• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Chteli jste někdy ublížit svému díteti?

18. června 2014 
@alamo - ved to, vela z nas si to v detstve - vratane mna - uzilo natvrdo od rodicov, tak sa ta nadsazka chape aj tazko. Ale treba na sebe samom pracovat. Ja veci robim inak, ako ich robila moja mama. A som na to RIADNE hrda. Pricom som zdedila jej prchkost a "vznetlivost". Ale naucila som sa to ovladat, regulovat, relaxovat, ale to chce na sebe pracovat. Ale co by clovek neurobil pre to, aby deti mali stastne detstvo bez strachu v ociach, ked vidia vlastnu mamu, ze ano?
31. led 2012 v 11:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
No idem radšej preč z tejto témy lebo sa len rozčúlim, ako môže niekto o vlastných deťoch písať také hrozné veci aj ked možno fakt nie važne ale už len to že vás niečo také napadne je fakt choré. Toto už je na psychologickú pomoc podľa mňa. :zipper_mouth:
31. led 2012 v 11:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@aguaverde jak sem se zasmala!! tez jsem necetla celou diskusi,ale jsem moc rada ze jsem si precetla prave tvuj prispevek - svet je hned veselejsi kdyz zjistis ze i jine deti delaji podobne "radosti" svym mamkam a ze ty z toho jsou taky na nerva :o) diky za tvuj uprimny a otevreny prispevek!!!!! jinak jako ostatni normalni mamky.. nekdy v noci kdyz rve a rve a rve a rve.. otevru oci, sem nevyspana, unavena.. tehotna!! a tak se jak nasraty buldok blizim k jeji postylce a mam pocit na explodovani.. pak staci jeden pohled na to placem unavene telicko a ten vztek je pryc.. nechapu to, ale stejne jak rychle se nastvu - pri pohledu na ni VETSINOU se zase odzbrojim a dokazu jen obejmout a konejsit.. a v te mensine :o) to pak houknu zhury! nebiju ji.. teda ne vecer kdyz rve jak pardal pro nic za nic.. pres den si uz placanec po prdeli vyfasovala.. - za podobne radosti kteryma me obdaruje jak tady popsala aguavede :o)
31. led 2012 ve 12:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rubinka - no holt niekto pochopi, iny nepochopi, treba brat zivot s humorom a nie az tak vazne, ked som vcera x-ty krat tento mesiac tepovala osraty koberec, dost mi pomahalo mysliet na to, ze ho za to roztrhnem :sweat_smile: :sweat_smile: A NIE nikdy som nemala chut toto uviest do praxe :stuck_out_tongue_closed_eyes: Len ako myslienka to bolo dobre :wink:

Niekto deti trasie, iny bije, iny po nich reve ako zmyslov zbaveny, podla mna je toto krasna alternativa - pre dieta uplne neskodna - ako odburat vnutorne agresie. Klobuk dolu pred ludmi, ktory tie agresie nemaju, nic ich nevytoci.
31. led 2012 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@anjelicek26 podla mna si uplne v poriadku :grinning: a ja poznam skor taku matku,ktora ma 2 chlapcov...nenormalne zlych a jej dom je ako recyklacne stredisko...akurat odpad je nevytriedeny :grinning: :grinning: a ona je tak kludna zienka,ze casto krat si myslim,ze bud na niecom slape,alebo jej uz z materstva a zo spravani chlapcov uplne preplo do rezimu ''standby''.Mne osobne tiez sem tam ''prepina''...nie som dokonala mama,ale je velmi dolezite sa udrzat na uzde vcas...s mensimi vatsimi uspechmi sa mi to aj celkom dobre dari :grinning: :grinning: ...vsetky moje 3 deti este ziju,nemaju nic zlomene a na pocudovanie vzdy vedia presne kedy mi v pripade potreby maju vyjadrit svoju naklonnost a lasku :grinning: :grinning: ako napr dnes rano na mna 2 rocny syn tiez krical,ze som zla a skareda,lebo neposluchal....ale potom si uvedomil,ze chce pit a uz bezal ku mne s pusinkou a flaskou v ruke :grinning: :grinning:
31. led 2012 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@rubinka každá matka si tým prejde, aj moja si tým prešla a pritom som bola jej vytúžené dieťa, len som nerada spala. :grinning:
31. led 2012 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@irriss ty si ako mozes dovolit vytrhnut moje slova z kontextu a uvadzat to niekam v zmysle, ze ja ublizujem svojmu dietatu? to je totalne trapne! citaj poriadne a nevytrhavaj to z kontextu a nevkladaj mi do ust slova, ktore som nepovedala!!! v zivote by ma nenapadlo mojej dcere ublizit, nikdy som take myslienky nemala a ked poviem, ze matka niekedy znervoznie, nemyslim tym, ze obracia zlost proti dietatu ani nic podobne. nikdy som dcere nedala ani po zadku, ani ma to nenapadlo! ze ti nie je hanba! dufam, ze sa uz nikdy nestretnem s tebou v ziadnej diskusii!
31. led 2012 ve 12:38  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@jancip
Dnes o 09:26
"Jojo, máš pravdu. A já narážím ještě na jeden fenomén. Ti, co dávají najevo, že vše zvládají, že mají vše idilické, tak je tomu přesně naopak jako u těch, co zvýší občas hlas, porafají se apod. "

Tak to si na velkom omyle, teda.

@bobsent ako sa tu vsetky obhajujete narocnymi detmi a ako si dovlite tvrdit ze my ostatne ich narocne nemame???????? To ste odkial nabrali?
Co je toto za diskusiu? Ja MAM a ty NEMAS, tak nemas pravo sudit, nemas pravo ozvat sa a dat vediet svoj pohlad...
A hlavne, ked kazdy z nas tu narocnost vnima trochu inak. Pre niektoru matku je babetko ktore sa zobudi 2x za noc kvoli hladu - narocne. Pre inu je narocne uz to, ze si "len" neustale vyzaduje jej pozornost....
31. led 2012 ve 12:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@hajanka Psala jsem o zkušenostech ze svého okolí..těžko posoudíš, zda je to omyl.
31. led 2012 ve 12:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja si stale stojim sa svojim nazorom a to, ked (ktorakolvek) matka (alebo otec, to je jedno), ak citi akykolvek napor, poziadat o pomoc a nehrat sa na hrdinku, superzenu, supermamu, s pokorou poziaat o pomoc, ci uz manzela, priatela, rodinu, kamaratku... vzdy sa niekto najde kto poda pomocnu ruku, co i len POMYSLI na to, ze svoje dieta zabije :zipper_mouth: :zipper_mouth: udrie, zbije, hodi, vyhodi....... Jej myslienky by nikdy nemali zajt az tak daleko. Preto uz na zaciatku zakrocit, ovladat sa a

NIKDY, NIKDY to nenechat zajst takto daleko!

Uz len to, ze pri prvom naznaku toho, ze to nezvlada, je jasnym signalom. Vtedy treba zakrocit a nedovoli dojst az tak daleko, k myslienkach, k cinom :pensive: lebo potom uz moze byt neskoro :zipper_mouth:
31. led 2012 ve 12:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@hajanka - od myslienok k cinom je este stale velky krok. A ja to aj v myslienkach beriem z velkym kusom nadsazky. Nemyslim, ze by som odrazu bola schopna dat mu ruky okolo krcku a zacat ho skrtit :confused: :confused: :confused: Tot hop trosku rozdiel ako si mrmlat popod nos, ty moja prisera mala, asi ta raz uskrtim, no nie??? Ja neviem, ako toto riesia ostatne maminy, deti ich nevytocia? Ja nemam teda chut po nich revat, normalne si vysvetlime a ja to rozdycham a pouzit slova "uskrtim, roztrhnem" pri mojom "rozdychavani" mi dost pomaha... a nejake divne mi to zasa neprijde.
31. led 2012 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
@anjelicek26 z tychto tvojich prispevkov mam pocit, ze to stale aj tak v mysli beries skor ako srandu :wink: ..."ty moja prisera mala, asi ta raz uskrtim..." oprav ma ak sa mylim, ale su tu zeny, ktore to myslia vazne (a o tych ja hovorim) a vtedy, ked cloveku "prepne" (neviem ako inak to nazvat) od myslienky je velmi blizko k cinom.
31. led 2012 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
ako ten co som citala vo fotoblogoch, matka silnejsie triasla 4 mesacnym babetkom vo vzduchu, teraz sa boji, ci mu nemohla ublizit. A reakcie mamciek? niieeeee, v pohode, nic sa mu nestalo, nic sa mu nemohlo stat :confused: :confused:
ved pohodaaaa... moze aj nabuduce..
???
31. led 2012 ve 13:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
nabuduce ho mozno z nervov uskrti :confused: :pensive:
31. led 2012 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já se nestydím a nikdy jsem se nestyděla poprosit o pomoc, když jsem cítila, že je toho na mě moc a že už to nezvládám....nikdy jsem dítěti neublížila (ani ta myšlenka mě nanapadla) a to právě možná i kvůli tomu.
Ať jakokoliv maminka řekne, že ona vše zvládá na jedničku i třeba s třema dětma..tak ať..
Od myšlenky k činu nemusí být blízko, ale může..nepovažovala bych se za nějakou stvůru co dítěti chce udělat buhví co, ale také bych to nebrala na lehkou váhu (zvláště pokud mě ta myšlenka nenapadne jen jednou)...
31. led 2012 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@hajanka - ja som tiež čítala ten fotoblog a mala som dosť z toho :stuck_out_tongue_closed_eyes:
31. led 2012 ve 13:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
trasenie malym dietatom je ozaj nebezpecne a robi sa o tom mala osveta...cakarne pediatrov su zasypane brozurkami o UM ale tieto dost podstatne info ako zvladat stres z materstva, ze existuju poporodne depresie, chute ublizit dietatku...a co s tym robit, tam vacsinou chybaju... :frowning2:

ja som cirou nahodou o baby shakes syndrome vedela a bala som sa aj ked svokor vyhadzoval dieta do vzduchu, som mu to nakoniec zatrhla, aj ked sa urazil :unamused:

Negativnym myslienkam {pri prvom dietati} som sa nevyhla ani ja... aj ked tam neboli az take extremy, myslienky hodit, skrtit atd :angry: skor som neustale bola v smutku ze som neschopna matka, ktora nedokaze uspat dieta...pomoc rodiny ziadna, bez kamaratok som bludila sidliskom jak smutna ovca... :unamused:

Dalsi napor bol pri narodeni druhej dcery...prva mala 2 roky a to uz mi behali v hlave sekvencie ako ju udriem :frowning2: a ako pise @hajanka naozaj od myslienok nie je daleko k cinom, takze i ked som sa vacsinou ovladla, potlacila hnev a moja reakcia bola len slabym odvarom "filmu" v hlave, i tak som ju udrela, a potom opat tocila v depke svoje zlyhanie :unamused:
nastastie som sa pri dalsim detoch naucila ako zvladat tieto negativne emocie, a dalsie deti si uzili uz ovela pohodovejsiu mamu :slight_smile: . Cielom nie je hnev potlacit do uzadia a so zatatymi zubami a bolestou hlavy sa ovladnut a neudriet...ciel je tieto myslienky jednoducho v hlave nemat... :wink:

Ako sa to da? kazdy pride na svoj sposob. a ak nepride...treba vyhladat odbornu pomoc.
Mne pomohlo hlavne si uvedomit si ze problem je VZDY vo mne, nie v dietati... nech je akekolvek uplakane, narocne, nespave atd.
- dalej pomaha co najviac mat dieta pri sebe, koza na kozi, spat s nim, kojit, nosit...tym sa vytvara pevnejsia vazba, prevladaju pozitivne pocity voci dietatu
- nesnazit sa oddelit dieta a pracu v domacnosti...naucila som sa porobit si veci bezohladu ci dieta spi ci nespi, ci zavadzia alebo nezavadzia...co sa da urobit s dietam v satke alebo v inom nosici...odpada tak hnev a mrzutost rodica, ked sa dieta neustale budi a "rusi" ho v zacatej praci.
- oddych, oddych, spanok spanok...kolko sa da, kaslat na poriadok...poriadok raz bude... {len kedy ze? :wink: } ale ked je dieta male su ine priority..

Takisto si treba uvedomit ze negativne pocity voci dietatu su sice NORMALNE {v zmysle toho ze su caste..} ale zaroven NIE SU DOBRE ....ani pre dieta ani pre matku.
31. led 2012 ve 14:08  •  4 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (13)
Hnev (teda aj k dieťaťu) je prirodzený pocit, neverím, že ho nik nezažil. Ale treba ho vedieť aj ovládať. t.z. nechať dieťa v bezpečí v postieľke a ísť sa npr. vykričať, vyplakať vedľa do miestnosti. A hlavne pochopenie, kt. je podľa mňa o inteligencii matky, že dieťa keď má obdobie vzdoru a buchne sa o zem - nemôže za to ( nepomôže nič iné len odvedenie pozornosti iným smerom), bábätko keď neustále plače - niečo ho bolí, pre niečo je jespokojné - volá nás - nie je priestor na nervačenie, ale pomôže len pritúlenie.... Ak je dieťatko náročné na pozornosť, treba vyhľadaťpomoc, niekto kto matku vymení. Som za to nech je to aj cudzí človek (kt. dôverujete), lepší cudzí človek, ako nervózna, vyčerpaná matka. Všetky pocity matky prechádzajú aj na dieťa. Všimnime si, že keď sme veselé, šťastné, jašíme sa s deťmi, tak sú aj oni šťastné? Tak presne tak si vezmú od nás aj negatívnu náladu. A hlavne aj hľadať úmysel dieťaťa. Ak mi pomalovalo stenu (možno chcelo aj urobiť radosť rodičom, keď ho tak chválime ako krásne maluje, nie? A ešte mu za to aj vynadáme, alebo nebodaj dostane na zadok? :( A hlavne treba si vážiť deti, potom si aj oni budú vážiť sami seba. Ak si ich vážime, nebudeme ich biť, vrieskať po nich len preto, že nás ovládol hnev, veď keď nás nahnevá niekto dospelý, tiež sa nejdeme biť ani hneď nekričíme. Takže treba sa naučiť svoj hnev ovládať aj voči deťom.
31. led 2012 v 15:04  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@jolinka Taky jsem zakázala házet malého do vzduchu a překvapilo mě, jak málo lidí ví o tom, jak je to nebezpečné anebo jak to zlehčují, když jim o tom řeknu (že jsem hysterka, úzkostlivá matka apod.) :frowning2: Jinak moc pěkně jsi to napsala.
31. led 2012 v 15:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@vanessm Taky jsi dobře napsala - že když miminko pláče, tak nepomůže se nervovat, ale pomazlit. Je fakt, že u mě bohužel těch několik situací, co jsem byla blízko už ztrácet nervy, bylo právě tehdy, když jsem za Boha nemohla přijít na to, co mu ještě může chybět :unamused: Když byl vyspalý, najedený, přebalený, hrát si nechtěl, tulit ani chovat... Vím, že to je absurdní, ale v tu chvíli jsem jeho pláč vnímala jako výčitky tomu, jaká jsem matka, že se o něj nedovedu dobře postarat tak, aby byl spokojený - a to mě právě děsně frustrovalo :unamused:
31. led 2012 v 15:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka Tak a vtedy si treba uvedomiť, že ho možno bolí bruško, alebo ak si predtým bola nervóznejšia, teba aj keď to prejde a to malinké môže byť z toho rozhodené. A hlavne si nemyslieť, že všetko môžeš ovplyvniť, brať to tak ako to je nebrať na seba za všetko vinu. Napíšem ti moju skúsenosť. Moja malá bola ako bábetko veeeľmi uplakaná, až by som povedala, že skoro vždy nespokojné bábo a ja som bola neustále v napätí kedy začne znova plakať .... Chodila mi pomáhať 2x do týždna svokra ( mirumilovný a pokojný človiečik). Akonáhle prišla, prihovorila sa malej tým pokojným hlasom a rozprávala sa sňou ( podotýkam malá mala keď začala ku nám chodiť 3 mesiace) a malá bola pokojnejšia, zrazu prespala aj 3 hodiny ,čo keď bola so mnou tak len 20 minútovky. Nehovorím, že vtedy neplakala, ale oveľa menej a keď plakala tak sme vedeli, že ju bolí bruško. A takto to bolo aj keď bola väčšia už okolo roka, babka opatrovala keď som sa učila na štátnice, bývala u nás a to naše dievčatko bolo nesmieeerne pokojné a spokojné. Odmalička sa nerada vozila v kočíku, mala som problém ísť aj do potravín, babka ju raz zobrala a vrátili sa za 2 hodiny a čo robila? Celú cestu sa s ňou rozprávala (mala asi rok) a ukazovala jej všeeetko, čo bolo naokolo. Babka sa tešila z jej prítomnosti a malinká tiež z babky. Nechcem teraz vo vás prehlbiť pocit viny, že plačú vám deti, lebo ste v kŕči, ale treba aj ten plač detí brať tak, že mu treba pomôcť a hlavne byť pokojné, prestaviť sa tak, že nemôžeme ovplyvniť všetko ale zároveň veľa svojím prístupom.
31. led 2012 v 15:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@jancip nuz mozno tomu druhemu len nevenovali patricnu pozornost, bud k nemu pristupovali rovnakym sposobom ako k prvemu alebo ani to nie ale toto dietatko jednoducho vyzadovalo iny pristup. Napr. moj starsi brat podla info mojej matky bol akoze narocnejsie dojca ako ja. Ale cely zivot nepochopila to, ze ked ho od narodenia nekojila, bol nekludny, nervozny, nemal pocit pohody a bezpecia, a nie ze bol stale hladny a placlivy, tak ho nalievali umelym mliekom a krmili krupicou uz v troch mesiacoch. Niektorym rodicom akosi chyba sens.
31. led 2012 v 16:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ema72 Víš, já bych řekla, že za generace našich rodičů (resp. nás jako miminek) se ještě tolik nepropagoval ten citový rozměr kojení, bylo to zkrátka jen jídlo. Vím, že za mě zrovna "frčel" systém kojit přesně po 3 hodinách, ať má miminko hlad dřív, nebo později... apod. Tehdy maminky nebyly ze všech stran bombardované (to nemyslím negativně) informacemi o tom, jak je kojení důležité pro vztah maminky s miminkem. Tím nezpochybňuju to, cos napsala, jen bych se tehdejších maminek v tomhle trochu zastala...
31. led 2012 v 16:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@weri1 já dneska byla na takové zdravotní diagnostice (EAV přístroj jestli to říkám správně) a pán co to dělá, mi říkal, že většina jeho klientů jsou matky s malými dětmi :wink: - vyčerpání, deprese, žaludeční potíže, neustálé bolesti hlavy atd...

je to holt jako v letadle - masku nasadit nejdřív sobě, pak dítěti :wink:

@irriss nj, ale matka opravdu není nadčlověk nebo robot... bohužel...
já prostě když už nemůžu, tak odcházím, protože ono třeba denodenně 4 hodiny pláče, to se někde podepíše...
kolikrát jedu třeba tramvají a malá spustí a stačí pár minut a lidi už se ohlížejí, jsou nervní, diví se, kladou otázky - prostě je to znervozňuje samozřejmě... a to je pár minut !!
tím nic neomlouvám, ale ta psychická zátěž pro matku je opravdu někdy velká... obzvlášť když nemá žádné hlídání a manžel chodí domů třeba v 8....
mně třeba taky manžel řekne z čeho jsem nervozní?? ale stačí mu dát děti na 2 hodiny!! o víkendu, tzn. po týdnu kdy dělal něco naprosto jiného a role jsou rázem prohozené :wink:
31. led 2012 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@romcovaklarka ano mas pravdu, kojenie sa bohuzial viac podcenovalo a precenovala sa umela strava. Ale na to netreba ziadne externe informacie ani specificke vzdelavanie, vnimava matka sama pochopi spravanie sa svojho dietatka pri kojeni alebo bez neho aj emocionalne puto a citovy vyznam kojenia.
31. led 2012 v 19:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ema72 To máš pravdu, ale zase si vem, když se do těch matek pořád hustí něco, tak ne každá (ještě mladá holka a prvorodička) tolik věří své intuici, aby zavrhla to, co říkají doktoři, a řídila se svými city. Vím třeba, že moje máma dneska lituje, že mě kojila "podle hodinek" a i díky tomu do 3 měsíců přišla o mlíko, ale prostě dala na doktory, věřila, že vědí, co je pro miminko nejlepší :unamused: No a už končím, pardon - jsme úplně off topic :sweat_smile:
@lu777 To buď ráda, že tvému manželovi to takhle dojde a uvědomí si to. Můj se malýmu zkusí věnovat nějak třeba 15-20 minut a když on pořád brečí nebo fňuká, tak mu řekne - tak když stejně řveš, tak si tady hraj sám a nechá ho v ohrádce a jde si po svých :stuck_out_tongue_closed_eyes:
31. led 2012 v 19:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ne, ale už mi párkrát tekly nervy :grinning:, páč náš drobeček 2., 3. a kus 4. měsíce života jen prořval a přes den vůbec nespal... tak jsem jej dala manželovi, lehla si do vany a manžel mi tam ještě přinesl deci vína :grinning:, když nebyl manžel doma, nasedla jsem do auta, nechala jej hodinu u rodičů, šla do města, něco si koupila, sama si pocourala a bylo mi fajn. Doporučuju!!! Nenechte to holky zajít tak daleko - jak tady píšete, že s MIMINEM mrskáte o postel, to mi teda přijde maso. Nedělám si iluze, že třeba tříletý zlobidlo nedostane ode mě pořádně na prdel až mi nervičky ujedou, ale sorry, ale na ty mimina bych byla opatrná :stuck_out_tongue_closed_eyes:.
31. led 2012 ve 20:01  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@ema72 Jistě na chování dítěte má vliv spoustu okolních věcí. Ale tak jako nejsou stejní dospělí, tak nejsou stejná miminka. Prostě s temperamentem se rodíme, takže některé je klidnějším, jiné divočejší, některé neplače, jiné je k neutišení.....
31. led 2012 ve 20:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lu777 nečetla jsem diskusi, reaguji na Tvůj příspěvek: slyšela jsem, že z hlediska zátěže je je "povolání maminka" stejně náročné jako povolání dispečera letové věžě (to patří mezi nejnáročnější) . Permanentní napětí, permanentní sledování, permanentní služba. Přišlo mi to celkem výstižné. Źe je dispečer letů velmi namáhavé povolání, ví každý, že ale i maminkovská role je občas hodně únavující, to se tolik veřejně neříká. Už jen název mateřská "dovolená" je zavádějící.
31. led 2012 ve 20:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
@romcovaklarka nj, to u nás nehrozí, u nás vejde táta do dveří a děti se na něj vrhnou a když se jim nevěnuje, tak starší se ho klidně zeptá "proč si se mnou nehraješ? já jsem tady" :sweat_smile: a mladší udělá scénku nebo ho začne bouchat... někdy naopak ho pusinkuje a říká mu jak ho má ráda, takže tatínek je zpracovaný...
a v malým bytě s dvouma prckama se není kam schovat :grinning: max. se zamknout na záchod :grinning:

@leiladelly jj, to jsem taky četla... pokud to chce člověk dělat pořádně a tomu dítěti se věnovat plus stihnout aspoň nutnou domácnost, tak je to permanentní napětí, o tom žádná.... taky to na hodně těch maminkách je vidět, já co znám mamči co jsou v pohodě, tak je to dycky někdo kdo má pravidelně hlídání nebo aspoň velkou zahradu :wink:
31. led 2012 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek