslím, že až malej povyroste, tak to bude lepší, teďka prostě on pořádně neví, co s miminkem :slight_smile:
@leiladelly S tou náročností na tom něco bude... Ale to věčné omílání "mateřské dovolené" - promiň, ale to fakt ne :sweat_smile: On totiž pojem "dovolená" neznamená sbalit se a letět na Kanáry a tam se týden válet na pláži. "Dovolená" znamená dobu, kterou ti zaměstnavatel dovolí nechodit do práce :wink:
31. led 2012 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
@jolinka @vanessm Krasne napisane!
31. led 2012 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leiladelly hehe my když se stěhovali tak jsme s MM tak jsme měli obě děti u kámoše který se uvolil, že to nějak dá jeden necelý den, jinak bysme neměli šanci ani zabalit :stuck_out_tongue_closed_eyes:
no a my jen lítali a všechno do puntíku balili v bytě, tahali bedny, posunovali nábytek, uklízeli, no makačka řádná
:stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
a večer jsme padli do postele a museli jsme se smát, že jsme byli míň unavený jak s dětma :sweat_smile: :sweat_smile:
@romcovaklarka nj, oni na to chlapi i hřeší že jako neví co s miminkem... já pak když jsem byla nemocná tak jsem s překvapením zjistila že když musí tak to jde... a nakonec byl MM rád, že musel, protože mu to zdvihlo sebevědomí, přišel si sám na plno věcí a zjistil to zvládne...
samo ne jako ta máma ale v nouzi lepší jak nic :grinning:
ale víc byl schopný se starším komunikovat když mu bylo tak rok... to už pak malej hodně i opakoval, brzo mluvil a tak za chvíli kecali o bagrech, dinosaurech a probírali se nářadím :grinning:
ale pak zas říkal, že to mimčo bylo pro něj jednodušší- přebalil, povozil a přinesl na kojo... ono na každým období je něco jinýho náročný...... důležitý je aby se ta máma mohla někde dobít.... já už se třeba nemůžu dočkat až se v klidu projdu :dizzy_face: bez toho abych něco tlačila nebo někoho táhla, honila atd...
na dovolený byl největší šok že jsem si mohla položit třeba mobil na stůl a on tam za pět minut ještě byl :astonished: :sweat_smile:
doma máme všecko tak 2 metry vysoko, jinak se nedá.... no ale tak ještě rok, rok a půl a už to bude lepší :sunglasses:
31. led 2012 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@romcovaklarka jé, sorry, tak o tom debatu nevedu . Já zaměstnavatele nemám, "dovoluji" sama sobě mít děti. :slight_smile: , protože pracuji sama na sebe. A i kdybych zaměstnavatele měla, tak ani tak toto vysvětlení neberu. Nebo to je někde oficiálně takto deklarované, že zaměstnavatel dovoluje ženě mít děti a nechodit do práce? Ono, když přijde na věc, kdo nechce , do práce chodit nemusí , teď už to přikázáno není. Takže tento pojem by se nevztahoval na ty, které prostě nepracují... nebo studují, nebo mají život jinak zařízený. A že mateřská dovolená není o válení se na pláži , o tom mi prosím nemusíš při našem počtu dětí nijak podrobně psát. A já to tady napsala poprvé, takže nějaké "věčné omílání" se mne netýká.... :slight_smile: Hlavně bych řekla, že můj příspěvek se týkal původně něčeho jiného, tak to nechme být.
31. led 2012 ve 21:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lu777 jojo :slight_smile: je to jiný typ únavy :slight_smile: Nakonec jste po stěhování byli skoro zregenerování, že? :wink:
31. led 2012 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ale jinak i v Respektovat a být respektován, kdo podle toho jede, tak se prostě stát může, že tý mámě ujedou nervy a třeba plácne nebo zakřičí....
hlavní je ale aby to nebylo podávaný jako vina dítěte a aby vždycky následovalo vysvětlení...
tzn. v pořádku je vyjádřit svoje pocity jako informaci "už nemůžu! hrozně mě bolí hlava!" když už člověk má dost, ale ne obviňovat a deptat dítě nebo ho tlouct.... tímhle se vlastně ty pocity dostanou ven, ale ne destruktivním způsobem... doporučovali tam i mít třeba boxovací pytel...
mně přijde že to je supr nápad i pro děti, přemýšlela jsem o tom pro staršího hlavně....
ten momentálně často když se mu něco nelíbí tak opakuje se skřípajícíma zubama :sweat_smile: "už jsem vážně naštvanej"... a kamarádce to přišlo divný, ale mně přijde, že to je super, že to prostě zkonstatuje...aspoň vím co se děje a můžu se třeba zeptat "asi Ti vadí že nejdřív dělám večeři Bellince a pak Tobě?"... a pak můžeme diskutovat místo toho aby on se vztekal a já pak taky :stuck_out_tongue_closed_eyes:
jako v tomhle je ten RABR super, že tam se ty pocity nepotlačujou ale komunikuje se o nich, jen neútočícím způsobem....
31. led 2012 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 tu knihu mi dal můj pacient, napsal to jeho syn (myslím, že je jeden z autorů). Prolistovala jsem zatím, jen, ale je hodně zajímavá , určitě přečtu. :slight_smile:
31. led 2012 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leiladelly byli - dokud kamarád nedodal děti zpět :grinning: pak nastalo takový točo mezi těma napůl nevybalenýma krabicema, že jsme si museli dát panáka :grinning:
uf, ještě že už ta mladší taky lecčemus rozumí

mě baví jak to i komentuje a hrozně nás se starším pozoruje, takže mám 2 zpětný vazby na jednu situaci....
blbá vazba "Matýsek nenene! maminka zlobila, kšičení"....
a když se zadaří tak třeba "dáme plyč, naholu, takhle a je to doblý, deme hlát zase" :sweat_smile: :sweat_smile:
ty děti to fakt hodně vnímají, pro mě to je velká motivace se ovládnout, ale teda nedávno jsem byla dodeptaná že jsem si zařvala z balkonu jak v Pelíškách :grinning:
31. led 2012 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leiladelly nám to hodně pomohlo.... zvládám jet podle toho tak napůl....
staršímu hodně vadí příkazy, takže třeba jen zavedení obratu "je potřeba...." nebo "je čas" nám eliminovalo konflikty tak o půlku...
taky jsou dny že na to nereaguje, nejde to, ale zatím většinou co jsem použila tak dobrý....
hodně taky používám "vidím, že na zemi je Tvoje...." ... a tak....
ale potřebovala bych si to číst dokola a dokola... a taky to používat vůči MM :pensive:
31. led 2012 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 děti vnímají hodně, všechno, i to, co se odehrává uvnitř... A to je zde trochu k tématu, maminka, která je vnitřně nejistá, úzkostná, předává tuto informaci svému dítěti, protože ono je na ni napojeno, takže i ono pak víc křičí, vzteká se. Já to vidím u Leilinky, která výrazně reaguje na naši verbální komunikaci, stačí, abychom zvedli hlas (mluvili nahlas, ne se dohadovali), ona nás začne překřikovat. Mluvit ještě neumí, ale dá jednoznačně najevo, jak tu situaci vnímá. Náš starý a zkušeý pediatr říkává, že dítě je obraz maminky, tak ono je asi dobré zkusit na prvním místě uklidnit sebe a pak se uklidní i mimčo :slight_smile:
31. led 2012 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
ahoj aj moj maly prve styri mesiace stale len plakal a plakal, obcas som ho aj ja uz polozila silnejsie do postele a nechala tak, a obcas som mala chut s nim poriadne zatriast(nastastie nestalo sa) no potom som si precitala clanok "syndrom traseneho dietata" moze sa mu tym zatrasením poskodit cievka alebo v neskorsom veku to moze mat nasledky-slepota,hluchota a pod.a tak som zatala zuby a musela vydrzat. aj ked obcas kebyze ma niekto vidi asi ma strci do blazinca, uz som sice nad nim nenervacila ale ked plakaval, ja som kolkokrat plakala s nim na rukach,kvoli tomu ze som bola uz unavena a chcela som spat a on nie a nie spinkat. takze drzim palce aby vam to obdobie rychlo skoncilo a hlavne pevne nervy
31. led 2012 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 věřím, že ta knížka je přínos. Já zatím zvládám tak nějak spontánně, vysvětlováním, ukazováním , že i děti mají zodpovědnost. Je pravda, že příkazy moc neplatí, vedou nebo mohou vést k agresivitě.
31. led 2012 ve 21:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka @ema72 Předem se omlouvám, že se vám do toho montuji, ale nedá mi to. Mám vystudovanou psychologii a ano kojení taky přispívá k rozvoji vztahu mezi matkou a dítětem, ale rozhodně není pravda, že nekojené děti citově strádají, jsou nervoznější, neklidné, nemají pocit bezpečí apod.. Jde taky o temperament, se kterým se rodíme, pohodu maminky, rodinné zázemí apod. A vím to nejen z knížek, ale i podle vlastní zkušenosti a zkušeností mých kamarádek. A taky moc dobře z vlastní zkušenosti vím, že když jsem si např. v šestinedělí přečetla tyhle názory, úplně mě to rozhodilo. Pak jsem byla nervní, brečela jsem a vyčítala jsem si to apod. a logicky byla nervozní a ubrečená i moje holčička. Když jsem se konečně smířila s tím, že se nám kojení prostě nepodařilo a budeme krmit lahvičkou, rázem se z mojí holčičky stalo usměvavé sluníčko. Ano, občas si zabrečí a zazlobí, ale které miminko ne.
Jinak pocit, že by člověk vlastnímu dítěti někdy ublížil je naprosto normální, jen to nesmí přerůst v čin.
31. led 2012 ve 21:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Tiež mi občas-teda dosť často-rupli nervy...ja som predtým strašne moc rada spala a od pôrodu som nespala ani jednu celú noc. Najhoršie to bolo prvé mesiace a to malý ani nemal koliky, možno len 3x, ale stále sa budil a ja som nejak nemohla psychicky zniesť, že mi má stačiť spať len max.2hod. v kuse. Aj som na malého kričala, aj som ním veru zatriasla, aj som ho hodila na postel, ale to som bola strašne vyčerpaná, vynervovaná, skrátka mi ruplo v hlave. Vždy som to ľutovala...ako je väčší, tak to prestáva, asi tým, že je samostatnejší. Myslím,že kojace matky to máme o niečo ťažšie...nemôžme nechať dieťa samé. Manžel pomôže, ale večer k nemu odmieta vstávať, kvôli práci spáva radšej na gauči, aby sa vyspal.
31. led 2012 ve 21:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Az som sa trochu zlakla nazvu tejto temy... Odpoved - nie, nikdy...
31. led 2012 ve 21:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
...nedávno bol v telke krásny francúzsky film, a v jednej scéne si matka drzej dcéry predstavovala, ako ju drží za pačesy nad balkónom a túži ju vyhodiť...je to ako v tom vtipe o masturbácii, že kto ju popiera, ten to robí dodnes :grinning: ...ale vážne...ja som tento pocit zúfalstva zažila až pri treťom...ale dá sa naučiť ukľudniť sa "nasilu", keď má človek už nervy na krajíčku, treba všetko pustiiť a na všetko sa vykašľať (pranie, žehlenie, varenie), sadnúť si a dýchať..kľudne položiť revúce dieťa do postieľky a odísť do inej miestnosti a tam skúsiť to rozvibrované vnútro ukľudniť (mne pomáhalo spomenúť si, že aj starší už zo všetkého vyrástli, tak snáď nebudeme plakať aj v puberte)...a na našu najmenšiu zaberalo, že som ju položila na manželskú posteľ a zhovárala som sa s ňou ako s dospelou...normálne som jej hovorila, aká som unavená, ako som zas nič nestihla, že si potrebujem asoň umyť vlasy...a ona na mňa pozerala a stíchla (asi ako v "pozri, kto to hovorí", len ktovie, čo si myslela :grinning: )
31. led 2012 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
u nas to bolo uplne strasne, ked sa narodil druhy syn. Zasadne odmietal spavat v noci, a ten starsi si vyzadoval pozornost cez den. S manzelom sme boli totalne v koncoch...tiez som si niekedy predstavovala, ako toho mladsieho syna vyhodim z balkona a budem mat pokoj. Lenze nic take sa nestalo, boli to len obcasne myslienky, ktore mi pomahali zbavit sa nahromadenej zlosti, nic viac...
31. led 2012 ve 21:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lvka super odpoveď Ja NIKDY nechcem nemienim ublížiť svojej dcérke... Ale niekedy keď som mala nervy napr že na nejaké to vystrájaníčko tak som ju radšej tak šialene pošteklila ja od nervov ale ona sa na tom smeje... kto to pozná tak vie... A keď sa usmeje tak nervy prejdú :slight_smile:
31. led 2012 ve 22:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@moniciak presne tak... Kazda z nas je unavena, aj ja som, stale, teraz momentalne strasne chora a naozaj meliem z posledneho, chyba mi spanok uz vysse roka ale NIKDY som mu nexhcela ublizit, prave naopak, vzdy som ho chcela chranit a niekedy sa mi zda ze az moc...ja ked naozaj nevladzem pustim hudbu, maly zacne tancovat a ja s nim - super vybijem energiu a dobijem lebo maly sa strasne smeje a toci a tancuje ;) urcite to ziadna mama nema lahke, ale ublizit? To nie...
31. led 2012 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ilonne to je moc hezky napsáno :slight_smile: Vystihla jste podstatu naprosto přesně. Já psala , že dítě je obrazem maminky... říkává náš zkušený pediatr. Klidá maminka, klidné dítě. Temperamentní ano, to je věc vrozená, neměnitelná a těžko ovlivnitelná, ale ne neurotické. Tak , tak.... Kojení je krásná věc, na druhé straně pokud někdo kojit z jakéhokoliv důvodu nemůže, neznamená to, že dítě nebude mít na maminku adekvátní vazbu.
31. led 2012 ve 22:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ilonne samozrejme vsetko je meratelne len metrom matky. Ak si ty bola pri dietatku kludna a v pohode, verim tomu, ze aj tvoje dietatko zdielalo tvoju vyrovnanost. Samozrejme netrvrdim, ze nekojene dieta je vysostne nervne. Ja mam velmi kludne dietatko ale sama vidim, ze ked som musela niekolko krat prerusit kojenie kvoli antibiotikam, utisit malu bolo ovela tazsie hlavne prve dva mesiace.Som o tom presvedcena, ze dietatko vnima mamin prsnik a zdroj vyzivy a celkoveho kludu. Bohuzial to flaska nevie nahradit. Casom si na nu zvykne, hlavne po 4. mesiaci, ale dovtedy to da rodicom pocit a tom je tato diskusia - nervozita a vycerpanost matiek, ktorym sa nedari udrzat deti kludne. Aj to som tu zmienovala, ze nervozita, podrazdenost a agresivita rodicov sa velmi na dieta prenasaju.
31. led 2012 ve 22:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@leiladelly ano, to máš určo pravdu...
ale na druhou stranu třeba u dcerky to až tak nevidím (u staršího ano), hodně často sem i stává že mám super den i týden, doma je klídek a ona ječí a ječí :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
tím že to tak dělá od narození, tak jsem už zvyklá (co mi jinýho zbývá), takže neustále uklidňuju, vysvětluju, objímám a častokrát i ignoruju, aby se nepředváděla případně...

ale u ní je to spíš temperamentem, je hodně emocionální a temperamentní po manželově rodině :wink:
ono pak taková temperamentní dítě i o dost víc křičí.... jednak se předvádí a druhak má celkově prostě potřebu všecko hned ventilovat, hodně sdlet a neustále komunikovat a vyžadovat pozornost....
synovi teď byly 4 a už se hodně zklidnil takže teď je to občas až směšné, protože on sedí, čte si a komunikuje pomalu jak dospělý... o svých pocitech komunikuje minimálně, neustále na tom s ním pracuju....
zato mladší, ta když si na minutu sedne a zavře pusu, tak všichni odpočíváme :sweat_smile:
naposledy když jsme byli se synem sami doma, tak když pak přišel muž s mladší tak se ptal co jsme dělali a syn "užívali si ticho" :sweat_smile: :sweat_smile: :sweat_smile: :grinning:

u nás to vidím hodně jasně ten rozdíl v temperamentu, dcera je jak z Itálie, i to jméno Bella jí sedne :sweat_smile:
31. led 2012 ve 22:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@lu777 Bella, to je nádherné jméno! Temperament se nezapře, to je jasné, člověk to nijak neovlivní, mám to u Leilinky Sofie dost podobné. Ona pořád chodí, povídá, tedy dělá zvuky a napodobuje komunikaci.... Vše chce vidět, občas si jen tak piští, říkám tomu, že jsme jak v židovské škole (jej, nechci urazit Židy..) Ale ten klid se projevuje v tom, nebo já to tak vnímám, že obě děti od malinka spinkají celou noc. Mají řád, ví, co kdy jak.
Jinak přes den, to je tedy dost divoká, nevím, kde se to v tom osmikilovým děcku bere :grinning: když se jí něco nelíbí, klidně zbácá bráchu, kterému bude ve čtvrtek pět let :slight_smile: to pak vysvětluji, že bácat se nemá.... A tak pořád dokola. Hlavně, že v noci všichni spí.... :slight_smile:
31. led 2012 ve 22:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
a jinak hodně pozoruju zhoršení těchle jejích projevů od té doby co měla 2x za sebou zánět ucha... zrovna dneska jsme kvůli tomu byli u toho pána co dělá homeopatika a čínskou medicínu...
je to prostě oslabením určitých orgánů, takže ono to není jen tak, že psychika má vliv na tělo (chování) ale i to tělo má zpětně vliv na psychiku...

např. když jsi nevyspalá, tak jsi víc nervozní... a nemusíš být ani úzkostný typ ... a je těžké se dát do klidu, když spíš třeba půl roku polovinu toho co to tělo potřebuje... tam je pak každá rada drahá, když není hlídání :wink:

za mě to je prostě o tom, že unavená matka může mít lecjaké myšlenky, asi čím unavenější tím je to horší...... jenže jak zařídit, aby si ta máma mohla odpočnout, to nevím, u nás třeba prakticky nijak... možná tak za 2 roky budu moct nechat mladší u rodičů na týden v létě.... ale to už beru jako že to je "za chvilku" :grinning:

ono taky není únava jako únava, já mám za sebou únav. syndrom a holky to je únava, která se ani nedá slovy popsat... :pensive: :pensive: to jsem nemohla ani číst, ani poslouchat rádio... člověku je tak zle z vyčerpání že už nemůže ani jasně uvažovat :confounded:
31. led 2012 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ema72 dovolila by som si nesuhlasit. Dceru som vylucne kojila a prerevala cely prvy pol rok svojho zivota, dodnes je to narocne dieta, velmi temperamentne. Syna som nekojila a bol stastne, kludne babatko, prvy pol rok vobec neplakal a celkovo je uplne iny, ako dcera. A co sa tyka puta, tiez nesuhlasim, ze nekojene deti nemaju take puto, ako kojene a ze sa citia neiste a podobne. Zazila som oboje a mozem povedat, ze to tak nie je. Netreba robit taketo zavery. Kojenie nie je liek na vsetko.
31. led 2012 ve 23:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@vanessm perfektne napisane a presne moje slova na tuto temu..ani uz nemusim nic dodavat, lebo nastastie som si precitala dve stranky dozadu a nasla moje pocity napisane tebou :slight_smile: so vsetkym uplne suhlasim a presne takto sa snazim aj ja riesit svoje hnevy pri detoch.. maly zacina byt narocnejsi, ale ked ho pritulim, tak vacsinou hned stichne.. sme mamy a od toho sme tu.. ako napriklad v mojom pripade, zijeme v uk a nemam tu ani rodicov, ani svokrovcov, manzel robi na smeny a prave je na nocnej.. takze na deti som castokrat uplne sama a da sa to, aj ked je maly Samko uplakany niekedy.. chcem tym povedat, ze moje deti tu maju len mna a mojho manzela, cize mamku a ocka.. my sme pre ne vsetkym a na koho sa maju obratit ak nieco potrebuju, ak nie na nas.. ci uz Matko alebo Samko.. aj hnevat musia niekedy a tiez len nas, ked tu len nas maju.. taky je zivot a ja som velmi stastna, ze ich mam.. v zivote by som im neublizila.. s Matkom som raz potriasla ked bol malinky, ale nie z nervov.. z obrovskeho strachu onho.. pretoze neutisitelne plakal, bol prvorodeny a navod ku babatku v porodnici nedavaju.. mal velku koliku, kedze jeho sa mi kojit nepodarilo a bol na umelom mliecku.. ja som nevedela, ze to je kolika, bala som sa, co mu je a on zrazu z toho placu mi ovisol doslova v naruci, akoby prestal dychat.. muz uz bral schody dolu zo spalne po styri naraz, ze ideme do auta do nemocky a mna jedine co napadlo, tak s nim potriast, proste ho ozivit.. a zabralo to.. hned sa prebral naspat a este plakal, ale po chvilocke aj prestal a ja som bola neskutocne stastna, ze som mu zachranila zivot.. bala som sa, ze mi zomrel v naruci :pensive: takze len preto a netusila som do dnesneho dna nic o syndrome trasenia :pensive: nastastie mu nic nieje a je naopak neuveritelne sikovny.. este nema ani 3 rocky a uz rozoznava cisla az NAD 1000.. hocijake cislo mu ukazeme napriklad 5684, tak hned ho povie po anglicky..riadne, ze pat tisic atd... som nanho nesmierne hrda a opakujem v zivote, v zivote by som ani jednemu svojmu syncekovi neublizila vedome z nervov.. neexistuje.. to radsej zatnem zuby a obratim na inu temu alebo tak.. a maleho radsej rychlo pritulim.. milujem svoju rodinku, vratane svojho muza a nase deticky su nasim najvacsim pokladom na svete!!!!! :slight_smile:
31. led 2012 ve 23:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@aliza s tebou taktiez maximalne suhlasim.. som ten isty pripad, co sa tyka umeleho mliecka a kojenia a taktiez puta kojeneho a nekojeneho dietata ku mne ako mame.. Matko bol neskutocne kludne babatko, okrem koliky, co maval z umeleho mliecka.. ale po troch mesiacoch to prestalo a pekne prdkal aj kakal a koliky boli prec.. a Samko zacina byt niekedy uplakany, ale este je malicky a mava tiez koliky, hoci nie take silne ako maval Matko.. Samko je plne kojeny.. fakt s tebou suhlasim.. obaja moji syncekovia su velki maznacikovia a Matko zvlast.. u Samka sa to ukaze este neskor, ale verim, ze tiez taky bude ako Matko, lebo ich s manzelom vychovavame v laske..
1. únor 2012 v 00:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ema72 hmm..moje dieťa bolo na UM a fľaške od narodenie (do 3 mesiaca som sa snažila kojiť, ale nič moc) - a môžem ti povedať - že malá bola kľudné, spokojné bábätko, zvedavé, takmer vôbec neplakala (len ak ohlasovala hlad), napapkala sa a bolo OK, asi 1x - 2x ju bolelo bruško, dodnes je to usmievavé bábo, od 3 mesiacov spí celú noc (od 8:00 do 5:00, o 5:00 mlieko, ako malá pospala do 9:00, dnes do 8:00)...je zdravá, od narodenia mala 2x soplíky - aj to vždy vtedy, keď jej išli zuby, očkovanie bez teplôt... :slight_smile:

A ani raz ma nenapadlo niečo jej spraviť..sem tam som nervóznejšia, ak má umrnčaný deň.

Takže - občas sa nádju aj šťastné a spokojné nekojené deti :wink: :wink: :slight_smile: :slight_smile:
1. únor 2012 v 00:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek